Cítím se přetížená. Jak zvládnout manželství a sousedy?
Zdravím, raději anonym. Nejedná se o děti ženský, ale.. máme s manželem syna 12 let, když byl miminko a batole muž bojoval s démonem alkohol.. tohle jsme vyřešili a manžel už léta nepije.. pak se narodila dcera v roce 2022, ok, byla a je náročnější dítě, do roka abkm, spousta probdělých nocích, pak zoubky, do toho jsme sledovaní na neurologii pro osovou hipotomii, u psychologa,podezření na autismus, nyní spíše vývojová dysfazie, straší syn adhd, učení s nim je velmi náročné, a byť je naše holčička velmi hodna, stále se moc trápim, co ji vlastně je, bude v pořádku.. a teď k věci, manžel je v tomto úplně mimo mísu. Holka je ok, všecko dožene, co porad řešíš.. hm, ale dívčina jde v záři do školky a co pak? Ja se do zaměstnání musím vrátit, proste finance a on, který ani o jednom dítěti nic neví? A vola, jen kdyz jdu sama nakoupit? To mi bude volat do zaměstnání? Další věc, do domu se nastehovali noví sousede, v prosinci vznikl konflikt, upozorním, že jsem se pouze byla zeptat, kdo na chodbe něco poničil, ok, nezdravíme se, nebavíme se, k životu je nepotřebuji, paní mi naložila, ze nepracuji a narozdíl od nich v dome mam s dětmi čas dělat chodbu, sekat a udržovat zahradu, ja jsem se ohradila a hned jsem byla úplně nejhorší. Dnes po čtvrt roce mi opět chlap te paní začal nakládat, vkládat do úst věci, které jsem neřekla, muž u toho nebyl a když jsem ho poprosila, aby se mě sakra zastal jako pan jeho paní, tak jsem ještě dostala vynadáno, co po něm chci. On nic neslyšel a k němu se chovají slušně. Ženský vím, je to úplně asi na prd příspěvek, možná z nej ale pochopíte, ze jsem ženská, která doma zastane všecko, zastane vše kolem domu, kde je par bytu a zahrada k tomu učení se straším, strach o mladší a můj manžel, u kterého hledám porozumění a oporu.. nic, vůbec nic.. momentálně mam chuť se na vše vykašlat a jít si po svém, stejně se tak cítím celou dobu 😒
@lichozroutsudy to je právě to, mluvit se s nim nedá, pokud mě něco trápí, tíži, chci to řešit, tak pro něho hned jen fňukám, jsem úplně na nic.. to, že on chodí do práce a živí nás, mám na talíři dnes a denně, když mu řeknu, že mi jde rodicak na všecky poplatky, tak jsem si druhy delat nemela, přitom ho chtěl taky.. kdyz mluvím moc je zle, kdyz nemluvím, je taky zle.. jako nikdy jsem nebyla ženská tupá a naivní. Ale s nim si přijdu úplně k ničemu. Tohle vše ale začalo až na rodičovské, dokud byl jen syn a už byl straší a já chodila do práce, tak mi dost pomahal, teď jsem jen ta, co se má o vše starat a byt zticha🤷♀️ hlavně už i mě samostaně to zavání manipulaci na moji osobu, jako vydržím dost, ale už je toho nad hlavu
Ach jo, kocko, tohle je zle. Osobne v takovem pripade doporucuju odchod, ale je to ma tvem rozhodnuti. On lepsi nebude, bude se to jen zhorsovat a do roka ti jednu svihne. Za sebe radim: odejdi driv, nez se to stane. Muzes se obratit na svou rodinu?
@lichozroutsudy mužů, mam úžasný rodiče, milující svoje vnoučata. Nikdy by mě neodmítly žít u nich i s dětmi..bude to na prd nějakou chvíli, ale za svobodu to stojí ☺️
To je hodne dobra zprava. Tak to s nimi zacni resit a odejdi od nej. Nenech se zviklat zadnymi kecy, prosbami, sliby. On fakt jiny nebude. To, co ted prozivas, je jeho podstata a i kdyby ti nasliboval, jak se zmeni, tak nezmeni, protoze tihle lide se nemeni. Spravne jsi rozpoznala tu sit manipulace, tak se do ni hlavne nenechej chytit znovu. Drzim ti palce a kdybys neco potrebovala, napis soukromou zpravu.
Promluv si s ním, že takhle to dál nejde a až se vrátíš do práce, nebude to fungovat, nebudeš stíhat a ani nechceš, nejsi služka. Pokud od září nezačne pomáhat, šla bych k rodičům.
Hele, ona je doba, kdy se vše nepohodlné prostě opouští. Ano, můžeš chlapa opustit a dětem vlastně rozmetat domov.
A nebo nebo sebrat sílu, domluvit párové terapie a o vztah zabojovat. Je to sakra těžká cesta, obzvlášť s chlapem, který může mít postoj “já jsem ale v pořádku”. Každý z vás jste v pořádku, ale dohromady vám to sakra skřípe. Chcete-li být spolu, pak se na tom musí sakra zamakat.
@amazienka a neni to spíš tak, že chlap opustil ji? Ze sice žijí ma stejnem miste, ale už dávno ne v partnerství? A co tvoří domov - spolubydlící, kdy jeden vše odmaká a druhý se jen veze, domov jako prostředí, kde otec ponižuje matku, zadupava její sebevědomí a dělá si z ní služku? Nejsem pro ukvapené odchody, ale tady je potreba bouchnout do stolu a ze takhle to dál nejde a bud spolu chtějí byt a fungovat jako rodina, nebo to nechtějí a je na čase si přiznat, ze se rodina rozpadla a půjdou si teda každý po svém.
@lichozroutsudy dekuji, budu na všem intenzivně pracovat a pokud budu potřebovat soukrome pomoct, nabídky ráda využiji ☺️
@1pomnenka tohle mu říkám už půl roku, ale všecko je ok, pohoda, to dás 🤷♀️
@amazienka na terapie on určitě nebude chtít, na toho už za ty roky znám hodně.. dřív takový nebyl, byly problémy, ale vše se vždycky vyřešilo, někdy v klidu, někdy jsme si zanadávali oba. Teď je ale úplně mimo a někde jinde..
@llluckaaa asi tak nějak bych to i sama nazvala všecko..
@amazienka Nene, to zase já úplně taková nejsem. Jako když byl jen syn a já byla v práci, tak jsem mu řekla, ať vysaje, vytře byt, nebo třeba udělá malý nákup a všecko bylo v pohodě. Kluka do školky a ze školky taky vodil hlavně on, jelikož on dělá na směny a já jsem každý den v práci od pondělí do pátku od rána do odpoledne. Kdyz nemohl chlap, mame skvělého dědu, co pro malého chodil. Až teď při druhém takhle zpohodlněl, nez vždycky čekat, tak jsem radši šla a udělala si to sama.. jako tály nejsem nelepší. Mam svy mouchy, ale úplně tohle mi dobre nedělá.
Asi bych partnerovi/manželovi řekla své obavy a úmysly a chtěla vědět, co on na to. Nevěřím, že by pomohlo něco jiného, než terapie. Mezitím bych si zjistila praktické věci - právní apod. a svěřila se rodičům. Je skvělé, že se máte na koho obrátit. Všichni máme něco, ale starat se o dvě, navic znevyhodnene, děti, domacnost stojí hodne prace a nejen ferove uznani a pochvala by mely byt automatickou a trvalou reakci partnera. Drzim palce a verim, ze zase bude svitit slunce!
@pinkninja dekuji, asi člověk taky trochu čeká tu pochvalu, nezlehčovat stav dětí a vidět, co práce a úsilí mě stojí, aby byly tam, kde byly a měly hezký život
Můj byl naprosto to samé. Pomohlo až od něj odejít...
Zároveň pomohlo oběma si uvědomit, co druhý potřebuje a vycházet si vstříc a přizpůsobovat se.
Já tlačím na pilu, mluvím a mluvím o potřebách atp...a chlapa to přesycuje a nezvládá vstřebat, cítí se pod neustálým tlakem a v tom on prostě neumí fungovat. Čili teď, když něco potřebuju, tak si vyžádám jeho plnou pozornost a sdělím vše v pár větách, racionálně, bez obviňování, bez emocí, uzavřeme dohodu, že něco udělá. Vymezím se, že něco už já dělat prostě nebudu, protože mi jde hlava kolem a nestíhám. A prostě některé věci opravdu přestávám dělat protože mi to nevyhovuje je dělat. Vše sle sděluju srozumitelně a stručně. Zároveň chlap potřebuje cítit i lehkost a radost ve vztahu, jinak ho vše přestane bavit a je pasivní. Nemá zápal. Nemůžu ho jen zahrnovat povinnostmi. Takhle je neudělá. Naopak když máme spoustu legrace, hezkých zážitků, pohodu, tak je daleko snazší s ním pracovat, dohodnout se atp..
On zároveň mě vychází vstříc a už ví, že ten přetlak potřebuju čas od času že sebe vymluvit a dostat. Snaží se mě vyslechnout a nesoudit. Zároveň mu tak nějak dochází, že když zakopává věci pod postel a neřeší, tak jaksi kontinuálně s tím klesá domácí pohoda a já jsem příště PODRÁŽDĚNÁ a VYČERPANÁ. A v tom se mu fakt nežije hezky 😁
Taky pomůže si uvědomit, že do situace, ve které jsi, si se dostala i vlastním nastavením. Udíráš se do úmoru a pak potřebuješ/ požaduješ oporu. Nedostává se ti jí, a tak přichází pocit ublížení, pocit že jsi oběť/ služka, výčitky, ať už vnitřní nebo vyřčené nahlas. Tohle je určité nastavení a vzorec chování, které ale jsou toxické. Má to negativní dopad jak na tebe, tak třeba i na manžela a vztah.
Zdravý vztah je takový, kde děláš tolik, kolik energeticky zvládneš, aniž bys potřebovala oporu nebo druhému vyčítat. Víc neděláš. V praxi to druhého přirozeně donutí dělat ten zbytek, který ty už neděláš. 50/50. Ty si ale nakládáš a pak z toho viníš druhé.
Uber. Nedělej co nemusíš, zbav se některých povinností a předej je bez sáhodlouhých diskuzí a vysvětlování a obhajování manželovi. Reaguj na situace tak, aby ti neubíraly víc energie, než je vlastně nutné ( viz reakce na sousedy a nucení manžela, aby se zachoval, jak ty potřebuješ...nejde to jinak? Je to nutné?Nemůžeš se k tomu ty sama vnitřně potavit tak, aby to pro tebe bylo vhodné ?).
V praxi jsem zjistila, že čím víc jsem " needy" ( potřebuju druhého, pitřebuju jeho oporu, zastání, pomoc atp), tím méně se mi toho dostává. Chlapa to nebaví. Neumí to, nechápe.
Čím víc mám věci na háku a čím víc myslím na sebe a na to, aby mi bylo dobře, abych si věci v hlavě sama sesumírovala tak, aby mi bylo líp, čím líp si umím sama být oporou, tím víc je chlap uvolněný a ochotný pomoci.
Navíc zkus si sebe představit vedle někoho, kdo tě prostě energeticky ( byť už jede z rezerv) prostě totálně převálcovává. Stará se o děti, o zahradu o dům, je v neustálém zápřahu, spousta věcí jede podle jeho pravidel, organizuje to a tamto, řeší a zařizuje vše...a ty jsi páté kolo od vozu a jen tak přicmrndáváš, ale vlastně jsi mimo a nepotřebný. A i kdybys třeba něco i udělal, tak je to blbě nebo to nezapadá do daných pravidel, nebo to děláš jen proto, aby byl klid..a tak raději neděláš vůbec nic a je ti to jedno...
Vyčerpává to oba dva. Tebe z toho že si nakládáš strašně moc, jeho z toho, že žije život, ve kterém nemá žádnou moc. Chce to přeprogramovat systém u obou. Ty uber a on ať přidá, ale to neznamená že musí přidat podle tvých představ. Každý jsme jiný, on chce věci dělat třeba úplně jinak. Má k tomu prostor?
@reeeza to ke všecko moc hezky napsané.. vždycky, když něco udělal, tak jsem ho pochválila i když to nebylo podle mě. Nikdy jsem mu nenařizovala udělej, oprav, úklid..naopak jsem vždy říkala, zlato, tak prosím já udělám to a ty zkus udělat tamto, ať máme taky pak čas pro sebe..ale od porodu se tak moc změnil.. poprosím at udělá s klukem úkol, ze ja mezitím něco kolem holky, desnej problém, proč bych měl, to zvládneš 🤷♀️ sousedi, ten konflikt je již delší dobu, dlouho jsem mlčela, doma jsme to probírali i on souhlasil, že to budeme řešit a teď, mlčí, nic jsem neslyšel, neviděl a nechá aby po mě jel cizí chlap..říct mu, ať se ke mě chová slušně asi jako mohl, ne se hádat, já se s nimi taky nehádala, snažila jsem se mluvit, ale pak jsem mávls rukou a šla pryč..nehledě i na to, že já mám hlídat děti, on si jde po svým, co si potřebuje si zařídit si zařídí, ale mě kolikrát stáhl od doktora, kadernice apod. s tím, že malá brečí, ať se jdu starat a nikam nelezu 🤷♀️ nevím, chyba je určitě i u mě, neříkám, že ne..blbých situací je ale víc než těch hezkých.
A umíš si reálně představit, že byste si dali pauzu, nebo šli od sebe?
Vztah bez vzájemného respektu a úcty nebude nikdy fungovat...
@reeeza to je oni, začínám být přesvědčena o tom, že od sebe nám bude každému lépe.. je mi líto děti, ale než aby pak zcaly žit v rodině, kde se mamka d taťkou jen hádají, to budem radši od sebe s bude klid na všech frontách
Dobrý den.
mám na Vás prosbu. Pracuji na výzkumu v rámci projektu Sensetio a budu moc ráda, když mi pomůžete vyplněním krátkého dotazníku.
Snažíme se lépe pochopit, jak lidé zvládají stres a psychickou zátěž, abychom mohli vyvinout nástroj a aplikaci, která pomůže lidem cítit se lépe a včas rozpoznat, kdy už je toho na ně moc.
Vyplnění zabere jen pár minut, odpovědi jsou anonymní a opravdu nám tím moc pomůžete.
Děkuji
Odkaz na dotazník naleznete zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSf0Aaq...
Dobrý den.
mám na Vás prosbu. Pracuji na výzkumu v rámci projektu Sensetio a budu moc ráda, když mi pomůžete vyplněním krátkého dotazníku.
Snažíme se lépe pochopit, jak lidé zvládají stres a psychickou zátěž, abychom mohli vyvinout nástroj a aplikaci, která pomůže lidem cítit se lépe a včas rozpoznat, kdy už je toho na ně moc.
Vyplnění zabere jen pár minut, odpovědi jsou anonymní a opravdu nám tím moc pomůžete.
Děkuji
Odkaz na dotazník naleznete zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSf0Aaq...
Nadech, vydech. A ještě jednou.
Co ti rikaji sousedi, te vubec nemusi trapit, hod je za hlavu. Jsou neco na zpusob spoluzaku z paralelky. Vis o nich, sdilis s nimi podovny prostor, ale to je vse. Problem je s manzelem, ten res. Bud u paroveho terapeuta, nebo rozvodem. Ale res ho. At si vyberes jakoukoliv cestu, bojuj za ni. Rekni mu, co ti chybi a proc. Kdyz bude dal hluchy, pak zvaz, zda by fakt nebylo lepsi jit si po svem.
Tot muj pohled.