• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pozdní potrat ve II. trimestru. Máte zkušenost?

22. března 2017 
@wwwerca ahoj a vítám tě tu v našem smutném tématu :frowning2: které nás tu společně drží nad vodou :slight_smile: četla jsem tvůj příběh,věřím,že bude lépe :slight_smile:
9. únor 2011 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kackag Ahojky, na kontrolu jdu zítra a příští týden ve středu :wink: , hned jak budu něco vědět tak se ozvu :slight_smile:
10. únor 2011 v 07:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wwwerca
Četla jsem tvůj velice smutný článek. Jsi statečna a držím pěsti, at se po povinne pauze zadari a hlavně, at u tebe miminko zustatne v brisku tak dlouho jak ma.
Kdyz tak písni, jak se daří, at vím co čekat- u me to bylo totiž ne chlup stejně. Teda až na ten porod- ja jsem naši Bublinku neviděla a lékaři i sestry byli velmi hodni. Snad udelali všecho jak měli a další pokus o miminko bude úspěšný.

Tehulky, at se na prohlídce podivate na vaše miminka a jsou zdravé a vy šťastné :slight_smile:
10. únor 2011 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka Ahoj, doktor mi nerekl nic, vysledky z pitvy byly dobre, miminko bylo v poradku :frowning2:
10. únor 2011 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak se jeste musim pochlubit jake jsem mela loni dalsi "stesti" 2 tydny po konci sestinedeli mi dr. nasel cystu na vajecniku s nejakou tekutinou okolo, resil to jen leky a kontrola pry neni potreba. Ale za dalsi 2 tydny, 24. prosince me rano zaclo dost bolet v podbrisku, dopoledne uz me museli vzit na pohotovost, diagnoza - praskla cysta s volnou tekutinou v brisni dutine. Nechali si me tam, ze se uvidi druhy den jak to vypada. Ultrazvuk ale nedopadl moc dobre, tekutiny bylo vic a cysta jeste vyrostla. No nebudu to dal rozepisovat, proste jsem 25.12 sla pod kudlu. Laparoskopicky mi vyndali cystu velkou jako pinpongac a vysali 2 dcl krve, krvacela jsem z praskle tepenky. Jeste ze to zaclo bolet, mohlo to dopadnout i spatne. Takze ted uz snad je a bude vsechno v poradku a my se tak za mesic pomalu zacneme pokouset o nase vytouzene miminko... :wink:
10. únor 2011 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wwwerca Veru, doufám, že sis stejně jako já vybrala smůliu loni a teď bude jen dobře. on to byl opravdu divoký rok.... mně bude stačit, když se mimi narodí v roce 2012 :slight_smile: letos jen to snažení :slight_smile:
10. únor 2011 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
chci se asi jen trochu vypsat a myslím si, že vy mě tady zřejmě pochopíte.

Zítra se nám má narodit miminko, které nám v listopadu umřelo. Bylo to chlapeček, měli jsme ho moc rádi a stále máme. Otěhotněla jsem po IVF a šance na přirozené otěhotnění - zázrak. Sice v zázrak doufám, ale nevěřím. Přitom je mi stále hodně smutno a často brečím. Ještě jsem se s tím nesmířila. Ke smíření asi nikdy nedojde, spíš asi k otupění. Teprve dnes si jdeme pro výsledky z patologie (stále to odkládaly, poprvé jsme tam byli 7.1. a od té doby si máme zavolat za týden a za další, strašné napětí) a budeme snad vědět co a proč se stalo. Já jsem neměla žádné bolesti, nic, přestala jsem cítit pohyby. Byla jsem hrozně štastná, přestěhovali jsem se do nového domečku, který jsme si postavili a chlapeček nám první týden v tomto domku umřel. Nějak nevím jaký život mám teď žít - mám být maminka na mateřské - místo toho jsem se vrátila do práce (celé těhotenství jsem byla doma), ale už nemůžu žít ani stejně volně jako předtím. Zkrátka jsem někdo jiný, ale zatím ještě nevím kdo. Jsou to zvláštní pocity, ale asi je znáte.
žádné dětátko nemáme, toto bylo moje první těhotenství, ale jsem vděčná za to, že jsem se svým dětátkem mohla být alespoň 27 týdnů. Chlapečka jsem porodila, pochovala jsem si ho, byl moc krásný, byl podobný manželovi a měl tmavé vlásky - to zase po mě. Stále zapalujeme svíčka za naše miminko a moc na něj myslíme. Zítra to je 12.2. se má narodit, zítra mám narozeniny - 30, nejkrásnění dárek k narozením jsem si měla nadělit sama a místo toho dostávám zprávu z patologie.

Jednou jsem narazila na toto téma a byla jsem ráda, že je někde někdo kdo chápe a zná mé pocity.
Tak se nezlobte, že jsem se zde vypsala.
Všem přeji hodně zdraví a štěstí.
11. únor 2011 v 11:07  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Klárko,
je mi strašně líto, co tě potkalo. Já si teď jen říkám, že čas všechno zahojí, protože na nic jiného už snad ani nevěřím. My jsme přišli o Bublinku na začátku ledna-byla jsem v 18. nebo 19. týdnu...strašně to bolí a furt brečím, ale když jsem tady četla co všechno si holky zažily a už jsou i třeba těhulky, tak to trošku pomůže. U tebe to bylo samozdřejmě horší, že miminko už mohli i třeba zachránit i když na druhou stranu zase-za jakou cenu. Nevím, co se stalo přímo tobě, ale věř, že to bude jednou lepší. Musíš se dát do pořádku, abyste dali šanci mimískovi, který s vámi zůstane až do konce těhotenství a pak mu budeš jistě tou nejlepší mámou!
Drž se, Klárko!
11. únor 2011 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klara.k Klárko, vítej mezi námi... další maminka bez miminka :cry: taková smutná výročí jsou opravdu hrozná, člověk se pláči neubrání.. je mi to strašně líto... možná je dobře, že jsi už v práci, občas budeš mít jiné starosti a nenecháš se tím úplně pohltit. ty výsledky z pitvy mohou být důležité - třeba i pro další kroky, co podniknout. Moje sestra má 17 měs. holčičku z IVF. už měla další dva pokusy KET, ale bohužel to vůbec nevyšlo. tak jde na další IVF. věřím, že i vám by to mohlo vyjít. bude to asi chtít další čas, jen na zahojení rány. nezapomeneš nikdy, to snad ani není možné. Jen ta rána bude malinko slabší. držím vám moc palečky. doufám, že je ti manžel velkou oporou. mně hodně pomohl v nejtěžších chvílích.
11. únor 2011 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klara.k Ahoj klárko, mrzí mně co se vám stalo :frowning2: bude to v našich srdíčkách už napořád, to už nevymažeme :frowning2: jsou to přeci naše dětičky :slight_smile: Moc tě obdivuji za to, že jsi si miminko pochovala.Já jsem to nedokázala :frowning2: a mrzí mně to do dnes a stále si to vyčítám :frowning2: je mi vždycky lépe,když si vzpomenu na mého andělíčka a popovídám si sní :slight_smile:
Drže se, určitě bude lépe :slight_smile: a za chvíli budeš chovat zdravé miminko,jako nejedna z nás,která si tím také prošla.
:wink:
P.S. určitě si zajdi na hematologii
11. únor 2011 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klara.k Ahoj,

mrzi me, ze se k nam pridavas. Nas Jakoubek se narodil tesne pred mymi 30. narozeninami, v 5 mesici. Ted uz by mel skoro dva mesice. Taky mi to neda, na nej nemyslet. Porad cekam, kdy to uplne prestane bolet, ale asi se jeste nacekam. Sice se to trochu zlepsilo, kdyz jsem znovu otehotnela, ale porad mam pocit, ze ma dusevni pohoda je krehka jako z porcelanu a snadno se rozbije.

Sice doma starsiho chlapecka mame, ale mam pocit, ze diky tomu je to jeste horsi. Porad se pta na miminko (ted uz mu rikame, ze je v brisku, ale jeste pred par mesici jsme mu rikali "umrelo" a on stejne nechapal, ze uz neni a sahal mi na bricho a chtel si s nim hrat), diky celodenni peci o nej s nulovym hlidanim a pomoci jsem se nemohla poradne vrhnout na praci, na konicky... dny byly stejne, jako kdyz jsem byla tehotna... tak to bylo hodne ubijejici.

Na nejakou dobu se mi hodne zmenil rukopis a mam pocit, ze jsem se hodne zmenila i ja. Ale nemam pocit, ze k lepsimu...

Ty tricate narozeniny jsem nakonec neslavila, par dni po smrti Jakoubka jsem chut na oslavu nemela, manzel taky ne, rodice prohlasili, ze nemaji cas kupovat mi darek a daji mi ho k Vanocim... tak ty narozeniny jako by ani nebyly.

Ted doufam, ze tentokrat uz vsechno dopadne dobre a bolest jednou preboli...
11. únor 2011 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je opravdu smutne tady cist ty osudy, ale zase kdyz si to clovek precte, uvedomi si, ze mame dost podobne problemy, starosti a trapeni a ze je to normalni. Nekdy me uz totiz napadalo, jestli nejsem blazen kdyz to tak prozivam a myslim si, ze to zmenilo me i muj zivot.
11. únor 2011 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wwwerca určitě nejsi blázen :wink: to jsme se změnily všechny, je to dost velký zásah a celoživotní :frowning2:
já jsem si po tom všem uvědomila,že nic není samozřejmé a léhké a daleko víc si teď všeho vážím , najednou mi přijde,že za všechno musím děkovat .
11. únor 2011 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přesně jak píše Kačka-všechny nás to změnilo a musíme být silné. Pro každou z nás už žádné těhotenství nebude samozdřejmostí, ale budeme za ta dokončená neskonale vděčná....Jen si říkám, zda to bude stačit:frowning2:

Věruško, tys psala, že jste čekali tři cykly, ale časově mi to moc nesedí. Mělas nějaké problémy s cyklem po tom potratu????? Teda jestli nevadí, že se tak ptám....

Kačko, vy to budete ještě zkoušet nebo si užijete holčičku, kterou už máte?

Berule bude průkopnicí, které tady všechny moc držíme pěsti....Doufám, že prohlídka byla v pořádku...

11. únor 2011 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka Sedi :wink: . O Jakoubka jsme prisli v srpnu a otehotnela jsem znovu v listopadu.
11. únor 2011 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,i já se k tomu to smutnému tématu přidávám.Já jsem potratila den před vánocemi naše vymodlené dvojčatka kluky.Podařilo se nám to až na 4pokus po IVF.Ve 20 týdnu mi u jednoho z bobišku praskla plodová voda. Vydrželi 3týdny. Dostala jsem infekce z nedostatku železa. Týden před tim než se mi to stalo mi začalo trvdnout břicho, doktor mi řekl, že je to normální ani mě neprohlédl jen mi předepsal magnesium.Kdyby mě poslal do nemocnice na kapačky,tak by to třeba zjistili a nemuselo se to stát. :frowning2: Po šestineděli jsem šla na kontrolu ani mi nic k tomu neřekl,jen že se to bohužel stalo,žádné slova útěchy. Pořád na ně musíme myslet a říkame si jaké by to bylo,kdyby tady s náma byli.Člověk na ně nikdy nezapomene,pořád budou v našich srdíčkách.
11. únor 2011 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska
No tak to je prima, snad se nám taky zadari, držím pesti :slight_smile:

@verunenka
Vítej u nás, i kdyz tohle je moc smutná diskuze. Je strašne, co všechno se děje. Je mi to moc líto! ale hlavně to nevzdavej, protože jednou bude lepe a ty budeš prima máma! Ja jsem o naši Bublinku přišla před měsícem a taky si stále říkám co by kdyby, jenže uz to nejde vrátit zpátky, takže musíme udělat co půjde, abychom byly v klidu a povedlo se to a my byly mámy. Drž se!
11. únor 2011 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verunenka Ahoj, vítej mezi námi. Klidně napiš, jak Ti je, na co myslíš... já zjistila, že lidé, kteří to neprožili, to nikdy nepochopí. Moje kamarádka psycholožka mi krátce poté řekla, že je to fajn, protože budu mít víc času na staršího chlapečka. Tak jsem vykulila oči...

Pomohlo mi, že jsme měli takový soukromý pohřeb, jen já a manžel a kamarád kněz. Oficiální pohřeb jsme mít nemohli, bylo to v 19.tt, ale i tak... aspoň jsme se rozloučili.

Vzpomínku na Jakoubka máme mezi fotkami, a tak i Honzík bude jednou vědět, že měl ještě brášku.

A taky mi dost pomohlo napsat o Jakoubkovi na www.anjeliky.sk.

http://www.anjeliky.sk/jakoubek.htm
12. únor 2011 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, vítám další příchozí a všem přeju, aby to zlé už bylo pryč :slight_smile: Moje včerejší kontrola na hematologii dopadla dobře, krev mám v pořádku, jen pořád málo železa, ale poctivě doplňuji :wink: Takže si píchám dál a mám dojít 11.3. na další kontrolu, jen mě dr. moc nepotěšil.... neví, jestli tam v březnu bude :unamused: . No já doufám za sebe, že tam bude, jsem s ním moc spokojená. Ale zase mě zahřálo u srdíčka jakou měl ze mě radost, že jsem už tak daleko. Že takhle si to představoval a že bude dělat všechno, abych měla zdravé miminko :dizzy_face:
12. únor 2011 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 Ahoj to je moc krásné co jsi o Jakoubkovi napsala,az mi to vehnalo slzy do očí. To věřím,že ti to moc pomohlo. Taky si myslím,že komu se to nestalo, tak nemůže vědět jaké to je. Tak nechápe jak se citíme. Všichni mi říkají,že už na tom musím být líp,dobře nebude nikdy pořád na to budeme myslet, jen časem trochu člověk otupí. :unamused:
12. únor 2011 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Všem co jsou v očekávání moc gratuluji a přeji štastnou cestu k miminkám. :slight_smile:
12. únor 2011 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verunenka Jj, já měla pocit, že to musím napsat... ještě v posteli jsem si vzala notebook a napsala to během pěti minut. Bylo to mé soukromé rozloučení. Ten porod byl tak rychlý, že jsem nestihla ani miminkovi říct sbohem.

Jo, i manžel mi nedávno řekl, proč na to myslím, že to bylo už dávno :confused: . No, jak pro koho... on Jakoubka nikdy neviděl, ani na ultrazvuku, nebyl u toho, když se narodil, nekopal ho do bříška... já vím, že nezapomenu nikdy a bolí to pořád, i když míň.
12. únor 2011 v 17:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 Tak to můj manžel mi říká at se klidně vybrečím. U porodu byl a jsem za to strašně moc vděčná,bez něho bych to zvládala hůř. Můj porod probíhal jakš takš,jen bobíšek co neměl vodu šel pěkně blbě o druhem jsem ani nevěděla že uz je venku.Vidět jsme je nechtěli bylo by to pro nás těžší.Jen nám řekli kolik vážili a že ten druhý byl kluk.Nejhorší na tom bylo,že jim nic nebylo,že se to podělalo kvůli té infekci. Pořád vzpomínam jak jsme chodili na kontroly a jak jsem jim dařilo. Dokonce jsme s manželem si říkali,že ten jeden bude flegmatik po mém tatkovi,jen tak zvedal ručičku a druhy kopal do přepážky co mezi nima byla,bylo to legrační je tak vidět :slight_smile:,byli jsme tak štastní....
12. únor 2011 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verunenka Taky pořád vzpomínám, jak jsem byla před tím šťastná, jak jsem si užívala letních procházek s Honzíkem, hladila bříško, jak jsme seděli s manželem v parku na lavičce a povídali si o miminku, které kopalo v bříšku. Nevěděli jsme, jestli je to kluk nebo holka a teprve ten týden jsme se shodli na jménu pro kluka... poslední týden s Jakoubkem byl náročný. V horečce málem umřel Honzík. Když jsem myslela, že se nemůže nic jiného stát, najednou mi praskla plodová voda. Pitva žádnou příčinu nezjistila. Všechno to šlo dost mimo manžela, protože se musel doma starat o Honzíka, u porodu nebyl, ani jsme netušili, že to pak bude tak rychlé. V nemocnici si asi mysleli, že si dělám srandu a nikdo mě nevyšetřil... Jakoubek se narodil na chodbě, neodloučila se placenta, málem jsem vykrvácela... bylo to tak rychlé, že jsem zprvu ani nechápala, co se děje. S manželem nás to dost odloučilo, protože mě pustili hned po operaci domů a manžel chtěl přivést na návštěvu své rodiče, se kterými dlouhodobě moc nevycházíme (jeho maminka má velmi problematické chování a někdy se chová vůči Honzíkovi hodně nebezpečně). Já jsem chtěla slib, že mi dá aspoň týden času na oddych a on mi to slíbil... no, a odpoledne šel s Honzíkem na procházku a přivedl rodiče, jeho maminka u nás ztropila výstup... já zkolabovala tak, že museli volat rychlovku, no hrůza. Doteď mě to od něj moc mrzí, že když měl stát se mnou, tak stál proti mě, že držel s rodiči namísto se mnou, že mu nemůžu plně důvěřovat.... já dlouho nechtěla nikoho vidět, se svými rodiči jsem se viděla až skoro po třech měsících... no, kéž by bylo bývalo všechno jinak.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré... já za svůj život prošla tím zlým dost, něco z toho mě opravdu posílilo... ale teď, po půl roce, si stále myslím, že ztráta Jakoubka mi opravdu nic nedala, jen strašně, strašně moc vzala... bohužel :frowning2: . Já vím, měla bych být šťastná a statečná, ale pořád mě to bolí a nemám o tom s kým mluvit :confused: .
12. únor 2011 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 verusko,to je strašné, že ti nikdo nevěřil, jak může takhle někdo zareagovat :angry: ,nechápu.Mě se ty placenty taky nechtěly odloučit a navíc mi říkali,že mám i pupečníkovou šnůru s placentou jak papír. U mě revize trvala asi 15min.Vám dělali i pitvu Jakoubka? Nám ne. To věřím, že tě to moc mrzí,co ti udělal. Je smutné,že vám nechtěli pomoct.Místo toho,aby vám byli oporou tak takhle zareagují. :frowning2:
Vidět s rodiči jsem se mohla,ale stejnak jsem se rozbrečela i u doktora jak jsem byla na kontrolu,tomu se člověk neubrání. Taky doufáme, že všechno zlé jsme si už vybrali....Nemyslím si, že by ses už měla cítit statečně a štastně,jak každý čeká,prostě budeš stastná a statečná až ty budeš chtit a budeš se na to cítit.Bolet to bude pořád. I mě to pořád bolí a bude. Můžeš tady se mnou si o tom psát,jestli budeš chtit :wink:

12. únor 2011 v 18:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verunenka Nj, manžel pořád chce, abych tam rodila znovu, ale když vzpomenu, jak se tam ke mně chovali, no děs. Přijela jsem s kontrakcema co 1 - 2 minuty a a doktor mě ani neviděl, sestra mě taky neprohlídla, akorát mě poslala na lůžkové oddělení. Tam jsem opakovala, že mám silné kontrakce, že si myslím, že rodím... a taky nic. Jako bych byla neviditelná. Šla jsem na wc a miminko ze mne na chodbě vyklouzlo... volala jsem na sestřičku, teprve mě vzala na milost. Slibovala, že do 15 min. začne operace, a čekala jsem na ni hodinu, měla jsem silné bolesti, kontrakce pořád zesilovany, hrozně jsem krvácela... přes půl hodiny jsem ležela na operačním sále, celý tým čekal na doktora... a ten vyspával. Nakonec jsem ztratila vědomí. Revize trvala hodinu. Miminko šlo na pitvu, pro výsledky jsem si měla přijít za tři měsíce. Teprve tam jsem se dozvěděla, že to byl chlapeček (u porodu mi to odmítli říct a mě ani v šoku nenapadlo se podívat), zdravý, příčina neznámá.

No, já dlouho nechtěla nikoho vidět, všichni o tom chtěli mluvit, ale já brečela, jen jsem si na to vzpomněla.

Každopádně teď už je líp. Třeba v srpnu, až se narodí miminko, tak bude ještě líp.

Když umřel Jakoubek, bylo to deset let poté, co zemřela moje babička, u které jsem vyrůstala a kterou jsem měla moc ráda. Také jsem se s tím dlouho vyrovnávala... celých těch deset let jsem odcházela ze hřbitova s pláčem a bylo mi smutno, když jsem si na ni vzpomněla...

Snad to teď přebolí dřív.
12. únor 2011 v 18:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka ahoj, určitě budeme zkoušet dále :slight_smile: když už jsme tu dlouhou cestu načali,tak ji chceme zdárně dokončit a Anička se taky moc těší :slight_smile:

@verunenka ahoj, vítám tě tu a doufám, že všechny společně docílíme 40tt a zdravé miminka :slight_smile: taky jsi porod měla zapřičiněný infekcí?? Já také .Myslíš,že je to nedostatkem železa?protože já ho mám taky nedostatek :frowning2:

@veruska007 veru,to je strašné ty manželovi rodiče,jak se chovají :frowning2: to ti vůbec nepomůžou.To vůbec nechápu :frowning2:
12. únor 2011 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 To muselo být strašné,co jsi prožila, že tě nikdo nevyšetřil. Fakt nechápu přístup těch sestřicek a doktoru. A je divné, že tě ani nevyšetřili když te manžel dovezl. A divím se,že manžel chce, aby jsi tam znovu rodila. Každopádně určitě bude líp až se miminko narodí a určitě se národi v terminu jak má :wink:

@kackag ahoj taky doufám, že tady všechny co jsme docílíme vytouženého 40tt a porodíme zdravá miminka.Nikdo mi neřekl čím to je,ale myslím si že ano. protože když jsem ležela na porodním sale a čekala co se bude dít,tak mi porodni asistentka řekla,že jsem anemická z nedostatku železa a že mam infekční hodnoty 28.Bobiškům nic nebylo krásně rostli, i ten co neměl už plodovou, vodu tak važili stejně oba 520g. Já si pak našla co to znamená a sedělo to,čím se to projevuje.U mě se to projevovalo,že jsem cítila jak mi buší srdce a později se projeví infekce :frowning2: a to se taky stalo
12. únor 2011 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska
Věru, četla jsem tu báseň a plakala jako želva. Krasne rozloučení. Podle tvých příspěvku jde vidět, ze na Jakoubka stále myslíš a trapis se. Víš, ja jsem z tvého tehu strašně nadšena a moc strašně moc ti přeji, at to tentokrat proběhne bez problému a ty mas mimi zdrave. Raduj se z nového zivota k dovol Jakoubkovi odejít- určitě je ted tvým a miminkovym andělem Strážným. Jsi ma naděje, ze i tak strasnem zážitku muže zena otěhotnět a me to strašně moc pomáhá. Děkuji za to a doufám, ze to tady s nami doklepes a budeš průběžně psát, at se mám na co těšit.
A ke tvému manželovi.... Chlapi to berou jinak. Třeba je to jen jeho taktika, jako aby si nebyla navíc ještě smutná z toho, ze ho vidíš plakat nebo smutnit. Možna je pro něho proste nejlepší zapomenout a jít dále a těšit se z nového mimi, ale určitě ma Jakoubka ve svém srdci. Jednou si to třeba proberete a pochopíš, ze proste jen mysli jinak.

@Kačka
Po jak dlouhe době jste se zacali snažit?

Holky, jak vám přišli na to, ze potrat byl zapříčiněn infekci plodové vody? A ohledně toho, ze mate málo železa vám řekl kdo-gynekolog?
13. únor 2011 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka Ahojky, mně to neřekl nikdo, jen si to myslím, protože den předtím než jsem potratila jsem byla na ultrazvuku a byli jim ještě srdíčka obou bobiškům.I jak jsem chodila na kontroly krásně rostli. Mně to řekla porodní asistentka že jsem anemická(že mám málo železa),brali mi i krev a zjistili ze mam infekční hodnoty 28(CRP) nebo jak to je.Na druhý den po potratu mi dali dokonce transfuzi krve.
13. únor 2011 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek