Dítě preferuje prarodiče. Jak to zvládnout?
moje dite 20m ma radej moji mámu než mne. věnuji se mu, hraji si s ním, táta také. neublizuji mu. 2-3x do měsíce se vidíme o víkendu s mými rodiči a spi u nich v loznici, protoze chce. když jsme tam o víkendu a ni si mě nevšimne. Kdyz se udeří utíká k mé mámě. když k nemu mluvim nevnímá mě. doposud jsem si myslela, že se prostě teší ze prarodičů, jsou vzácní. ale po posledním víkendu kdyz jsme se vrátili domů, v noci se vzbudila a začala hystericky plakat za mou mamou a nevhtěla ani mě ani otce, ani se vrátit do loznice. Uz nikdy mě neobejme ani nepolibi, začala mě bit rukou po tvári. prosím o rady co dělat. Mám zlomený srdce
Je maličká, takhle vyjadřuje emoce. Buď k ní laskavá, utěš ji, přejde to.
@sofia34 Naše to tak taky měla když jí bylo tak 1,5 - 3 roky. Jak měla k dispozici babičku, já šla bokem. Občas to tak je i dnes, ale není to o tom, že by nás ty děti neměly rády. Prostě babičky jsou vzácné tak si je chtějí užít 😊
Me zas syn vycita, ze musi chodit do skoly...si nevyberes 😉
Toto si opravdu myslíš o své 20měsíční dceři? Opravdu věříš tomu, že tě nesnáší a že už tě nikdy neobejme a nepolíbí? Pokud ano, tak začni s terapií, protože máš patrně nějaká zranění z minulosti, která jsou zatěžující pro tebe i tvé dítě a pak si také nastuduj něco o chování dětí v tom kterém období. Tvé dítě opravdu vadné není...
@barumrallyebum ti malí skřítci mají teda trápení 🙂🙂 náš malý má zatím jenom 3 měsíce, takže pro něj je celý vesmír zrovna ten kdo ho pochová nebo si hraje. Ten by se zaprodal i na ulici každýmu 😃
Miluje tě, ale je malá a někdy to bude vypadat, že to není pravda. Moje třetí dcera v tomto věku mě úplně odmítala. Chtěla jenom tátu a když jsme byly přes den spolu sami, bylo to hodně těžké, protože se mnou skoro ani nechtěla být v jedné místnosti. Přešlo to. Bylo to těžké a často jsem to obrečela, ale jí jsem pořád ukazovala, že ji mám ráda a že to nezávisí na tom jestli mi lásku ukazuje nebo ne. A přešlo to. Teď už má 6 let a je to můj miláček. Chodí se tulit i pusinkovat. Neboj, dcera tě opravdu miluje, ale prozkoumává svět, prozkoumává vztahy a testuje je. Nezlob se na ni (i když úplně chápu jak je to těžké) a také ji prostě bezpodmínečně miluj.
Jestli se cítíš takto ohrožená z návštěvy svých rodičů, vyhledej pomoc psychologa, psychoterapueta. Tvá dcera tě miluje, jen testuje hranice, zkouší, objevuje svět. I když jí věnuješ pozornost, tak je to normální věnování pozornosti, někdy prarodiče staví vnoučata na piedestal a pak normální pozornost vypadá jak chudý příbuzný.
Rodinné vztahy jsou složité, někdy se dějí některé věci dost nenápadně např. sražení sebevědomí, přivlastňování si vnoučete. Neříkám, že je to tvůj případ, ale určitě by bylo dobré prozkoumat rodinné vztahy a svoje reakce na různé situace, potlačené bolesti, traumata a křivdy.
Jestli si tohle nezpracuješ, budeš mít pocit, že tě dcera nemiluje, můžeš jí začít nevědomě odmítat a může to narušit vaši vazbu a lásku mezi vámi dvěma.
Jak píšou holky, pokud tě to takhle semlelo, vyhledej pomoc, protože až ti to puberťák napálí do obličeje nevybíravým způsobem, tak se zhroutíš jako domeček z karet
Nebuď z toho špatná je to normální🙂jak se píše výše...muj syn má 3.5 a babičku taky zbožňuje..když jsme u ní na návštěvě ani si mě nevšimne,když něco chce pořád chodí za babičkou..babičky rozmazluji,věnují se jim naplno,všechno dovoli.kdežto mi mami se přece jen snažíme trochu vychovávat,občas něco zakazeme,zvýšíme hlas něco po nich chceme.aspon tak to funguje u nás.kdyz od babičky jedeme domů,málej brečí že chce babičku atd ...buď ráda že má babičku v lásce.aspon víš že když bude potřeba budeš ho tam moc dát na hlídání a být v klidu že nebreci atd ...
Neboj, je to normální. Můj tříletý synovec kolem věku tvé dcery taky vyžadoval jenom babičku, máma mu byla úplně fuk. Dneska naopak, u babičky nechce být a všechno jenom máma máma a teď zase moje máti (jeho babička) řeší, že není normální, že ji najednou nechce.
Chápu, že to je nepříjemné a mrzí tě to. Ale dítě, které nesnáší své rodiče vypadá jinak 😊
Jejda buď ráda, že má pěkný vztah s prarodiči a můžeš chvilku vypnout. 🤷♀️ Že něco řve v noci se vůbec nedá brát vážně, vždyť to je člověk úplně mimo. Chápu, že někdy to zamrzí, ale není potřeba z toho vyvozovat nějaké závěry. Spíš je divné, když je dítě i v tomhle období vzdoru furt nalepené na mámě. To mi někdy přijde až toxické.
Moje neteř mě zbožňovala stejným způsobem jako tvoje dcera svou babičku a když jsem k ní přijela na návštěvu, vše jsme dělaly spolu. Ale s tím rozdílem, že její máma, její do teď nejbližší člověk, si odpočinula a byla ráda za chvilku klidu. A moje děti měly a mají to samé vůči mě neteři - nesmím nic, když jsme u nich na návštěvě - dcera mi říká, že voním jako ona apod. Dceři je ted pět a jsem si jistá, že mě miluje celým svým srdcem, jsme a manželem její vesmír. A já si užívám, že má s mojí neteří tak krásný vztah. Ona narozdíl od tvé dcery už mi umí emoce říct, takže mě neplácá po ruce apod, ale to je jen o věku, ne o lásce.
Dcera má 3,5 roku a když jsem s ní na návštěvě u mých rodičů, tak taky musí dělat všechno babička. Už se několikrát stalo, že babička zrovna něco konkrétního nemohla udělat (neměla čas, neuměla, cokoli..) a spustilo to vztek a brek. A taky se stalo, že jí bylo smutno po babičce a doma po ní brečela, když jsem ji řekla, že zrovna dneska k ní nejedeme nebo ona nepřijde k nám.