• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zamlklé těhotenství, povedlo se vám potom otěhotnět?

8. května 2017 
@lenusaak Díky za podporu! Doufám, že vám to vyjde (nebo už vyšlo) napodruhé :slight_smile:
11. čer 2016 v 07:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky po samovolnem potratu, kdy ste dodtaly ms? Od zacatku potratu to je dnes 32dni, čili 32DC a ms nikde. Měly ste to rozhozené? Tehotenstvi bylo po IVF vlastne od ledna jsem byla dopovana nemalymi davkami hormonu, tak se bojim, že to teď bude akorat rozhozený..
13. čer 2016 v 08:10  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenusaak Ahoj, já měla taky těhotenství po IVF a brala velké dávky hormonů před ET i po ET a v těhotenství, ale byla jsem na revizi pro zamlklé těhotenství, ale asi v poslední chvilce, protože už se mi začal rozbíhat potrat sám od sebe. Jinak já dostala MS 28-29 den po revizi a druhou teď taky 28-29 den po revizi. Ta první menstruace byla dost silná a teď druhá už o poznání slabší. Držím pěsti, ať se vše brzy srovná a miminko ať na sebe nenechá čekat :slight_smile: . Psala jsem ti kdysi soukromou zprávu, ale asi sis ji nečetla nebo jsi nechtěla odepisovat (ale nevadí). Měj se hezky :slight_smile:
13. čer 2016 v 10:30  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tak tento týden mě čeká revize, je mi z toho špatně. Nikdy jsem nebyla v narkóze. Navíc ten pocit, že ve mě už nic nežije a musí ven :frowning2: Hrozně se bojím, že se nám to napodruhé jen tak nepovede, pojala jsem přesvědčení, že tento rok mám jen smůlu - srazilo mě auto, zemřel děda a teď tohle. Chtěla bych zalízt do postele, usnout a vzbudit se tak za 3 měsíce, nejlépe těhotná :grinning: Všem vám držím palce!!!
13. čer 2016 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verum83 Mě sice nikdo neumřel, ale měsíc po revizi spadl přítel ze střechy a má vážný úraz, se kterým bude podle prognózy lékařů marodit cca rok - a protože je OSVČ, tak bude téměř bez peněz (sand pojišťovna něco dá, pak je ve hře invalidní důchod na nějakou krátkou chvíli). V podstatě je vlastně "dobře", že nám miminko nevyšlo, protože by se to celé finančně nedalo z mého platu sociální pracovnice utáhnout.
Také to byla má první narkóza. Pak mě pozlobila první porevizní menstruace, která sama od sebe prostě nedorazila a musela jsem na vyvolávačku. Menstruace jsem se dočkala díky vyvolávačce až po dlouhých 7 týdnech a 6ti dnech! A byla divná, slabá, jen špinění - které mimochodem trvá i dnes, 9tý den! Bolesti jsem ale měla pořádné :confounded: Za dva dny jdu na kontrolu k dr. tak jsem zvědavá, co se tam zase dozvím za krásy.
Na rady v diskuzích jsem od prvního dne revize pila kontryhelový čaj. Přijde mi, že na mě tedy nepůsobil :rolling_eyes:
14. čer 2016 v 07:24  •  čeká miminko, termín má v únoru 2018 (13. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja byla na revizi pred tydnem, vcera me na kontrole gynekolog rekl, ze prvni MS do 36 dne je v norme a vyvolavacku by pichal az 42. Takze asi tak dlouhe cekani neni neobvykle. Verum neboj se toho, taky jsem se pred revizi doslova klepala, ale probehlo to rychle a za par hodin bych ani nerekla, ze jsem byla na operaci. Hlavne nad tim moc nepremyslej a ver, ze se brzy zadari znovu a lepe.
14. čer 2016 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenusaak na konci sestinedeli po samovolnem spontannim prirozenem bez revize. Nasledne ms pravidelne, akorat 3ms po sp sla ven jeste prebytecna sliznice.
14. čer 2016 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verum83 ahojky byla jsem v G-centru Olomouc u pana Killiána, nechá si moje info stáhnout od dr a uvidíme. Jinak jsem ok, mám počkat na první MS a pak je to na nás, jen z psychického hlediska by počkal aspoň 2 měsíce, kdyby to nevyšlo, abych to udýchala, jinak je tělo ok. 2dny po potratu jsem přestala krvácet, teď to budou v pátek 3 týdny tak čekám MS.
14. čer 2016 v 18:24  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jezz13 Mě vyvolávačku píchl po 45ti dnech od revize. Pak jsem po ní 9-10dní čekala na MS... nějak se jí potvoře nechtělo :rolling_eyes:
15. čer 2016 ve 12:00  •  čeká miminko, termín má v únoru 2018 (13. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky děvčata, tak se přidávám, měla jsem jít 29 června na první screening, ale v úterý 14 června jsem při vykonávání velké potřeby zašpinila, volala jsem si doktorovi jestli nemohu přijít na UZ, aby koukl jestli je vše v pořádku a bohužel mimi bylo asi 4 dny zamlklé, včera mi udělali revizi, šla jsem naštěstí hned domu, v nemocnici by jsem se asi zbláznila, vždy po takovéto zkušenosti mi pomáhá mluvit s těmi co to mají za sebou také, hrozně to pomůže. Bohužel toho mám za sebou trochu více, myslela jsem si že už mě to nepotká, že to tentokrát určo dopadne a bohužel zase ne, naštěstí mám doma dvě rošťandy, které mi z toho určitě taky pomohou. Moje první těhotenství dopadlo dobře, v březnu 2012 se nám narodila holčinka, v září zrovna 11 spontánní potrat v 15 týdnu (ten byl nejhorší), v dubnu 2014 zamlklé těhu v 8 tt, v dubnu 2015 se nám narodila druhá holčinka, v únoru 2016 mimoděložní těhotenství s odebráním levého vejcovodu a teď zamlklé těhu v 10 tt, mám takový pocit, že pokaždé když čekáme kluka, tak to nevyjde, nebo nevím čím to je.
16. čer 2016 v 10:15  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak se přidávám mezi vás. Dne 3.6. jsem byla u doltorky měla jsem ten den být 7+2tt ale doktorka že utz ukazuje jen 5+2tt a že tam nic neni, hned mi vypsala papír na revizi, no nevzdala jsem se šla ještě do nemocnice další pátek 10.6. tam mi doktor řekl že je to 6+1 a že tam je embryo i náznak srdíčka ať přijdu další pátek a vzal mi i krev na HCG (v ten pátek bylo 12.500) takže ve mě vybujelo štěstí a naděje , no v pátek 17.6. jsem tam šla znova, viditelně plod vyrostl ale podle utz byl porád 6+1 a už ani náznak srdíčka, vzali mi krev a bohužel HCG klesko na 10.000 :( takže ve středu 22.6 jdu na revizi. Mělo to být naše první takže to hrozně bolí. Teď jen doufám že se nám to povede co nejdříve znova.
19. čer 2016 ve 12:46  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fisalu Před dvěma lety se nám stalo úplně totéž...nebo skoro totéž - SP v 7+2tt - ještě ráno mi na pohotovosti řekli, že je všechno Ok, že hysterčím, během odpoledne přišlo silné krvácení, večer už mi řekli, že je po všem...bolelo to srašně.
Nicméně, pro povzbuzení - zadařilo se hned po šestinedělí, a tentokrát se šťastným koncem.
19. čer 2016 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@urtica Tak doufám že se nám taky zavede co nejdříve, už jsme se moc těšily :( Kdybych třeba aspoň měla bolesti a začala krvácet a odešlo to samo :( nesnáším narkozu :(
Jen pozoruju že postupně odeznívají těhu příznaky už mě netrápí skoro nic z tohoco na začátku :(
Jen bude přetrvávat strach z toho co když se to bude opakovat :( nevím jak se toho zbavit :(
19. čer 2016 ve 14:00  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fisalu Ono - těžko říct, co je "lepší"...mě poslali potratit domů a křeče a krvácení byly takového rozsahu, že pro mě za pár hodin musela přijet záchranka - nakonec jsem strávila tři dny na Bulovce a neměla jsem tak možnost to řádně obrečet (plus jsem musela čelit všetečným dotazům mé spoluležící - starší paní, která byla přesvědčená, že jsem si potrat přivodila sama svou nedbalostí:slight_smile: )...pak už to oplakat nešlo, prostě jsem nějak vyschla...:-/.
Jinak jsem chodila na fyzioterapii, cvičila jsem Mojžíšovku a terapeutka mi řekla, že zvlášť potrat (či ZT) během prvního těhotenství je velmi časté, že si tělo i děloha musí na těhotenství často postupně zvyknout a poprvé to prostě nevyjde...
Strachu se už nezbavíte, já se bála celé druhé těhotesntví až do porodu, pořád jsem běhala na záchod a sledovala, zda se neobjeví krev, během každého uz jsem trnula jestli tluče srdce...no a a po porodu je to se strachem ještě horší...až doteď...pak už se nikdy bát nepřestanete :slight_smile:.
19. čer 2016 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Vím přesně jak ti je, bolí to strašně. Do té doby, jsem nepoznala nic horšího. Mě doktorka udržovala v tom, že je vše ok ještě v 10 týdnu a přitom nikdy nebilo srdíčko a miminko nerostlo, takže mě mohla ušetřit toho prodlužování a oznámit mi zamlklé těhotenství dřív. Otěhotnět se podařilo hned po dvou MS. Bohužel ani 2.těhotenství nedopadlo dobře. Ve 22.týdnu zjistili rozštěp páteře-ten nejhorší typ, miminko by bylo ochrnuté, mícha byla venku, mozeček hodně a trvale poškozen, maličký by neměl ani trochu šťastný život. Musela jsem ho ve 23.týdnu normálně porodit a to teprve byl nejhorší zážitek v životě. Asi by bylo lepší, kdyby to tenkrát taky skončilo zamlklým těhotenstvím a nedošlo to tak daleko. Na druhou stranu si říkám, že to tak asi mělo být, že aspoň v bříšku u mě mu bylo dobře. Netrap se hlavně tím, proč se to stalo. Ono se to prostě stává právě kvůli tomu, že by miminko většinou nebylo v pořádku a tak to "příroda" rozhodne tak, že to raději ukončí "zavčasu", právě proto, abys mohla mít brzy zdravé miminko. Vím, že ten strach je strašný, jenže tím strachem se nic neovlivní, nic nezařídí. Lepší je myslet na to, že přīště už to dopadne dobře. To bylo to jediné, co mě drželo a nutilo normálně žít. A do té doby je dobré se něčím zaměstnat, čímkoliv-sport, nějaké ruční práce, nebo třeba i blbým domácím úklidem, ale hlavně něco dělat. Po zákroku tedy raději něco fyzicky nenáročného. Já jsem v to taky věřila a opět po 2 MS jsem otěhotněla a věřím a doufám, že teď už je vše v pořádku. Takže ti přeji hodně sil, abys to vše zvládla a pozitivní myšlení, aby se brzy zase zadařilo a bylo zase lépe.
19. čer 2016 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@urtica Je mi jasné že strach už nikdy neopadne :slight_smile: vidím to doma, kdykoliv jedu jen od rodičů domu , cca 50 km, musim vždycky prozvonit mamu i babču, a to už mi je 27 :D ... Já už to obrečela 2x :( nejdřív když to na mě vychrlila doktorka s tím že tam nic neni, pak to vypadalo nadějně tak jsem byla šťastná a v pátek znova facka a pláč :( Nechci ani vědět jak mi bude po revizi :( jen jsem si vzpomněla že jsem tuhle někde četla že tím projde každá 4 žena, no asi jsem ta 4. protože jsme 4 kamarádky a ty ostatní tři už dítko maji :D Nicméně se nevzdám a hned jak to půjde, půjdeme do toho znova.
19. čer 2016 v 15:07  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luci_eee do jisté doby unás probíhalo vše v pohodě a v klidu, když mamka dostala před 3 lety rakovinu, říkala jsem si že nás už snad nic horšího nepotká. Tenkrát jsem probrečela snad týden a musela jsme pořád něco dělat. Teď přišla tahle facka, vím že je to příroda a to tak zařídila, jen si dávám za vinu že jsme měli možná počkat, povedlo se nám to totiž hned po vysazení antikoncepce. ... Obrovský obdiv za to co se ti stalo :( porodit nemocné nebo respektivě mrtvé miminko, musí být šílené. A vím že je to daleko horší než takhle brzo když tam ještě "skoro" nic není, ale i tak už k tomu máš jako budoucí matka nějaký vztah. ... Budu se muset něčím zaměstnat, donutilo mě to radikálně řešit svojí práci, za 3 neděle budeme předělávat celou kuchyň, chtěla bych někam vypadnout někam mimo domov a zase se konečně začnu věnovat omalovánkám a výrobě šperků. A budu doufám že se brzo zadaří a už úspěšně :slight_smile:
19. čer 2016 v 15:13  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fisalu Já četla, že každá třetí a kamarádka, která pracuje ve výzkumu točíčí ce kolem této oblasti mi řekla, že to číslo je daleko vyšší, že to jsou tak 2/3, ale spousta žen o tom vůbe neví - mimčo prostě odejde se zpožděnou ms...
19. čer 2016 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@luci_eee Ahojky, moc mě mrzí, že sis musela projít potratem i smutným porodem :frowning2: To musí být něco strašného (ten porod s vidinou, že miminko s tebou nebude), neumím si to vůbec představit! Já prodělala potrat v 8tt, nejdřív mi v 6tt našli hematom, tak jsem doma ležela a v 8tt jsem začala krvácet a musela na revizi. Tenkrát jsem z toho byla špatná, dokud mi sestřička neřekla, že ona musela v 6. měsíci porodit mrtvé dítě. To mě tak psychicky nakoplo, že jsem nakonec byla ráda (a plně chápu, co píšeš ty), že to skončilo takto brzy a ne v době, kdy máš už bříško a cítíš pohyby. V kolikátém týdnu jsi ty?? Moc držím pěsti, ať to do třetice dopadne na jedničku! Člověk má pořád strach, až do konce. Já jsem teď ve 33. týdnu, strach mám celou dobu a budu mít až do porodu (a pak nanovo po něm do konce života, to je mi jasné), ale už si říkám, kdybych měla rodit teď, už by se ho snad podařilo zachránit a snad bude zdravý. Ale je to na psychiku, kor když člověk doma ještě žádné dítko nemá...
19. čer 2016 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@urtica no já někde četla každá 4 , pak někde psali že každá 3, a když to tak čtu na internetu tak mi přijde že spíš každá 2.. ALe přesně někde to odejde s MS, nebo krvácí a neví že to není MS. Taky jsem pořád chodila a hlídala zda nekrvácím, tak jsem si říkala fain vše je ok, ale prd. Příroda nás zkouší co vydržíme :slight_smile:
19. čer 2016 v 15:25  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fisalu to je mi líto, že tě potkaly i jiné těžkosti života :frowning2: já jsem se taky těšila už na to první miminko a měla k němu vztah, i když mělo sotva pár milimetrů. A byla to bolest hrozná, je to nový život v kterėmkoliv týdnu těhotenství. Ale ta druhá zkušenost byla mnohem horší, když už je to miminko docela velké a pravidelně kope a pupek už je nepřehlédnutelný :frowning2: Obdivovat není co, myslela jsem, že to nezvládnu, jenže ono se to zvládnout musí, nic jiného nezbývá, jiná možnost není. Prostě člověk musí jít dál, aby došel k tomu, co si přeje, i když na to co bylo už nezapomene. Máš moc dobrý přístup, i s tou prací, předělávkama, vypadnout někam - to jen prospěje. I ty omalovánky a šperky. Taky jsem doma pořád něco vymýšlela, vypadli jsme aspoň na krátkou dovču... moc ti přeju, ať jsi brzy zase šťastná :wink:
19. čer 2016 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luciferkaklaris to mě u té první zkušenosti právě taky hodně podrželo, když jsem se dočetla o tom, že třeba některé ženy musely v pozdějším stádiu to miminko porodit. Tak jsem vlastně byla ráda, že v tom začátku to jde vyřešit "jen" revizí. To jsem ale netušila, že mě potká i to. Pak mě drželo to, že pořád mít děti můžem a že to nebylo nic genetického, ale prostě "náhoda" a jen jsem doufala, že už se to nebude opakovat. Ale navštívila jsem i psycholožku ( a všem kdo nad tím uvažují to moc doporučuji). Já jsem teď 23.týden a naštěstí všechny utz dopadly dobře. A tak jak říkáš, já si to taky říkám, celou dobu vlastně :slight_smile: , že budu klidnější po ... kontrole, screningu, velkém utz, po týdnu kdy miminka už zachraňují, až se narodí... ale ten klid už nepřijde, to už bude pořád :slight_smile: a jsem za to strašně ráda, to k tomu patří, maminky se strachují pak už pořád. Prostě člověk musí věřit v to dobré. Taky ti držím pěsti, ať vše už dobře dopadne! :wink: Taky ještě dítko doma žádné nemám a ty asi taky čekáš chlapečka, že? Podle toho jak píšeš. Přeji ti ať se ti daří :slight_smile:
19. čer 2016 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luci_eee Děkuji, snad i u vás doma bude vše v pořádku :slight_smile:. Jsem ráda že si můžu poklábosit aspoň takhle na internetu s někým kdo má stejnou zkušenost, protože všechny moje kamarádky jsou šťastný maminky (hned na poprvé) a jedna to původně ani nechtěli :( Nejhorší jsou otázky typu "A co ty kdy bude to mimčo ? " nebo "Tak co už na tom pracujete" ... A Luci ... oni se nějak posílají to co vyndají na rozbor? nebo jak to chodí? vůbec nějak nevím, zatím mi v nemocnici dali jen papír na s tím že mam jít na interní vyšetření a na krev, a v nemocnici že mi udělají ještě gyn.vyšetření , anestezii a pak že půjdu na sál. Ale co bude potom moc nevím Krom toho co se píše na netu o tom čekání. ... NO jinak my vloni právě v květnu koupily s přítelem byt v horším stavu, a dáváme si ho postupně do kupy dle svého, letos došlo na kuchyň, už chybí koupit jen pracovní deska a můžeme začít, už se těším prorotže u téhle staré mi pravidelně zůstávají dvířka v ruce :D a ostatním se musím zabavit, ruce i mozek jinak bych se užrala :( :slight_smile:
19. čer 2016 v 16:39  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dacik1803 Ahoj, to je mi líto, že se ti to takhle opakuje. A to máš nějaké testy, že jsi při těch nevydařených pokusech čekala chlapečky? Sice jsem o podobném případu tady už četla (tam to myslím dělali přes IVF), ale stejně tak to může být náhoda. Hlavně že už dvě holčičky doma máš, když už to dvakrát vyšlo, určitě se to zase podaří.
19. čer 2016 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fisalu Byla jsem na tom podobně, taky jsem to ještě před revizí obrečela dvakrát (nízké hcg, pak embryo bez srdíčka, potratila jsem spontánně pár dní před naplánovanou revizí). A možná díky tomu už mi po ní bylo vlastně dobře - beru jí jako nový začátek. Hned z nemocnice jsme si zajeli na dobrou večeři, naplánovali jsme si dovolenou, nakoupila jsem si bylinky, Gynex, objednala se na reiki a masáže.. Teď čekám na první porevizní MS a věřím, že příště to už vyjde. Takže držím palce, ať i tobě revize proběhne bez obtíží a brzy se potkáme v nějaké skupince "termín porodu v ....".
19. čer 2016 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fisalu no přesně jak píšeš, všechny kamarádky šťastné maminky. A jak se mi to stalo podruhé, byly už všechny dokonce podruhé těhotnė, prostě na palici. Zůstala jsem se všema v kontaktu aspoň přes net, přes mobil, mám je moc ráda, ale v té době když to bylo těžké, bych osobní setkání nedala. Jinak jak se ptáš, potom se právě nic neděje. Po zákroku vétšinou pouštějí ještě ten den domů. Pak se dodržuje šestinedělí, v té době se jde většinou ještě k dr. na kontrolu. Když jsem se ptala Dr. na výsledky, jako jestli nějak zkoumali, co se vlastně stalo, tak mi bylo řečeno, že ve zprávě je jen že se jednalo o zamlklé těh. Že v tak ranném stádiu nic moc nezkoumají, protože je to běžné. Teprve když by se to opakovalo víckrát, tak by nás poslali na genetiku i kvůli zamlklého. Ale u druhého zkoumali hned, protože to byl už ten 23.týden a vývojová vada. Takže tam jsme byli i na odd. genetiky. A po tom porodu mi přišla i zpráva z pitvy :frowning2: Náštěstí to genetické nebylo. Takže nic zvláštního se dít nebude. Po zákroku jen jedna kontrola většinou. Výsledky posílají k dr., ale nic moc tam napsané nebude. Pak se doporučuje čekat 2 MS, jedna doktorka dokonce mi řekla, že stačí i jedna. Já radši čekala ty 2, ale nic by se asi nestalo. My taky bydlíme ve vlastním docela krátce, v tė době to byli teprve 3 měsíce, tak bylo doma pořád co dělat, vylepšovat, nebo aspoň vymýšlet a plánovat :slight_smile: a omalovánkám jsem taky propadla a ještě jsem si koupila i šicí stroj :slight_smile: taky jsem potřebovala aby se zaměstnaly ruce i mozek :slight_smile:
19. čer 2016 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jezz13 Jj, souhlasím s tím, že není špatné se po potratu zaměstnat. My začli chystat veselku - něvěděla jsem, zda je to správné rozhodnutí, ale nakonec mě to dost zaměstnalo a byla jsem za to ráda...
19. čer 2016 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Po revizi se odebraná tkáň posílá na histologii, ale prý se z toho většinou stejně nic nezjistí. Napoprvé se to nijak dál neřeší - tvůj gynekolog jen cca za 14 dní zkontroluje, že tam nic nezůstalo, budeš poučena, jak se máš šetřit a jede se dál. Až kdyby se ZT opakovalo 2x, začnou doktoři dělat testy, proč tomu tak je.
Jinak obecně k těm hloupým dotazům - včera v krámě se pokladní bavila s mladým párem ve frontě přede mnou, zjevně tam někdo z nich dřív taky dělal. Nakonec zazněla klasická otázka - a co vy, kdy si pořídíte miminko? Slečna evidentně ztuhla, muž začal mlžit, že by si tím zkazil postavu. Měla jsem chuť tu pokladní přetrhnout...
19. čer 2016 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
zdravím vás holky ... já jsem teda už 8 týdnů po revizi (resp. po dvou revizích) a i když jsem si zakázala na podobné diskuze dál "koukat" ... tak mi to nedá ... a vždy když se to objeví někdo nový, přijde mi to hrozně líto a tak trošku mi to připomene ty pocity, které jsem tehdy měla. A i když ty pocity tak nějak stále jsou, už jim nedávám takový průchod. Já si bohužel prošla i nějakými komplikacemi, které vyústili až změnou lékaře ... Holky moc vám přeji ať máte brzy úsměv na rtech a sejdeme se brzo v jiné skupině :slight_smile:
19. čer 2016 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@janaspo Jo, taky jsem měnila lékaře...ale nechtěla jsem se o tom moc rozepisovat...dr. při druhém těhotenství oznažila plod opět za neprosperující s podezřením na molu a poslala mě do nemocnice na revizi...byla jsem z toho tak na nervy, že jsem začla krvácet...No, mola má dneska 15 měsíců a je z ní zdravá holčička, ale ty nervy...
19. čer 2016 v 17:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek