Potrat, ano či ne?
Dobrý den maminky, s partnerem řešíme složitou situaci, a i-když vím, že ač se rozhodnu tak či onak, bude to správně. Přesto vše, ve mě ty dvě strany bojují. Otěhotněla jsem. Máme doma už jednu krásnou holčičku 16 m. Já osobně bych dítě chtěla, možná za mě mluví žena, matka ve mě, druhá strana by nejraději utekla, protože první dítě byl docela stres, jsem neurotická povaha. Jde o to, že si nejsem jistá, že jim oběma budu moci dát vše co jsem já neměla. To je pro mě velmi důležité. Kroužky, sporty, život jaký si zaslouží. Finančně jsme na tom na hraně i s jedním mimčem. A ani holka ještě nemá spoření, které jsme plánovali, protože nejsme schopni z toho co nám zbude nic ušetřit. Máme dost placení a i-když mám načtenou zdravou stravu, ani to není podle mých plánů. Jako by se moje sny a plány začaly mlžit a nějak nevím jak bych to zvládla s druhým miminkem. Bydlíme v bytě 1+kk, museli bychom se nejspíš odstěhovat, tzn, vyšší nájem, všechny věci po malý jsem dala pryč, opravdu jsem jiné ani neplánovala. Tchyni jsem to ani neřekla, ta by byla okamžitě pro potrat. Je to velké zasáhnutí do psychiky matky. Táta trochu laxní 🙂 Říkám si, že není nic přirozenějšího kromě narození než smrt, ale opravdu o ni mám rozhodnout já? Potrat stojí nějakou korunu, za kterou bych mohla např. koupit bazarové oblečky. Bojím se taky sama sebe. Moje mamka mi řekla, že toho budu litovat, názory se liší. Já ale sama nevím, a neočekávám příliš ani od Vás. Byla jste někdy v podobné situaci a jak ji řešila. Děkuji za názory.
mám stejný názor, určitě si mimi nechej. Bud ráda, že bude zdravé, vše ostatní se dá zvládnout. vyčítala by sis to.
Jsem pro nechat si mimčo, jednou budete chtít treba další a jako na potvoru to nepůjde nebo nebude chtít partner a podobne. Ušetřit se dá na jídle a kosmetice, plinky a umele mleko vam za chvili odpadnou, třeba zrovna nez porodite.Muzou se kupovat levnější varianty nebo v akcích (jídlo, kosmetika,pleny) Pokud už jste se zbavila oblečků tak tady se dají sehnat spousty, maminky tu prodávají větší množství najednou za pár stovek a je to jako nove, dokoupite par novych,nemusíte mit plnou skrin. Předpokládám že věci jako kočárek, věci na koupání, hračky ještě máte. Pokud jde o tchyni tak se na ni z vysoka... ta je ta poslední kdo do toho bude mluvit. Normální babička je za vnoučátko ráda. Třeba frfňá když vidí ze to nemáte nejlehčí ale pak se to srovná. Jaky má vztah ted s malou?
Nechej, zvladnete to..penize nejsou vsecko.❤ hodne stesti pri rozhodovani!
Ja bych si dítě jednoznačné nechala. Mas je po sobe, takže to chvili bude těžší, ale ve výsledku budeš bez platu kratší dobu,nez kdyby byly 3 roky od sebe. Pokud budeš mizmt PPM, bude vic pe ez nez ted, rodičák můžeš dat dvoletej, i kdybys pak mela jot do práce.
Babičky bych do toho vůbec nezazahovala, to je vase duze, vy jste rodice, vy rozhodujete, žádnou diskusi bych vůbec nepripoustela, natož abych se jich ptala.
Obleceni, kcarek, vsechno se da sehnat velmi levné i zadarmo.
V jídle rozdíl minimální
Tak dcera nemá sporeni.... Ja jako dítě jsem zdycky chtěla sourozence, k čemu by mi bylo sporeni?
Stejne zavratne částky zed nenaspořiv,založíš,az budeš chodit do prace.
Když půjde na potrat...přečti si heslo "postabortivni syndrom". Trpí tim i marný,které verily, ze jde o shluk buněk. Natož když mluvíš o dítěti... Miluješ ho, tíži Te finance. Tady neumíráme hlady a nechodíme bosky... Vždycky se to nejk zvládne,lodi pomůžou, existuje charita, Poradna pro zeny a divky taky umí sehnat třeba ty hmotné veci pro dítě.
O tom, co nebudes moct dceri doprat bych řekla jen jedno: Casto slýchám, nejen, ze rodice chteji min deti, aby jim nebo zomu kednomu mohli doprat to a ono, a jak rodice chtějí vetsi odstup mezi detmi, aby se jim mohli poradne věnovat. Tak ja neznám jedinyho jedináčka, kterej by dovoleny u more nebo jiny věci, nevyměnil za sourozence. Absenci pochopeni významu sourozeneckého vztahu, to ze vlastně nevi, co to je mit brach nebo ségru, je trápí i v dospělosti. A přitom jsou to lido, kteří vyrůstali na vesnici mezi svými sestřenicemi a bratranci, no ale je to jine. Natož dnes v ozomovanych rodinných jednotkách. Když pak maji svoje děti,chtějí prave vic, aby nebyly jedinacci, tak vlastně nerozumí tomu vztahu mezi svými dětmi, tomu sourozeneckému. Občas mezi ne vstupují trochubjako slon z porcelánu,protože te dynamice proste nerozumí. Tonpak jejich dětem může dost uskodit ve vzájemných vztazích.
K tomu, co dítěti dat a nedat: Ja prave myslím,ze nejvíc je dat sourozence. Ostatní můžeš dat jindy nebo pozddeji, nebo si to zařídí dítě pak samo. Sourozence už nikdy nijak.
A tomu věnování se - hm, tak my máme tech deti vic a po sobe, a litujeme, skutečně lituje to nejstarší, ze ono ty starší sourozence kolem sebe nemelo. Jeho rsne detstvi bylo vlastne nudne, suchoparne... Protože to, co nejstarší dělal pro mladší,co dvs dělají pro třetí atd. to jen proste milion úžasných napadu, který nedá ani sebehravejsi tatínek, to je tisic zousobu, jak trávit vas, jak se naučit nove věci, jak dělat tohle nebo tamto, proste ta dynamika mezi dětmi je úplně jnaci. Když starší (skolkaci) matou chleby a krmi batole, když kojenec se na matku neohlídne utíká (po 4 ještě), za starším, protože tam budou zážitky,matku najednou nepotřebuje.... Spojenectví mezi nimi (proti rodičům obzvláště)... Proste to jsou věci,který stoji za to.
A místo? Znám malinké 1+1, 5 deti po roce, 7 deti v 2+1, vetsi ale pruchozi pokoje, koupelna az na konci za tim druhým. Bydlení ve velkých pokojích , kde rodins má 1 velky pokoj, ca 3 pokoje, společná kuchyň a socialka, cizi.lidi v každým. Pavlacaky, záchod na chodbě, jedna velka mistnost=pokoj s kuchyní. Na myti jen umyvadlo. 6 deti v normlsnkm panelokovym 3+1. 4 deti s většími věkovými rozdíly v 1+1, místnost s kuchyni žádná extra velikost a pruchozi do pokoje. 2+1 male mistnosti, jeden pokoj.pruchozi, 2 deti, 2 rodice, babička a stoleta prababička a jako bonus záchod asi kilometr ve stodole, pri zimě jako dnes libuvka.
Jasne, místo je komfort, všichni ho chceme, pomáhá snižovat napeti a eliminovat lecktere problémy. Ale když člověk zna jen to, ze "muzu mit maximálně jedno dítě, když mam 3+1, aby mělo svůj pokoj" Podobne lidiv domku nemají vic nez 2 ze stejného důvodu.
A pak jsou lidi, co by nenechali ani dve deti bydlet separátně ani kdyby ty mistnosti měli, protože si mysli, ze to pro ne nebo to nejlepší.Chci říct, ze zaleží,odkud se člověk diva, co zna a s čím se pomeruje.
A jsem proste pro nechat svoje dítě zit. Velmi často jsou ty ne úplně plánované, zpočátku ne úplně chtěné děti velkým požehnáním pro rodinu, nadané, milované, i zapšklá tchyně zjihne kolikrát....
@pekluska88 děkuji za upřímný názor, myslím že se nejspíš nechápeme, hranolky ani "smažáka" dcera nikdy neviděla, měla jsem namysli rozdíl mezi masem a "masem", rybami, zeleninou atp. ale to je zase jiná, nedalo mi to a volala jsem tchyni, a řekla mi přesný opak..tak babo raď, řekla mi, že nemáme peníze, a že bych na tom byla ještě hůř, nemohla bych si nic koupit a nikam chodit a já nevím co ještě, skoro po mě chtěla abych jí to slíbila...řekla že mám ještě dost času na další dítě, že jsem ještě mladá....
@popelka1984 vztah s malou skvělý, akorát nemá moc času, má 5 synů a ten jeden je pro ni ikona, takže i jeho 2 děti, ty hlídá, jezdí za nimi...jakou malou taky, ale rozdíl vidím 🙂
Ted jste mladá pak budete stara, peníze nebudou nikdy, jak jsem psala na tenhle názor opravdu kašlete. O co ji jde, aby vás náhodou nemusela financovat nebo hlídat dvě deti naráz nebo co je za problém, vždyť jde o její krev proboha. Že jste ted mladá, az teda budete dost stara a budou peníze tak se zase nemusí chtít miminku.
@popelka1984 někdy si taky říkám, o co jí sakra jde?
Tak špatná tchyně to zrejme nebude,dá se pochopit ze má obavy ale hnát snachu na potrat vlastního vnoucete se neděla. Jste na hranici chudoby, jste bezdomovci, vážně nemocní? Jestli ne tak do toho jděte, ted se to zdá jako velka zátěž ale pak budete rádi a až budete v práci bude to lepší.
@minarikova655 souhlasim s @tymothy... Pises take o sve mamince - treba si to neuvedomovala, jak je kontakt dulezity, ale ty to vis a muzes jednat jinak. Take jsem z tveho prispevku pochopila, ze nejste v moc dobre fin situaci diky partnerovi - nedivim se, ze jsi trochu neuroticka /promin, nevim, jak jsi to presne napsala/, pokud je takovy, to na pohode neprida. Jestli se pod tihou rozhodovani o vlastnim diteti chudak opije, to tedy nevim... Rozhodni se tak, jak to citis sama, tchyni do toho opravdu nic neni. Drzim ti palce!
Přesně před rokem jsem to řešila. Měli jsme už dva kluky 7 a 5 let. Třetí vůbec neplánovali. Nic už jsme schované neměli, vše jsem dala pryč. Byt máme 3+1, i tak nás je tu plno. Měla jsem nastoupit do mé "vysněné" práce, konečně se uvolnilo místo, o kterém jsem od střední školy 15 let snila, v místě bydliště a vyhovující ohledně pracovní doby. Kluci jako mimina byly strašní, prořvaly zhruba rok. A teď jsem najednou zjistila, že si manžel "nedal" takový pozor, jak říkal a úplně náhodou po 1 styku a to ještě mimo plodné dny jsem těhotná..... doktorovi jsem se tam skoro zhroutila. Bohužel jsem na to došla až asi v 7 týdnu, Dr říkal, že nemáme moc času, miniinterupce, že je do 8. týdne, pak už interupce. To bylo ve čtvrtek, takže mě na úterý objedná, napsat papíry a že si to můžu do toho úterý rozmyslet. Že tam můžu zavolat třeba v úterý ráno, že nenastoupím. Manžel byl od začátku pro potrat, měl obavu o finance, jak se sem vejdeme a znova do toho "mimino" režimu. Já prvně o potratu mluvila taky, ale když už k tomu mělo dojít, došlo mi, že to nezvládnu. Že bych to ani psychicky neustála. Že to prtě za to nemůže, že je neplánované, že je to vůči němu nespravedlivé, bráchy jsme si nechali, protože byli plánovaní a ono ne,, že si nezaslouží odsoudit k "smrti" jen proto, že MY jsme to chtěli jinak. NO a výsledek je, že nyní nás je tu 5. Vyloženě žijeme od výplaty k výplatě, přemýšlím, co koupit a co ne. Třetí kluk teď spinká v postýlce, je mu už 6 měsíců. A ten stres se na mě podepsat.... Porodila jsem v 30. tt, trochu za to mohla fyziologie, ale hodně stres. Strávila jsem prázdniny v nemocnici s malým, než ho trochu vypiplali, měl 1 450 g. Ale už před jeho narozením jsme se na něho těšili. Nebudu říkat, že je to vždy procházka růžovým sadem, zejména se 3 dětmi a problémy s nedonošenectvím a také si někdy říkám, jestli je to to, co jsem chtěla. Zejména, když mě to omezuje v tom, být se staršíma, s kamarády a tak, řídit se režimem toho malého pidižvíka, ale stojí to za to 😉 a doopravdy nelituju 😉
@minarikova655 Hlavne, at se rozhodnes jakkoli, nerozhoduj se prosim te podle tchyne, ani podle mamky, ani podle nas tady na koniku... rozhodni se podle sebe a podle vnitrniho pocitu, toho, co ty chces. Pokud ti hlas materstvi a srdce rika, ze druhe dite ano, tak do toho jdi... jestli dite ted, nebo za 4-5 let, je z hlediska financi dlouhodobe uplne jedno, a naopak si myslim, ze pokud budes mit deti blizko u sebe, budou mit podobny rezim, podobny rozvrh hodin ve skolce a potom ve skole, podobne vydaje... a tudiz se ti ve finale bude zit lip. Se dvema malymi detmi jsou vydaje mensi, a to budes jeste na materske/rodicovske, pak pujde starsi do skoly a mladsi do skolky a ty se vratis nekam do prace, a ve chvili, kdy budou potreba ty penize na sesity do skoly, svaciny, obedy a vylety, tak prave uz ty penize mit budes. Pokud ti pujde starsi dite do skoly a ty pak na rodicovskou, tak to prave dle meho nazoru penize mit nebudes. A jak pak zloubis praci, skolkovy rezim a rezim 8.leteho ditete?
Ja kdyz jsem pocitala finance, tak my vyslo daleko rozumnejsi mit deti blizko u sebe, a pokud se nic nepokazi, tak mi to tak ted diky bohu vychazi. Navic 2 a 4 lete dite si spolu daleko lepe vyhrajou, nez 2 a 8 lete dite... s takovym vekovym rozdilem si spolu nepohrajou nikdy..
A jinak chlapa bych neodsuzovala za to, ze se opil... ocividne je rozhodnuty zakladatelku podporit tak, ci onak, coz je to nejlepsi, co muze jako spravny chlap udelat, a jde i o jeho dite, tak je jasny, ze mu to neni lhostejny. Uz to, ze mu to neni lhostejny a ze se z toho ozral by pro me byl duvod si to dite nechat.
@minarikova655 dejte detatku sanci. Ono vi, proc si vybralo prave vas a prave ted. Financne se da zvladnout i horsi situace. Jednou jsem cetla nejaky clanek o potratech, ktery psala lekarka. Psala, ze téměř vsechny zeny, které podstoupily potrat, toho pak lituji cely zivot. Preji hodne stesti, at uz se rozhodnete jakkoli.
Spoření? Kroužky... Já nevím v čem si vyrůstala, ale určitě je to i hodně o přístupu rodiny, jak se k nedostatkům financí postaví, kde vezme, kde přidá... Vycházej z toho, že sice ted peníze nejsou, ale až budou děti ve věku, kdy hmotné věci řeší, ty budeš v práci, bez dluhů a rodina bude mít dva příjmy. Rok a půl starýmu dítěti je šumec, jestli jde na kroužek za tisícovku za půl roku (a víc), nebo jednou tejdně na písek s dětma z ulice...
Mám děti dva a půl roku od sebe. Přesně tak, jak to máš ty. Moje rozhodnutí mít dvě a takto brzo bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Vyhrajou si, milujou se, nedaj bez sebe ránu... To, kolik toho získávají tím, že jsou dvě a mají k sobě tak blízko, bohatě vynahrazuje občasný nedostatek peněz... Navíc jsou mladší skoro 4, já zpátky v práci, peněz je mnohem víc a funguje to dobře 🙂 Na kroužky chodí obě, peníze na ně díky mojí práci jsou...
Milá zakladatelko, je těžko soudit, co bys měla dělat. Rodiče, kteří nestrádají, by na potrat nikdy nešli, proto těžko radit. Ti, kteří mají hluboko do kapsy, ti možná porozumí víc a lépe se do tebe vžijí. Nechci ti říkat, co bys podle mě měla dělat, nedokážu to reálně posoudit. Spíš mě při čtení příspěvků napadlo...Je mnoho a mnoho rodičů, kteří čekají na adopci a hledají někoho, s kým by se mohli domluvit na přímé adopci. Nečekat. Pokud bys třeba už nevěděla kudy kam, nechtěla potrat a opravdu nezvládla postarat se o druhé miminko, je tady ta možnost. Domluvit se s nimi, dítě porodit a dát ho k přímé adopci. Budeš vědět, že se o něj dobře postarají. Druhá věc je tvoje psychika, jestli by jsi zvládla žít s vědomím, že máš někde dítě a nemůžeš ho ani vidět... Každopádně držím pěsti ať už se rozhodneš jakkoli. Posílám sílu a požehnání. ❤
@karlajasmine mozna jsem se mela vyjadrit konkretneji - neodsuzuji. Ale situaci chapu trochu jinak - zdanliva podpora a nechani rozhodnuti na partnerce jsou k sobe velmi blizko.
@minarikova655 Píšeš, že hodně z vašeho rozpočtu ukrojí různé splátky a půjčky. Co takhle je sloučit a splátky snížit, zeptala bych se být tebou někde v bance, jenom NE nebankovní sektor. Na druhé dítě je daňová úleva myslím nově nějak 1700,-, to je zase plus do rozpočtu. Předpokládám, že si tě manžel odepisuje z daní. Jestli jsou finance jediný problém, což asi jsou, začala bych se o to zajímat.
Je to nějaká doba, co v tv běžel dokument o ženách po potratu i podelší době. Každá to v sobě nosila celý život a všechny se shodly, že toho litují. Důvody k potratu tam byly různé- finance, rozchod s partnerem.....
Držím palce, ať tě partner v tvém rozhodnutí podpoří, ať se nakonec rozhodneš jakkoliv.
V živote žiadny potrat, predstav si žeby tak myslela Tvoja mama alebo tchýne ked čakali Vás!! Nikdy by som nedovolila odobrat nárok na život niekomu takým sposobom. aj keby neviem čo!!
Rozhodnout za tebe nemohu. Ale muzu ti rict, ze i s relativnim malem lze vyjit, deti maji co potrebuji, a kdykoliv si tvuj partner, nebo ty, muzete najit nejaky "solich"na prilepsenou.
My mame s manzelem 4 deti, a nedavno jsme zjistili, ze cekame dalsi. Otazka potratu nas ani nenapadla, byt zijeme v pronajmu, a prijmy mame.prumerne. Proste se to z nejakeho duvodu stalo, tak to tak prijimame. Toto miminko nebylo vubec v planu... Vsechno se da resit. Jednou bys totiz mohla sveho rozhodnuti horce zalitovat.
Je to těžké rozhodnutí.Ja bych byla pro si nechat miminko.Vše se da vyřešit.
Podívej, napíšu ti mou situaci, také mám doma téměř 16m prcka a jsem znovu těhotná, ale plánovaně.
My jsme bydleli ve větším 1+kk v Praze, partner studoval, vše jsem finančně táhla já (měla jsem skvělou práci), syn taky nemá žádné spoření, stavebko nebo tak, my máme něco málo, co jsme dostali jako svatební dary (i vybavení do domácnosti - třeba hrnce, sklenky...). Celkově spíš žijeme plánování větších výdajů.
Manžel začal pracovat až letos, takže z rodičáku a jeho malých brigád jsme platili byt + jídlo + věci na malého, mnohdy zbývalo třeba jen stovka do dalšího rodičáku. Příbuzní nám tenkrát nepřáli, vzatí jsme nebyli, od nikoho jsme nic nedostali. Teda tchýně občas přišla s nějakým bazarovým oblečkem, ale já to vzala spíš jako hadru na zem.
Na sebe toho moc nepotřebuju, vše důležité mám. Syn má bud komplety za pár chechtáků z CA nebo taky z bazarů, hračky to samé. Manžel je extrémně spořivý, takže ani tam problém nebyl. Nikdo z nás nekouří, nechodíme do restaurací, za kulturou, spíš ven a nebo tam, kde je zadarmo koutek.
Víš, dítě nemusí mít značkové hadry a stavebko od narození, ale jediné, co potřebuje, je láska. Ikdyž tomu dítěti dáš to, co materiálně považuješ za nejlepší, bez lásky to cenu nemá. A věř mi, že dítě budeš milovat stejně v oblečení Gate jako Baby.
Podepsala bych se pod to, co píše netopejr... naprosto! vidím to úplně stejně, nedávno jsem psala prakticky totožný příspěvek do jiné podobné diskuze (jen stručněji🙂). Sourozenec, resp. další dítě, které bude s vámi napořád, i když bude dávno dospělé, je úplně jiná hodnota, než nějaký přiblblý kroužek nebo lyžovačka... kdo si ve třiceti vzpomene na nějaký kroužek? Kdežto brácha nebo ségra je prostě brácha nebo ségra. Co se týče financí- pokusit se něco zkrouhnout, trochu se uskromnit, nebo prostě víc makat. Pokud nemáte v pravém slova smyslu existenční problémy, tak bych finance opravdu nestavila na nějakou důležitou pozici v rozhodování o životě nebo neživotě...
Situaci máš složitou a vůbec se ti nedivím, že se to v tobě pere. Když si ale vezmeš, že potrat stojí cca 4000kč? netuším přesně, tak jak jsi psala za to by jsi mohla pořídit dost věcí pro mimčo. Já osobně bych na potrat jít nechtěla, ale ve tvé situaci bych váhala stejně, ale pak by mě to hrozně mrzelo ☹
Nechte si mimčo. Ona Vás ta dušička slyší, že jí nechcete. Zrození života je zázrak, Změňte sebe a pohledy na svět. Mímo sem chce, tak jej přijměte. Je to zázrak. Nerouhejte se. " Kroužky, sporty, život jaký si zaslouží......" Jsou to vaše slova. Ta dušička chce k vám a je jí jedno jaké jí chytáte kroužky a sporty. Chce jen lásku. Chce život.
Já si dovolím ti přidat můj pohled na věc. Možná i mě tu někdo odsoudí za mé rozhodnutí. Je to 5 měsíců co jsem prodělala ukončení těhotenství v 19tt kvůli těžké vývojové vadě. Můj stav po potratu byl opravdu strašný, furt jsem si říkala, jestli jsme udělali správně. Naše miminko by nikdy nechodilo, nikdy by nic neudrželo v ruce, možná by nebylo schopné samo jíst a muselo by mít sondu. V nejhorším výhledu lékařů by nepřežilo první rok. Nikoho neodsuzuju za to jak se rozhodne, protože i já s manželem jsme se museli rozhodnout. I dneska, když si na to vzpomenu, tak si říkám, jestli jsme udělali správně. Každý by měl právo na to narodit se. Ale zde si myslím, že je otázka typu "jaký bych mohla dát svému dítěti život?plnohodnotý?uvědomovali by si, že je jiný? že nemůže chodit?" rozhodně bych nepřemýšlela o kroužcích a sportech...buď ráda, že tvůj výhled je ve zdravé dítě a raduj se z toho, se může proběhnout....asi tak můj názor...
@evaamichal20152015 napsané od srdíčka a naprosto souhlasím...
@minarikova655 nech si ho. Litovala bys. Taky jsem se rozhodovala jestli jít na potrat, nechali jsem si ho a teď jsem s manželem ta nejšťastnější ;) a to bude naše třetí.