Deprese po miniinterrupci

zajdalu
11. led 2016
V listopadu 2015 jsem zjistila, že jsem těhotná i přes užívání HA. Můj vztah s partnerem byl spíše jen sexuální. Nevěděl zda si dítě nechat či podstoupit potrat, ve finále mě v tom nechal samotnou. Řekla jsem o tom mamce, ale ta mi řekla, že mě finančně podporovat nemůže pokud on to nechce. Má situace v té době byla taková, že jsem v práci byla ve zkušební době a na rizikovém pracovišti, kde jako těhotná být nemůžu. Pokud bych jim to oznámila, vyhodili by mě. Také mám hypotéku na byt a vše táhnu samu a živit dalšího človíčka bez práce a bez pomoci rodiny, by asi nebylo možné. Byla jsem zatlačena do kouta a miniinterrupci podstoupila v 7 tt. Za dva dny jsem šla na revizi, neboť vše nebylo venku. Dva týdny jsem byla na PN kvůli klidovému režimu po dvou zákrocích. Pak jsem se vrátila do práce a vše bylo jen horší, pocit, že jsem zabila své dítě a pocity prázdnoty byli hrozné. V noci jsem nemohla spát a měla jsem hrozné sny, nic mě nebavilo. Vím, že to bylo špatné rozhodnutí. Tyhle ty pocity byli horší a horší, až mi obvodní lékař dal PN než se z toho dostanu. Beru léky na spaní a chodím jednou týdně k psychiatrovi. Na PN jsem již 4 týden a psychika se trochu zlepšuje. Ale mám strach se vrátit do práce, až se budou ptát co se se mnou dělo atd.... Nevím, zda jim říct pravdu či ne. Chápu, že mě některé kolegyně mohou odsoudit a když to nepřijmou, spadnu zase na dno. Nevím jak z toho ven.
lrg
11. led 2016
Myslím, že se nemusíš nikomu zpovídat v zaměstnání už vůbec ne. Řekni, že máš rodinné problémy a nechceš o tom mluvit, protože je těžké se s tím vyrovnat. Jen vyložené hlupačky by do tebe ryly a vyzvídaly. A co se týče tvých depresí, s tím ti asi nepomůže nikdo jiný než tvůj doktor a tvoji blízcí. Ať to rozhodnutí bylo špatné, nebo dobré, už padlo a musíš si odpustit a jít dál a snažit si z toho vzít alespoň nějaké poučení do dalšího života. Minimálně nesouložit s nezodpovědnými muži 🙂
zajdalu
autor
11. led 2016
@lrg ponaučení jsem si určitě vzala a vím, ze bych tohle už nikdy nechtěla
magdalenax
11. led 2016
@zajdalu Ahoj, nesvěřuj se nikomu, i kdybys byla tisíckrát přesvědčená, že můžeš v tom člověku mít důvěru, jelikož nemůžeš. Chápu Tě a ani nevíš jak. Tvůj přístup byl zodpovědný a nejsi jediná. Porodit dítě a neumět či se o něj nemoci postarat, to není řešení, takhle je to rozhodně lepší. Akorát - s tím daným, konkrétním mužem bych rozhodně ukončila veškerý kontakt
zajdalu
autor
11. led 2016
@magdalenax Ahoj, kontakt jsem s nim ukončila dávno. Není schopny se o tom se mnou ani bavit. Porad se přesvědčují, ze jinak jsem nemohla. Počkám si na malé znovu a s někým lepší.
mafeska
11. led 2016
@zajdalu je mi to moc líto co tě potkalo. v práci nejsi povinná se svěřovat s tím proč jsi byla na neschopence, každému je do toho houby, je to tvoje věc stačí je odbýt jedinou větou a jak říká magdalenax nikomu se nesvěřovat. Já tvé rozhodnutí chápu. Přeji ti do budoucna hodně štěstí a mnoho sil.
lu777
11. led 2016
@zajdalu nic bych jim rozhodně neříkala...tohle je hodně soukromá věc 😉
nebyla jsi v lehké situaci, ale stejně by to leckdo mohl nepochopit...
hlavně teď potřebuješ klid....

do práce bych si připravila jiný příběh, např. slepé střevo a komplikace s tím apod.
alexah89
12. led 2016
první věc, kterou bych udelala je, ze bych prestala chodit na MK.. tady ti rozhodne nikdo nepomuze a jen se tu budes deptat dal.. reseni s psychiatrem/psychologem je super, ale vynech leky na spani. jsou navykove a není to reseni. napis mi klidne do IP, muzem zkusit najit psychologa ve tvem okoli, který ti pomuze vic nez prasky na spani 😉
pavlak5
12. led 2016
Ahoj ,je mi líto cím jsi prošla.Bylo by super ,kdyby jsi našla psychologa ,byvají většinou ve vetších nemocnicích na pojišrtovnu ,nebo v ruzných socialních a rodinných poradnách apod.nebo pak soukromí ,kde tedy bývá cena vyšší .Možná b yti doporučil nekoho i psychiatr.
Tvůj psychiatr si s tebou i povídá ,nebo spíš píše prašky?
Léky na spaní jsou návykové,ale spát člověk potřebuje ...takže pokud víš ,že to jinak nejde ,klidně je jez pod dohledem lékaře a nestresuj se ještě z toho ,nevim tedy jak silné máš ,ja je jedla taky a docela dost.
Pokud máš ze závislosti obavu zkus Hypnox je volně prodejný ,nějaká bylinková směs ,moc jsem tomu nevěřila ,ale musím říct ,že mi zabral ,tak jsem ráda za něj ty hypnotika vyměnila.
Bylo by super ,pokus by ses naučila nějaké relxační techiky ,pro lepší zvládání napětí...nejlíp zas u psychologa.pokud jsi z Prahy ,zkus využít Riaps nebo CKI .
Na kolegyně se vykašli ,nic jim neříkej a pokud bys měla pocit ,že musíš neco říct a vědí ,že jsi byla na gyn,zákroku ,nůže to být myom ,konizace čípku ,cysta apod.
adjanni
26. led 2016
v žádném případě neříkat a ano, říct myom a podobně!!!
simone5
4. únor 2016
Moje kamarádka si zažila to samé. Dítě bylo sice plánované, ale pak se na ni přítel vybodl a ona najednou byla na vše sama, rodina ji pomoct odmítla. Cítila se zatlačená do kouta a šla na potrat. Výsledek: hluboké deprese, které vedly k anorexii. Takových žen je spousta a divím se, že třeba neexistuje anonymní skupina podobná té, co mají alkoholici. Moje rada? Choď dál k psychiatrovi a najdi si někoho, komu se můžeš bez obav svěřovat: psycholožku, blízkou kamarádku, kněze, někoho anonymně zde na MK (klidně mi napiš do IP, pokud chceš)...to je jedno.

Už je to 10 let, co byla kamarádka na potratu a už je to u ní mnohem lepší. Zpočátku jsme o tom hodně mluvily, obě jsme plakaly, bylo to těžké a stále je to ještě těžké, ale už dávno ne tolik, co dřív. Věz, že nejsi jediná, takových žen je spousta a je o tom napsáno i spoustu knih. Nejdřív ze všeho je potřeba si odpustit, což je dlouhá cesta, na které by ti měl někdo doprovázet.

A v práci si něco vymysli. Třeba i to, že ti umřel někdo blízký, aspoň pak budou k tobě ohleduplnější. Nemusíš jít do detailů a pravděpodobně se tě ani nebudou ptát na podrobnosti. Drž se a neboj, jednou i tahle bolest bude menší.

Sem začni psát odpověď...

Odešli