• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Snažilky po třicítce, přidejte se.

24. dubna 2013 
Bibo, musim pracovat. Prisla jsem pozdejc kvuli te krvi, takze toho tady mam :unamused: Zatim pa :wink:
11. dub 2008 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
11. dub 2008 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Utikam za svym nemocnym manzilkem, papaa :wink:
11. dub 2008 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, já v práci také moc nestíhám, takže vás dočítám doma. :wink: Jsem sama, manža odjel na turnaj do Hradce Králové a jsem slaměná vdova.

JInak mě je po IUI celkem dobře, vlastně se cítím jako vždycky, žádné náznaky Pobolívá mě bříško, ale to je po laparce, protože to bolí v okolí pupku, ale prý je to normální. večer se na jizvy svítím Biolampou, poradil mi to obvoďák
Nějak tomu nevěřím, že by se to povedlo, měla jem dojem, že ovulka byla v sobotu ještě před pregnylem. Takže pokud se to nepovede, mám v plánu dát tomu měsíc pauzu, vyčistit se po antibiotikách, které beru já i manža - v květnu chci IUI vynechat, stejně jedeme na prodloužený víkend na kola na Śumavu a po IUI bych nemohla sportovat. Počítám, že bych do Pronatalu jela a v červnu a pokud se nezadaří do podzimu, silně uvažuji o IVF. Už to budou 2 roky a to čekání mě ničí čím dál víc.
Teď mi ještě jedna těhulka poradila koupit si přípravky Fytotonik a Vitatonik, že prý to pomáhá , tak si to chci na netu přečíst a uvidím, zda si to objednám. :slight_smile:
11. dub 2008 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dckami: prosim o Tvuj nazor jako zkusene maminky.

Manzel ma 11leteho syna, je bezvadnej, moc chytrej a milej kluk. Je mi s nim dobre, ale po urcite dobe pozoruju obcas podrazdenost a touzim po klidu. Nevim, jestli na to mam - starat se o dite. Ted jsem ho hlidala JENOM 2 dny, byl nemocnej - ale uz mu skoro nic nebylo, takze fura energie. Vcera jsme hrali stolni hry, pujcila jsem mu DVD, docela to slo. Dneska na me padla silena unava, vadilo mi na nem skoro vsechno. Skoncilo to tak, ze jsem manzelovi rekla, ze s nima dnes neodjedu na vikend, ze si potrebuju odpocinout, v klidu se prospat a ze za nima dojedu az zitra. A uprimne se mi tam vubec nechce, zase budu muset hrat hry, venovat se mu... Zaroven mam depku z toho, jak JA muzu mit jednou vlastni dite, kdyz nevydrzim hlidat 2 dny 11leteho kluka. Nevim, asi jsem pohodlna, lina, netolerantni..

Co myslis (ostatni se mohou samozrejme taky vyjadrit:slight_smile:)?
11. dub 2008 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi, díky za tu zkušenou matku. :grinning:

Je těžké radit, když neznám tvoji rodinu, ale myslím, že máš zbytečné starosti, můžeš být ráda, že manželův syn tě má rád a nemocné dítě potřebuje hodně trpělivosti. Každá z nás je schopna se o dítě postarat, ty mateřské pudy v tobě jsou, ale jak píšeš, že si unavená, je to přirozené. Já loni trpěla skoro 3 týdny doma, když holka měla neštovice-nesměla mezi děti a potom ještě 14 dní na sluníčko. Ale zařiď to v červnu :confused: Já se i těšila zpátky do práce....
Myslím, že je moc pěkné, že se o kluka takto staráš, ale na druhou stranu by měl být tvůj muž asi pochopení, že na roli matky nejsi zvyklá a celodenní péče je pěkný záhul. V 11 letech s ním možná začíná mlátit puberta, ne?
Možná se ptám blbě a příliš osobně, ale nežárlíš trošku na kluka? Myslím jako v tom smyslu, že se s ním musíš dělit o manžela. Já ti nevím, jak bych to já sama prožívala :fearful:
Ale je dobře, že sis dupla a zůstala doma odpočívat, tatínek si užije synáčka a sám pozná, co to je postarat se o dítě. Potom si tě bude víc vážit, jak si to zvládla. :wink: Nemusíš mít strach z toho, že ti "hrabe" já to znám moc dobře. Občas se v noci vzbudím a zjistím, že se mi zdálo, že opět hraju monopoly. :rolling_eyes: nemluvě o hrání si na prodávání a panenky barbie...
No jo, není to lehké vychovávat dětičky,co???
11. dub 2008 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pripadam si divne - touzim po diteti, chystame se na IVF a pritom se mi zda, ze to nemuzu zvladnout, ze mi vlastne ten pohodlny zivot, kdy se staram jenom sama o sebe, vyhovuje.

