Jak překonat ztrátu miminka na začátku těhotenství?
Nedokážu se vyrovnat se ztrátou miminka na začátku těhotenství - zamlklý potrat a revize.
Po roce a půl čekání jsem na testu uviděla dvě čárky, myslela jsem že odpadnu, byl den před Vánoci a já věřila na Vánoční zázrak. Štěstí se u nás ale jen ohřálo a po krvácení, poklesu hcg následovala revize.
Pár hodin před revizí jsem s tim byla tak nějak vnitřně vyrovananá, myslela jsem si, že revize bude nejlepší řešení, než třeba další dva týdny čekat než to odejde samo. To vědomí toho, že bych měla v sobě nosit další dny/tydny neprosperující plod mě děsilo mnohem víc než revize. Po zákroku mi fyzicky nebylo nic, ale psychicky jsem zhroucená a nevím jak z toho ven.
Jsem introvert a nedokážu o svých pocitech s nikým mluvit, jenom jsem psychicky víc v prčicích z toho, že bych někomu cizímu (psychologovi) měla vykládat o svých pocitech, vždyť to přece nemůže pochopit naprosto cizí člověk. Kamarádku žádnou nemam abych se svěřila . Manžel je sice podpora, ale mám pocit že to bere trochu jinak než já.
Jak dlouho vám trvalo vyrovnat se s něčím takovým? Stale si říkám, že jsou na světě mnohem horší věci nebo se děje někomu něco mnohem strašnějšího, ale ta vnitřní bolest je ubíjející.
@abigail123 už máme doma dva kluky a když mi řekli v 5tt samovolný potrat, nestačila jsem se divit, byla jsem 4 měsíce po porodu a muž má 20% šanci na zplození a stejně se zadarilo, u mě to bylo tak, že mě Dr poslal do nemocnice kvůli polypu to jsem obrecela cestou do nemocnice a tam mi řekli že je to samovolný potrat, prvotní jsem byla ráda, že mě nečeká žádný zákrok, jen injekce a za 14 dní na kontrolu, ale přijeli jsme domů a složila jsem se, další v plánu nebylo a není, ale když už se stalo, bylo mi to tak strašně líto, uvědomila jsem si, že jsem vlastně byla těhotná, už je to 7 měsíců a pořád mi to vhání slzy do očí, ale jsme s tím Smíření a nikdy nezapomeneme, že nás mohlo být víc 🩵 chce to čas, já se s tím sama v sobě bila 3 měsíce, po čase se s tím člověk smíří, a nás se nikdo neptá, u nás byl pro rodinu "problém " i druhý syn, takže všichni byli spíše "radši ", že nebudeme mít další. Což mě hodně mrzelo a vím, že jestli se k nám to malé dostane, tak z toho budeme mít radost jen my.
Ahoj, doufám že nevadí, že píšu sem ale potřebuji se aspoň vypsat. Svěřit se nemám komu. Přijdu si hrozne, že si nevážím toho co mám a vím, že jsou na tom holky hůř než já. Už mám jedno krásné zdravé dvouleté dítě a manžela, který pro nás udělá cokoliv ale úplně neumí být emoční podporou. Už skoro rok se snažíme o druhé, cykly mám různě dlouhé (35 až 50 dní). V létě jsem otěhotněla, v 9 tt už mělo srdíčko ale v 11tt už nic takže revize na konci září. Od té doby jsem menstruovala pouze jednou. Tak si říkám, jak mám otěhotnět, když nefunguju. Do toho několik hodně blízkých lidí oznámilo těhotenství a já nevím jak se hodit do klidu. Mluvit nemám s kým, moje máma moc nefunguje a většina kamarádek si užívá čekání na miminko. Přijdu si nevděčná ale muselo to ven. Budu ráda, když někdo napíše.
@housenka93 Ahoj, víš v tomhle je nejdůležitější hlava a čas. Máš jedno zdravé a určitě krásné dítě doma tak víš že to jde a to je nejdůležitější, to že se teď nepovedlo je rána, určitě ano, ale příště to vyjde. Nezoufej. Věř že příště bude lépe. Já když nám umřela dcera byla půl roku jak chodící mrtvola, ono to je klišé, ale čas vše zahojí a když se máš doma ke komu přitulit jde to o to lépe, proto když jsme přišli teď v 15 tt o miminko, tak jsem věděla že na mě čeká to nejvíc štěstí na světě, můj syn a vše šlo snaž než poprvé. Budeme zkoušet a určitě nám rok 2023 přinese pěkně překvapení i tobě to přeji. 🙋♀️🙋♀️
@luciaanaa Moc děkuji 🙂 já vím, že se mi nestalo nic tak ojedinělého ale bolí to. Jsem ráda, že už jedno dítě mám. Nevím co bych bez ní dělala.
Je mi líto co Vás potkalo a říkám si, že já si nemám na co stěžovat.
Doufám, že rok 2023 bude lepší a šťastnější 🙂
@abigail123 já jsem potřetí těhotná, první dcera (jasně, nepozná se to takhle v začátku, ani jsem nestihla zajít na gynekologii, ale byla jsem si dost jistá) se ale rozhodla sama, vím to. Teď už to vím. A to, co mě přišla naučit bylo veliké a krásné. A chybí mi a trvalo mi vyrovnat se s tím asi rok, možná ještě déle. I proto, že šlo o první dítě, to bylo hodně těžké. A když jsem 7 let potom byla těhotná s dcerou, trochu se mi to vrátilo, i když už jsem byla vyrovnaná. Teď se mi to zase trochu vrací. Na své první dítě vzpomínám s věčností a láskou a rozhodnutí odejít respektuji, i když se mi stýská.
@abigail123 ahoj, mrzí mě tvá ztráta.. Minulý rok v září jsem přišla o svá dvojčátka v 21tt - v 6 měsíci.. Po 7 letech snažení.. Byl to hrozný šok a ohromná ztráta. Myslela jsem, že to nepřežiju.. Vánoce byl nejhorší čas, to měli přijít na svět.. Ale je důležité myslet pozitivně, každá dušička má svůj úkol a svůj vyměřený čas. Proč se takové věci stávají, na to není logické vysvětlení.. Prostě musíš to zvládnout, pro další miminko, které na tebe jistě čeká..
Dnes jsem 6+3 a v bříšku čeká jedno miminko 🙏❤.. Musíš se s tím smířit, dřív nová dušička nemůže přijít.
Držím palce ať to zvládneš. Hlavu vzhůru 🍀🙏
Děkuji všem za vaše příběhy, rady a zkušenosti.
Kdybych neměla doma starší dítě, kterému se musím věnovat, asi bych do teď nevylezla z bytu.
Mrzí mě, že si musíme procházet takovou bolestí jako je ztráta miminka ať už v jakémkoliv tt a přeji nám všem jen to dobré. Snad Nový rok 2023 přinese jen radostné události. 🍀