• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

10. listopadu 2016 
@mlastov v pohode. Ja viem, ze bolest neprejde. Ja som sa pytala len na zmiernenie bolesti. Bolest ma predsa vela podob a faz. Viem, ze strata dietata je uplne ina bolest ako ostatne. Je to pre mna vec nepoznana, ak sa to tak da napisat a mam strach ze ma este nieco dokaze prekvapit.
3. lis 2011 ve 14:14  • Odpověz  • To se mi líbí
ženy, ja si to tu občas prečítam. nič podobné ako vy som nezažila ale často na vás myslím, ako aj na vaše detičky a aké to musí byť pre vás ťažké. strašne vám držím palce a posielam veľa sily. aj "vďaka" vašim životným osudom si človek uvedomuje že sme tu všetci na kratučkú chvíľku a mali by sme byť k svojim deťom láskaví a vážiť si každý deň ktorý môžeme s nimi prežiť... ďakujem vám a drže sa!!
3. lis 2011 ve 14:20  • Odpověz  • To se mi líbí (6)
...po tomhle mám pocit, že mě už snad nic překvapit ani nemůže......
3. lis 2011 ve 14:22  • Odpověz  • To se mi líbí
@mlastov to bola mne odpoved?
3. lis 2011 ve 14:27  • Odpověz  • To se mi líbí
3. lis 2011 ve 14:29  • Odpověz  • To se mi líbí
@tamulik
vies co urcite by som rodicov odchytila a vysvetlila.. to si pis.. v tom nic neni.....
to nevedia naucit dieta ze mrtvych treba ctit........
urcite snimi pokecaj
ked chytis maleho bude to horsie lebo decko to povie rodicom inak ako bolo....
3. lis 2011 ve 14:33  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja som prišla o dieťatko síce ešte nenarodené, ale napriek tomu som sa s tým nemohla zmieriť dlhú dobu. Bolo to tretie dieťatko. Veľmi som sa natrápila v tehotenstve, povedali mi, že ak to vydržím do 16teho týždňa , už bude dobre , no a prehupli sme sa a keď som si myslela, že už sme za vodou , tak sa maličké rozhodlo odísť do nebíčka.Prvý mesiac som len plakala , strašne to bolelo. Stalo sa 22. októbra 2005 a stále to neprebolelo. Navyše týždeň po tom mi zomrel otec. Takže vždy na dušičky si bábätko pripomeniem a stále rozmýšľam čo by , keby som sa inak rozhodovala. Ten pánko hore nám ale poslal o tri roky krásne dievčatko / keď sme sa z manželom už dohodli, že nebudeme pokúšať osud- zistila som to desať dní po tejto dohode tesne pred vianocami/, ale aj tak stále nad tým rozmýšľam, aké by to bolo, keby malinké k nám predsa prišlo. Neviem si ani predstaviť, keby sa narodilo, možno by trpelo a prišla by som oň, asi by som sa zbláznila. Všetkým Vám zainteresovaným držím palce, aby sa Vaša bolesť zmiernila a aby Vám osud doprial iné bábätko, ktoré do Vašich životov vnesie novú radosť
3. lis 2011 ve 14:44  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Zdravim vsetkych. Tiez mam podobnu skusenost ako vacsina z vas.....Tu je kusok z nasho pribehu. Nasa Dianka sa narodila v aprili 2009. Vsetko vyzeralo ok, na druhy den dostala vysoke teploty..... kopec vysetreni, nemocnice trencin, martin, bratislava......V skratke....narodila sa s chorými obickami, pocas tehot. som mala vsetky vysledku v poriadku tak sme nic netusili.....a zaver?? je to ochorenie nezlucitelne so zivotom......zrutil sa mi svet:(( Ale bojovali sme az do konca....Dianka odisla do nebicka v marci 2010, mala necelych 11 mesiacov. Tak na teraz to staci, lebo uz mi tecu slzy po tvari....... Zasa niekedy nabuduce.............
3. lis 2011 ve 14:51  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@mlastov takze ma uz nic neprekvapi. Asi si mi tym chcel povedat, ze najhorisie mam za sebou.
3. lis 2011 v 15:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@gabikatn ahoj,nesil sa pisat tu vsetko naraz ,je to tazke,sme tu stale a vzdy si radi vypocujeme alebo pomozeme medzi sebou,neda sa ani po tolkom case pisat o nasich detoch bez slz a tie uz budu patrit do nasho zivota tak ako vzduch ktori dychame ale nebojim sa a nehanbim vyronit ani jednu slzu za moju Sofinku....mala si to tazke a mnohe tu ta chapeme,ja som z mojou bambulkou bojovala 2 roky a 3 mesiace-a tiez sme vedeli od zaciatku ze nebude dlho zit...je tazke bojovat a popri tom si klast otazku kedy,kde a ako,nemost pomoct len sa divat ako tvoje dietatko trpi.....ach nerada na to spominam, co vsetko si museli nase deti prezit a boli velmi statocne.....bud silna,hlavne v tomto obdobi.......
3. lis 2011 v 15:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@leeenka26 už by to mělo být jen lepší.....
3. lis 2011 v 15:40  • Odpověz  • To se mi líbí
@leeenka26 Myslím, že nejhorší bylo to období, kdy jsme věděli o tom, že malý zemře a jen čekali a nemohli nic dělat, ta bezmoc, že nemůžeš pomoct někomu, za koho bys dala svůj život je nejtěžší...když to přišlo, tak i přesto všechno to byl obrovský šok, člověk do poslední chvíle doufá v zázrak, který nakonec nepřijde....Bolest je trvalá a budu ji v sobě nosit celý život, nikdo po Marečkovi to prázdno nezaplní, ale po šestinedělí jsem šla brzy do práce a hodně to pomohlo...člověk se dostane zpátky do života a nemá tolik času na přemýšlení a na otázky, na které stejně nikdy nedostane odpověď....žít se s tím naučit dá, i když mám někdy pocit, že spíš než žiju přežívám.....Je pravda, že čas tu bolest nezmenší, jen otupí....
3. lis 2011 v 16:41  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@gogoska123 Presne viem, o com hovoris. Aj my sme vedeli. Pripravovali nas na to najhorsie vela krat. Ale dufali a verili sme v zazrak. Nestal sa. A mas pravdu, bol to obrovsky sok, aj ked sme o tom v podstate vedeli, ze to pride. Ale aj tak na zazraky nezanevriem. Uz to, ze som tak rychlo otehotnela, je zazrak. Pises, ze tebe pomohla praca, no mne nie. Prave naopak, len som kazde rano plakavala, aj v autobuse, aj v praci, potom to trosku preslo, ale aj tak to bolo zle. Potom som prisla domov a revala ako male decko aj hodiny. Bolo to strasne. Myslela som, ze sa zadusim, ze ta bolest ma zabije, zozerie zvnutra. V robote pohlady, otazky ludi, pripadala som si ako zacarovana. Niekedy som sa pristihla, ze som rozmyslala, ci je to pravda, to co sa stalo.
Viem a uvedomujem si, ze bolest nezmizne nikdy. Je pravda, ze ma to desi a snazim sa radsej moc nad tym nerozmyslat a neupadat do depresii, ale vidim, ze cas to otupil a bude to uz len mensie a mensie, ale nezmizne to. Vzdy to bude v nas, skryte v hlbke srdci a bude sa to vynarat ako nejake prisery.
3. lis 2011 v 17:26  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
Dobrý podvečer, chtěla bych jen přispět k tomuto smutnému tématu :o(. U nás v republice je jedna "organizace" Dlouhá cesta, který se tímto přímo zabívá, pomocí rodičům kteří přišli o své milované dítko. webové stránky jsou dlouhacesta tečka cz
3. lis 2011 v 18:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Nevkládej kontaktní údaje firem".
Akoby ste mi z duse pisali....aj my sme dufali v zazrak do poslednej chvile, aj ked sme posledne 4 mesiace vedeli ze niet inej cesty, ze pride koniec....Nikto o tom nehovoril, nikto to nechcel nahlas povedať, akoby sme verili ze ked to nevyslovime tak sa to nestane....A teraz po roku a pol....boli to stale, clovek nikdy nezabudne ale bolest postupne otupieva, presne ako pisete....Mavam lepsie aj horsie dni a ked sa potrebujem vyplakat, tak sa vyplacem tak aby ma nikto nevidel, hlavne nie deti. (14 a 10 rokov). Tiez si prezili svoje, mladsia dcera mala dlho zle myslienky, chcela tiez zomriet a ist za diankou a starsi syn mal problemy v skole.......ale z najhorsieho sa vyhrabali.....tak nechcem aby ma videli plakat
Inak takuto temu som hladala uz davno, ale asi som hladala zle.....tak som rada ze som nasla a mozem si s vami popisat, pretoze kto to neprezil nevie pochopit....
3. lis 2011 v 19:01  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
...srdce mi svírá obrovská bolest den co den.....den co den se však těším, až ve snu ke mě příjde náš andílek a budem alespoň tu chvíli spolu. Musím jít dál, nést to těžké břemeno a jen se těšit na sen, že za mnou příjdeš a pohrajem si, popovídáme si...... sledké sny, Marečku - maminka, sestřička a já tě milujem a nikdy milovat nepřestanem. Jsi náš andílek.
4. lis 2011 v 00:00  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
Prebehla som si cele toto forum, ale nie vsetko som precitala. @katuscakzms tvoja sofinka mala metabolicke ochorenie? Ale vy ste asi nechodili na kramare ze? Lebo odtial poznam deticky s metab.chorobami a viem o com to je. Ak sa mozem spytat ake bolo to sofinkine? Odpovedat nemusis ak nechces......
4. lis 2011 v 10:02  • Odpověz  • To se mi líbí
rada by som povedala nieco co mozno nebude davat vyznam, ale neviem kto by ma mohol skor pochopit ako vy vsetky-tci.som neveriaca,ale mam kamaratku ktora veriaca je. chodi k anjelom a chcela mi urobit radost,ze sa za mna spyta ci mi moje kuriatko nieco neodkazuje. ale smutne bolo, ze nie lebo vraj som ho este stale nepustila na druhu stranu a jeho dusicka sa tu trapi. ja nie som presvedcena o tom ze by neexistovalo nic,ale ale neviem. ale pre mojho chrobacika som vsetkeho schopna tak som dala urobit omsu za malickeho na ktorej som bola.a dnes mi kam povedala, ze malinky je uz anjelik a dava na mna pozor a ze stale som snim v kontakte a ze je to tak ako ma byt ked uz nemohol byt somnou. ked to je pravda chcem aby mu bolo dobre tam niekde kde je a caka ma tam. neda sa stym zmierit ani po takej dlhej dobe. dusim to v sebe. doteraz nedokazem vyslovit malinkeho meno aj ked v duchu ano .lubim ho a strasne mi chyba. :cry:
4. lis 2011 ve 21:33  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@ursul pocula som o tom ze treba svoje dietatko pustit na druhu stranu,netrapit sa,neplakat atd.aby dietatko neostalo tu uveznene...............aj ked je tazke sa vyhnut bolesti zo straty a netrapit sa,ja dufam ze moj anjelik je v nebycku a verim tomu ze ju tam uz nic neboli a je tam stastna,nechcem aby sa trapila ked nas vidi takych ubolenych,ale neda sa tomu vyhnut.......snazila som sa porozumiet tomu co znamena pustit ju teda presnejsie ako to mam urobyt,nedopatrala som sa k tomu a preto len dufam ze ju tu nedrzim,my sme veriaci a omsu mala....ale to je to neznamo medzi nebom a zemou,clovek moze len dufat a verit......drz sa
6. lis 2011 v 10:41  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@katuscakzms vo sv.Pisme je nebo priblizene tymito slovami :

"A bude medzi nimi prebývať; oni budú jeho ľudom a sám Boh - ich Boh - bude s nimi. Zotrie im z očí každú slzu a už nebude smrti ani žiaľu; ani náreku ani bolesti viac nebude, lebo prvé sa pominulo...“

ja si myslim, ze "pustit" svojho anjelika znamena uverit tymto slovam, pripominat si ich, snazit sa predstavit si ako je anjelik v nebi obklopeny nekonecnou Laskou - je to prislub krasneho spolocneho stretnutia, ktore ta s tvojou Sofinkou caka - vo vecnosti, uz nicim neprerusene, nekonecne

len ako najst silu dalej zit...tu na zemi
myslim na vas vsetky mamicky (a oteckov) anjelikov
6. lis 2011 ve 13:40  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
Ja sa nechcem vyjadrovať k téme veriť či neveriť, ale zaujímalo by ma, ako sa tá kamarátka dozvedela, že je dieťaťtko niekde uväznené. Hlavne mi príde netaktné rozprávať takéto veci niekom, kto stratil dieťa. Našťastie nemám takéto kamarátky, alebo sa podobným ľuďom vyhýbam.
Každá z nás sa musí s tou tragédiou vysporiadať. Každému pomôže niečo iné. Inak by sme sa nepohli ďalej. Každý má v sebe vieru v niečo, v Boha, v lásku, vo svoju rodinu,...
6. lis 2011 ve 13:59  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@abbey1 asi mas aj pravdu. ale nalomilo ma urobit to . chodi k anjelom...
6. lis 2011 v 18:03  • Odpověz  • To se mi líbí
@veve39 napisla si to vsetko pekne a myslim si ze je tam ta pravda o tom vsetkom,verim v boha a verim tomu ze moje dievcatko je v nebycku spokojne a je o nu dobre postarane,jej dusicka je v bezpeci a chranena..............
6. lis 2011 ve 20:04  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Jsem nevěřící, ale i přesto věřím, že je potřeba děťátko nechat jít, aby se z něj mohl stát andílek. Možná je to hloupost, ale mě to pomohlo najít v sobě trochu víc smíření s touto bolestí. Určitě je těm našim andílkům teď už jen dobře....
7. lis 2011 v 06:59  • Odpověz  • To se mi líbí
krásně to vypsala @veve39 "A bude medzi nimi prebývať; oni budú jeho ľudom a sám Boh - ich Boh - bude s nimi. Zotrie im z očí každú slzu a už nebude smrti ani žiaľu; ani náreku ani bolesti viac nebude, lebo prvé sa pominulo...“ - STALO SE TO a jsme jenom lidé ... nejde nechat přejít bolest bez slz, trápení a smutku, vše se musí prožít - slzy pustit ven a jednou prostě spadne poslední slza ...
7. lis 2011 v 07:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Po Diankinej smrti som mavala zle sny....snivalo sa mi vzdy nieco z nemocnice: injekcie, hadicky, sondy...vsetky tie negativne veci. Stale som sa v tom vrtala, preco sa to stalo prave nam? Vsetci mi vraveli, ze ju musim pustit do neba, ze ju tu stale drzim..... Prestala som si klast tieto otazky, uz tolko neplacem.....Pomohla mi v tom aj praca. Asi to tak malo byt, viem ze nie som jedina komu zomrelo dietatko.... Od urciteho casu....ked sa mi s Diankou zasniva, tak je to pekny sen. Toto je jeden môj sen: Sedim doma v obyvacke a na kolenach mi sedi male dievcatko oblecene ako Dianka, ked sme boli na par dni doma na Vianoce. Pamätam si presne co som v tom sne povedala: Je presne ako ona. Akoby jej z oka vypadla. Ja dufam a verim ze mi este raz bude dopriate matzdrave babatko....aj ked ochorenie sa moze zopakovat (25% pravdepodobnost ochorenia), na vysledky z genetiky cakame uz rok.....
7. lis 2011 v 08:53  • Odpověz  • To se mi líbí
@gabikatn ahoj,drzim ti palce aby ste tie vysledky uz mali a mohli byt tehu,prajem ti aby ste mali zdrave babetko v ktorom urcite najdes kusok svojej Dianky,aspon ja tomu verim,ked sa podari a budem mat babo,u nas je tiez 25% co je velmi vela a bojim sa toho.........ja som nemavala ziadne sny s mojou Sofinkou,trapilo ma to lebo ja co som s nou bola kazdu sekundu a nesnivalo sa my s nou ale druhy mali,mali krasne sny....a prisiel aj moj sen ktory sa my opakolval,bolo to nadherne a realne,snivalo sa my ze moje dievcatko lezalo na nasej posteli,bola mrtva,bolo vsetko tak ako je teraz,ale zrazu otvorila ocka a sadla si ku mne-moje dievcatko ozilo,ja som nevedela co v tej chvili,ci volat lekarom ,dat jej papat,alebo lieky ktore uz nepotrebuje?...rychlo som sla povybalovat niejake satky a dufala som ze jej budu este dobre,obliekla som ju a volala som manzelovi ze sa stal zazrak ze nase dievcatko ozilo a je uplne v poriadku a ze idem s nou von, dala som ju do kociarika a sli sme na prechadzku s kamaratkami tak ako kedisi........bol to nadherny sen a velmi zivy,takto by som si to predstavovala aj realne,skoda ze sa taketo zazraky nedeju,snival sa my este opakovane,ale v mojich snoch je malo,sniva sa aj manzelovi so Sofinkou....len ja by som ju chcela mat v sne kazdu noc.......gabikatn podla mna tie sny nam nieco chcu povedat ale to sa zrejme dozviemeneskor alebo nedozvieme vobec...myslim si ze to bol mozno aj naznak toho ze moje devcatko je v nebycku spokojne..........bala som sa zlych snov a spomienok ale popravde uz niesu uz si malo spominam na hadicky,sondicky,atd.mozno preto ze to patrilo medzi najhorsie veci co muselo moje dievcatko prezivat a niejako to potlacam.......prajem ti len krasne sny s Diankou a by si na to zle zabudla
7. lis 2011 v 09:27  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
zavidim tym z vas ktore verite v boha. ja to nedokazem. mam pocit ze keby bol boh tak by neumierali nevinne deticky ktore nikomu neublizili a maju vsetko pred sebou. a na vetu s pohrebu ked kaplan ci kto to bol povedal ze ,,mozme byt spokojny lebo je o malinkeho postarane mi budu zniet stale v usiach. ako to moze povedat, ze postarane??? ako keby issiel na vysoku!!! ja nemienim nikoho presviedcat na svoj nazor a ani neznevazujem veriacich to isto nie lebo vazne im zavidim,lebo si vsetko dokazu na ten smer vysvetlit. a tak isto mna nikto aj ked v dobrej viere nepresvedci ze boh je. nieco urcite je ale co? to az potom zistim. ja tiez nemavam nejak sny casto. a hlavne vstanem a nepamatam si ich len viem ze otvorim oci a zaleju ma slzy. a snival sa mi raz velmi hnusny sen ze som malinkeho vozila v kociariku mrtveho. a raz ze sedim a drzim ho v naruci a zobudila som sa na to ze vazne tak sedim a citim ho v naruci aj ked tam nie je. bolo mi smutno a stale aj bude.
@katuscakzms
7. lis 2011 v 11:14  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@ursul je tazke pochopit aj pre mna preco deticky zomieraju a boh si ich berie k sebe,priznam sa ze pocas 2 rokov co sa moje dievcatko trapilo som na boha zanevrela a moja viera bola nastrbena ale teraz ma to uz preslo,neviem akosi v den ked moje dievcatko odyslo do nebycka som tak automaticky prosila boha nech jej tam je dobre a musela som verit,pretoze ked verim tomu ze moja Sofinka je anjelikom a je v nebycku musim predsa verit v boha aj ked do konca zivota sa budem pitat preco sa mnohym detickam konci tak skoro put na tomto svete a preco musia tak trpiet tomu nechapem,ale verim,verim ze som,verim ze zajtra vyjde slnko,verim ze moje dievcatko je anjelikom a verim v boha......
7. lis 2011 ve 12:28  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek