• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přišla jsem o miminko v I. trimestru. Co dál?

2. června 2016 
Najde se tu někdo pro koho je toto téma aktuální?
29. kvě 2007 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
aluso, je mi líto, jestli jsi to musela prodělat taky. Mně se to stalo už v únoru a s holkama, které na tom byly stejně, a už jsme se z toho nejhoršího vylízaly, se setkáváme na tématu Měření bazální teploty (v bloku Snažilky). Pokud se ti tady nikdo neozve, mrkni tam. Určitě se tě taky týká, že mimi chceš, i přesto, že se to teď nepovedlo.
29. kvě 2007 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Alus ja uz mam po revizi od 23.3....Uz je fajn a ten casek kterej ted stagnuje se umoudri a do dalsiho snazenicka to utece jak voda :wink: Preju ti hodne sily a manzilka kterej te urcite podpori....to je ta nejvetsi utecha kdyz clovek place vecer do polstare :wink: Tak hodne stesti pri uzdravovani dusicky i briska! :wink:
29. kvě 2007 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, myslím si, že tohle téma už bude aktuální pro každou z nás po celý život. Myslela jsem si, jak už jsem na tom dobře, ale když přišlo datum porodu, strašně jsme se doma pohádali. Vlastně jsem příteli vyčetla, že mě k tomu potratu dohnal. Ale ještě horší snad je, že se od prosince snažíme znovu otěhotnět a nic. :cry:
29. kvě 2007 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hanulik, ty si šla dobrovolně?
29. kvě 2007 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hanulik,nedokazu si predstavit ze by me k tomu mohl nekdo donutit...ale ta bolest je urcite stejna tak nebo tak.
29. kvě 2007 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Majmuna, zkoušíte znovu mimi? Dodržela si po kyretáži šestinedělí?
29. kvě 2007 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ne, měli jsme nemocné miminko. Buď by umřelo po porodu nebo ještě ve mě a to pak ohrožovalo můj život. Přítel chtěl, abych šla na potrat hned, stejně tak i doktor. Já jsem nechtěla, chtěla jsem to alespoň zkusit, donosit ho, ale prý by to bylo ještě horší, kdyby mi po pár hodinách umřelo. Dodnes toho lituju. Už do smrti mě bude nahlodávat ta myšlenka, že přeci se mohli doktoři splést.
29. kvě 2007 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hanul tim se netrap urcite v tomhle je lepsi poslechnout ten strizlivejsi nazor...ja naopak verila ze je to opravdu cele spatne...urcite to s nama bylo mysleno dobre...mame stesti ze se da hodne veci odhalit vcas :wink:
Alus zkousime mimi :wink: Tenhle mesic poprve.Sestinedeli jsem drzela 4 tydny do prvni MS. Ta byla slaba bez sliznice a po 14.dnech po ni prisla uz ta normalni...po te jsme se do toho vrhli :slight_smile: Abych se priznala tak prvni sexik byl presne den pred tou prvni MS...proste gumicka sla pryc :grinning: nejak mi to nesedlo :grinning: Uvidis ze se zacnes chovat podle toho jak se celkove budes dostavat do normalu...priroda zaridi i tu chut na sex niceho se neboj a preju at patris k tem silnejsim z nas... :wink:
29. kvě 2007 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ono se nedá říct, že mě k tomu donutil, šlo jen o to, že jsem si vybrala. Chceme moc miminko a občas mi přijde, že miláček i víc. Spíš mě teď děsí, že to moc nejde. Před tím jsem otěhotněla 3 měsíc. Jo a dobrovnolně bych se zdravým dítětem nikdy nešla. Nejvíc mě "podrazila" moje tchýně. Když mi bylo nejhůř, řekla mi, že i ona byla na potratu. Ale ještě za komunistů. Abych si představila, jaký to bylo hrozný, když musela před komisi. Protože čekala dítě s ženatým chlapem, sama rozvedená s jedním dítětem. Jak tohle vůbec mohla srovnávat??? Normálně si o ní myslím, že je vrah. :angry:
29. kvě 2007 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
No to ti teda pomohla! To bylo slovo do pranice :angry: To me moje teta rekla at si moc neplanuju ze budu znovu tehotna za 3 mesice...ze to muze trvat taky 3 roky....na ranu co?
29. kvě 2007 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
No holky to jsou teda podpory od okolí :angry:
Nám se povedlo otěhotnět po 9-ti měsících snažení, takže veliká radost a bum... Bylo to první těhotenství.
29. kvě 2007 v 11:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás to bylo taky první těhu. Moc jsme si to oba přáli. Nikdy mě nenapadlo, že by se něco takovýho mohlo nám stát. No moje tchýně možná byla i trošku ráda, že jsme o něj přišli, měla zase naději, že se rozejdeme. Představovala si jinou snachu. Ale ono nás to ještě víc posílilo. Našli jsme si oba jinou práci, odstěhovali se. Po dlouhé době mám pocit, že se nám zase daří. Teď jen doufám, že už příští měsíc to vyjde. Ostatně jako každý měsíc. :wink: Na tetu nedej. Je tady spousta holek, co otěhotněly hned. Mě doktor řekl, že mě čeká za půl roku znovu.
29. kvě 2007 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, jenom vas chci povzbudit, pisem si v jine diskuzi s holkama, co maji stejny problem a uz tam mame prvni prirustek, takze neveste hlavu, ono se to podari
29. kvě 2007 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj aluso,moc me mrzi,cim ted prochazis,ja byla na revizi 1.5.a pak znova 4.5.,nejak se jim to napoprve nepovedlo,ale zase na druhou stranu mi pak jini rikali,ze to apson delali setrne....No nevim,uz radeji o tom nepremyslim.pro me to byl 5 tehu nezdar a doktori zatim na noc neprisli,krome zhorseneho spermiogramu...Mam pocit,zes taky chodila na prosincovky,ja taky,tak sem tam na ne mrknu,jak se maji,ale docela me boli u srdicka,ze uz tam nepatrim...No, nic se neda delat,zivot jde dal...
Jinak my ted nejaou dobu zkouseni opustime,budu brat HA a pak se uvidi.Dr.rikala,ze by mi to mohlo pomoct,ze to telo utlumi a pak se nabudi.

Jinak holky,rika se,ze po revizi se lepe tehotni,tak treba to tak je a vam se hned zadari,jakmile se na to budete citit!Drzim pesti!
29. kvě 2007 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě je vždy tak moc smutno,když vidím,že tady někdo nový píše!!Ach jo! :frowning2:
Holky moc držím palečky ať se vám mimi brzy zadaří! :dizzy_face:
29. kvě 2007 ve 13:40  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
baro: to je strasne 5 nezdaru, je mi to mic lito a to ti Dr ani zadnou vitaminovou lecbu nedoporucila??? :frowning2:

Ja jsem prisla o mimi ve 20 tem tydnu..... pul roku jsme se nemeli snazit, ale po pul roce mi Dr nasadila Duphasten, Acidum Folicum a vitaminy......
29. kvě 2007 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Báro, to je hrozný. Já myslela, že už se Vám to konečně podařilo. Obdivuju Tě, že máš pořád chuť to zkoušet. Držím pěsti, ať se dáte oba dohromady.
29. kvě 2007 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dibdonko,moc me mrzi,co te potkalo,clovek si mysli,ze po 12tt se nemuze nic stat a pak prijde takova rana...ja jsem prisla o mimi 3x samovolne v 6tt bez revize, jednou v 16tt kvuli vyvojove vade srdicka neslucitelne se zivotem, a ted v 7tt s revizi...No musime verit,zeto jednou vyjde.ja ted budu brat horm.antik.,pry aby se telo utlumilo a pak se nabudilo,dle dr.je to sance,ze by to mohlo pomoct...Jinak jsem brala kys.list.,ted i utrogestan...

jojo,hanulik,bohuzel se opet nezadarilo,pred 14ti dny jsem to uz chtela vzdat,ale tak nejak to nejde,porad verim,ze to jednou vyjde,hold nekdy ta priroda se nechce umoudrit...Ale vzhledem k tomu,ze mi astrolozka rekla,ze mimis bude,tak tomu verim...
29. kvě 2007 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Barunko, jses statecna....... uplne chapu co jsi si musela zazit..... nech si aspon 3 mesice pauzu a potom to uz klapne. Taky beru Duphasten, myslim si ze to jsou prasky podobneho razu.... drzim moc palecky.... :slight_smile:
29. kvě 2007 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak bohužel jsem taky od prosincovek spadla sem k vám - zamlklé těhotenství 7tt. Týden jsme se radovali z tlukoucího srdíčka. Je to o to horší, že nemáme jinou možnost než umělé, ale na druhou stranu, mám obrovské štěstí že na poprvé nám to vyšlo, takže krom toho že mě doma utěšuje manžel, mám ten nejlepší lék pod sluncem - úsměv toho našeho broučka. Takže by se dalo říct, že oproti vám jsem docela za vodou. Ale i tak to bolí. Měla jsem docela štěstí, že mám dost poctivého doktora, kterému se zpráva z CAR zdála málo podrobná, a chtěl ještě jeden ultrazvuk hned. Aspoň na to přišli brzo, představa, že bych to v sobě pomocí léků které jsem brala ještě pár týdnů udržovala a radovala se z miminka a oni mi pak řekli že už je několik týdnů mrtvé... - radši ani nemyslet :frowning2:
Teď jen čekám až mi odejde MS abych mohla jít na kontrolu. V Brně mi řekli, že by bylo lepší nechat to samovolně na přírodě, když je to takhle brzo, protže to budem moct zkusit znovu už za tři měsíce, kdybych musela na revizi tak by to bylo aspoň půl roku. Ale doufám že už to bude dobré, protože mě v sobotu strašně bolelo břicho, a bylo to zničeho nic a začala jsem dost hodně krvácet, trvalo to pár hodin a pak se to zase upravilo tak si myslím že to byl asi ten potrat - je mi z toho hrozně. Člověk má najednou strašný pocit prázdnoty. Utěšuju se jen tím, že příroda snad ví proč to dělá, je pravda že hcg stoupalo strašně pomalu, a to může být i známkou toho že něco není v pořádku.
Teď už ale raději myslím na to jak to udělat abysme mohli co nejdríve znovu, čeká nás poslední pokus - tak zkusíme nechat zavést 3 embrya a uvidíme. A když to nevyjde, tak konec. Ještě že aspoň máme už jednoho broučka doma, nedovedu si vůbec představit, jak musí být vám, které podobné pocity zažíváte pri snaze o první miminko, musí to být nepopsatelně horší.
omlouvám se že jsem se tu tak rozepsala, ale pořád to v sobě tak nějak držím a pak to ze mě vyletí všechno najednou...
Přeju vám všem moc a moc štěstí a vnitřní síly k tomu abyste ten boj nevzdávaly.
29. kvě 2007 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jankatr nema to cenu to v sobe drzet, jen povidej a plac, je to nejlepsi lek, kdyz nas neco trapi........urcite se to brzy povede, drzim palecky..... :wink:
29. kvě 2007 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jankatr je to hrozný, ale mě třeba o tom mluvit hodně pomáhá. Proto ráda chodím na koníka. Doma už to "vyšumělo", ale mě to pořád trápí. Proto chodím sem. Od toho ty stránky jsou. :wink: Držím pěstičky, aby jsi byla brzy v pohodě. :wink:
29. kvě 2007 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Proto to tady taky vždycky vyklopím - doma už tak nějak ani nemůžu, manžel mě sice podporuje ale spíš směrem kupředu, on se nikdy s ničím moc nezalamuje, někdy mě to až štve ale už je prostě takovej. Zas na druhou stranu, něco na tom taky je - život je příliš krátkej na to aby ho člověk strávil užíráním smutněním a depresemi. I když je to někdy dost těžký. A pak taky já ani nemůžu bejt smutná - s Daníkem to prostě nejde, podívá se na mě s tím svým dětským upřímným úsměvem a nebo zas provede nějakou kulišárnu a já se prostě musím smát. Teď zrovna kouká na naše svatební video a trsá jako o život. Kroutí se jak žížalka a přitom ňuchňá medvídka - no prostě k sežrání. Ale přeci jen tak někde uvnitř to pořád hodně bolí - i když už to na mě ostatní nevidí.
Proto jsem i přes to neštěstí vlastně šťastná - šťastná za to, že se to stalo až teď napodruhé a mám tu ten nejlepší lék na duši. A hrozně moc bych ho vám všem přála taky.
Mám jen strach aby to příště vyšlo, bohužel je kvalita mých vajíček a následně i embryí, natolik špatná, že sotva vyberou něco na zavedení a na zamražení už nezbývá nic, co by pak mělo naději na pozdější použití. Takže když to nevyjde teď tak končíme. Proto jsme se taky rozhodli podstoupit to riziko vícečetného těhotenství a necháme zavést embrya 3.
29. kvě 2007 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Janjatr, vůbec Ti to nezávidím. Je to složité, rozhodovat o takových věcech. Já na jednu stranu miminko chci, na druhou se bojím, že bude zase nemocné a všechno se to bude opakovat. Přítel taky kouká jen na to co bude, ale myslím si, že chlapi to celkově berou jinak, protože oni toho malinkatýho tvorečka v sobě nenosili. :confounded:
29. kvě 2007 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
je pravda, že to co cítíš ty, si ostatní jen těžko dokážou představit. Přece jenom když už tam to srdíčko jednou vidíš - tak už je to pak prostě miminko ať je mu 7týdnů nebo 27. Mě v mém případě mi momentálně připadá nejhorší ta definitvnost čísla 3, protože na pokus který bysme museli uhradit celý bez pojišťovny bysme prostě neměli, i tak nás to teď přišlo na 25000,-. Asi by to bylo snesitelnější kdybych věděla že to můžu zkoušet každý měsíc znovu. I když to je taky otázka. Takhle prostě vím. Možná že to marné pokoušení a čekání znovu a znovu s tou nadějí že možná - může být nakonec ještě horší. Já už vím že když mi nepomůžou doktoři tak končím a k ničemu se neupínám. Jen přehodím vyhybku, přestanu řešit vlastní dítě a zamyslím se nad adopcí - je spousta dětí co nemají rodiče. A my bysme ještě jednoho šmudlíka chtěli. Je to sice krutá jistota - ale je. Asi je pro mě lepší vědět to hned než po několika letech marného snažení.
29. kvě 2007 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky už jsem si říkali, že když to nepůjde, zkusíme adopci. Možná jí zkusíme i tak, protože na ty dětičky je hrozný pohled. Alespoň jednomu bychom chtěli do budoucna dát domov. Pro mě bylo nejhorší, když jsem byla na genetice, kde mi vzali plodovku a já věděla, že za dva dny mi ho vezmou a dokrot mi říkal, ať se kouknu na ultrazvuk, že je živá a hýbe se že jí prostě tím odběrem neublížil. Přestože věděl, že za dva dny jí nechám ublížit já. :confounded:
29. kvě 2007 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
to je ale magor :angry: :angry: :angry: ať žije taktnost, tomu se říká citlivý přístup k pacientům. O tohle jsem to měla snazší, podle toho jak pomalu to hcg rostlo bylo to miminko na tom asi taky dost špatně ale za mě to naštěstí rozhodla příroda, když jsem přišla na ultrazvuk tak už nebylo co řešit.
29. kvě 2007 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Odborník na svém místě. A ještě ty kecy, že budeme mít ještě kopu zdravých dětí. Pamatuju si jen, jak jsem pořád dokola říkala, že jiný nechci. Že chci tohle.
29. kvě 2007 v 16:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hani - budu muset odejít, tak přeju hodně síly a málo podobných "odborníků" (nebo radši žádný) Zase někdy napíšu. Zatím ahoj.
29. kvě 2007 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek