Umřelo mi miminko. Jak se s tím vyrovnat?

Zdravím,jdu se vypsat snad nevadí .Čekala jsem holčičku ,která měla termín porodu 22.12.Ten den začínal jako ostatní dny.Byla jsem v diabetické pořádně ,kvůli těhotenské cukrovce.Doktorka mi navýšila inzulín na 9j na noc. Šla jsem nakoupit a rovnou domů.Doma mě začlo tvrdnout břicho (měla jsem s tím problémy celé těhotenství)brala jsem Magnesko. Začali mě chytat křeče ,myslela jsem si že to přejde ,nepřešlo.Bratr mě odvezl do porodnice a tam mi oznámili ,že srdíčko netluce.Kontrakce po 10minutach a já musela zavolat příteli ,že malá už nežije .Okamžitě dojel.Byla jsem v šoku ,nechali mě čekat na porodní sál hodinu v čekárně mezi těhotnými maminky,které šly na odezvy.Sestra pořád opakovala ,že porod zvládnu ,že ostatní to zvládají také .A mě se hodilo jen hlavou ,že porodim mrtvou holčičku a už nikdy neuslyšíme její plac.Skoro po 12 hodinách vyvolávané ho porodu daly mi snad všechny vyvolavacky ,nechtěla jsem se otevírat.Kdyz se zeptali jestli malou nechceme vidět nevěděla jsem co říct.Diky mamce a teď ji za to děkuji ,jsem si mohla malou pochovat . Máme otisky nožičky a ručičky.Čekame na pitvu ,za 14dni by jsme měli vědět co se stalo.To čekání je nekonecné.Misto toho aby jsme si odnesly Emily s porodnice zdravou a živou,si půjdeme pro urnicku.Jsem zoufalá .Na vánoce jsme měly být všichni spolu. Být u rodičů na vánoce a místo toho budu před Vánoci zařizovat vyzvednutí urnicky.K rodičům nepůjdu mám malé sestry a i když beru antidepresiva ,vůbec si nedokážu představit tam být bez malé .K psycholožce zatím jít nechci ani k psychiatrovi.Kazdy den jen brečím za posledních 11dni jsem snědla to co normální člověk za 2dny.Jsem vyřízena nedokážu pochopit co se stalo. Omlouvám se za dlouhý text poradi někdo jak se alespoň trochu vyrovnat se smrtí miminka.