• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
Zdravím všechny a smutně se k Vám přidávám, vzpomínat na své milované dítko.
15. čer 2010 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte.Pridávam aspoň malý príspevok.Nám zomrel synček Filipko už pred 10rokmi,ale bolesť a hnev neodchádza.Iste,nie je to už také kruté ako spočiatku,ale strata dieťatka nikdy neprebolí.Prajem všetkým veľa síl a už len radosť z detičiek.
15. čer 2010 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Abbey - to je naozaj smutné. Prajem vám , aby sa vám v auguste narodilo zdravé dieťa a držím palce. Čo sa stalo malému Filipkovi?
15. čer 2010 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
lejdik drzim palecky at ta silena bolest bude jednou mensi :pensive:

abbey preji zdrave miminko :slight_smile:

broni co mala alexandra a sebastianko?

dada nevis jestli je inneska v poradku a jeji ericek,tak dlouho uz nenapsala..ani nevime jak roste malicky :dizzy_face: :dizzy_face:
15. čer 2010 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
lejdik

abbey1

to je mi luto ze ste museli sem zavitat medzi nas.ale je to dobre forum ked potrebujete sa vyrozpravat, my vas tu pochopime lebo aj my sme to zazili :frowning2:
15. čer 2010 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí

@lejdik
@abbey1
je mi take moc lito, co se vam stalo. Abbey, u 10let...prave jsem psala kamaradce, ze je to zkouska obrovska, ale ne ta, kterou prejdu a pak je zas jako driv, ale ze toto je az do smrti:( Lejdik, to uz slysim o 2.detatku, ktere se stalo andilkem 1.1.2010. V tak krasny den zazit ten nejbolavejsi den, uf...
Me je dneska obzvlast smutno, sen jsem mela o umirani, ale spise starsich lidi, o hrobech a vubec takovy divny, ze jsem se ve 2h probudila, ale nastesti jsem pak rychle uz usla a uz nevim, co se mi zdalo pak. Dneska ma nas Karlik 4 mesice...ani nevim, co uz by vsechno umel...chybi mi moc, ale verim, ze ted se ma mnohem lip nez tady, tak to tam Karlicku pekne v nebi oslav!:slight_smile:
16. čer 2010 v 07:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lejdik

@abbey1 také je mi líto, že patříte mezi nás :frowning2: jen pište pište pište hodně to pomáhá


@gabtcha já když se dostala z toho nejhoršího, tak jsem taky říkala, že už se zase směju, raduju z maličkostí atd. ale nikdy už to nebude jako dřív - to prostě nejde
16. čer 2010 v 07:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
a Karlíčkovi posílám nahoru pusinku....
16. čer 2010 v 07:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radusv Dekuji:slight_smile:
16. čer 2010 v 07:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lejdik Je mi moc líto, že tě musím přivítat v téhle smutné diskuzi. Přeji hodně sil a v životě už jen samé šťastné chvíle.
@abbey1 Tobě také hodně sil a štěstí, myslím, že ať je to rok nebo deset, bolí to pořád stejně, jen se s tím člověk víc naučí žít a fungovat..
16. čer 2010 v 07:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte.Filipko sa narodil zdravý,až v 20mesiacoch sa diagnostikovala akútna myeoloblastická leukémia.Dovtedy úplne úžasné zdravé dieťa.a potom už len 13mesiacov "odchádzania".A je skutočne úplne jedno,či stratíme drobčiatko,alebo staršie dieťa,ani čas to nezahojí.Ako tu niekto písal,nie je to zlá životná skúška ktorú človek prekoná,je to trauma na celý život.
16. čer 2010 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lena13 Inka aj Eričko sa majú fajn, je to nádherný a šikovný chlapček :wink:
16. čer 2010 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 @lejdik je mi ľúto, že tiež patríte k maminkám anjelikov :pensive: každé dieťatko je dar a preto jeho strata bolí doživotné. Včera som čítala krásnu myšlienku: Dieťa je láska, ktorá sa stala viditeľnou... a asi preto to tak bolí, že je to niečo, čo je z nás, z našej lásky a bolo to utrhnuté od srdca :pensive: :pensive:
@abbey1 môj Romanko mal ALL, takže si viem predstaviť, čo Ste si zažili, my sme boli v nemocnici iba mesiac, stihol prejsť len prvým protokolom, potom dostal sepsu a bolo to :cry:

16. čer 2010 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dada,to mi je ľúto.Poviem ti,aj Filipko mal hrozné komplikácie hneď keď mu zavádzali kaval.Skončil na ARO s tamponádou srdca.A ja si stále vravím,prečo radšej neodišiel už vtedy.Nie on chúďa bojoval ten zbytočný boj 13 mesiacov-peklo na zemi.Deti vôbec nepatria do nemocnice.My sme dlho nemali odvahu na ďalšie dieťa,manžel ju nenabral vôbec.
16. čer 2010 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Zdravím nové maminky andílků. Lejdíku už máš přístup i na Dámě. Abbey vítej. Obou chlapečků je mi tak moc líto.
Abbey, moje Milenka taky onemocněla, když jí bylo 20 měsíců, jen to odcházení trvalo pouze dva měsíce, taky jsme si zkusily, ale onkolog. léčba je myslím ještě horší zvlášť u tak malinkých dětiček, které chudinky nechápou, že všechno to bolavé děláme pro jejich záchranu, kdyby člověk věděl, jak to dopadne, nikdy by to nedovolil, ale bohužel se to vědět nedá.
16. čer 2010 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Máš úplnú pravdu.My odvtedy fungujeme úplne inak.Už sme schopní sa dohadovať s lekármi-oponovať,diskutovať.A je skutočne hrozné,že ich toľko trápia a v mnohých prípadoch zbytočne.Je mi fakt ľúto,že nás toľko má skúsenosti s detskou onkológiou.
16. čer 2010 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky kočky. dlouho jsem tu nebyla, měla jsem dost těžké období, řešila jsem pozůstalost po Jiříkovi a je mě ze všeho na nic. až vás holky dočtu, písnu víc!!!
16. čer 2010 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jindříšek už od narození měl problémy. Neměl sací reflex a tak jsme bojovali se stříkačkou. Zjistili nám alergii na kravské mléko, ale zažívací problémy se stejnak nevyřešili, pořád a často plakal. Doktorka mi pořád říkal, že je to normální a tak jsem jí začala každý den nosit do ordinace plenky plné hlenu. A pak nás konečně poslali na gastro do nemocnice. Na chvíli se vše zlepšilo, po přidání lepku do stravy byl zase horor a tak znovu pravidelné návštěvy na gastro. Pak nám jednou po měsíci poslali informaci, že se máme objednat na odběr krve a na nějaké testy. Ten den byl opravdu hrozný. Už jsme se domů nedostali. Ihned nás zavřeli do nemocnice, že je to velmi zlé. Po 14 dnech nás poslali do Motola, že tam jsou zvyklí na takové případy. Podotýkám nikdo mi neřekl co se děje. Tam nás vzali na hematalogii. Strávila jsem tam 14 dní - stále jsme nic nevěděli (jen tušili). Pak přišel jednou v noci doktor a řekl, že musíme ihned na transplantaci kostní dřeně. Druhý den nás přestěhovali na transplantační jednotku. Podstoupili jsme 7 denní (těžkou) chemoterapii a následně transplantaci. Bohužel byl Jindříšek slabý (ale hodně bojoval) a projevila se u něj silná reakce proti hostiteli a VOD. Převezli nás na ARO a od tam tud už jsme neodešli.
Tohle je velmi ve zkratce. Během všeho jsme prodělali spousty hororových dnů. Nepříjemná jednání s doktory a sestrami. Příšerná vyšetření, riskantní operace, dialýzu, dýchací přístroj,neustále boje s léky, reakcí na chemoterapii atd.
Moc mě bolí, že jsem sama musela svému synovi ubližovat (i když to bylo podle doktoru nezbytné). Neustále slyším jak moc naříká, vidím jeho ustrašený pohled. Jak se krčí v kovové postýlce a bojí se že mu zas budu muset dát léky, či brát krev. V poslední fázi choroby, když se vše moc zhoršilo jen ležel, neustále bručel a hrál si s mými vlasy.
Jindříšek měl nemoc zvanou myelodisplastický syndrom. V nemocnici jsme byly od konce srpna 2009 do 1.ledna 2010. Od zavření na transplantační jednotce jsem byla úplně sama se synem, manžel ani nikdo z rodiny za námi nesměl. Ti co to proděli asi víte, jaký je tam zvláštní režim.
16. čer 2010 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha na transplantační jednotce jsem byla s jednou maminkou, která tam byla s malým miminkem. Viděla jsem je odejít domů a tak moc jsem jim to přála. Byla to pro mne velká podpora, protože jsem věřila, že od tamtud také odejdeme. Neuplynul ani týden a byly zpátky. 1.1.2010 zemřel můj syn i její.
16. čer 2010 v 15:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Lejdíku, to je hrůza, tyhle dětičky to jsou fakt malí mučedníčci, co si všechno musely za svůj krátký život vytrpět. :frowning2:
16. čer 2010 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte uz som tu velmi dlho nebola a vidim ze je nas tu zase viac,uz to bude tri a pol roka co zomrela moja Veronika ale stale som sa s tym nezmierila strasne mi chyba za mesiac by mala 9 rockov. smutok trosku zmiernuju moje dve deti inac neviem ako by som to zvladla,stale na nu myslim a predstavujem ako by teraz vyzerala casto sa mi s nou snivaju sny
16. čer 2010 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bronia13 gratulujem k malej nech vam robi radost
16. čer 2010 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
dakujem velmi pekne
16. čer 2010 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lejdik tvůj příběh s malým mi vehnal slzy do očí.museli jste si vytrpět.proč,proč to tak musí být. :cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
16. čer 2010 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi četla jsme váš příběh už kdysi jsem na dámě viděla vaši fotku s tím že vám dcerka zemřela, ale psala jste že je to moc čerstvé :frowning2: ted jsem si váš příběh přečetla na fotečky melinky jsem se dívala, byla opravdu sluníčko, moc krásná, váš příběh je napsaný krásně člověk v tom vyčte jak jste melinku vy a aj vaše rodina strašně moc milovali.. když sem si to četla tak po každém řádku jsme si říkala at se něco zlepší jako když koukáte dám blbej příklad třeba ordinaci v růžové.... prostě koukáte a prosím at je to dobré at to skončí dobře, přesně tak jsem si říkala když jsme to četla.. musí to být hrozně těžké..ono jak se říká hlavně to zdraví aje to pravda, jste moc statečná přeji vám do života už jen samu radost, musela jste si už projít věcma který vás aji rodinu ranily :frowning2: přeji hodně štěstíčka:hearts::hearts:hlavně zdravíčka
@lejdik váš příběh jsme taky četla ani nevím proč sem semka na toto téma šla...spíš sem hledala něco jiného ale klikla sem semka... váš příběh jak píšete je zkrácený ale přsto smutný moc smutný :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: musí to být hrozné vidět umírat své dítě a ještě když prodělá tolik operací a zákroků...je mi to strašně moc líto... je to moc smutné....:frowning2:

já ležela s malou jednou v nemocnici byla na kapačkách bylo toto pro mě hrozné nedokážu si představit že bych odešla bez ní.. musí to být horzný, podle mě pocit nepopsatelný, ...:frowning2:
17. čer 2010 v 08:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
miliharmi: nejvíc mě mrzí, že nepoznal pravou mateřskou lásku, to co jsem poskytovala není to co bych mu chtěla dát.
lenkavano: kéžby mi to také někdo vysvětlil, proč, proč zrovna děti. A neveřím těm větám o pánu Bohu, že je to zkouška že je ušetřil před jiným zlým bolem v jejich životě, to není pro mě vysvětlení.
monaberuska1: není nic horší, než vidět umírat své dítě. Ale byla jsem s ním doposlední chvilky. Držela jsem ho za ručičku. A musím říci, že jsem si trošku oddychla, když uměřel. Moc to bolelo, ale uvědomila jsem si, že už netrpí a bylo mi trošku lehčeji. Zní to možná divně, ale je to tak.
17. čer 2010 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili, omlouvám se ještě za přepisy Milenka já psala pořád melinka, tak se prosím nezlob


@lejdik lejdík, to věřím, musí to být utrpení pro matku, jste moc statečný opravdu moc :hearts::hearts::hearts:
17. čer 2010 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte :slight_smile:

prepáčte, že som tu tak dlho nebola, ale erik zaberá vela času a okrem toho...vždy ked sem zavítam, tak sa moc rozsmutním..a ja chcem byť hlavne pre erika veselá mamina..aj teraz som prečítala príspevky len na tejto stránke a už sa mi kotúlajú slzy :cry: :cry:

s erikom sa máme krásne, je nám fajn, erik je zlatíčko, za 3 týždne oslávime 1. rôčik..ani sa mi to veriť nechce :sweat_smile: pomaly začína chodiť, krásne nám hovorí mama, tata..a na všetko ukazuje a hovotí toto :grinning: vela sa na ňom nasmejeme..zdravý je, ešte nás v roku čaká kontrola na kardio(po narodení dopadli všetky vyšetrenia ok), trochu trápia zúbky, máme ich už 8, ale to sú bežné starrosti, sem tam nádcha, kašlík, ale všetko s prehladom vyliečitelné :sunglasses: budem sa snažiť sem k vám častejšie zavítať...a pripájam zopár fotos, ako sme krásne vyrástli :dizzy_face:
17. čer 2010 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
a súcitím so všetkými mamičkami, čo tu pribudli :pensive: ja som pred necelými 2 rokmi prišla o 2,5 mesačného Patrika..vrodená srdcová vada, o ktorej nikto nevedel a zomrel náhle, behom popoludnia..plakal, plakal, šli sme na pohotovosť, tam zavrel očká a viac sa neprebral..mala som ho v náručí, ked sa na mňa pozrel a naposledy ich zatvoril...moc ma stále bolí, že tu nieje, že odišiel a pritom stačilo málo a mohol dalej žiť s nami..ale ked už sa to stalo, tak ako tu čítam vaše príbehy, tak som rada, že sa to stalo tak náhle, aspoň netrpel..žiadna nemocnica, prístroje, lieky..prežil si svojich 78 dní pri mamine a tatinovi obklopený láskou...
17. čer 2010 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, precitala som si tvoj pribeh a uz hodinu revem vkuse, aj teraz pisem cez slzy. Obdivujem ta, si silna osoba a maminka s velkym M.. Posielam vela sil a malickemu anjelikovi velku pusinku " tam hore"
17. čer 2010 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek