• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
autor
Děkuji za účast, ten konec byl strašný, stále se nemohu úplně vymanit z myšlenek na něj, ale také jsme spolu byly šťastné, já a moje holčička, mrkněte na fotky. A manžel ji také moc miloval, byla jeho potěšení.
25. bře 2008 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Byla krásná,že?
25. bře 2008 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
mili ja mam stale slzy na krajicku a nebudem pisat ze ta chapem lebo vazne ze neviem co to je prezit svoje dievcatko a dufam ze sa mi to ani nikdy nestane :pensive:
Milenka bola a stale je nadherny anjelik :wink: posielam vele vela sil :slight_smile:
25. bře 2008 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili,nádherná holčička.Slzy mi tečou po počítači :cry: .Mili hodně sil,drž se.Obdivuji tvoji pevnou vůli,já bych to nevydržela,stát se něco mojí holčičce.Po přečtení tvého příběhu,jsem si uvědomila co vlastně doma mám.Přeji vám všem hlavně zdraví :slight_smile: .
25. bře 2008 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Mili je to strašný. :frowning2: Vůbec si to nedokážu představit. Držím ti moc palečky do dalšího života.
25. bře 2008 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili - asi jako ostatním mi to nedalo a tvůj příběh jsem si přečetla :pensive: je mi líto, co jste si museli prožít ... pláču tu :frowning2:
Buď silná!!!
25. bře 2008 v 11:59  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ja si to neviem vôbec ale vôbec predstaviť a ani nechcem... Mili... tebe veľa síl a hlavu hore...!!! Máš pre koho žiť...!!!
25. bře 2008 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
25. bře 2008 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je snad to nejšílenější, čím může Pán Bůh "potrestat".... :frowning2:
Drž se!
25. bře 2008 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili obdivuju tě,že jsi stále tak silná,asi jako každou tady mě tvůj příběh rozbrečel a hlavně ty krásné fotky,svět je fakt nesparvedlivej,tady slova nestačí,nevím co říct,drž se :frowning2:
25. bře 2008 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
mili si statočná žena, neviem či ja by som to prežila, iba asi ak na psychiatrií :frowning2: dočítala som tvoj srdcervúci príbeh a musím opakovať že si statočná a silná žena. Ja som o to svoje dieťatko prišla počas tehotenstva a to už pred 6r. a mam čo robiť sa s tým vyrovnať, ale máme tam hore anjelika ktorý nás poháňa vpred a asi aj vďaka nemu skrsla vo mne myšlienka osvojiť si dieťatko, ktoré nemalo toľko šťastia, ako tie naše dve /malá sa narodila rok po anjelikovi je to naše slniečko bez ktorého si neviem svoj život ani predstaviť/. Stále keď si pomyslím na nášho anjelika ako by mi ničo hovorilo, čaka na teba maminka jedno dieťatko ktoré ťa potrebuje hľadaj ho.Tiež to nikomu nehovorím pretože by to asi nikto nepochopil a asi by si mysleli že som paranoidna a preskakuje my. Takže teraz hľadáme to naše dieťatko, ktoré čaká na nás a prosím anjelika aj boha aby nám pomohol.
Takže mili drž sa veď tvoje detičky ti budu oporou a tvoj anjelik ti v tom určite pomôže.
25. bře 2008 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
mili, přečetla jsem si celý příběh, teď sedím u počítače a vůbec nevím co napsat. Strašně moc mě to mrzí a opravdu pláču
25. bře 2008 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili, musí to být opravdu hrozné, jsi hrozně moc statečná. přečetla jsem si tvůj příběh, slzy se mi kutálejí po tváři. nevím, co více napsat...
25. bře 2008 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili, tečou mi slzy, buď silná, nevím co na to napsat .. drž se ..
25. bře 2008 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, je mi to moc líto. Také mi u vašeho příběhu tečou slzy. Jsi moc statečná a Milenka byla určitě taky. Je to smutné, jak někdo musí opustit tento svět již tak brzy :cry: . Jsi velmi statečná a přeji ti hodně sil, abys to zvládala i dál. Milenka je na fotkách moc krásná a vypadalo jako velmi šikovná holčička. Stačilo by, kdyby si doktoři tyto fotky prohlédly, nemohli by říct, že je opožděná.
Také mě trápí přístup lékařů a hlavně ty poslední 4 dny, kdy jste museli čekat, až znovu napíší ta antivirotika. Nevím, proč se nedokázali rozhodnout dříve. To mě také dost mrzí.
Ale přeji vám všem hodně sil a zdraví.
25. bře 2008 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili ja mam dcerku,malinku a teraz som si precitala tvoj pribeh,boze tak mi je hrozne luto co sa vam stalo,moja malinka ma zrovna teraz chripku a ja ti len chcem napisat,ze sa budem za tvoju malinku modlit a aj za teba,a teraz uz idem zasa strazit snicky mojej malinkej,zrovna spinka...drz sa,myslim na vas.a budem prosit Pana Boha aby mi dal tvoju dcerku ako anjelicka strazneho mojej dcerke.
25. bře 2008 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
milenka bola krasnucka. musi to byt strasne prist o vlastne dietatko, a je mi to velmi luto. zial, taketo veci sa stavaju, a aj ked to strasne boli treba hladiet dopredu. mili mas este 4 deticky ktore ta strasne lubia a potrebuju, venuj im svoj cas a seba. venuj sa rodine, a spominajte vsetci spolu na milenku. milenku uz nic nevrati a zivot sa predsa neskoncil, este cakaju na kazdeho krasne chvile a preto ich treba prezit s tymi ktori o to stoja.
zelam vela sil. ak ti je fakt tazko a nevies to prekonat skus poziadat o odbornu pomoc, na tom nie je nic zle, a mozno sa ti trosku ulavi.
25. bře 2008 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
rezetka ahojky nic proti veřícím nemám,ale jak můžeš napsat že Bůh někoho trestá tím že mu vezme dítě to nepochopím :unamused: obzvlášt když tu osobu neznáš...
mili ahojky je mi to velice líto a držím palečky ..
25. bře 2008 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili - Tvoj príbeh je strašný, je smutný, je žial aj o tom, čo nám život prinesie. Tvoj život však ide ďalej, a Boh má s Tebou svoj plán, si tu pre svoju veľkú rodinu. Vieš, častokrát ľudia obviňujú Boha, že kde je, keď toto dovolí...Ty však určite vieš, že zlo ako také neprichádza od Boha... Okrem toho, nevieš prečo to bolo takto v Božej vôli, aby Milenka zomrela - možno to bolo "menšie zlo", možno Ťa Boh chcel uchrániť pred ešte väčšou bolesťou, ktorá by v budôcnosti za iných okolností prišla! V každom prípade Ti prajem pokoj do Tvojho srdca, a veľa sily. Objímam Ťa, a plačem spolu s Tebou, pretože to je najväčšie povzbudenie v čase bolestí - plačte s plačúcimi....
25. bře 2008 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
smiling, verici to tak rikaji..koho Buh miluje, toho.. :pensive:
mili, preji hodne sil...
25. bře 2008 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
MILI,
je mi velmi luto co ste museli prezit.moj prvy syn zomrel celkom malicky,dnes by mal 17 rokov.ta bolest prejde,ale vzdy ked vidim chlapcov v tom veku,tak ma prepadne myslienka aky by asi bol dnes.coby robil,aka by bola nasa rodina s nim.
ale zivot ide dalej a clovek sa musi koncentrovat na pritomnost a neostat v minulosti.mne trvalo skoro 15 rokov kym som sa s tym naozaj vyrovnala a kym som vsetko spracovala,ale aj tak si myslim ze celkom sa to neda.pred troma rokmi mi zomrel synovec a vtedy sa mi vsetko vratilo,vdakabohu som hned vyhladala psychologa,pretoze inak by som sa bola psychicky zrutila.
mne pomohlo vlastne az narodenie mojej najmaldsej dcery,pretoze hoci sa mi 5 rokov potom narodil druhy syn,mala som taky silny psychicky blok,ze som mala prve roky problemy lubit ho tak bezpodmienecne ako len matka moze,zo strachu zeby sa mu mohlo nieco stat .
toto som zazila az pri mojej dcere a hoci sa narodila s ds,vela sil som cerpala preve z toho ,ze som si vravela chvalabohu ze je tu ,inak zdrava a ze nema horsie postihnutie.
umrtie dietata je to najhorsie co moze matku postihnut,ale po tych prvych najhorsih chvilach ,ta urobi silnejsou,ale nesmies dopustit aby ti tial vzal silu zit,smiat a tesit sa zo zivota.
nedopust aby si mala vycitky svedomia ze sa dokazes tesit znova zo zivota,tvoja dcera by to urcite nechcela.z tvojho srdca nikdy nezmizne,bude vzdy s vami a bude ta sprevadzat . raz budes tak daleko ,ze budes schopna nanu mysliet bez slz .
zelam ti vsetko dobre a za tvoju malinku zapalim sviecku.
25. bře 2008 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte je mi veľmi luto, čo sa stalo :frowning2: ja prežívam teraz tiež nie príjemné chvile, včera by som mala termín pôrodu, keby...aj som si poplakala, ked som si predstavila, že by som mala na rukách svoje babo a takto nič...neviem si ani len predstavit, aké to musí byt hrozne prísť o dieťa neskôr, ked ho vidiš rast, ale držim palce a hlavne prajem veľa síl---
25. bře 2008 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Mili......bolí to jen číst..........mám ted dvouletou holčičku a neumím ani pomyslet.......také jsem stebou!! :wink:
25. bře 2008 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ukana dakujeme za link :dizzy_face: dievcatko bolo nadherne,jednu si vytlacim nad postielku mojej dcerusky.este raz dakujem za foto.
25. bře 2008 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
toto je moc smutné téma,ale bohužel, stalo se.holčička to byla opravdu krásná...
je mi z toho smutno, ani pomyslet, že se to může stát...
25. bře 2008 v 15:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Mili,obrovsku hrcu mam v krku a slzy sa mi kotulaju,pozeram na svoju dcerku spokojne spiacu a len samotna predstava,ze by tu zrazu nebola je pre mna nepredstavitelna,je mi to velmi luto :frowning2: Milenka bola nadherna a sikulka,pre mna by moj zivot bez malej asi skoncil,obdivujem ta,sucitim s tebou a dufam,ze tu najdes niekoho s podobnym osudom :cry:
25. bře 2008 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Marlene a kolik bylo tvému chlapečkovi, když umřel?
Jak jsi psala s tím blokem, tak to mě nyní také překvapilo. Předtím jsem všechny své děti přijala okamžitě a bez výhrad a milovala jsem je s radostí. Myslela jsem si, že Tomík bude moje nová radost a že mi pomůže vše překonat, ale zatím se s tím dost peru. Také mám pocit, že ho nedokážu vždy milovat tak, jak by si zasloužil a jak potřebuje. Mám strach z bolesti, kdyby mi třeba také umřel. Po porodu měl velké problémy, byl na ARO a už jsem si myslela, že o něj také přijdu. Díky Bohu se uzdravil, ale nějak se mi stalo, že jsem se bála ho tak naplno a bez výhrad pustit do mého srdce, bála jsem se, že kdyby mi umřel, tak bych to nezvládla, kdybych ho milovala jako Milenku. Postupně se to lepší, vím, že mojí bezvýhradnou lásku a přijetí potřebuje, ale zvláště když třeba více pláče nebo vypadá trochu nemocný, zas přijde ten strach a já se podvědomě zavírám, ačkoliv to nechci. Jak dlouho ti trvalo, než se to zlepšilo po narození syna?
25. bře 2008 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ach holky, píšete všechny, že jsem statečná, ale já mám taky někdy pocit, že pro mě tím život skončil, drží mě jen to, že nemohu opustit svého muže a své děti, to bych jim prostě nemohla udělat a tak se s tím peru. To, že mám další děti, pomáhá hlavně v tom, že člověk tady kvůli nim chce zůstat. Ale jsem taková roztržená, kvůli klukům chci zůstat, ale taky bych chtěla jít za Milenkou.
25. bře 2008 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj miliharmi, nezmyslaj tak, dufaj, ze raz vo vecnosti sa s nou stretnes, ale zi pre pritomnost a pre rodinu, oni Ta potrebuju, Boh vie, co robi
25. bře 2008 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek