Vzít život?
Myslela jsem, že zvládnu nikomu nic neříkat, nepsat. Ale opak je pravdou. Abych vše nedusila v sobě, využívám alespoň tuto cestu. V 38 letech máme s přítelem dvě zdravé holčičky...8 a 2 roky. Bohužel před několika měsíci jsem šla na interupci, protože jsme čekali přírustek, který jsme si nemohli nechat. To slovíčko nemohli zavání asi různými domněnkami. Ale at si o mně myslí, kdo chce co chce, nedala bych to už psychicky. Obou holek si užívám plnými doušky, dáváme jim vše, věnujeme se jim naplno, ale dalši miminko bych už osobně nezvládla. Začala jsem tedy uvažovat o vhodné antikoncepci, ale se mnou je to těžké. V žádném případě nechci do těla ždné hormonální možnosti - ať už tablety, či tělíska, kondomům moc nevěřím... Rozhodla jsem se tedy pro sterilizaci, která se naskýtá i v ambulantní formě a lze ji provést jen na třech místech v ČR... bez uspání, bolestí, vedlejších účinků. Ale co se nestalo. Než jsem si stačila něco vyřizovat, ejhle, jsem opět těhotná. ☹ Měla by to být radost, ale... Opět situace, kdy řešit stejnou otázku, na kterou už mám vlastně asi odpověď...A co potřebuju? Ani nevím. Možná se jen vypsat a nebýt v tom sama ( samozřejmě s partnerem).
nechce se mi to číst celé. Paní odmítá antikoncepci protože nechce do sebe nic rvát, kondomum neveří 😕 tak bude prostě chodit na potraty. To je pro tělo/o duši ani nemluvím/ asi lepší než hormonální antikoncepce. A teď se z toho potřebuje vypsat 😅 Jako v 38 letech taková stupidita , já zírám. A teď debata na 9 stran. O čem proboha?
Já u těchto diskuzí nejvíc myslím na holky, které se snaží roky a nejde to (sama jsem jednou byla ) a pak si přečtou tohle ... je to tak nespravedlivé a nejde s tím nic dělat . Já bych se v tomto případě nesrovnala s tím, že se mi to stalo podruhé, že to první fakt byla třeba hloupá nehoda, ale už ten jeden potrat by mi dal takovou životní lekci a trauma na duši, že bych snad do té sterilizace ani sex mít nemohla... ☹
@bibi2667 já bych nedokázala jít na potrat, zabít své dítě, to vím na milion %, ano okolí je mi sumafuk, je mi jedno co si řeknou ostatní
Známe se pridusilo u porodu...nepřivezli si ho domů, někdy se stane že miminko porod nepřežije...to jsou mnohem horší situace a zvládnou to ostatním dětem vysvětlit, jen se musí chtít...
Jestli bych dokázala dítě dat k adopci? Nevím... ale určitě bych nesla na potrat, tudíž bych si ho nechala😉
mě díte zemřelo a nikdy nikdy se s tím nesrovnám pokud jen trošku mužete ejte tomu malemu šanci na život
Upřímně, v prvé řadě jste se měla chránit, aby se to nestalo. Pokud nechcete dítě, tak tomu budu předcházet všemi prostředky. Jednou se stane, ale dvakrát? Nechci soudit, nejsem ve vaší kůži... každopádně já po třech spontánních potratech toto ABSOLUTNĚ nepochopím...
@rery Nebudu tu psát moralistické řeči a cancy, ale ukážu ti pohled na tohle rozhodování mýma očima...
Kdesi a kdysi před deseti lety jsem se velice radovala z toho, že čekám miminko, ano, bylo mi jen 19 let, ale věděla jsem, že budu skvělá máma, ale příroda tomu chtěla jinak a mého prvního syna vyrvala z hrejivého a milujícího objetí mého lůna v pátém měsíci.
Zhroutil se mi svět, jenže to jsem ještě netušila, jak krutou hru se mnou příroda hodlá hrát dál a tohle mi zopakovala celkem 7x a lékaři to nazvali II. stupněm neplodnosti.
Pomalu jsem se s tím smiřovala, co taky jiného, ale v koutku duše jsem trpěla s každým miminkem, které okolo mne přibylo, s každou šťastnou maminkou v mém okolí.
Chvíli jsem nadávala na život, pak na sebe, až se ze mě stala chronická workoholička upnutá na zvířata a kariéru - nic víc jsem neměla...
Každou ženu jdoucí na potrat jsem v duchu mučila nejhoršími způsoby a nic hezkého jí nepřála, proč taky, všechny měly, co já si tolik přála a dávali to pryč jako odpad.
Teď jsem ve 27 týdnu těhotenství, po dlouhých deseti letech je to mé nejdelší těhotenství a pevně věřím, že úspěšné - teď už by o naši maličkou dcerušku bojovali s námi, ne jako v případě syna.....
Máš to nejcennější co můžeš mít a pokud ti ten dar byl dán i přes to, žes ho v minulosti zavrhla, tak ti vesmír, příroda, bůh, je jesno jak to nazveme, ukazuje, že něco bylo špatně a máš šanci udělat to jinak.
Všechny naše činy nás mají poučit, pakliže se ti vrací to samé, nepoučila ses, nebo řešení bylo špatné.
Chce hodně odvahy udělat krok, který jsi předtím podnikla, ale zvaž, jestli byl vážně to pravé.
Prosím, už kvůli té dušičce, co si tě vybrala za TU PRAVOU MAMINKU....
nechoď na potrat, sama jsem o něm uvažovala když mě chlap se kterym jsem hned po tom co to rekl se rozesla, a ted? ma 2,5 roku, je strašně šikovnej, chytrej a krasnej a jsem šťastná každej den že ho mam... taky jsem se bala že to nedám, že chci do práce, chci mít klid, a budu ho milovat? a věř že budeš!! od prvního okamžiku...
ber to taky tak, že se k tobě ta dušička pořád vrací, protože si tě vybrala a chce aby jsi ji vychovala a vedla životem..
a přece, je vaše a manžela, vznikla z lásky... držím ti palce k dobrému rozhodnuti!
já po tom co se nám stalo bych na potrat nešla, dítě je dar od boha, pokud je zdravé, dvojnásobný, máme 2 děti, o 3tí sme přišli, nemyslím si že by sme to nezvládli. Tahle zkušenost mě naučila i nesoudit. Každý si musí být jistý svým rozhodnutím, udělej co sama považuješ za správné, a příště pořádnou ochranu
@rery no ja vzhledem k tomu ze mam ta sebou dva nechtene potraty a o druhe dite jsme se snazili 2 roky tak jen z principu bych na potrat asi nesla ( nerikam ze je to 100%)
Chapu ze vzdy se muze stat nejaka situace ktera neumoznuje si dite nechat ale kdyz je to podruhe takhle nahodne mozna nejaka vyssi moc chce aby sis prdolu nechala. Ja si jako duvod potratu dokazu predstavit jen nemoc nebo hoooodne nuzne podminky a nebo nechtene otehotneni hned po porodu ( osobne jsem po porodu mela hodne spatniu psychiku)
Ale ty mas dve deti u ktery si tretiho predstavit umim a bez problemu.
Nebudu te soudit ale neumim si predstavit situaci ze to nedas psychicky.... ale ocividne mas k tomu svuj duvod, snad to neni lehkovazne rozhodnuti a doufam ze to nebudes muset resit znovu a do te doby vymyslis ochranu ktera ti bude vyhovovat...
@rery nečetla jsem všechny příspěvky, jak jsi se rozhodla?
Zdravím ženy a dívky, které čekají nečekaně dítě a uvažují o přerušení těhotenství/interrupci.
Zkuste se obrátit na tuto organizaci:
http://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame
- pomůžou Vám rozhodnout se o životě Vašeho dítěte svobodně.
Nabízejí pomoc nejen v těhotenství, ale i po porodu, s narozeným miminkem.
Dejte začínajícímu životu v sobě šanci..
@bibi2667 Já taky ne, proto se nad takovou matkou hluboce sklanim. Ale pokud bych měla myslet v zájmu dítěte, asi by pro mě existovala jedině varianta nechat si dítě nebo ho dát k adopci. Máma, která porodila naše dítě, má moji hlubokou úctu.