Ohledne zarleni - ze zacatku tomu tak bylo, manzel totiz okazale uprednostnoval syna, asi aby nemel pocit, ze je odstrceny, kdyz jsem s nima zacala "kamaradit" ja. A ja si zase rikala, ze kdyz dite neuvidi, ze me ma tata moc rad, tak ze me nebude brat vazne. Tak jsem obcas delala (tajne) manzelovi trochu scenky, ale uz se to usadilo.

Dodneška je to tak, ze spi spolu na chalupe nebo na dovolene v manzelske posteli a ja se "krcim" na pristylce. To mi porad trochu vadi, ale jinak jsem rada, ze maji hezky vztah a ze je manzel dobry tata - vzor trpelivosti, kreativity a humoru. Taky z nej byva unaveny, treba na dovolene pozoruju, ze se ho nemuze prvni tri dny nabazit a pak postupne taky dochazi energie, poprosi ho treba, aby si v klidu cetl, ze si chce taky precist noviny nebo vyhlasujeme "poledni klid".

Hodne kamaradek mi rika, ze kdyz je syn doma, tak se mu jeho mama taky nevenuje 100%, u nas se asi trochu citi jako na navsteve - i kdyz ma svuj pokoj - a proste se necha bavit. Doma ma kamarady, pocitac, vsechny hracky, knizky atd., taky chce mit svuj klidek. Je s nim zabava, clovek dela veci ,ktere by ho vubec nenapadly, deti opravdu zivot obohati. Jenom jsem ted desne unavena a zaroven se citim hrozne. Manzel se totiz lehce nastval, rekl mi, at si dobre rozmyslim, jestli dite na plny uvazek zvladnu a ze jsem mela rovnou rict, ze ho nechci hlidat atd.

Puberta se zacina trochu projevovat, zatim je to v norme, ale dneska nam delal modni prehlidku - manzel mu privezl z Madridu nejaky obleceni Quicksilver a udelal mu tim strasnou radost. Jeste pred rokem ho obleceni okazale nebavilo.
11. dub 2008 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi napíšu ti svou zkušenost. Nejsem žádný spisovatel, ale snad pochopíš co jsem tím chtěla říct.
To že mám dvě velké děti víte všechny, ale mám taky 2,5 letého synovce. Nedávno jsem ho hlídala. Jen přes den, žádné přespání. Řeknu ti, že tak utahaná nebývám ani po důkladném úklidu bytu. Cítila jsem se, jak vymačkaný citrón. Prostě každou chvilku jsem musela být ve střehu a věnovat se mu. Už na to prostě nejsem zvyklá. Přestože jsem vychovala dvě děti. Tak mně to prostě unavilo. Moje děti se o sebe dokážou postarat a už jim nemusím věnovat tolik času. Zabaví se sami. Samo že spolu podnikáme spoustu věcí, ale prostě už mně tolik nepotřebují.

Není to tím, že by jsi nebyla schopná schopná se o něj, nebo o miminko postarat. Myslím tím 24 hod., 365 dní v roce. Je to (podle mně) tím, že nejsi na jeho přítomnost zvyklá. Kdyby jsi s ním byla každý den, tak po nějakém čase už by ti to tak nepřišlo. Adaptovala by jsi se. Není to jen tvůj problém, tohle prožívá víc ženských.
Moje kamarádka má stejný problém. Snaží se o miminko, mimochodem také jim to už delší čas nejde a její manžel má syna z předchozího manželství. Ne že by ho hlídala poprvé. Jezdí s ním na dovolené a berou si ho na víkendy. A přesto mi ve čtvrtek říkala, že si není vůbec jistá, jestli se dokáže postarat o své mimčo. Prý na to nemá, když je vyřízená z nevlastního syna.
Snad djsem to napsala asoň trochu srozumitelně. Nejsem člověk, který umí přesně popsat své myšlenky.
12. dub 2008 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dekuji za podporu. Vikend byl priserny, sirila jsem kolem sebe negativni energii.. Dozvedela jsem se, ze az budu mit sve dite, tak uvidim, co je to vychova, ze me nemuze mit rad, kdyz po nem chci, aby se pripravoval na prijimacky a on k tomu ma odpor atd.

Zaver je ten, ze jsem se rozbrecela pred tchany, vubec nevim, jak mam dal zit. Na IVF kaslu, takova zruda jako jsem ja by se nemela rozmnozovat. Prominte za negativismus, ale jsem uplne down.
14. dub 2008 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi neblbni. Přeci ti 11. letý fracek (promiň mi ten výraz, ale občas ho používám i pro své děti) nebude kazit život. V tomhle věku bývají hrozně útoční. Na mně dcera před rokem a půl chtěla volat linku bezpečí, protože jsem jí týrala. Chtěla jsem aby si uklízela a pomáhala mi. Byla jsem z toho pár dní na práškách.
14. dub 2008 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ježiš Campi, neblázni.... Plně souhlasím s Bib! Prepubescence je dost náročný období, a hl. když to není "Tvoje" dítě! Nevím přesně, co Ti kdo řekl, ale pokud to byli tchán a tchýně, tak by se nad sebou měli vážně zamyslet oni, a ne Ty! :angry:
14. dub 2008 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bibova: jenomze ty veci mi rekl muj manzel a tchyne. A vis, ze kdyz se neco s...e, tak se to s...e poradne.

Ja se porad snazila byt na veci, ale asi bych musela byt svata, kdybych byla porad vyrovnana, usmevava a dokonala. Jenomze muzes bejt 4 roky milujici nevlastni matka a pak staci se priznat k unave, pronest na adresu milacka neco spatneho a jsi nejhorsi clovek na svete. Ja bohuzel neumim jinak reagovat, nez ze prohlasim: tak si jezdete na vikendy a dovoleny sami, ja se Vam jako neplodna nebudu plest do vaseho uzasnyho zivota.

(Je to dobry, uz mi to jde do vzteku:slight_smile:)
14. dub 2008 v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sama jsem mela dost hroznou pubertu, na to dite se vubec nezlobim, on je fakt v pohode, ale nechapu, proc nemuzu taky citit trochu lasky a podpory.
14. dub 2008 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hele tchyni hoď za hlavu. Ať by byla sebelepší, vždy bude stát za svým vnoučátkem proti tobě. No a manžel, to je trochu horší. Je blbý když tě takhle shazuje. Nikdo po tobě nemůže chtít, aby jsi toho kluka zvládala levou zadní a ještě s úsměvem. Určitě i jeho matka z něho bývá na kolaps. Jen to nikdo (tvůj muž a tchýně) nevidí. Nevím proč ty chlapy mají potřebu takhle shazovat vlastní ženu. Kdyby tě víc podporoval, tak i ten kluk by se určitě choval jinak. Asi by jste si měli pořádně spolu promluvit. Sami, bez syna, bez tchýně.
A opravdu je veliký rozdíl vychovávat vlastní dítě a dítě partnera. Tohle se nedá srovnat. Ale to neznamená, že by jsi byla špatná matka.
14. dub 2008 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jsi uhodila hrebik na hlavicku. Uz jsem tu psala, ze povazuju vztah mezi partnery za moc dulezity. Myslim, ze vsude je neco, ale za zakladni problem vidim to, ze necitim z manzela podporu. Normalne se to neprojevuje, ale v techto meznich situacich se ukaze, jak to vlastne mezi tema dvema je. Takze si myslim, ze bude lepsi, kdyz mit deti nebudeme. On uz sveho mazlicka ma a ja si koupim psa.
14. dub 2008 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi nech to chvilku být a po čase to znova promysly. Teď jsi rozčílená a ublížená. Nech to nějaký čas odeznít. Aby jsi svého rozhodnutí později nelitovala. Mohlo by se stát, že za pár let by jsi byla nerudná, že kvůli nim nemáš to svoje dítě. že jsi se vzdala mateřství. A nakonec by to mohlo udělat ještě větší problém ve vašem vztahu.
Jak pravdivá věta je : Když se něco se..., tak se to se.. pořádně.
Možná by si naopak tvůj manžel uvědomil co v tobě má, kdyby jste měli spolu vlastní dítě. Podle mně to vztah utuží.
A ten jeho syn ho za 2 -3 roky stejně pošle do háje. Pochybuju, že bude chtít, aby se mu tatínek pletl do "jeho života". Bude mít vlastní zájmy, kamarády a kamarádky.
14. dub 2008 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Čau holky,
nevím jestli do téhle diskuze můžu zasahovat když nemám tu zkušenost. Ale beru to z pohledu občasné hlídací tety. Jsem taky vyfluslá vždycky po takovém hlídání a to zvládám děti fakt s přehledem. Jenže - nemám zatím doma na dítě nic zařízeno, dítě není moje, tak zažívám daleko víc strachu a obav aby si náhodou něco neudělalo, aby mu něco nechybělo atd. Myslím, že u tebe Campi je to přesně tak. U svého dítěte, které s tebou bude doma pořád nebudeš řešit jestli je všechno 100%, protože každý den to prostě v běžném životě nejde. Ale pokud je u vás manželův syn jen občasně, tak se logicky snažíš vybičovat aby bylo všechno super. Ale věř mi, že i ten 11-letý kluk ti odpustí, když to tak nebude. Asi to musí být těžké i pro tvého manžela. Mám pocit, že tak trochu mezi váma pendluje. Synovi chce vynahradit, že s ním není tak jak by měl a u tebe vidí, že to není na 100% a určitě ho to trápí. Ale zkus si to představit, že by to bylo naopak. Ty měla dítě, které by žilo s otcem a ty ho měla jen občas. Já když nerozumím proč se manžel nějak chová nebo něco dělá, tak si občas představím sebe v jeho situaci a dost často mi to pomůže vcítit se do toho, co asi prožívá on.
14. dub 2008 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi, přesně, jak píše Bib - myslím, že to že byste měli dítě by v tomhle případě určitě spíš pomohlo...
Asi by sis měla s manželem otevřeně promluvit o svých pocitech, když on se takhle chová.
14. dub 2008 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Diky za nazory, jste zlaty.

Narážím na svoje presvedceni - uz jsem to tu nekolikrat psala, ze dite neni reseni. Ze kdyz se nedohodnou partneri, tak je lepsi dite nemit. No, my to nějak vyřešíme, nezbývá mi na sobě máknout a prostě se naučit ovládat. Do konce života budu konfrontovaná s tím, že jiná žena byla schopná manželovi dítě dát a já nee. IVF mi neuteče, nebudu to hrotit a příští týden nebudu se stimulací raději začínat. Na druhou stranu bych ho měla určitě zkusit, aby mě na "stáří" nemrzelo, že jsem od něj ucukla.
14. dub 2008 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj campi,na této stránce mám pouze dva nebo tři příspěvky,jsem tu od konce března a zatím spíš čtu vaše zkušenosti.Doufám,že se nebudete zlobit,že zasahuji do vašeho rozhovoru,ale mám taky trochu zkušenosti se synem mého manžela z prvního manželství.Jsem s manžou už skoro 10 let a od té doby každých 14 dní k nám na víkend jezdí jeho dnes dvanáctiletý syn,který nám za ty roky připravil nespočetně vyhrocených situací.Od začátku ve mě cítil soka a dával nám to pěkně sežrat.Mimo to mám i já svou dnes třináctiletou dceru z prvního manželství a vztah s ní a s manžovým synem je fakt nebe a dudy,nedá se to srovnat.Na mou dceru jsem od malička zvyklá a vím,co od ní můžu čekat,ale u manžovýho syna si ničím nejsem jistá.Občas nastaly i situace,kdy nám dělal vyloženě naschvály a my to ustáli jen díky tomu,že jsme drželi s manžou při sobě.Dokáže být super a pak zas na zabití,ale většinou se snaží být středem pozornost a když není,tak se snaží svým způsobem na sebe upozornit.Vůbec nemůžeš srovnávat výchovu manžovýho syna a výchovu vašeho společného děťátka.Jen se musíš bohužel smířit s tím,že sis našla chlapa s dospívajícím synem a budeš muset asi lecos překousnout.Každopádně bude lepší promluvit si s manželem a ve výchově táhnout za jeden provaz.Do dneška se mnohokrát najdou situace,kdy mě mrzí,že má manža ,,nějakýho syna" a bylo by mnohem jednodušší,kdyby byl bezdětný.Kolikrát jsem nezasahovala do jejich vztahu a posílala je,ať jedou někam jen spolu a možná právě proto přišli,že chtějí abysme jeli všichni společně.Je to těžké radit,ale rozhodně by nebylo dobré vzdát se vašeho společného miminka.Věř mi ,že bys toho časem moc litovala. k manželovýmu synovi si jistě dřív nebo později najdeš cestičku a bude vám všem společně dobře(ALESPOŇ OBČAS)My máme každý jednoho puberťáka a snažíme se o společné dítko a nedaří se!!!!!!!!!!!!
Držím palečky,ať vše probíhá podle tvých představ a ať se všichni společně co nejdříve těšíte na vaše miminko!
15. dub 2008 ve 02:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi, nemam taky zkusenost. Ale umim si predstavit, jak to muze byt s takovym pubertakem narocne, kolik to veme netrenovanemu cloveku energie. Tim spis, kdyz se mu venujes na 150 % a snazis se vyplnit prijemne cas, ve kterem by se doma zabavil sam knihama, pocitacem, kamaradama.
To, ze jste se s manzelem rozhodli pro IVF, neni rozhodnuti ze dne na den, dospeli jste k tomu po spouste malych rozhodnutich, tak by nebylo dobre vsechno najednou menit. Co by me hodne mrzelo, je to, co ti rekl manzel. V prvy rade je to on, o koho by ses mela oprit. Zkus s nim vsechno probrat, rekni mu, ze te mrzi, co ti rekl, musi vedet, jak se citis, pak ti lip porozumi.
Kazda zena po diteti touzi a pokud dite neni, znamena to stradani, je to psychicky narocne se s tim smirit a dospet k urcite vyrovnanosti, proto rozhodnuti dite nemit, by zas nemelo byt jen na tobe, vzdycky se jedna o oba. Prislo by mi to od tebe jako velika obet, ktere by jsi pozdeji litovala. Verim, Campi, ze se vsechno vyresi.
15. dub 2008 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
holčiny,
já trochu změním téma: ráno jsem volala do Pronatalu a mám dobrou zprávu - protilátky proti spermiím mám negativní :slight_smile: :dizzy_face: Hurááááááá
15. dub 2008 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kami gratuluji To musí být úleva co?
15. dub 2008 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kamco, to je super :wink:
15. dub 2008 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Výborně Kami, však jsem ti říkala, že si si to špatný už vybrala a teď hurá na těhu:slight_smile:))
15. dub 2008 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
díky za podporu :grinning: :slight_smile:
Ještě mi v Pronatalu řekli, že můj dr. končí pracovní poměr, takže budu muset chodit k něhomu jinému :wink: Ten můj měl navíc poradnu i u nás v Děčíně,a já nemusela na každý utz jezdit do Teplic. Takže nám začne i větší cestování... Ale co se dá dělat, hlavně, aby se to konečně povedlo. :dizzy_face:
15. dub 2008 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kami to je sice škoda, že měníš dr. na kterého jsi byla zvyklá, ale třeba ta změna přinese mimčo. Změny občas působí, že se najednou zadaří, ani nevíš jak :wink:
15. dub 2008 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dekuji za vcerejsi podporu, dnes je to lepsi. Manzel se vydesil, prisel brzy z prace, vzal me na brusle, vcera jsme lecos vyresili a dneska jdeme do kina. Taky jsem si dneska vyridila predoperacni vysetreni, kdybych NAHODOU:slight_smile: do IVF pristi tyden sla.

V kazdem pripade se chystam na navstevu psychologa, samotnou me vydesilo, co jsem o vikendu a vcera provadela.
15. dub 2008 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Campi, to je dobře, že je Ti líp a s manželem jste si promluvili... :slight_smile: Psycholog je určitě dobrej krok, ale dobře si vyber, ke komu půjdeš...
15. dub 2008 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobrá ráno,
Včera jsem byli celá rodina na večeři přivítám taťku po návratu z ciziny. Fajn oslava, naši objednali šampus na přípitek a brácha nám k tomu oznámil, že čekají rodinu. Prima zpráva, snažili se od prosince, takže po 3 měsících se jim to povedlo. To se někdo má. :wink: Mě to fakt sebralo, doma jsem to obrečela, na dnešek jsem spala pár hodin, jsem vyřízená. Přeju jim to, to je jasný, ale psychicky mě to úplně položilo :cry:
16. dub 2008 v 07:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek