• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přišla jsem o miminko v I. trimestru. Co dál?

2. června 2016 
ahoj kaczko, jak píšou holky, nejlepší je se zaměstnat a věnovat se něčemu. Já jsem na tom podobně jako ty. Potratila jsem v 10tt na vánoce a tak jsme se rozhodli, že se vezmeme v tom čekacím období. 1. si svatbu pořádně užiju, což v těhotenství někdy moc nejde - nevolnosti, únava,... a 2. se aspoň nějak zaměstám a budu mít myšlenky jinde.No a pak,pokud budu OK, to budeme zkoušet znova. Ten, kdo tohle zažil už se bude bát pořád, ale to je přirozené. Ale bohužel s tím nic nenaděláš... Na přírodu jsme krátké. Čas bolest zmírní a bude fajn.....
14. bře 2007 v 10:58  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,také nakukuji po delší době!Jsem ráda,že už se mohu zase snažit,mám po druhé MS od revize,tak snad to brzy vyjde!Všem Vám přeji co nejdříve otěhotnět!
31. bře 2007 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
macku, já teprve po první MS, tak ještě počkám. Ale tobě to moc přeju, je nádherné jaro, určitě ti to vyjde.
31. bře 2007 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj karla6,hodně tě tu zaznamenávám,jo a dík za recepty na rychlé moučníky,pořád musím těm mým mlsounům péct!Nevím jestli mi to ještě vyjde,ale dělám proto maximum!Po prvé MS nic a ted uvidím,dnes mám 15DC.Hodně jsem myšlenkou otěhotnět posedlá,tak si myslím,že se just nezadaří!Už aji pokukuji po pejskovi,abych se trochu odpoutala od těch miminkovských myšlenek.Tobě se určo brzy zadaří,hlavně bud trpělivá!
1. dub 2007 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: macku, dík, po prvních slovech jsem spíš myslela, že jsi mě "odchytla" spíš na tématu "hlavně nevařit!" (nebo tak nějak), tam zrovna příjemná nejsem. Ale je to tím, že podobné lidi znám ze svého okolí a opravdu myslím, že na těchto stránkách tyto extrémní názory na stravování mohou nějaké mladé nezkušené mamince vážně ublížit.
Znovu se snažit otěhotnět plánuju nějak během léta, tak uvidíme. Původně jsem chtěla už teď v květnu, ale asi to snaženíčko o pár týdnů posunu, abych se ze všeho úplně vzpamatovala. No, opravdu uvidíme, co nám osud přinese.

15DC to máš akorát kolem ovulace, ne? To je úžasné, takže možná právě dnes vykouzlíš ve svém těle další život. :slight_smile: Nádhera. :slight_smile:
1. dub 2007 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, bohužel se k vám také přidávám. Minulé pondělí jsem po umělém oplodnění a transferu 3 embryjek na konci 6.týdne potratila. Bylo to hrozné. Týden před tím v neděli jsem začala slabě špinit a začala být psychicky na dně, že se to nepovedlo. V pondělí ráno jsem začala slabě krvácet a tak jsem hned volala do centra umělého oplodnění, co mám dělat. Sestřička mi řekla, že mám vysadit léky, které jsem měla na lepší uhnízdění embryjek a že je po všem, že to znamená, že se embryjka nezahnízdily. Nějak mi to ale nedalo, říkala jsem si, že tak silně nekrvácím a že se třeba pustilo jen jedno, tak jsem volala svému gynekologovi. Ten si mě pozval hned na večer, vyšetřil mě, řekl, že v děloze ještě není nic vidět, ale že je ještě brzy a vzal mi krev. Nastaly dva dlouhé dny čekání na výsledek krve. Během toho čekání jsem začala hrozně krvácet a říkala si, že teď už je opravdu po všem. Na druhý den jsem si volala na výsledek a HCG bylo pozitivní. Nemohla jsem tomu uvěřit a přepadl mě hrozný strach. Okamžitě jsem jela k doktorovi, který mě ihned poslal do nemocnice s tím, že jsem potratila a že se to musí ihned vyčistit. Má radost byla pryč a zbyly mi zase jen oči pro pláč. Když jsem dorazila do nemocnice, znovu mě tam dr. vyšetřil a řekl, že není nic ztraceno, že se je ještě možná podaří zachránit. Nová naděje, nová radost, nová krev a HCG zase vyšší. Co dva dny mi brali krev, ležela jsem a ani se nehla. HCG stoupalo celý týden, sice pomalu, ale stoupalo. Byla jsem šťastná, ale má radost se znovu vytratila v pondělí, kdy HCG prudce kleslo a dr. mi při vizitě řekl, že musím okamžitě na sál, jinak dostanu zánět dělohy a že teď už je opravdu po všem. Myslela jsem, že se mi zhroutil celý svět. Celý týden byl strašný. Jeden den to bylo super, druhý den to vypadalo zle a takhle to bylo celou dobu. Ale já pořád věřila, že to bude dobrý. Bohužel nebylo. Ten pocit prázdnoty a beznaděje. Snažím se na to zapomenout, ale nedaří se mi to. S každým miminkem, které potkám někde na cestě, se bolest vrací. Snad to bude časem lepší. Vím, že jste si tím prošly všechny a že mnohé z vás byly už v mnohem vyšším stupni těhotenství a tak si říkám, že to musím také nějak překonat. Snad najdu sílu. Omlouvám se za ten román. Chtěla jsem se ještě zeptat, za jak dlouho jste mohly začít s novým snažením? Dr. mi řekla, že nejdřív za půl roku, ale zdá se mi to hrozně dlouho.
2. dub 2007 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
pajda: Ahoj, nejdrive chci rict, vubec se neomlouvej za roman..naopak, tyhle pribehy jsou soucasti nasich zivotu...mam za sebou taky smutne konce. Uz dvakrat jsme prisli o miminko v 11.tydnu. V obou pripadech slo o zamlkle tehotenstvi, od zacatku bylo miminko mensi nez-li melo byt, ale rostlo a my porad doufali. Nakonec prislo spineni, pote krvaceni, pak revize delohy a my zase musime cekat. Po prvnim potratu jsem cekali skoro 3 mesice. Neplanovali jsme to takhle brzy, ale o to vice jsme se radovali...jenze to skoncilo. Ted mi muj gynekolog NARIDIL pockat pul roku s tim, ze pujdeme oba na geneticke testy...dnes je to tri tydny, kdy me vycistili, takze nas ceka dlouha doba...ale na druhou stranu chci jistotu, ze jsme oba s manzelem v poradku...je to tezke, hodne tezke, ale porad verime, ze jednou to nase zdrave miminko budeme drzet v naruci...drzim ti moc palecky..hodne sily a zdravi...
2. dub 2007 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
pajdo, je mi moc líto, že tě to taky potkalo. Na tu bolest nikdy nezapomenu, ve čtvrtém měsíci mi řekli, že je mimi ve mně už několik týdnů mrtvé. Druhý den jsem musela na revizi dělohy, ta noc mezi tím byla hrozná.
Mám za sebou první menstruaci po potratu a už to tak nebolí. Pořád mám divné pocity, když potkám nějakou těhulku nebo mamču s mimiškem, ale je to opravdu lepší.
Myslím, že je úplně jedno, ve kterém týdnu k potratu dojde, ta bolest je vždycky velká.
Zní ti to teď určitě nemožně, ale prožíváš teď nejhorší dny a bude se to den po dni zlepšovat. Pamatuju se, že prvních pět dnů bylo nejhorších a pak už to začínalo slábnout. Vydrž to, prosím tě, opravdu bude brzy líp.

Mně řekla Dr., že se mám začít snažit už po třech měsících. Ale pokud už jsi byla na umělém oplodnění, nejspíš to budeš opakovat, tak tam záleží na tvém lékaři, kdy uzná, že už jsi v pořádku. Kamarádka byla na IVF před vánocema a znovu teď v půlce března, tak je to asi všude jiné.
Držím moc palce a dej vědět, jak ti je.
2. dub 2007 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
beruschka- je mi moc líto, že už toho máš za sebou tolik. Takže taky musíte teď čekat půl roku. Je to tak strašně dlouho :frowning2: . Snad se nám to potom povede.

Karlo- mě to strašně bolí, ale nedovedu si představit Tvou bolest. Čtvrtý měsíc- to je hrůza- moc mě to mrzí. A já tady brečím nad šestým týdnem. Na další umělé oplodnění půjdeme nejdřív za rok a půl. Už nemáme peníze na další pokus. Budeme to chvíli zase zkoušet normálně. Třeba se stane zázrak a podaří se i bez IVF. Děkuji oběma moc za vaše slova- hodně mi pomohly. A také vám moc držím pěstičky. Někteří lidé vůbec neví, kolik bolesti jiní prožívají a kolik žen si svých dětí neváží a chodí na potraty. Je to hrozně nefér!!!!!
2. dub 2007 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pajdo, opravdu myslím, že nezáleží na tom, kdy k potratu dojde a myslím, že tvoje bolest je stejně velká jako moje, beruschky a ostatních.
A pevně věřím, že ti to nejhorší brzy odezní, tak jako např. u mě.
Mně hrozně pomohlo, že jsem si zašla k astroložce (až jsem samozřejmě nabrala trochu sílu), a ta mi řekla, proč se to stalo. Nevím, jestli to byla pravda nebo ne, ale v tu chvíli mi to hrozně pomohlo. Taky mi řekla, kdy by bylo dobré, abych se o miminko pokusila znova a asi na ni dám a další snažení o dva měsíce posunu.
Možná by sis měla taky s někým promluvit, pomáhá to, člověk si nepřipadá tak "vinný" (teda aspoň v mém případě).
2. dub 2007 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj Pajdo, cetla jsem Tvuj pribeh a je mi moc lito, ze to byla takova houpacka. To muselo byt strasne vycerpavajici. Zvlast po IVF, sama jsem tim nekolikrat prosla a smekam pred kazdym parem, ktery to prosel, nekdy je to fakt tezke.
Sama jsem dva tydny po revizi a uz mam reakce jine nez poprve (stalo se nam to ted podruhe). Mam pocit, ze jsem deprese a plac vycerpala kdyz jsme prochazeli IVF, ted jsem jen smutna a nemuzu tomu verit. A presne jak rikas, je to nefer. Nedavno jsem musela varovat kamaradku, kdyz si prede mnou stezovala, ze chlapecek ji hodne breci. Ja to chapu, ale chtelo se mi kricet! :unamused:
Me drzi nad vodou cekani na adopci, kdyz uz nemuzu, tak si rikam, ze uz nekde je nejaky kluk nebo holcicka a jsou na ceste k nam, jen si toho jak my tak to dite jeste musime trochu zazit, nez se budeme moct sevrit v naruci :slight_smile:

Jinak s tim cekanim, nam rekli tri mesice, coz se mi zda rozumne. Ale pokud jdes na IVF, tak mozna vic, ono je to pro telo zaber. My si dobrovolne dali misto trech mesicu vzdycky skoro sest.

Karlo a Beruschko, moc vas zdravim!! Drzte se, my to prece zvladnem!
2. dub 2007 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky!
PAvli,prošla jsem si nečím podobným!Taky jsem o mimi přišla tak brzo!Vím,že to i tak moc bolí!Ted jsem mám první MS po potratu a je mi daleko líp!Sice snažit se budem až za další rok a půl,ale prlánujem svatbu!Věř mi,že bolest přebolí,že i ty se dočkáš jednou svého uzlíčku štěstí!!Neztrácej naději!MOC držím palečky ať je vše dobrý!!
2. dub 2007 ve 23:43  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Pajdo,nedalo mi to, abych taky nenapsala. Stalo se mi úplně to samé jako tobě před 3. týdny. Taky to bylo jako na houpačce.Krevní testy po IVF mi vyšly kupodivu pozitivně, do týdne jsem začla mírně špinit tak mě pan doktor poslal k sobě do nemocnice s tím, že si mě pohlídá. To bylo úterý. Ve čtvrtek mě vyšetřovala doktorka a ta mi řekla,že hladina hormonu neroste tak jak by měla a že to celé určitě skončí špatně.V sobotu mě kontroloval primář a ten mi našel dvojčata a utěšoval mě,že hladina roste-sice pomalu ale roste.Takže zase radost jako blázen.A v pondělí mi doktorka řekla,že hladina nestoupla a je konec.V úterý mi dělali revizi. Chvilkama jsem v poho ale když na to začnu myslet tak mívám stavy,že bych se vším skoncovala.Ted jsem byla se známými a přítelkyně kamaráda prohlásila,že ted otehotní aby na dovolené byla v 5.měsíci.Přeju jim to ale fascinuje mě ta samozřejmost,kdy je přesvědčena,že to všechno klapne.
3. dub 2007 v 06:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,tak vidim,ze nas opet bohuzel nekolik pribylo...Moc vam vsem drzim pesticky, aby to priste uz konecne vyslo.
To,ze nekdo bere dite jako samozrejmost a ze si to naplanuje na den presne me take stale prekvapuje. Paradoxne,mne prave ty me potraty pomohly v tom,abych v tomto smeru premyslela uplne jinak.Ale kazdopadne to moc boli...Tak se opatrujte!
3. dub 2007 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holčiny, jak to tady takhle všechno čtu, tak už se mi zase kutálejí slzičky po tvářích. Je to hrozné, kolik z nás projde takovouhle bolestí a jiní to berou jako samozřejmost. Snažím se na to pořád zapomenout, stejně jako kaczka se také připravujeme na svatbu. Už se to blíží a na přípravy nám už zbývají jenom tři měsíce. Chvíli se mi zdá, že už to bude dobrý, ale pak mě zase přepadnou myšlenky- proč? a znovu se dostanu do deprese. Doufám, že čas všechno zahojí a my všechny budeme držet v náručí naše malé uzlíčky štěstí!!!
3. dub 2007 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
jednou to musi prece prebolet!!!!A budeme mit mimiska v naruci, tak a hotovo a ak to je!Musime tomu verit!teda ono to jakoze preboli,ale proste to v nas uz zustane...treba i to zle bude nakonec k necemu dobre!I kdyz ted tomu clovek moc neveri...
Cim se clovek blizi datu dalsiho snazeni,tim je to lepsi.Ja jsem se vzdy po prvni MS uz zase zacal usmivat a verit!Ale na druhou stranu vim,ze uz vzdy budu v tehu docela vyplasena a budu se moc bat...Prave ted to zazivam, je to nas paty pokus prirozene, bohuzel zatim spinim,tak nevim jak to dopadne...Nezbyva nez cekat a doufat,ze si to ten mimisek vybojuje...
3. dub 2007 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Báro, strašně moc si přeju, ať ti to tentokrát vyjde.

Pajdo, myslím, že každá z nás už teď dokáže soucítit s každou, které se to stane. Kdo to neprožil, ten tu bolest pochopit nemůže.
3. dub 2007 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Káji, to máš pravdu. Kdo to neprožije, neví o čem mluví. Nejvíce mi vadí takové ty řeči od těch, co všechno mají bez boje, jako nic si z toho nedělej, však se to povede příště, jsi ještě mladá, vždyť jsi byla těhotná jen chvíli, ani sis na to nemohla ještě zvyknout a podobné řeči. To mě vždycky buď vytočí do nepříčetnosti nebo se znova a znova rozbrečím. Nejraději bych teď nikoho neviděla a s nikým nemluvila dokud se s tím sama nějak nevypořádám, ale bohužel to nejde. S vámi je mi tady moc dobře, protože vím, že od vás nic takového nikdy neuslyším, každá ví, co ta druhá prožívá, protože si tím prošla taky. A všem moc děkuji za vaše slova. Moc mi pomáhají.
3. dub 2007 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj karlo6!!!
Moooc dekuji za pesticky...
Holky ani nevite, i kdyz asi vite, jak mi prave tady pomahate to vse prekonat...
Ahoj pajdo,
me ty reci taky pekne stvou,presne to jsem zaziala taky, dnes uz mi to nikdo nerika, uz neslysim zadny priste,ale vsak neboj,ono to jednou vyjde...
Jinak se mi taky docela stava,ze mi nekdo rekne,at se nad sebou zamyslim,ze nejsem jeste tehu...No jo, 30 let na krku...Ale pry ve 30 letech se to lame,tak uvidime...
3. dub 2007 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky,ani nevíte jak moc mi všechny mluvíte z duše :confused: .U nás,tak jako u vás,to probíhalo stejně :rolling_eyes: .Po 1.ivf jsem otěhotněla a za pár týdnů potratila,ach jo,byl to děs běs,depku jsem měla hroznou a nemohla jsem pár dní ani vylézt z postele,prostě to fakt nešlo :confused: ,ale čas to fakt celkem spravil :wink: .Pak 2.ivf,mezitím mi náhle zemřel tatínek a výsledek byl bohužel negativní :confused: .Takže jsme moc rádi,že ten hnusnej rok už dávno skončil :sunglasses: a chystáme se s manžou na ket :grinning: ,a i když ty děti nebudou jeho(máme zvířátka od dárce :stuck_out_tongue_closed_eyes: ),tak se na ně spolu moc těšíme a doufáme že tentokrát to už fakt vyjde a všem vám držíme palce a hlavně ať neztrácíte naději :slight_smile: ,ta umírá poslední :grinning: :grinning: :grinning: .Mějte se,vlci
3. dub 2007 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky , mně je 35 let a nevzdávám to. Moje matka měla první dítě (mě) v 35 a sestru v 37 letech, takže si stará vůbec nepřipadám. Naopak, mám pocit, že mám celý život ještě před sebou. S manželem cestujeme, sportujeme spolu a stavíme domek. Žiju prostě jako holky o deset let mladší.
Po mém potratu jste mi tady hrozně pomohly, protože se mi opravdu chtělo umřít. A vůbec mě neuklidnilo to, že mám dva syny z prvního manželství. Strašně je miluju, přesto jsem plakala nad smrtí mého dítěte, které už jsem v sobě cítila a prožívala stejnou bolest jako vy.

Vlcku, kamarádka se dostala do situace, že jí navrhly po IVFkách, aby se rozhodli pro otěhotnění s dárcovským vajíčkem, protože ta její prý dostatečně nedozrávají. Bohužel jí je nemohu věnovat já, i když jsem moc chtěla. Oni nesmí znát dárce a navíc je mi už 35 let, takže jsem těsně překročila hranici.
Vlcku, je úplně jedno, že genetický materiál není úplně váš. Moje filozofie je taková, že duše se prostě rozhodne, že se narodí právě tobě a dovolí ti, abys ji nějaký čas ve tvém životě vedla a učila. Tělo považuju jen jako sluhu každé duše, který jí má tady na světě sloužit ke zdokonalení a dosažení "nirvány" (chtěla jsem použít jiné slovo, ale teď si na něj nemohu vzpomenout). Tak taky přistupuju ke svým synům a budu se s tou samou úctou a oddaností věnovat i dítěti, které se mi narodí. A věřím tomu, že narodí.
3. dub 2007 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
DivaBaro, Pajdo, Karlo, Vlcku.. to je tak krasny, co jste tu napsaly :slight_smile: Vidim, ze ten pohled na veci mame hodne podobny..
Ja jsem takovy typicky "vzdavac" a tak si rikam, ze tohle vsechno me treba ma naucit byt trpelivejsi a proste silnejsi. Takze ted (kdyz jsme prisli o druhe mimi) jsem si rekla, ze to jen tak nevzdam! Nebudu sedet v koute s bolavou dusi jako minule. Oplakala jsem to a jeste budu. Ale nechci stravit rok v depresi, to neni k nicemu dobre. Takze zase cvicim Mojzisovou, nutim doktory, aby me poslali na dalsi vysetreni :angry:, hledam si dalsiho doktora, abych mela jeste druhy nazor atd. Taky si ctu o vychove deti (zazadali jsme o adopci, takze i "musim"), coz je hodne zajimave..
A tesim se na dovolenou. A nebrecim, kdyz vidim male deti. Uvedomuju si smutek, ale snazim se byt vdecna, ze jsou ty deti okolo a snazim se spis naucit, jak s nimi vic komunikovat a tak. Jednou se nam to bude hodit! :wink:
4. dub 2007 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky tak to vidite.Nedavno jsem si zakazala tuhle diskusi a ted tu jsem taky!Moc mi nakonec pomaha slyset ze vsechno preboli a dalsimu miminku bude u nas moc fajn!Ja jsem si naordinovala proste to ze uz nema smysl nicit sebe ani okoli a plejtvat silou....Vsak nas vsechny cekaji jeste poradne nerviky az se zadari :wink: To pak bude teprv hukot....Doufam ze mi nastoupi brzo Ms a ja budu stestim bez sebe :grinning: Jen me trapi jeste spineni....zakrok mi delali minulou stredu tak nevim jestli je vsechno jak ma byt :confounded:
4. dub 2007 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj majmunko,
ja myslim,ze to spineni tyden po zakroku je OK. Ja jsem po revizi spinila temer do dalsi MS.POkud neni teplota nebo bolesti,ci krev netece proudem,melo by to byt v pohode.Ale stejne jsem vzdy radeji volala lekarce,ktera mi pak rekla,ze je to v pohode.No jo,jsou to nervy,ale pak po prvni MS to bude uz lepsi.Clovek uz pak aspon vi,ze to ma tak nejak za sebou a ze je v poradku.Tak hodne stesticka!
4. dub 2007 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky,tahla diskuze je vážně skvělá!!Moc mi pomáhá ji třeba jen číst!!To co píšete je vážně krásné!!Jak už tady někdo psal,prostě mi mluvíte z duše!!Moc díky! :dizzy_face:
4. dub 2007 ve 14:07  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
holky chtěla jsem se zeptat, jaké máte intervaly a jak dlouho MS po revizi? Já jsem po revizi dostala první MS po 40 dnech a trvala 5 dní a druhou MS po 51 dnech a trvala 7 dní. Zajímalo by mě, jestli to máte podobně nebo ne? HA neberu.
6. dub 2007 v 15:57  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak jsem si prožila, že jsem o první mimi přišla (srpen 06) a mám za sebou to co vy. Asi netřeba popisovat psychiku znáte ji všechny moc dobře. Důležité je se nevzdát, protože ono to půjde a půjde to znovu:slight_smile: Já jsem toho příkladem. Teď v srpnu 07 čekáme děvčátko!! Počkali jsme 3 cykly a hned jsem otěhotněla znovu... Chce to pozitivně myslet a těšit se na mimi:slight_smile: Užívejte jara a sluníčka a ono to půjde rychle znovu:slight_smile:
6. dub 2007 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, trochu jsem si tady odskočila ze zářijových čekatelek.......

Přišla jsem o mimi v srpnu...v osmém týdnu...
Tři měsíce po revizi se nesmí dostat spermie do dělohy, pak jsme na to vlítly a počítejte, září, říjen, listopad.....jsem se nemohli pokoušet a pak jsme na to vlítly a otěhotněla jsem v prosínci, teď končím 16 týden....

Nebuďte smutné....vše bude dobré...je mi 36 let a po té revizi jsem si myslela, že už nemám šanci, zvlášť když mám jen jeden vaječník a dr. mi řekl, že otěhotním je umělým opldněním, že ńormální cestou je šance 1/10000....tak už nesmutněte a doufejte.......přeji hodně štěstí :wink: :grinning:
6. dub 2007 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Misuge, mně bude 36 let letos. Taky nezoufám. Sice mi mimi ve mně umřelo, ale věřím tomu, že teď už to bude v pořádku. Je ještě brzy, ale počítám, že se začnu snažit nejpozději v srpnu, hned, jak se budu cítit v pořádku. Dr. mi řekla, že jsem ok, a že můžu zkusit už teď od května, ale nějak se na to z mnoha důvodů pořád necítím.
6. dub 2007 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky mě bylo zjistěno v 11tt ze v děloze mám prázdné plodové vejce.Následovala kyretáž.Jedná se o první těhotenství.Chtěla bych se vás zeptat jestli jde o zamlklé těhotenství.A holky nevíte někdo co je to mola
10. dub 2007 v 17:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek