Jak zvládnout výchovu tvrdohlavého dítěte?
Maminky, prosím o vyžádanou radu, pomoc, utěšení.. cokoliv.
Mám 17m chlapečka, který je šikovný. Chodí, běhá, hází s míčem, naučil se do něj i kopat. Nemluví, jen taková klasika,. Mama, baba, mimi, mňam atd. Víc je tam spíš blekotání. To není, ale problém. Hraček má tak akorát, bavil ho knížky, auta, kuchyňka, ale nechce si semnou vůbec hrát. Jen nějak vyžaduje moji přítomnost u všeho co dělá. Každopádně, dokud mu nechali volnou ruku a dělat si doslova co chce, je všechno v pořádku. Ale jakmile není po jeho, nastane neskutečný boj. Vztek, pláč, bití, škrábání, vzpor.
Nejhorší je to venku. Je hrozně hrrr na všechny. Se všemi si chce hrát, chce byla všude a běhal do cesty. Když mu vysvětlím, že někam nemůže, začne se tak vztekat, že se prostě natahnem a nejde ho pomalu ani vzít jak sebou šije. Lehá si na zem, řve kope, trucuje. Hodněkrát mě poškrábal v obličeji nebo mi dal facku. Už mi párkrát ujela i ruka a plácla jsem ho po ruce, že je to au a maminku to bolí, ale bez výsledku. To stejné máme doma, když mu nedovolili jít do mokrého sprchového kouta, nebo jít v zimě kramařit na balkon. Nedávno mi málem skočil do rybníka, kde plavali kačeny a je mu jedno, že je zima a že se utopí. Prošli jsme si 30 minutovým záchvatem, kdy nešel fakt ani do kočárku, nosítka nebo na rukách či po svých odejít. Tohle dělá furt, každý den několikrát. Nedal se s ním jít ani poklidně na nákup. Tohle trval už několik měsíců a já už nevím, co mám dělat. Nic nepomáhá.. vzteká se tak i u usínání i v noci když je unavený a nedaří se mu usnout. Spí s námi v posteli, jsme tady furt pro něj, ale nevidím žádný respekt, má mě úplně na háku. To stejně všechny okolo. Snažíme se mu ukazovat, že to jde i jinak a normálně mu bez křiku domluvit, ale to se fakt už nedá. Když řeknu jakékoliv NE, tak začne povyk. Když se řekne něco víc nahlas, taky povyk a nebo z toho má srandu a doslova jde vidět, že zkouší naše hranice. Na co zareaguju a na co ne. Společné aktivity ho nebaví, u ničeho dlouho nevydrží, když mu něco nejde tak to po mě hodí. Opravdu jsem zralá na léčebnu.. lidi na mě koukají jak na debila venku, připadám si neschopná.. v jedničkách tak samo, prostoru má dostatek, pohybu taky. Je jak perpetum mobile. S jeho přístupem se ho i děti bojí. Ideální by bylo mít pozemek, kde je vlastnil hřiště a zahrada, ale to bohužel nemáme.. už jsme dokonce zkoušeli i homeopatika na zklidnění, ale bez výsledku. Jsem opravdu zoufalá a smutná.
co mám sakra dělat? 😭😭😭
Je mu 17 měsíců, ne 17 let 🤦🏻♀️
Je maličký, teprve objevuje svět, a nevím jak po něm chceš respekt...Ono je hezký říkat ne, ale říkáš taky proč ne? Prostě dokola vysvětlovat a vysvětlovat. Období vzdoru bude ještě několikrát, chce to klid, kdyžtak si dej čokošku 😃
Takhle to ma hodne deti a maminek v tomto obdobi. Proste prezit. Vyzadovat a trvat pouze na tech nejnutnejsich vecech. Chodit/jezdit na cele dny nekam do lesa, kde dite jde volne vypustit a jen dozorovat, aby se ti nezabehlo z dohledu
Je to normální.Ted je čas kdy musíš nastavit hranice a pevne je držet.Chce to hodně síly a trpělivosti.Drzim palce 💜
Jak píšou holky výš, je to období. Nemyslím, že děláš něco špatně. Prostě máš temperamentní, a možná i tvrdohlave, dítě. Z části z toho vyroste, zbytek možná bude povaha. Ale bude mít větší rozum, pochopí hranice a příčiny a důsledek. Jen vydrz, bud důsledná, bude líp. Na okolí kašli, i když je to asi někdy náročné.
Je ještě malý, v tomto věku dítě sebestředně jede po svých potřebách a na respektování rodiče z vysoka kašle 😉 ne, neboj, ke všemu dojde, v klidu ukazovat co může a co ne, jednoduchými pokyny, žádné dlouhé vysvětlování... jít jen tam,kde to není o nervy, ono za chvíli se s ním půjde víc domluvit a bude to lepší...na okolí kašli a neboj, jsi pro své dítě ta nejlepší máma 😘
Je to normální chování ☺️ Je přirozenou fyziologickou potřebou dítěte zkoušet, co může a taky objevovat, co všechno na světě je a jde. Když mu něco zakážeš, prožívá veliký ZMAR (za mě mnohem lepší pojmenování než vzdor 😉 ), v 1. roce života stačilo zaplakat a dostal přesně to, co chtěl, mlíko, pomazlení, pozornost, jídlo, hračku... A najednou to tak není, jeho dosavadním způsobem vnímání světa to musí hodně otřást. Takže každá ta scéna je vlastně prožívání velkého zmaru a zklamání a že už to tak není, že není všechno podle něj 😮💨 Respekt nemůžeš očekávat dalších x let a je taky na místě se nad tím respektem a očekáváním hodně zamyslet. Mnoho rodičů tvrdí, že mají respektující výchovu, ale přitom jen očekávají, že dítě bude respektovat rodiče v případě, že na něj rodič nekřičí a nebije ho a víc vysvětluje, to ale respekt není. Za sebe můžu doporučit třeba YT kanál Montessori praxe, kde monte lektorka vysvětluje mnoho běžných situací a potřeb dítěte i rodičů ☺️
Dekuji vám za všechny hezké odpovědi, dodaly mi sílu ☀️
Budeme de snažit s mužem jet stále ve stejném tempu a režimu výchovy jak to děláme. A snažit se více chápat jeho aktuální situaci. Je to náročné vzhledem k jeho temperamentu a energii, ale taky si říkáme, že je to jenom období a bude lépe. Jen to dneska tak vygradovalo, že jsem prostě už “nemohla”. Nakonec jame prcka unavili na kole a teď si dáváme všichni zaslouženou pauzu 🥲😌
@amazienka
Myslím, že jsem svůj příspěvek napsala normálně. Tuhle odpověď jste si mohla, moje milá, odpustit. Děkuji 🙏🏻
@monny3 mockrát děkuji, na YT se určitě podívám. Tvoje vysvětlení mi dalo opravdu jiný pohled na celou situaci. Moc ti děkuji 🙏🏻
Nic, no. Kdyz bylo nejhur, klasicke postupy selhaly, tak jsem ji proste odnesla. Kopala, skrabala, ale dvouletacku preperu. I s miminem v nositku (teda to uz jsem nadavala, protoze tak easy to zase neni, ale slo to).
Ach, když si na to vzpomenu u svých dětí, orosím se ještě teď. Hlavně nejstarší se válel venku i doma třeba 40 minut. Sedal si uprostřed přechodu pro chodce... Časem se válel už jen doma. Dnes je mu 13 a už to fakt nedělá 🙂 Posílám hodně sil.
Co řešíš? Normální batole 🤷
@jana_zofie no taky si říkám, že ho ještě přeperu. Jen mám strach abych se s ním takhle nemusela prát i v 10 letech 🤣 hold ma chlapec muj temperament i povahu a dává mi sežrat “moje dětství” dle mamky jsem byla uplně stejná.
@korin ach, vim, ze to zni blbě, ale jsem “rada” že v tim nejsem sama. Proste mam v okolí hrozne moc maminek, miminka a batolata a opravdu NIKDO neprožívá to co my. Vsichni to mají jak procházku růžovým sadem bez odvodu vzdorů, nespavostí atd. že si fakt už přijdu uplně neschopně. Videt to z téhle stránky, ze je to proste přirozený vývoj a tohle prožívá i spousta dalších rodičů, ktere jen nemam na očích, je zkrátka uklidňující.
@neomenia tohle je myslím odpověď i pro tebe. Řeším svůj psychický stav zralý na blázinec (to ber samozřejmě s nadsázkou) a možná vlídného slova, které mě nakopne do dalších měsíců 😊 proste jsem takove děti a tyhle jejich stavy nevidela jinde než u sebe 😌
Tohle jsme zažily asi každá 😊 ja dceru měla spíš klidnější, ale taky měla občas tohleto....
Taky jsem třeba plácla přes ruku když něčím házela nebo pocmarala hračky.. Ale furt jsem vysvětlovala.. 😁 Že to se nedělá, nejde to třeba umýt, nebude to hezký, že se musí chodit po chodníku protože na silnici jezdí auta,v obchodě že se na nic nesahá, že by se to mohlo rozbít, že na děti musí být hodná a hrát si společně a půjčovat si hračky 😁🤭 to šlo občas hůř protože svou oblibdnou z ruky dát nechtěla 😊 ale věřím, že ho to přejde 😊 jen prostě bych nepolevovala a opravdu říkala co jo a co ne... Myslím, že ty děti to opravdu chápou jen nás zkouší 😊
@simkrk jooo přesně jak říkáš. Taky furt nepolevuju a vysvětluju, dokola a dokola 🤣 ja doufám, ze se to zlepší a bude aspoň chvilku klid 🤫 haha
Nečetla jsem úplně všechno co jsi psala, ale syn je ještě maličký..my máme holčičku, která má tři a půl roku a je teda řádně tvrdohlavá, uvzatá a je to s ní hodně náročné. Staršího máme syna a ten byl tak hodné dítě, jemu bylo skoro vše fuk, nic neřešil... 🙂 Dcera chce všechno samááá, nechce se převlékat, nechce do vany, pak zase z vany...je toho hodně...Na dovolené nechtěla jíst, pít a spát 😀 je s ní náročná domluva, často jsem vyčerpaná, přiznám se,že jsem jí už i plácla po zadku, ale to smysl fakt nemá, úplně jsem ze sebe cítila, že to dělám ze své frustrace, že nevím co s ní.. Ona byla do dvou let fakt hodná holčička, i když rozhodně náročnější než syn..nejvíce náročné to začalo být po tom třetím roce, už má fakt svůj názor, který se snaží dost prosazovat...Jak jsem psala, syn byl hodný pohodář, ale zase byl takový pomalejší, v mluvení, rozvoji..dcera je střela, chytrá holčička..každé dítě má asi něco...Já doufám, že kolem toho čtvrtého roku to bude trošku lepší...
Mně kdysi hrozně pomohl výrok, že když máš náročné dítě, je to tak, že to s ním máš náročné, ale je potřeba nikdy nezapomínat, že hlavně to má náročné to dítě samo se sebou. Nedělá ti to naschvál, není v pohodě, zatímco tebe trápí, opravdu to tak náročně prožívá potřebuje tvoji pomoc, potřebuje ukázat, jak se emoce dají regulovat, jak se to dá zvládnout - ale cjhce to čas, aby se to taky neučil.
Ale chápu že to je na palici no😂🤭 ale bude to dobré 😊
Dokud to děcko můžeš chytnout pod pažu a odvláčet, je to v cajku. 👌🤣🤣
@30bar to co popisuješ s dcerou, je lehce podobná situace. Je to tvrdohlavý paličák 😀 vsechno chce a zároveň nechce. Ma svoji hlavu, musi byt vzdy po jeho. Ale u nej jde jeste videt ze své emoce, proste neumí zpracovat. Snazim se ted posledni dny vice nahlédnout do te jeho makovicky a porozumět tomu. Par hysterií tady bylo, například dneska - nechtěl si kult po pískovišti umýt ruce, scéna. Když jsme ruce umyli, tak chtěl umývat dál a taky umylvat vše okolo. Rikam si fajn, neni to zla aktivita. Ale po 30 minutách cachtání se v umyvadle, kde bylo vše na co dosáhl, byl čas jít 🙏🏻 a další scéna. Vztekal se, dokud jsem na něj mluvila nebo nabízela alternativu. Tak jsem zmlkla a seděla. Pak přišel sám až skončil a bylo všechno dobrý. Celou dobu jsem vedle něj seděla a čekala, pak jsme si popovídali. Jestli mi rozuměl, těžko říct. Ale poslouchal mě hezky a to mě prostě potěšilo. Ze se s nim dá pracovat i když je to takový prcek. Jen můj pristup byl proste asi špatný.
@rebe ano, souhlasím. Hodně jsme o tom i s přítelem poslední dny mluvili.. že to chce z naši strany více pochopení.
Moderní výchova a tady jsou výsledky. Máš rozmazlené dítě.
Radu nemám, prostě vydržet a přežít. Bude to lepší. Taky mám náročného chlapečka, vlastně od narození. V tomhle věku jsem byla na pokraji zoufalství. Taky jsem měla pocit, že nikdo v okolí takové dítě nemá. Při každém návratu domů o nás věděl celý barák... Hodně sil.
Já bych ještě dodala, ať se zasoustředíš na to, abys v tu chvíli řešila dítě, ne okolí. Protože člověk v takové situaci automaticky začne řešit, jak na něj koukají lidi a co si myslí... Kašli na ně - normální lidi to pochopí a ti, co se na tebe budou dívat skrz prsty, ať si trhnou nohou.
@pampelina18 zase ty a zase blbý koment? Vývojová psychologie ti bohužel moc neříká 🙈 což se divím, na to jak všechno znáš, víš a máš ty své dvě děti zmáklé 😅
Klasické "období vzdoru", kdy dítě zkouší jaké má hranice, a co mu/jí maminka dovolí...
Dcera se mi nekolikrat venku válela po zemi, když jsem řekla NE, syn trucoval tak, že utíkal přesně opačným směrem, než jsme šli 🍀