Strach a obavy mít dítě po 30. Měl jste to někdo podobně?
S přítelem ještě nejsme svoji. Ne moji vinou, ale příteli to nějak trvá, ač máme vyjasněno, že oba chceme děti až po svatbě. Už jsme spolu přes 6 let, vše klape. Příteli je 33 a já oslavila 30. Miminko, které by přišlo po svatbě, jsem si moc přála poslední roky, ale nechávala jsem příteli čas, chtěla jsem, aby to bylo vše spontánní... Cestovali jsme a nebyl čas to nějak řešit. Celému svému okolí jsem říkala, že dítě zatím nechceme a že je čas.... Z části to byla pravda, protože prvně měla přijít ta svatba.
Problém je, že teď už místo touhy po mateřství začínám cítit spíš obrovský strach a stres, že by mohly nastat nějaké komplikace, postižení dítěte apod. Velkou roli v tom hraje to, že jsem profesí porodní asistentka, tedy mám tyto nepříjemné situace denně před očima. A vím, že čím starší budu, tím tam bude větší a větší pravděpodobnost nějakých problémů.
Kromě strachu je tam i nějaká zloba a vztek na přítele, protože nám dobrovolně zvyšuje riziko na nějaké komplikace. V poslední době už jsem teda taky začala kolem tohoto časového presu i dost stresovat a o svatbě doma mluvit... Vždy jsem si totiž taky přála, abychom i jako manželé ještě mohli cestovat a miminko nějak "nehrotit". Prostě tomu nechat volný průběh a taky si užít trochu toto nechráněného sexu. 🙂 Teď je mi ale víc než jasné, že, jestli někdy k té svatbě vůbec dojde, že už budu muset od prvního měsíce po svatbě řešit plodné/neplodné dny, protože každý měsíc už bude hrát roli. Je mi z toho až úplně špatně, do breku, jak můj život nejde podle plánů, když všem okolo to jde a už děti třeba dávno mají, nebo jsou už min. manželé. Vím, i z práce, že spoustu žen po 30 má děti bez problémů, ale já prostě cítím, že se "něco" stane. Zdají se mi kolem toho i zlé sny a jsem skleslejší a skleslejší. :( Už si i někdy říkám, že snad už pak žádné dítě chtít nebudu! Přítel říká, že to chce, ale ne ještě teď. Ale že do nějakého roku určitě. Přijde mi to zoufalé takhle si nechat "ničit" MŮJ život a "čekat". Ale co jiného má holka po 30 dělat? Hledat nového partnera? Když toho nynějšího milujete?
Měl jste to někdo podobně? Můžete mě uklidnit, že po 30 se ještě furt nic neděje? :(
@lucimia Opravdu se snaž od toho “co tomu řeknou lidi” a úvah, jak jim ukazuješ prstýnek, oprostit. Vždyť to je na tom všem to poslední. Hlavní jste vy dva, váš vztah. Vždyť on ti teď vlastně ani nemůže nic nabídnout, co ti teď má dát, abys byla v klidu? Na prsten pozdě, prostě to promeškal, takový signály k němu vysíláš. Tak co má dělat dál? Srovnej si to nejdřív v sobě, jestli chceš být s ním, nebo plnit představy. Až se dostaneš do klidu, bude mít šanci chopit se příležitosti. Když ho ke sňatku donutíš, nepřinese ti to ten pocit, na který čekáš.
Můj chlap by při pocitu, že ho do svatby tlačím také žádost odkládal. Když žena jen čeká a čeká a nahlas čeká, tak to chlapovi vezme veškerou radost z plánování a překvapení své milé.
A že okolí furt hučí kdy se vdáš mě překvapuje, vždyť dneska je velká část párů jen na psí knížku. Sama to nechápu, ale hodně lidí tvrdí že je svatba jen cár papíru. Tak to třeba zkus pojmout takto a pak budeš sama překvapená jak to nečekaně přijde 🙂
Teď jsem se pročetla všemi příspěvky a ráda bych se podělila o mou zkušenost. S teď již manželem jsme spolu od mých 21 let. Dnes je mi 31. Po pár letech z našich rozhovorů vyplynulo, že není ten typ na ženění a nemá potřebu stvrzovat vztah cárem papíru. A o dětech taky nikdy neuvažoval a ani neplánoval... Dost mě to mrzelo, protože jsem měla přesně úplně tu samou představu - prvně svatba a potom dítě a magická hranice 30 let pro mě taky hrála velikou roli. Děti jsem chtěla mít vždycky maximálně ve 29. Postupem času jsem se s tím smířila, že zůstanu svobodná a bezdětná. Jaké bylo obrovské překvapení a šok, když mě náhle požádal o ruku pár měsíců před mými 29.narozeninami, že jsem úplně změnila jeho pohled na svět a přál by si, abych se stala jeho ženou a měli spolu děti ❤️ Potom z něho vypadlo, že to celé plánoval už skoro rok, dal si obrovskou práci s hledáním toho pravého prstenu a už jen čekal, až nastane jeho naplánované datum 25.12., aby mě požádal. Měl to všechno úplně přesně promyšlené ☺️ Svatba pouze v 7 lidech proběhla do pár měsíců. A od té doby se snažíme o dítě... Už dva roky neúspěšně...
Pokud si jseš vážně jistá, že je to ten pravý, tak bych fintu do žita ještě neházela. Ale dovedu si představit, že ty časté poznámky o svatbě z tvé strany jeho rozhodnutí neurychlí ani neusnadní. Pokud máte nějaké dobré společné přátele, zkusila bych je nějak diskrétně poprosit, aby se nenápadně vyptali na jeho plány do budoucna. Třeba by tě to mohlo nějak uklidnit...
@lucimia Já tě chápu, že chceš svatbu, že to pro tebe hodně znamená, že to není jenom prstýnek, hezké šatičky, družičky a cár papíru k tomu a aby jsi se necítila méněcenná před okolím. Rozumím ti, že cítíš, že chceš vztah posunout na další level. Mám pocit, že tě tvůj partner nechává v nejistotě a ta tě ničí. To že, se nerozhoupal je pro tebe víc stresující, než kdyby řekl, svatba je kravina, není důležitá, my se nikdy brát nebudeme.
Já bych si vyhradila čas na rozhovor s ním, nejlépe v situaci, kdy nebude naštvaný, vystresovaný, ale bude mít dost času a bude v pohodě. Řekla bych mu, že chci probrat jedno hodně citlivé téma, kvůli kterému je u teď ve vztahu dusno. Určitě bych ho ujistila, že určitě doma nemám tajně schované svatební šaty, ale jen tě zajímá jeho názor na budoucnost. Jestli o ní někdy uvažoval nebo je absolutně proti. Taky bych mu řekla, že ho nechci do ničeho tlačit, ale chci, aby věděl, co je důležité pro mě a proč.
@piggy123 Jsi dobrá, že jsi ustála, že neuvažoval o dětech a svatbu nechtěl. Já jsem jednou chodila s borcem, mě bylo 26 a mu 28, když jsem s ním řešila, jak vidí budoucnost, děti a svatbu atd., tak mi řekl, že se na to ještě necítí, že si ještě nic neužil a že neví, možná někdy v budoucnu. Jeho názor, mě přišel dětinská a přišlo mi absurdní, že si nic neužil, jelikož studoval VŠ a 4 roky vydělával. Tak když si neužil doteď, tak kdy to pro Boha chce stihnout ? Fakt se mi nechtělo čekat do 35, jestli se ty děti rozhodne mít. Já jsem byla mentálně jinde, vztah jsem ukončila a bylo to dobré rozhodnutí.
@lucimia tak ja te teda naprosto chápu. Nemyslim si, jako hodne holek tady, ze bys mela necinne cekat a davat mu prostor pote, co jsi mu nekolikrar dala najevo, ze je to pro tebe velke tema a trapi te to. Chlapi nepremejslej stejne jako zensky. Mozna jsou c tomhle nekteri uplne natvrdly. Tvemu priteli muze chybet cas na rozmyslenou a aby si dal veci do kupy sam v sobe, ale taky je mu takhle proste dost mozna dobre a proste na to dlabe. A nebo, coz ale snad neni tvuj pripad, si te vzit nechce, protoze proste muze mit stale volny zadni vratka. Proboha, tolik let spolu a on nevi?? Nechapu na co ceka, pokud te miluje, tak musi resit, ze te to trápí. Proste musi. Musi ti to nejak vysvetlit, kdyz o tom spolu mluvite. Promluvte si, rekni mu, ze ti bylo 30 a co te trapi. Ja jsem byla v podobny situaci. Nebylo mi 30, ale byli jsme spolu skoro 8 let. Fakt trapas, furt cekat. Nakonec jsme se dohodli, ze bebudeme cekat na svatbu a bude prvne miminko. Pak me v tehotenstvi pozadal o ruku. Ale to vis, ze bych mela vetsi radost, kdyby to prislo predtim jako "z lásky ", ne kvuli tomu, abychom byli s mimi rodina, a mozna to bylo taky tak trochu pod tlakem rodiny. Ackoli vysledek je stejnej a ted uz si ani nevzpomeneme, co bylo vlastne driv, jestli svagba nebo dite. Ale ano, ponizujici to je. Nesetrila bych ho. Dobře si pamatuju ten pocit. I on by měl chapat, ze vam neni 20 a pro zenskou je tohle dost neprijemny a taky rizikový -znam dost holek, co se jim presne v tomhle veku prechodil vztah a rozesli se. A najednou ve 30+ zacinaji znova a trnou, zda jeste najdnou vhodneho svobodneho chlapa pro rodinu. Samo ze to jde, jen proste ztratily nejlepsi roky s tim, kterej to natahoval a pak vzdal...
Na druhou stranu mi prijde dost zvláštní, ze sis vzala ten postinor a oba jste se na tom shodli. To mi prijde, ze nejste pripraveny na dalsi krok. Vzit ai ve 30, kdy chci mit dite (sice nejdriv svatbu), prasek na preruseni tehotenstvi, mi prijde sileny (omlouvam se). Život neběží vždy podle nasich planu. Ale pokud jste se na to necitili, pak ok.
@piggy123 sondovat u pratel? Neni nam 13 probuh, nevim, prijde mi to naprosto nedustojne.
@lucimia po 6 letech vztahu si s nim neumis otevrene sednout a promluvit? Navic jen cekas, ze te pozada? Promin, ale vas vztah mi neprijde v poradku, nevidim tam tu rovnocenost. Bat o zdravi deti bych se nebala, na tuhle strunu ("budou to kvuli tobe mrzaci postizeni protoze jsem stara")- tam bych to netlacila. Stejne tak, kdyby to nahodou nevyslo (zamlkle tehotenstvi je bohuzel velmi caste), nemuzes vedet, ze je to vekem a vycitat mu to. To nejde.
Zmen pro sve dobro i dobro vaseho vztahu nastaveni - za prve, jestli chces svatbu, rekni mu to. Na rovinu. Kdy a jak se chces vdat. Jestli to nepobere a neda, hledej jinde. Jestli ano, gratuluji 😉
Za druhe, to same s ditetem. Rekni mu, ze chces dite, ne kvuli zdravi, to bych fakt nedelala. Ale abyste nebyli unaveni rodice. Plus 5 let hraje velkou roli. Ja deti 35 a 39, tak mi to v zivote vysl9, zdrave krasnw uzasne, ale jsem unavena jako prase.
Za treti, holka, srovnej si hlavu. Milujes chlapa, co te nebere jako partnera? Proc, co to vlastne znamena, ze ho milujes? Vazis si ho? Obdivujes ho? Muzes se na nej spolehnout, ze o decka bude pecovat, prebalovat, v noci se starat, atd? Muj tp vsechno dela, zadny pindy kolem - dela vse, co je potreba.
Deti je potreba mit s nekym, koho si vazis a vis, ze jste na stejne vlne a vidite veci stejne. Nevim, pises jenom svuj pohled, ale ten tvuj mi tak nezni. Jo a mimochodem, ja se ve 30 teprve rozvadela 🙂 toho opravdu praveho jsem musela jeste jen najit.
@janedv nemyslela jsem sondovat u všelijakých přátel jako ve třinácti, ale nějak poprosit DOBRÉ přátele, aby si s ním promluvili. Protože člověk se někdy otevře a svěří dobrým přátelům z jiného úhlu, než drahé polovičce. Připadá mi, že tazatelka již mluvila a dávala najevo víc, než by zvládla kdejaká z nás....
@lucimia holka, ja se ve 30 rozvedla. Nelituji! Ve 33 potkala muze, o kterem kdybych tady napsala jak se chova ke mne, k detem k domacnosti, k uklidu, k zivotu vubec a jak nas zabezpecil k zivotu, tak mi to tady stejne nikdo neuveri. A navic je luxusni v posteli a vubec. Takze ano, i takovi jsou a ano, potkas je i po 30tce. A na koupi sice ted ideal neni ale na pronajem ano, ceny sly dolu. Koupe tak na podzim, uvidis. Vyser se na nej, ac nejsem proti potratum, postinor ve 30ti kdyz dite chcez mi prijde opravdu mimo. Drz ze, lepe odejit svobodna ve 30ti nez se rozvadet se 2 detmi v 36ti pac panacek dal vzdy prednost sportu, doma nepomaha, atd... Ctes to tady porad.
Jste zvláštní oba dva. Měla jsi minut davno říct jak tu cestu chceš jít.
Očividně to stejne nemáte . Tohle k ničemu nevede . Úplně chapu , ze jsi teď ve stresu. Je to vsechno se vsim . Jestli je osudovy nechápu na co ten ponistor, třeba zrovna tohle by vás posunulo . A jak nahrála ? Každému muže být jedno jestli jste plánovali a neřekli, přece až se budete chtit snažit tak nebudete všem říkat už se snažíme každý měsíc ...
Mě by tohle vadilo . V tomhle věku už čekám 3 dítě .
Já jsem měla první dítě v 34, druhé v 35 a třetí v 42 letech a všechny jsou zdravé. Dříve jak kolem třiceti let jsem se na dítě necítila.
Holek už ti tu dobře radí dost, já bych jen dodala k té žádosti o ruku, že nechápu, proč by žena měla být nějaká čekatelka. Vidím tenhle postoj i u některých svých kamarádek, které mi líčily všechny ty momenty, kdy si myslely, že už je požádá a jak to pak akorát obrečely. Já teda nikdy "nečekala", prostě jsme se s partnerem domluvili, kdy si svatbu představujeme, třeba zásnubní prstýnek šli vybrat společně (a on si pak vybral čas a místo), ale prostě to bylo společné plánování a ne že jeden umírá strachy jestli a kdy to bude... A mimochodem, někde si zmínila, že nevíš, jestli se vztahem počítá, když svatbu odkládá - to přeci musíš vědět z úplně jiných činů, jak si váš vztah stojí. Svatba ti žádné šťastně až do smrti nezaručuje... No a brát si Postinor, když chceš dítě - asi by sis měla rozmyslet, co teda chceš víc - abyste měli dítě nebo aby si o tobě lidé mysleli, že žiješ v naplánované pohádce...
Ahoj, tak ja chci opet jen vyjadrit podporu. Mela jsem to podobne. Rozumim i tomu, ze partner je ted pod tlakem a tim min se mu do neceho chce. Ty vysilujes.. ale kolik toho casu ti chlapi potrebuji, kdyz 6 let je malo..?
Ja jsem i ted na manzela ve slabe chvili nastvana, proc to u nas taky nemohlo byt spontánní.
Tak me to dnes zas vzteklo 😀😉 taky presne vim jak se citis, a jak te zasahuji svatby a deti v okoli..
Jako jo, ty ted nicis vztah tou hysterii. Ale jak zrovna tohle hodit za hlavu a s usmevem a klidem zacit dalsi petiletku, to netusim. Ja v sobe neudrzim ani nejake drobne nespokojenosti, natoz neco takhle fatalniho..
Ja si myslim, ze vek 30 let je jeste pohoda na deti. Teda aspon podle okoli. Me je 33 let, ted cekame 3. ditko, ale moji vrstevnici ze ZS, SS a VS, malo kdo ma vicero deti, ani ne polovina 1 dite, polovina je bezdetna a teprv deti v tomto veku resi. Takze zbytecne se stresujes, vek je jen cislo, musite se vy citit na tu zmenu a mit/chtit miminko.
V prvni rade bych si promluvila s partnerem, jak to vidi v nasledujicich nejblizsich letech - vas dva. Ujasnit si vy dva spolecny kroky.
Asi Vás nezvládnu všechny označit, tak to napíšu tak nějak dohromady...
My o tom mluvili, víckrát... přítel se vždy vyjádřil nejasně, že s tím počítá... Cítila jsem z té odpovědi, že to nemám řešit, že to má být překvapení. Ale kdo ví. Už v prvním roce vztahu jsme si tohle ujasnili, že je svatba pro nás důležitá. A čekám, protože nás oba nechci ochudit o ten hezký moment. Ale je fakt, že čím dýl to je, tím víc si říkám, jak moc hezký to teda bude, když to bude se zpožděním 2-3 roky. 😒 Deptá mě to, protože jsem si to, ano, možná naivně, představovala jako pohádku. A holt je to život a ne pohádka, ale mrzí mě to strašně moc. Navíc se teď fakt hádáme o všem, tak jsem z toho ještě víc špatná. A fakt si říkám, jestli se na to nevykašlat, ikdyž ho miluju jako nikoho.
A postinor jsem si vzala, protože prostě nechci dítě před svatbou. Ani jeden to tak nechceme. Musela bych se stydět prostě přede všema. Abych se vdávala těhotná, to je pro mě představa naprosto šílená. Ale chápu, že každý to má jinak. Pokud si mě nechce vzít, tak nevím, proč bych s ním měla mít dítě?
Ahojky. Ja bych na to teda nemela nervy. Brzy mi bude 30 a mame 3 deti (vdavala jsem se ve 24 tesne po ukonceni VS). Ja nevim, po tolika letech snad musi mit pritel jasno, co chce... Jsi si jista, ze te miluje? Prece, kdyz nekoho miluju, tak nechci, aby se ten druhy trapil. Mma on dobre vidi, ze jsi nestastna... Tak proc s tim neco nedela? To bych pak premyslela, jestli bych ho vubec chtela jako tatinka pro deti. Je na nej jinak spoleh,? Ja bych si to s nim narovinu vyrikala, a podle toho se rozhodla. Neni mu prece uz 15. Moje kamaradka byla v podobne situaci jako ty, porad cekala, nestastna az se zakoukala jinde - do muze, ktery chtel svatbu, deti atd. Nakonec se rozhodla zustat se svym dlouholetym pritelem, ktery ji o par mesicu pozdeji pozadal o ruku, ted planuji svatbu a dite. Asi ho to popostrcilo nebo nevim. Byli spolu 10 let.
@lucimia Nj, tak jsi to neřešila a překvapení bylo 🙂 Nejasná odpověď po 6 letech by pro mě byla velmi nedostatečná. Ten hezký moment, který zmiňuješ už stejně nenastane - jestli i po všech těch hádkách teď požádá, tak si bude připadat, že musel a bylo to pod tlakem, a ty si akorát budeš říkat konečně a pochybovat, jestli je vůbec z jeho strany chuť se ženit. Pohádkový život se (pro mě tedy) neskládá ze svatby a dítěte do 30, ale ze spokojeného života s milujícím partnerem. Takže si to už konečně vyjasněte, ať se zbytečně takhle netrápíte ještě roky...
@xvitko13 tak to zkus vzít opačně - chtěla by jsi být celý zivot s partnerem, který tě do něčeho tlačí? U kterého by jsi měla pocit, že si diktuje, kdy bude svatba, kdy budou děti apod..?
@lucimia Jak už tu padlo, neřeš, co si myslí ostatní, je (bude) to vás život. Se svatbou "nestojí a nepadá svět". Můj manžel rika, že největší událost pro něj nebyla naše svatba, ale porod našich dětí a já s ním musím souhlasit. Svatba je svym způsobem "saskarna" pro ostatní, ale společně sdílení narození děti je vážně událost. Nepotřebuješ k tomu diváky a přesto víš, že právě tohle je to, co vás spojuje, že tohle jste "vy - rodina". Papír z vás rodinu neudělá, děti ano...
@lucimia Hm, to s tím postinorem stejně pořád nechápu. Chápu, když se trvá na “svatba-dítě” z náboženských důvodu, ale brát to takhle jen kvůli představám... Holka, život si dokáže s našima plánama natolik pohrát, že tohle by byla ještě naprosto šťastná náhoda. A reakční ultimátum typu “sex až po svatbě”... Nevím, no. Pokud to s ním řešíš, možná je načase to na čas přestat řešit. Ale to už se tu jen cyklim.
@lucimia Ahoj, v prvé řadě - se musíš dát trochu do psychické pohody. Tohle nemůže prospívat ani jednomu z vás. A pak, já jsem s manželem byla dva roky a svatbu jsem už taky moc chtěla. Tak jsem prostě dělala náznaky a pořád na to nějak narážela. Když to ale nepřišlo v žádný můj vytipovaný moment (narozeniny, společný víkend..) Tak mě to přestalo bavit a nějakou dobu jsem o tom nemluvila. A pak to přišlo 🙂 nečekaně. Teď jsme dva měsíce po svatbě a z toho už jsem měsíc a půl těhotná. Jo a je mi 30,5 🙂 Takže vydrž a zkus o tom nemluvit, protože i můj muž mi zpětně řekl, že když jsem o tom pořád mlela, tak ani neměl šanci mě požádat 🙂
Trápení je hrozný. Co odjet na dovolenou, spontanne se tam vzit, užít si zároveň líbánky? Přítel očividně nezvládá ten tlak. Takže i pro tebe a očekávání ostatních to můžete udělat úplně jinak. Klasická žádost o ruku se ti stejně bude zdát v křeči. A jestli to máte nastavený tak, že miminko až po svatbě...tak tohle je taky způsob.
Rozhodla jsem se to přestat řešit a za půl roku uvidím... :/ Ale to je pro mě už maximální hranice....
@vineta Napsala jsi to naprosto presne, vubec neni co dodat. 👍 A s tim prechozenym vztahem, pribuzny takhle chodil se slecnou 11 let. Svatba nic, deti nic, prestoze ona by o ro byvala moc stala. Uz kdyz jsem se ja vdavala, jsem si rikala, ze jyou spolu dlouho, ze je treba ta nase veselka nakopne. A ono ne. On zil stale sinfle zivot, byt byl v tom vztahu. Nakonec ji ruply nervy a v 36 od nej odesla. Asi uz mela nekoho v merku, protoze byla za dva mesice tehotna a tehotna se i vdavala. A jemu je ted 37 a placa se v jednom naprosto prisernem vztahu s psychopatickou pindou. Rozchazeji se, davaji dohromady, rozchazeni, davaji dohromady. A napadaji ho takove blbiny, ze by se mohl zastavot byt rodicu, aby si mohl vzit hypoteku na opravu JEJIHO domu. 🤦
@lucimia Ty chces dite, ale to MUSI byt po svatbe. Proc, proboha? Proc na nej tlacis a proc si devastujes vztah kvuli takove prkotine, jako je oddaci list? To, ze mas evidentne prisnou katolickou vychovu, neznamena, ze si tim musis zakonite zpackat zivot. Vykasli se na to, co ti mastili jako male do hlavy, nezijeme v 18. stoleti.
Já tazatelce asi jako jediná ze všech zde diskutujících naprosto rozumím. Mám stejný žebříček a vzorec chování... Prvně svatba, potom děti a o ruku má žádat muž. Hanba by mě fackovala, kdybych měla děti jako svobodná. Chápu, že většině lidí to nevadí, ale mě by to osobně vnitřně užíralo a pořád by mě hlodalo svědomí. Každý je ale stavěný jinak a má jiné potřeby a přání... Nechci, aby to vyznělo, tak jak nemá, a proto píšu narovinu, že samozřejmě neodsuzuju a respektuju každého rozhodnutí.
@ilonne Já jsem o tom taky nikdy nechtěla mluvit. Bůh ví, jak moc jsem to chtěla... :( Ale když to přijde do takovéhle fáze, tak se člověk automaticky musí ptát, kde je problém... :(