• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
@katuscakzms to je prave po co ti zavidim tu vieru... cas co to otupil ale bolest je stale velka.
7. lis 2011 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul nebolo to jednoduche zacat opet verit,lebo moj hnev a bolest z toho co vsetko musela moja dcerka prezivat bol velky,velmi som sa hnevala a myslela som si ze zanevriem na boha uz navzdy,ale moja dcerka to zmenila svojim odchodom aj ked to znie zvlastne ale je to tak,jednoducho som si povedala ze ked chcem aby moje dietatko bolo anjelikom musim verit v nebo a boha a ked je moje dievcatko uz v bozich rukach tak sa nanho hnevat nemozem,to ma opet priviedlo k viere aj ked nikdy nezabudnem na prosby ale mozno pochopim raz a mozno nikdy preco sa to stalo a deje,budem stale hladat odpoved na moje otazky preco deti,ale mozno je chyba nie v bohu ale v ludstve,v nasom svete ako vsetko napreduje velkou rychlostou v pred a nicime vsetko to dobre okolo nas,nemame teraz okolo seba tak zdrave prostredie ako mali ludia kedisi,ano mnohe veci napredovali v nas prospech ale toho zleho je tu viac........mozno je nieco pravdy na tom co uviedla
@miranda77
7. lis 2011 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ursul mám to stejně.....prostě na tu bolest pomůže jen čas, ale bolet to bude celý život. Já jsem se s Marečkem rozloučil a jsem rád, když se mi o něm v noci zdá - beru to, že za mnou chodí můj andílek.....ale úzkostná sevření srdce mám dodnes..... bolí to, moc to bolí.
7. lis 2011 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
mozno je to vsetko aj preto ze som sa vlastne s malinkym ani nerozlucila ani nic, lebo to prislo z nicoho nic bez varovania zrazu... neviem
@katuscakzms pises to isto v dobrom ale neviem sa stym stotoznit. musim sa stym vyrovnat nejako vnutri ale je to uz dost dlha doba a bolest je otupena ale silna
7. lis 2011 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul pravdaze kazdy sa stym vyrovnava inak a u kazdeho su okolnosti ine,snad sa to vo tvojom vnutri raz ustali a utichne ,nemozem povedat ze ja som tym uz presla ze som zmierena a pod. to nie na to bude treba vela casu a podla teba sudim ze sa nejedna o rok o dva ale o viacero rokov aby clovek aspon trosku sa s tym naucil zit,kazdy sme iny a verime v nieco ine,ale mame jedno rovnake nasich anjelokov,tak vela sil s tym tazkym bojom,snad sa aj mne raz podari znovu zit a nie len prezivat a cakat na ,,nieco,,
7. lis 2011 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
mozno z mojich prispevkov posobim ako vyrovnana ale nie,ta bolest ma nici a citim sa stale slabsia a slabsia.....a len vy co ste tu to pochopite ake to je prezivat a cakat na nieco co uz nepride a neverit ze pride nieco nove a pekne
7. lis 2011 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
to ti verim lebo kazda sme si prezila ine a inak . ubehlo uz 14 rokov a u teba je to cerstve .nevyznievas mi vobec ze si v pohode. len ono sa to lahsie pise nez pocituje. teda osobne mne. len ja sa vyhybam rozmyslat nad mojim kuriatkom viac viac lebo tymi myslienkami mam pocit ze mi praskne srdco. snad ma chapes lebo potom uz nikto :confounded:
7. lis 2011 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul chapem ta,je pre mna tazke pomysliet ze takyto bol budem mat uz v srdci do konca zivota......mojej svokre tiez zomrela prvorodena dcerka ako 8 mesacna po ockovani a vidim na nej ze aj teraz na nu spomina so slzomy v ociach a to ubehlo uz 37 rokov......viem ze este urcite budem v zivote pocitovat stastie ale nebude naplnene uz nikdy nebude naplnene ako by malo byt :frowning2: .
7. lis 2011 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms urcite budes stastna aj ked nie naplno ,to uz nikdy nepojde,ale budes. lahko sa to hovori viem ale je to tak,len zvlastne vyznie to ze stastna asi by som to vymenila za spokojna :zipper_mouth: . chcem ta potesit . ale asi je skoro. ale som rada ze to tak nejak ti ulahcuje tvoja viera...
7. lis 2011 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul dakujem,rozhovor s niekym kto ma chape my vzdy prinesie isty pocit stastia alebo skor spokojnosti,urcite aj moja viera my v tom pomaha ale asi najviac to ze mam pri sebe mm a dobrych znamych.....a lieky :slight_smile: ako som uz pisala musela som ist k psychiatrovi pretoze som to psychicky nezvladla a zrutila som sa a odzrkadlilo sa to aj na mojich problemoch so srdcom,takze teraz musim brat upokojujuce lieky na zvladnutie tohto obdobia....velmi my pomahaju,nikdy by som to nepripustila a nechcela som ziadne lieky ale teraz vidim ze robia zazraky....ale tesim sa ked uz ich brat nebudem :wink:
8. lis 2011 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
prave pozeram ,,panelak,, a vyhrkli my slzy do oci ako tam sedia Ivana a Michal pri Miskinej posteli v nemocnici a cakaju....a preco tie slzy....spomienky,ako som vedela hodiny a hodiny sediet pri posteli mojej Sofinky a cakat,dufat,verit......ako my rodicia dokazeme byt trpezlivy a presediet hodiny ked sa jedna o nase deti...aj my to chyba,lebo som vedela ze moje dievcatko tu este je :frowning2:
8. lis 2011 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms keby taketo stranky existovali ked som to cerstvo prezivala tak by mi to pomahalo urcite. aj ja som brala lieky... moj vtedajsi muz mi nebol opora lebo , alkohol ho premohol, nieze by dovtedy nepopijal takze ziadne ze chudacik to nezvladal neni. tak sa to nejak pomotalo ale nakoniec sme mali maleho adamka a po narodeni sme skoncili definitivne. nejak sa onho ani nezaujimal. a sebecky poviem ze esteze tak lebo pred dvomi rokmi zomrel a malemu to isto nebolo jedno ani ked ho nepoznal a nie ze by mali fakt ze vztah otec syn to si neviem predstavit co by maly prezival. a vlastne na stare kolena co som uz ani neratala ze budem mat dieta sa to udialo . ale ked byv.m zomrel vratilo ako keby cela minulost spojena s malinkym niekam zmizla bolo to hnusne. nieze by mi ho nebolo luto ale vzalo ma to kvoli malinkemu lebo v jeho zivite figuroval aspon ako tak. a ten panelak.. velmi hnusne to skoncilo...
8. lis 2011 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul hmm teda si to vobec nemala lahke v tom tazkom obdobi...ale je to na obdiv aj ked nebudes suhlasit ale je lebo zvladnut nieco take sama a ktomu sa pozbierat a zacat znovu ako tak zit nieje jednoduche,ale spravila si velikanske kroky v pred a mas svoju novu rodinku,zvladla si to aj ked ta bolest tam ostane a mnohe to pripomenie...
8. lis 2011 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
to ano a doteraz nechapem ze ako som to mohla prezit. ked som este mala malinkeho a vsetko bolo ok tak si pamatam ze jednym u nas v meste zomrel chlapcek poznala som ich len tak z videnia ale sedela som doma a plakala,ze co by som ja robila a stiskala malinkeho stastna ze ho mam a ze by som umrela bez neho a za rok som to prezivala ja a prezivala az som to prezila. ale zena prezije vsetko aby sa mohla trapit.neznevazujem muzov vsetkych. samozrejme ze je to teraz lepsie. a nemusime si tu hlavne mi podotykat ked povieme nieco pozitivne ze to musi surne znamenat ze sme v pohode s vyrovnanim sa nad stratou,ale tvoja bolest je teraz urcite cerstvejsia . neviem co sa stalo u teba. ani sa nepozname ale mam s teba pocit ze ti chcem pomoct nejak ta povzbudit potesit ta?
8. lis 2011 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ursul mas pravdu ze zena alebo clovek v tazkych chvilach siahnu az na uplne dno aby nazbierali este kusok sili a energie bojovat a ist dalej a prave v tazkych situaciach sme schopny este tu poslednu kvapku niekde v sebe najst,som rada ze aj u teba sa to obratilo na to dobre,ze po burke vyslo slnko..aj ked stopy z tych bleskov tam zostanu ale aspon ti uz svieti slniecko......dakujem :slight_smile: za kazde slovko,pomoze
8. lis 2011 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@katuscakzms Tvé tchýni umřela holčička po očkování? Nevíš, které očkování to bylo?

Jinak je pravda, že víra pomáhá, sama za sebe bych spíš řekla, že Bůh pomáhá, nejen moje víra v něho. Připadá mi, že lidé si kladou otázky, proč umírají malé děti a jaksi automaticky předpokládají, že je to rozhodnutí Boží, že Bůh to tak chtěl a způsobil, přitom nepřemýšlejí nad tím, zda to je pravda. Sama jsem nad tím hodně přemýšlela a došla jsem k přesvědčení, že to Boží vůle není, že Boží vůle dokonce vůbec není bolest a smrt a utrpení, tam kde se děje dokonalá Boží vůle v nebi totiž nic z toho neexistuje. Všechny tyto věci jsou důsledkem rozhodnutí svobodné vůle, která volí zlo. Na světě je přeci mnoho vůlí lidských i duchovních, které volí zlo v mnoha různých podobách, stačí se pozorně dívat kolem sebe a vlastně i do sebe. Tím nechci říct, že naše dětičky umřely v důsledku jen naší špatné volby, většinou se protlo mnoho špatných voleb mnoha vůlí jak lidských tak duchovních a nemusely to být jen volby odehrávající se v hmotném světě, naopak si myslím, že naše duchovní volby určují nakonec to, co se děje ve světě viditelném hmotném. V každém případě si nemyslím, že Bůh mi dal holčičku, aby jí za dva roky na to způsobil nemoc a smrt, věřím, že ani jedno z toho Bůh nezpůsobil, stalo se to působením mnoha zlých vůlí a mnoha špatných rozhodnutí i mých vlastních, neobviňuji se, jen si přiznávám i vlastní podíl a jsem vděčná Bohu i Milence, že existuje odpuštění a že Bůh všechno opravdu všechno může použít k dobrému těm, kdo ho milují a že díky Bohu ani smrt není konec a že naděje zůstává i za smrt a že ji jednou znovu sevřu v náručí.

Na závěr bych chtěla vyprávět příběh svého osobní zápasu v době těžké zkoušky. To, co budu vyprávět, jsem dlouho před Bohem promýšlela. Nějakou dobu před tím, než onemocněla Milenka, tak mě Bůh hodně učil o důvěře, dokonce tak moc a v takových souvislostech, že jsem začala mít tušení, že se stane něco těžkého. Pořád jsem si přitom myslela, že Bůh po mě chce, abych jeho vůli přijala za každou cenu, že musím z Boží ruky přijmout dobré i zlé.
Když pak Milenka onemocněla, bylo to všechno tak těžké a bolestné. Strach, nejistota, vlastní slabost, zápasy s lékaři. Nebyl čas ani síla koncentrovat si myšlenky a v klidu si věci promodlit. Začal mě ovládat strach. Po třech dnech, kdy jsme byly v nemocnici spolu se Milenčin stav natolik zhoršil, že ji dali na Jip. Tam mě nechtěli nechat s ní, návštěva 15 minut denně, víc nic. Sice jsem tušila, že to pro ni bude těžké, ale až zpětně jsem zjistila, jaké peklo pro tu malou holčičku ty dva dny byly. Musela jsem odjet domů a večer o samotě rozrušená a vystrašená, jsem konečně zavedla dlouhý a těžký rozhovor s Bohem. Pořád jsem měla pocit, že chce, abych jak ústy tak především srdcem vydala Milenku jeho vůli, abych volala po tom, aby se v jejím i mém životě děla jeho vůle. Nedokázala jsem to, ovládal mě strach, že Bůh mě chce zkoušet, že mi chce Milenku vzít, že Boží vůle pro nás bude o bolesti a trápení. Prostě jsem ji nedokázala vydat, nedokázala jsem říct, staň se tvá vůle v našich životech, protože jsem se bála. Co nyní řeknu, vás možná zaskočí, ale dnes si myslím, že jsem tím zápas o její život prohrála. Nedokázala jsem důvěřovat Bohu dost, abych sebe a své dítě v těžké situaci plně svěřila do jeho rukou, nebojovala jsem za jeho vůli v našem životě, naopak jsem se jí bála a tím jsem zabránila, aby Bůh mohl zasáhnout. Nepřijala jsem Boží vůli a tak se Boží vůle nestala a Milenka umřela. Díky Bohu že nás neopustil ani za těchto okolností, že mě i nadále držel a že Milenku přijal k sobě, že mě skrze to i mnoho naučil. Bůh věděl, že v tu chvíli nedokážu natolik důvěřovat a že kvůli tomu budu muset projít velkým trápením, neopustil mě v něm a ukázal mi, že věřit a doufat mohu i nadále, že naděje sahá až za smrt, ale nebyla Boží vůle, aby Milenka trpěla a zemřela, ale já jsem se toho bála tak moc, že jsem nedokázala důvěřovat.
Tím vyprávěním chci ukázat, jak moc potřebujeme znát Boha, být mu blízko, rozumět mu, stále hledat, jaký opravdu je a poznávat jeho lásku, tak jak to vyjádřil apoštol Pavel ve své modlitbě:
Efezským 3:14 Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista,
15 po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi,
16 aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku,
17 aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce,
18 a tak abyste byli schopni pochopit se všemi svatými, jaká to šíře a délka a výše a hloubka,
19 a poznat lásku Kristovu, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.
20 Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet,
21 jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen.
8. lis 2011 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (13)
@miliharmi ano prezivala som nieco podobne,je naozaj tazke zverit zivot svojho choreho dietatka do ruk bozich ked tam je strach,bolest a to neznamo......ale Sofinka my ukazala cestu aj ked tu uz nieje ale ukazala a ukazuje za jej pobytu tu na zemi som sa naucila mnohemu a zmenili sa aj moje vlastnosti a priority v zivote co ma zmysel a je dolezite a co nie,a stale sa ucim a skumam ale mnohe je pre mna este nepochopitelne a nezname ale mam na to cely zivot aby som sa ucila a spoznavala a tym sa bude snad aj moja viera prehlbovat a utuzovat...snad............svokrovci si uz nepametaju ake to bolo ockovanie,mala Gabyka mal 8 mesiacov a ja netusim ake ockovanie sa v tom case dava lebo moja Sofinka ockovana nebola.....pre nich je to uz velmi davno a maju uz po 65-ke takze si mnohe nepametaju,ale vraj do niekolkych dni ochorela a do tyzdna zomrela :frowning2: ,neviem ci bola ockovana v chorobe alebo to bolo ozaj z toho ockovania ale kedysi tie ockovacie latky neboli tiez bohvie co ....
8. lis 2011 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
dnes som mala velmi skaredy den,bolest v srdci sa opet predrala von a k tomu este som ostala velmi nestatsna a sklamana ked som prisla na cintorin a zistila som ze mojej Sofinke niekto ukradol z pomnicka jedneho z anjelikov :frowning2: ,aj ked to bude zniet divne ale rozplakalo ma to a este teraz sa my tisnu slzy do oci......ako je to mozne ze niektori ludia urobia take nieco a ktomu z detskeho pomnicka?....ja pravda ze ma tam velmi vela sosiek a hraciek ale ked mam potrebu jej tam stale nieco kupit a skraslit, teraz jej tam nemam dat nic alebo co to mam vsetko poprilepovat?ako moze niekto take nieco urobyt,co mam robyt,strasne ma to trapi :frowning2:
8. lis 2011 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dnes v 12.18. se nasi kamaradce Radce (radusv) narodila holcicka Karolinka. Vazi 3480 g a ted konecne stastni rodice vi, jak velke stesti je potkalo:slight_smile: Uprimna velka gratulace :slight_smile:
8. lis 2011 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@radusv hodně štěstí a zdraví, gratuluji!!!!
8. lis 2011 ve 22:56  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
hodně štěstí - gratulujeme!!!!
8. lis 2011 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@faflina Přidávám se ke gratulacím :slight_smile:
9. lis 2011 v 06:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radusv ahoj Radko! Moc moc gratuluju!!!! Myslela jsem, že až koncem měsíce, ale hlavně, že jste v pořádku a můžete se radovat! Tak ať ta radost nekončí!!!!
9. lis 2011 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabtcha taky jsem se dívala na Radky termín, rodila asi 14 dní, tak se taky už připrav, může to být cobydup :wink: Hodně štěstí :wink:
9. lis 2011 v 09:55  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucisa no jejda...snad ne, mam naplanovany kazdy vikend pred porodem a celkem jeste dost veci, co potrebuju stihnout, toz snad mimi pocka:slight_smile: Tehdy Karlik vzorne pockal, toz doufam, ze jeho sourozenec má stejný návyk:wink: ač přenášet taky nechci...uvidíme, ale už se těším, až to malé budu držet v náruči:slight_smile:)
9. lis 2011 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@katuscakzms Ahoj moja, citala som o tom, ako niekto Sofinke ukradol anjelicka :( Velmi ma to mrzi. Ludia su bezcitni. urobil to urcite niekto, kto pravdeodobne deti nema a nevie o com to je. Ja tiez vzdy trpnem, ci tam najdem vzdy to, co tam bolo predtym. Neviem co napisat, mrzi ma to, su to hlupi lduia, ktori nevedia co robia. Boh to vidi. Kazdy raz budeme sudeni. Nechaj to nanho. Co neovplyvnis, nechaj tak. Je to smutne, ale nespravis nic. A viem si asi predstavit, ako ta to muselo zaboliet. Myslim na teba. Posielam Sofinke pusinku do nebicka a maminka netrap sa uz. :pensive:
10. lis 2011 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@leeenka26 dakujem ti,trapila som sa velmi ale ako pises nic s tym nespravym takze sa snazim nechat to tak,ved na kazdeho raz dojde.......ale zakazdym ked tam idem uz trpnem ci tam bude vsetko-podobne ako ty,neviem ci sa toho uz niekedy zbavym :frowning2: ,ale nemam srdce jej tam nic nedavat,ved je to moje dietatko a priznam sa ze zakazdym ked idem do mesta jej nieco kupim,moja laska k nej je obraovska a chyba my tak velmi ze musim,neviem sa tomu ubranit ,takze jej tam stale nieco pribudne....nedokazala by som jej nic nekupit
10. lis 2011 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms Ahoj, tak tento boj zvádzame stále aj my. Tiež ma krádež vecí z pomníčka nášho syna vždy rozplakali, teraz sa to už nesnažím riešiť. Tak ako si povedala na každého raz dôjde..... A nedá sa našim anjelom niečo nepriniesť, keď za nimi chodíme.....
10. lis 2011 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@adulikh myslela som si ze u nas na cintorine sa to nedeje ,naivna,,ale musim povedat ze nasi romovia si velmi ctia posledne miesto odpocinku a boha,takze oni by to nespravyli .....ale vobec nechapem ako niekto moze.....dala som si vytlacit oznamy,ktore vyvesim na hlavnu branku,nieco v zmysle ze ked chce kradnut tak nech si to rozmysly a spomenie si na 7 bozie prikazanie-nepokradnes,a dodrzuje ho......mozno to nepomoze ale musim urobyt pre vlastny dobri pocit aspon nieco....
10. lis 2011 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi ked ty napises, tak vzdy placem, ty to vies tak nadherne opisat slovami, co citis a citila si. Na Milenku casto myslim a aj na ostatnych anjelikov. Dakujem ti za tvoje slova, myslim,ze vela ludi sa z toho moze ucit a poucit.
10. lis 2011 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek