• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pozdní potrat ve II. trimestru. Máte zkušenost?

10. května 2017 
@felicitta @kackag holky, po jak dlouhé době jste šly do práce? mě dnes končí šestinedělí a začátkem dubna bych mla jít do práce. Ale vůbec si to neumím představit. Vůbec. Byla jsem doma od začátku těhotenství, vracela bych se tam tedy po půl roce. Nevím jak to mám řešit... přemýšlím, jestli si nenajít jinou práci, ale nevím jestli to na mě nebude působit hůř než vracet se do staré... ach jo, nejradši bych byla ještě duben doma. A zkoušela se vracet postupně do starého života.. i když se mi vůbec nechce :frowning2:

@lucie.krajcarova škoda, že se potkáváme právě v tak smutném tématu :( moc ti přeju, aby se miminko podařilo co nejdříve... nedivím se, že se vše vrátilo v termínu porodu, já se toho děsím už teď.. ani léto si neumím představit, protože to už mělo být všechno úplně jiné, měla jsem jezdit s kočárkem a už mít miminka u sebe :frowning2:
19. bře 2011 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m ahoj, já jsem šla do práce po 2 měsících, sice se mně tam vůbec nechtělo, protože jsem se tam takhle vracela už potřetí a zkoušela jsem taky jinou práci,ale nevyšlo mi to.Je pravda,že to pomůže se rychle vrátit do života´,ale kdyby mně ta práce bavila,bylo by to lepší :slight_smile: Buď doma tak dlouho jak to cítíš :slight_smile: já jsem šla,taky trochu kvůli penězům,ale byla mi doma už dlouhá chvíle
19. bře 2011 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m Ahoj, já jsem šla po 8 týdnech,moc jsem se toho bála a taky jsem stále přemýšlela jestli nepočkat ještě měsíc,ale mudra na psychiatrii mě řekla že o co déle budu čekat bude to horší,děsí Tě potom ta představa déle...Ale pokud se necítíš tak ještě raději počkej,jestli máš normální doktorku tak to nechá na tobě...Já jsem teť v práci týden a jsem štastná že jsem šla,fakt to pomáhá...Moc Ti přeji aby jsi ten první krok už měla za sebou...
20. bře 2011 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kackag @felicitta děkuju... já nevím, každý den se to u mě všechno mění, jeden den je lépe a připadá mi, že to zvládnu a další den zase sešup zpátky, brečím a připadá mi, že nezvládnu vůbec nic. Hlavně se mi nic zvládat ani začínat nechce, jakoby tím bráním tomu, aby to všechno skončilo a život začal znovu :frowning2: snad mě doktorka pochopí a ještě mě doma nechá... mám úplně ztracené i sebevědomí, ani nevím jestli bych starou práci zvládala, jestli bych zvládala znovu zaplout do kolektivu... :frowning2:

Zítra se chystám objednat se k nějakému psychologovi... moc tomu teda nevěřím... ale doufám, že mi třeba pomůže si to všechno ujasnit, že se mi trochu uleví... nevím. Máte nějaké zkušenosti s psychologem?
20. bře 2011 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.krajcarova Toho se právě bojím, že v květnu, kdy jsem měla mít termín porodu, to bude ještě horší. :unamused: A jak píše sue_m, tak si taky léto nedokážu představit, jak všechny kámošky, které mají tadˇ čekají mimča budou vozit kočárky a chlubit se miminky... To bude asi taky zážitek... :frowning2: Ale se snad v létě už budeme pokošet začít znova.


@sue_m Já bych měla nastoupit příští pondělí, to bude 5 týdnů. Doktor - gynekolog mi říkal, že mě může nechat doma max. 6 týdnů, ale asi se dá nějak domluvit i na déle. Já každopádně už nastoupím, atˇ to mám za sebou. Tedˇ se toho děsím, ale třeba to nebude tak hrozné. Ale určitě pokud se necítíš, tak to nelámej přes koleno! Přeju ti, atˇ se dobře rozhodneš. Myslím si, že vrátit se do "starého" života ani nejde. Je to prostě už nový, jiný život. Po naší zkušenosti ani snad nemůže být stejný jako před tím. Všímám si, že na některé věci už mám úplně jiný názor než jsem měla ještě docela nedávno. Už to prostě nebude nikdy jako dřív, ale nemyslím si, že to už nikdy nebude dobré. Věřím, že bude.
20. bře 2011 v 17:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Koukám,že máme pocity stejné,je to hrůza jak jít dál co??Já měla dnes termín porodu :frowning2: ,ale docela to zvládám.Taky nevím,jaké bude léto,těšila jsem se,že budu vozit a ted nic....je bolest.
@sue_m psycholožku mi poslali v nemocnici,no ta byla na nic,jen čučela a bylo to ještě horší.V pátek jsem byla u psychiatričky,je vyhlášená a fakt mi to pomohlo.Dala mi léky,ale jen na rostlinné bázy,abych mohla co nejdřív na umělko.I mi ho schválila,že prý jsem dost silná,že už to za ty roky pozná.Bude to teda boj a dlouhá cesta,ale moc jí chci zvládnout!!!Jedině mimino,mi vrátí trochu štěstí do života.
20. bře 2011 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m Mě psycholog v nemocnici pomohl, co říct víc, než že jsem z jeho dveří odcházela s malinkatým úsměvem. samozřejmě je to o lidech.
20. bře 2011 v 18:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m Ahoj,přesně vím jak Ti je,je to hrozné,člověk se bojí všeho,vytáhnout paty z baráku,někoho potkat,o něčem se bavit,hluku,prostě všeho...já jsem také neměla vůbec žádné sebevědomí,jen jsem brečela nebo spala.....Já jsem si došla na psychiatrii,dostala jsem antidepresiva a odjela jsem s manželem na 5 dní pryč a to mi pomohlo...Vůbec se neboj toho že Tě nenechá doma,mají zkušenosti a ví jak Ti je a jak dlouho to bude trvat tak dlouho to bude trvat...Ale musím Ti říct,že ten strach se vrátit do života nebude menší,to přejde opravdu až se vrátíš do práce...Jsem v práci teprve týden,ale fakt nemám tolik času přemýšlet a je to vše daleko lepší...samozřejmě že si vzpomenu a pak bulím,ale už se to dá vydržet...Holčičko je mi to moc líto,tahle doba co si prožíváš je strašná...ale bude to časem lepší...Drž se kočko!!!
21. bře 2011 v 06:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
mne hodne prekvalilo, ze v nemocnici se mnou nikdo nic neresil, nic mi nerekli, kontakt na psychologa, ktery by se takovymi problemy zabyval, mi taky nedali ani nenabidli, nedostala jsem ani zadne leky... ke sve lekarce jsem mela jit az po sestinedeli... tak jsem se v tom musela nejak placat sama. A zpetne mam pocit, ze to nebylo zrovna idealni. Manzel se se mnou o tom vubec bavit nechtel, a stale mam pocit, ze jsme kazdy nekde uplne jinde. Nejvic ze vseho mi pomohlo zacit trochu pracovat, i kdyz s malym ditkem to byl docela problem, protoze hlidani zadne nemame a jsem odkazana akorat na manzela, ktery se vraci ve tri z prace "strasne unaveny" a ja jsem prece na "materske dovolene". Teda, ted uz na neschopence, ale manzel v tom nejake rozdily nedela. Ve ctvrtek jdu na velky ultrazvuk, tak snad bude vsechno dobre.
21. bře 2011 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 mě o psychologovi taky neřekli v nemocnici, ale když jsem se o něj přihlásila, tak mi hned poradili, kde a jak. i když vlastně... mám pocit, že ten můj doktor mi to fakt nabídl.. musím říct, že byl opravdu empatický. Teda, tebe čeká už velký utz, to je super!!!!!!!!!
21. bře 2011 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.krajcarova Jj, docela se bojim, aby bylo vsechno v poradku. Mam z predchoziho tehotenstvi poradnyho strasaka :frowning2:
21. bře 2011 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kessinkaa Včerejšek pro tebe musel být hrozný :frowning2: Ale určitě jsi silná, jak říkala tvoje doktorka. :wink:

Když mě v nemocnici oznámili tu strašnou zprávu, tak se mě hned ptali, jestli mají za mnou poslat psycholožku. Já jsem v tu chvíli ještě nevěřila tomu co se stalo. Pořád jsem myslela, že to přece nemůže být pravda. Srdíčko nebije - no však za chvíli začne. :unamused: Pořádně mi to došlo až tak za týden. Raději jsem chtěla mít u sebe manžela, mohl být se mnou na pokoji celý den. Psycholožka za mnou přšla odpoledne. Byla hodně milá. Když viděla, že tam mám manžela, tak byla u nás jen chvilinku. Přišla za mnou druhý den a to jsme si docela dlouho povídaly. Vůbec mi nepřišlo, že mě nějak psychoanalyzuje. Byl to jediný člověk z personálu, u kteréh jsem měla pocit, že tedˇ má čas jen a jen pro mě. Doktoři i sestřičky byli super, ale bylo vidět, že toho mají hodně. Vždy mi odpověděli, ale hned utíkali jinam. A psychholožka byla úplně v pohodě. Mluvily jsme úplně o všem možném.


@veruska007 Manžel o tom taky ze začátku nechtěl vůbec mluvit. Myslel si, že když se o tom bude mluvit, bude to ještě horší. Tvářil se, že je vše v pohodě, že i on je v pohodě (i když vím, že nebyl). Pak jsem mu řekla, že mě to docela mrzí, že se tváří, že je vše OK. A zjistila jsem, že to dělal kvůli mě. Myslel si , že když bude vypadat v pohodě, budu v pohodě i já. Ale bylo to přesně naopak. Já jsem si myslela, že ho to vůbec netrápí. Samozřejmě trápilo. Až jsme si to vyjasnili, tak to bylo mnohem lepší. Pochopil, že se prostě potřebuju vybrečet. Je to škoda, že k tomu tvůj manžel takhle přistupuje, ale věřím, že hraje "tvrdˇáka", ale určitě ho to taky trápí. Myslím, že je hodně důležité mít někoho s kým si o tom člověk může promluvit, atˇ je to psycholožka, manžel nebo kamarádka.
21. bře 2011 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
děkuju za vaše rady... včera jsme byli s manželem psychologa a nevím sice, jestli to nějak zafungovalo, nicméně půjdeme znovu. Měli jsme tam toho strašně moc co říct, já jsem plná pocitů z těhotenství a z toho jak strašně to dopadlo a celkově jsem najednou strašně unavená a potřebuju chvíli jen klid. Tam jsem si to uvědomila asi naplno, i když jsem to pár dní už tušila.. Snad mě doktorka pochopí a půjde to, abych zůstala ještě v dubnu doma, asi bych si během té doby našla novou práci, klidnější než je má dosavadní a zvolna bych začala znovu... Velmi vážně uvažujeme s manželem o adopci, v létě bychom rádi podali žádost, tak bych chtěla do té doby asi co nejvíc zvolnit, uklidnit se... myslím, že bolet to co se stalo nepřestane nikdy, stejně jako nikdy nepřestanu naše dvojčátka vidět hrát si u nás v bytě na koberci... ale třeba se s tím naučím žít :frowning2:

Včera mi přišlo krásné, ručně dělané album pro dvojčátka, je malé, jen na pár fotek, což úplně stačí. Pořád hledám nějaký způsob rozloučení, tak třeba to půjde tak, že jim udělám to album a napíšu jim dopis, který tam dám. Ale nevím kdy na to seberu odvahu, myslím, že zatím ještě ne :pensive:
23. bře 2011 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m pokud cítíš,že je jěště brzy,tak určitě ještě zůstaň doma :slight_smile: Kdybych neměla už jedno dítě, možná bych také uvažovala o adopci, takže vy už nebudete zkoušet?
23. bře 2011 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kackag myslím, že budeme zkoušet, ať už sami doma nebo s pomocí centra asistované reprodukce kam chodíme. Jen ještě nevím kdy, mění se mi to pořád tam a zpátky, jednou bych chtěla být těhotná co nejdřív, pak zase až za dlouho... ale o adopci jsme uvažovali už předtím, než jsem teď otěhotněla. Co se týče genetiky, tak vůbec nemáme ani jeden problém s tím, že by dítě nebylo po nás, celkově adopci vidíme jako něco moc hezkého a myslím, že bychom chtěli dítko adoptovat i kdybychom měli své biologické. Teď právě plánujeme v létě žádost o adopci určitě podat a kdyby se nám potom podařilo otěhotnět a mít své biologické dítko, tak by to bylo jen a jen dobře a časem by mu třeba přibyl sourozenec - adopčátko :slight_smile:
23. bře 2011 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m To je moc pěkné, jak jste se rozhodli s tou adopcí. Dítko by bylo jen a jen vaše, to že nebude mít geny po vás vůbec nevadí. :wink: Já osobně si myslím, že to není vůbec špatné řešení. Znám rodinku, kteří se téměř 20 let snažili o miminko (i pomocí umělého oplodnění). Nakonec si adoptovali dítko z DD. říkali, že litují, že se pro adopci nerozhodli už dávno, že chlapeček je jejich a vůbec nevadí, že má jiné geny.
A možná, když si dítko adoptujete, tak pak vyše biologické přijde ani nebudete vědět jak :grinning:
24. bře 2011 v 07:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, holky. Mam dobrou zpravu, byla jsem dnes na velkem ultrazvuku a miminko zije a je v poradku! Je hodne zive, tak to asi bude druhy Honzik :sweat_smile: . A je to porad chlapecek. Konecne zacinam mit radost a pocit, ze tentokrat to musi dobre skoncit. Posledni dva tydny pro mne byly docela bolestne, vzpominala jsem na Jakoubka, ktery se v tomto veku narodil. Ale ted vypada vsechno dobre. Jste 4,5 mesice :dizzy_face: .
24. bře 2011 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 to jsem moc ráda, že se vám daří dobře, myslela jsem na vás, jak tu kritickou dobu s miminkem přečkáváte! Je krásné vidět, že se daří :slight_smile: držím palce i dál!

@maculda já právě také nepochybuju o tom, že bysme to děťátko milovali stejně jako naše biologické :slight_smile: musím říct, že adopce a myšlenka na to, jak nám zazvoní telefon a zavolají, že pro nás mají ďítko, mě teď drží nad vodou...
A třeba opravdu potom přijde přirozeně počaté miminko ani nebudeme vědět jak... :slight_smile:
24. bře 2011 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 To je moc moc moc dobře!!!!!! To budeš mít doma přechlapováno. :sunglasses: Těším se, že snad jednou budu mít taky takovou radost jako máš ty :sweat_smile:
Já dnes byla na hematologii, zítra jdu na odběry a výsledky budou nejdřív za 14 dnů. Další nekonečné čekání. A výsledky z listeriozy taky pořád nic. :confounded:
Taky mi na genetice řekli, že se jim bohužel vzorek nenakultivoval, takže vlastně neměli co zkoumat. Ale vzhledem k tomu, že jsme byli na odběru choriových klků (kvůli podezření na Edwardsův syndrom) a vše bylo v pořádku - vyloučili chromozomální vady, tak že si myslí, že příčinou nebyla genetika nebo nějaká chromozomální odchylka.
Holky, byla jste některá na nějakém genetickém vyšetření? Jak to probíhalo? Co všechno zkoumali? Já ani nevím, jestli mě doktor někam pošle... Ale vzhledem k tomu, co mi řekli na genetice, tak asi ne.
24. bře 2011 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maculda nám dělali genetické vyšetření oběma po prvním nevydařeném IVF. Probíhalo to tak, že s námi doktorka provedla skoro hodinový rozhovor, při kterém se vyptávala na zdravotní anamnézu naši i našich rodin, myslím, že to bylo po prarodiče... potom nám vzali krev a čekali jsme na výsledky snad měsíc...? to už si přesně nepamatuji. Když nám výsledky předávali, tak nám doktorka říkala, že to máme na celý život, tak by to mělo být to samé vyšetření
24. bře 2011 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,tak se zase hlásím,život mě má zpět,jsem už zase v plném pracovním stresu,ale je to fajn!!!Nemám čas na nic myslet,k tomu ještě hledáme domek,chceme se co nejrychleji přestěhovat,tahle vesnice mi nedělá dobře,vše se tu ví :unamused: Chceme začít někde nanovo....O co déle to je o to míň přemýšlím o dítěti,myslím že už mám jasno,musím se s tím smířit že holt zůstaneme bez mimi,ani už to tolik nebolí.....Všem přeji málo starostí a hodně radostí :slight_smile: Těhulím zdravé a hodné mimi!!!

Maova chodíš se ještě občas?Co adopce,často na Vás myslím a držím palce ať je to brzy :wink:
24. bře 2011 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m Díky moc. Tak přesně tohle s námi rozebírali před tím odběrem choriových klků. Takže asi nic víc zjištˇovat ani nejde. Takže další vyšetření by bylo jen to samé.
Dnes jsem se dozvěděla, že listerioza nehrála žádnou roli. Příčinou bylo to, že placenta nebyla dostatečně vyživována, takže nevyživovala ani mimi. Tedˇ ještě čekám na výsledky z hematologického vyšetření. Jestli mám či nemám trombofilii, která právě způsobila to nevyživování. Zní to asi blbě, ale kdyby přišli na to že ji mám, tak bych byla ráda, protože bychom na 100% znali příčinu a v příštím těhu bych prostě brala léky nebo píchala injekce. Jestli ale příjdou na to, že krev je v pořádku, tak příčinu vlastně znát nebudeme. Uvidíme. Výsledky budou až za 14 dnů...
Holky držte se. Hezký víkend.
25. bře 2011 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta jsem moc ráda, že už je ti lépe a začínáš znovu žít! A moc to obdivuju! Myslím, že stěhování je výborný nápad a úplně to chápu, taky mám tendence myslet na stěhování, na jiný byt, začít někde znovu... i proto přemýšlím o nové práci a asi se to pokusím zrealizovat. Strašně vám držím palce, ať se to i nadále zlepšuje! Je obdivuhodné jak jste to s manželem všechno zvládli, opravdu. Jestli se můžu zeptat, o jiném řešení jako je adopce či náhradní mateřství neuvažujete? neodpovídej jestli nebudeš chtít, vím, že je to hodně soukromá otázka...

@maculda není vůbec zač. Také bych chtěla hematologické vyšetření, abychom byli třeba o kapku klidnější v příštím těhotenství ( pokud bude ). A úplně chápu, že bys chtěla znát příčinu, která je řešitelná, člověk by pak byl o moc klidnější, když bude vědět, že léky to dokážou podchytit. My zatím nevíme vůbec nic... včera jsem byla u doktorky zpráva z histologie jí stále nepřišla :unamused:

Také přeju hezký víkend a hodně sil všem!
25. bře 2011 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@felicitta jsem tady, občas nakukuju, jen nepíšu. Jsem moc ráda, že se ti daří o tolik líp a stěhování je úžasný nápad :slight_smile: Já kdybych mohla, tak se stěhuju hned, ale u nás je to trochu složité s bydlením.
A píšeš, že jsi se smířila s tím, že budete bez dětí ... adopci už jsi zavrhla? My pořád čekáme a volala jsem paní, která nás má na starosti a vypadá to, že ještě delší dobu čekat budeme, nějak se to protahuje, asi je málo dětí. Ale co, jednou se dočkáme, hlavně začíná být hezké počasí, tak bude líp :slight_smile: Na mě to sluníčko krásně působí, že mám hned mnohem lepší náladu :slight_smile:

Držte se holky všechny :slight_smile:
25. bře 2011 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
A souhlasím, že pokud přijdou na příčinu, je to obrovská výhra, protože v dalším těhotenství je co řešit :slight_smile: Když se na nic nepřijde, je to pořád stes, co se příště může stát :frowning2:
25. bře 2011 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,ani ve snu jsem si nemyslela,ze se nekdy dostanu do podobne situace,ale na teto diskusi vidim,ze nejsem sama... Je to neuveritelne,jak si ta priroda s nami zahrava a jak je kruta.Zrovna dnes je to 1O dnu,co jsem musela podstoupit indukovany potrat v 19tt pro VV miminka.Rozhodnuti ukoncit tehotenstvi bylo tezke,ale jeste tezsi to,co nasledovalo v nemocnici a pak doma.Slzy,slzy a slzy.Asi to k tomu patri,jinak se s tou vnitrni bolesti asi nevyrovname.
Bohuzel tato udalost prisla temer na den presne jako pred rokem zamlkle tehotenstvi v 7tt.Urcite se to neda srovnavat,cerstva zkusenost je mnohem horsi,ale rikam si,co jsem udelala spatne,ze se mi to stalo.Jeste ,ze mam doma 2 a pul leteho zdraveho chlapecka,ktery je andilkem a slunickem meho zivota...Jeste,ze je se mnou.Ted nejaky ten mesic pockat a pak to zkouset znovu...Drzim vsem palce,at nas potka stesti...
25. bře 2011 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m myslím, že rozloučení pomocí alba je moc hezké a budete mít takovou soukromou vzpomínku. už se bavíte o adopci? je fajn, že se o tom dokážete bavit. ale třeba ještě není vše ztraceno. můžu se zeptat, kolik ti je?
25. bře 2011 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 krásný a pozitivní zprávy, moc gratuluju!!!
25. bře 2011 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maculda na genetiku jsme nemuseli, zjistili, že ta vada byla prostě náhodná, ne genetická...
25. bře 2011 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta jsi vážně dobrá!!!!!!! šikulka. je jaro a čas začít nový život :slight_smile:

MIMOCHODEM, DĚVČATA, JE ROK ZAJÍCE ČI KRÁLÍKA A TI JSOU MIMOŘÁDNĚ PLODNÍ, TAKŽE NIKDO NEHÁZEJTE FLINTU DO ŽITA :grinning:
@maova to čekání je asi těžké... je prima, když se člověk dokáže zaměřit i na něco jiného, aby na to pořád nemyslel.
@kami77 Kami, ahoj, je mi to nesmírně líto.... vím přesně, jak těžké to muselo být, prošli jsme si tím samým :pensive: :pensive: :pensive: :pensive: :pensive: :pensive: :pensive: bude moc fajn, když tady s námi zůstaneš, jsme na tom podobně, pomáháme si a povzbuzem. já jsem ještě v nemocnici začala hledat někoho,kdo si prošel tím samým.... no a moc úspěšná jsem nebyla. nevím, jestli se o tom ženy bojí mluvit... a přitom v nemocnici prý mají takové případy 2x do týdne.... rozhodně v tom nejsi sama.
25. bře 2011 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek