• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
@kati777 precitala som si tvoj prispevok. Prezila som to iste, presne tvoje pocity, ake si mala a mas. Viem, ze to boli. Viem, ze akekolvek slova utechy tvoju bolest nezmiernia, mozem ti len napisat to, co ti pisem kazdy den. Som s tebou a vzdy budem, viem, cim prechadzas. Toto je prave to najtazsie obdobie, ktorych prechadzas. Ani mne sa nechcelo zit, nevedela som spavat, pocit nepopisatelny, ked som si lihala kazdy vecer do postele. Ten sok, ze preco ?? Preco ja?? Co som urobila??? Cim som si to zasluzila??? Kde je teraz moje dieta??? Preco mi ho Boh vzal??? 100 000 otazok, ktore nemaju konca a ja ich tak chcem poslat prec, nech sa uz netrapim. Nikdy si na to neodpoviem, ale teraz, po 8. mesiacoch to beriem ako fakt. Boli to a vzdy bude, ale zivot ide skutocne dalej, sme poznacene takou ranou, s akou sa nic ine na svete neda ani nahodou prirovnat, ani len priblizit. Ale ideme, kracame dalej, vieme sa uz smiat, vieme sa uz na nieco zasa tesit, depresie uz nie su na dennom poriadku. Tiez som to vnimala ako zivot pred a zivot po, ale uz nie, neviem preco, uz to tak nevnimam. Uz to vnimam inak, proste bol to Samkov osud, nechcel tu asi byt. Kazdy mame nejaky osud. Verim tomu a moje dieta tu pre nieco bolo. Naucila som sa to takto brat, je to pre mna znesitelnejsie. Uz mu je dobre a krasne (predtym ked mi to niekto povedal, nenavidela som ho za to, bolo to pre mna neunosne, ze moje dieta je anjelik? To ma ma akoze utesit?) a v mojom srdci je uz len teplo, ked si nanho spomeniem, este nejde velmi pomysliet na detaily, ako pisala mili, snazim sa niektore veci vypnut, ked uz citim, ze to na mna ide. Da sa to. Teraz uz ano. Aj mne byva tazko, poplacem si a idem dalej... mozno ze som sa nevyjadrila presne vo vsetkom, ako to naozaj citim, niekedy je tazko opisat svoje pocity slovami a mozno preto ma nie kazdy pochopi.
22. led 2012 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leeenka26 Zlata si,ty mi pomahaš najviac v tychto tažkych dnoch,tyždnoch,ja ti možem dakovat za velmi vela,za tu mopoc čo mi davaš každy den :slight_smile: niekedy mam vyčitky,že ta tym zatažujem,ty by si mala byt teraz v pohode,nosiš pod srdiečkom tvoje druhe milovane dietatko :slight_smile:
22. led 2012 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kati777 Neopovaz sa mat vycitky moja. Ja ti rada pomozem, mimochodom ty si mi tiez vela krat pomohla, skutocne, neboj sa o mna, ja uz som sa naucila veci ovladat a inak brat. Neviem ti to tak vysvetlit, ale sama to pochopis, ked budes o par mesiacov dalej, budes to trochu inak vnimat. Tym samozrejme nechcem povedat, ze ta to prejde, alebo tak, to nie, ale budes s tym zit tak ako napr. ja. Ideme dalej. Nase chrustiky to tak chcu.
22. led 2012 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 Dakujem ti za všetko :wink:
22. led 2012 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kati777 Nemas za co milacik :wink:
22. led 2012 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miky myslela som na teba ako ti je lebo dlho si tu nebola.....mam podobne zmyslanie ako ty,,denne chodim za Sofinkou a prosim ju aby nam odpustila ze sme jej dali do vienka tie zle geny ...stacilo by tak malo a bolo by vsetko v poriadku,prosim ju nech my odpusti ze som jej nedokazala pomoct a ze sa nehnevam ze sla do nebycka....ale
@miliharmi to napisala spravne preco je to tak...ma pravdu a vzdy vie napisat slova ktore nas presne vystihuju a slova ktore nas vedia povzbudit.........miky posielam ti objatie ....
23. led 2012 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
vcera som priviedla na svet svoje dievcatko.....na svet ktory jej nebol sudeny,mala by uz 3 rocky a ja mam otazky ako by vyzerala,o kolko by bola vecsia a mnoho dalsich otazok....chcem tento den oslavovat lebo bol najstastnejsim v mojom zivote ale neviem...smutim lebo sa my vynaraju na povrch nase posledne3 dni....posledny krat kedy som ju mala naposledy v naruci ked som s nou utekala snad cez tu najdlhsiu nemocnicnu chodbu za sestrickami a kricala ze my nedycha...ach to bolo posledny krat a pre mna to je neskutocne bolestive ze za takychto okolnosti....preco sa my vynaraju taketo skarede myslienky,na jej posledne dni ktore len spinkala ale snazila sa otvorit lave ocko a pozriet sa na mna no nedarilo sa jej ale tiekli jej z neho slzycky ktore som jej utirerala so slzami v ociach ..a ja som musela ist od nej domov z bolavym srdcom ze ju tam nechavam samu a nieje jej dobre....skarede myslienky na posledne chvilky....kedy my bolo oznamene ze Sofinka odchadza a ja som drziac ju za rucku,s placom a hrcou v hrdle ,,musela,, sa s nou rozlucit.. rozlucit a povedat jej ze moze ist do nebycka,ze chapem ze nevladze,ze ju budem mylovat a nebudem sa na nu za to hnevat......preco sa my to vsetko vynara v den ked som bola najstastnejsia..preco to nechce odist prec...niekde kde to v mojej mysli nenajdem....je my tak tazko..boli to tie najhrozivejsie dni nielen pre mna ale aj pre Sofinku,vela si vytrpela ale bola statocna.........Sofinecka moja milujem ta srdce moje a navzdy budem...bud my v nebicku stastna...s tatikom ti posielame tisice bostekov CMUK
23. led 2012 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@katuscakzms je to take smutne strasne smutne :frowning2:
23. led 2012 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Mili.Každý den na tebe musím myslet mojí mamce také zemřelo miminko,ale jak říkáš je něco jiného přijít o miminko a o 2 leté dítě je jasné že každá maminka cítí to samé.Nejhorší je to že od tebe čtu jak se trápíš a trápí mě to taky pomoct ti nedokáže nikdo Milenka byla nádherná holčička moje kamarádka má holčičku rok a pul jí je a je strašně podobná Milence.Takže když vidím malou Báru vzpomenu si na MIlenku :´(.Máme v rodině taky neco hroznýho máme bratránka Radečka -14let,Honzík -9let, mají nemoc která se nazývá svalová disfunkce Ráďovi to našly v 5 letech což je dost pozdě je od svých 8let na vozýku a je to každým dnem horší a horší vidíme jak se to stále zhoršuje a před očima nám umírá honzík podstoupil léčbu která byla testována jen na myšlích takže se uvidí zda pomůže doufáme že jo,ale pro Radečka není lék.:( pro deti na vozíčku ještě nezačali studovat a zkoumat co by těmhle dětem v jejich stádiu nemoci pomohlo což je strašný Začínají mu přestávat fungovat ruce blíží se to k srdci.Jak mile se to k srdíčku dostane zemře :´(.Je to těžké vyrovnat se se ztrátou dítěte neumí si to přdstavit nikdo jen ten který to prožil :( Mili zkoušela jsi nějaké poradny o se týče tvého případu ?Hodně by ti tam pomohly teda alespon doufám :´( :frowning2:
23. led 2012 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms ....neexistujú žiadne slová, ktoré by zmiernili tvoju bolesť...niekedy si hovorím, keď večer idem spať, že ráno sa zobudím a zistím že to bol iba zlý sen a Sofinka tu bude s nami...no a potom prídem na to že to nie je možné...niekto mi povedal, že som silná žena že som dokázala zvládnuť toto obdobie, ale akú inú možnosť mám ako zvládnuť to? ...toto pochopí len to kto to prežil...prišla som o veľa ľudí o ktorých som si myslela že sú priatelia, ale prečo to nedokázali zvládnuť tak ako ja... neviem...už to neriešim...
Mamičky anjelikov držte sa, naši anjelikovia posielame veľa pusiniek do nebíčka...Sofi, ľúbime ťa ale ty to vieš....
23. led 2012 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahojte baby. v piatok som si zlomila nohu a tak sedim doma ci skor lezim :frowning2: a poddavam sa depresii. stale rozmyslam ze preco? ale este som nedosla na odpoved
23. led 2012 ve 12:29  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabinap12 vzdy som nemala rada vetu ,ze aka si silna...
23. led 2012 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@tamulik najhorsie je nikdy ani nedostaneme...
23. led 2012 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul no ved to. ale stale budeme hladat odpoved
23. led 2012 ve 12:56  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tamulik clovek ked nad tym stale premysla tak stale ma len otazky preco sa taketo veci deju detickam,ktore nikomu nikdy neublizili. ta bolest je stale rovnaka a stale aj bude mozno naucena davat ju do uzadia ale bude a ked si predstavim ze niekto povie ,,to prejde,, je mi na grc z takych reci . vobec si neuvedomujem ze je to neskutocnych strnast rokov a ja sa tu tmolim zivotom... som stastna ze mam dve deticky doma ale som nestastna ze to jedno nie a nikdy ani nebude uz doma...
23. led 2012 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojte, aj ja patrím bohužial do tejto skupiny. Dnes sú to presne dva týždne, čo mi oznámili tú najhoršiu správu, že náš drobček je už anjelik. Dnes by mal sedem mesiacov. Narodil sa v 36tt, ale to by nebolo až také strašné, ale mal vrodenú vývojovú vadu - atréziu pažeráka. Nemal prepojený pažerák so žalúdkom, takže nás čakala operácia. Nakoniec bolo tých operácii viac, ale to sme zvládli dobre. Ale dostal sepsy, mal ich asi 7 za tých 6,5 mesiaca a tú poslednú bohužial nezvládol, jeho telíčko už bolo unavené a už nevládal bojovať, môj maličký veľký bojovníček. :frowning2:
23. led 2012 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
maminky.. vždycky se přemáhám sem nejít.. jelikož pak bulím jak želva.. a to i ted.. můj syn měl těžkou infekci, která mohla skončit smrtí,ale dostal se z toho.. jen jsem prožila horor.. a ten strach o dítě.. z části chápu jak se cítíte.. všem maminkám chci popřát hodně síly... at máte sílu rozdat svou lásku dětátku které teprv přijde... čeká na VÁS...
23. led 2012 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahojky Kati777 moc dobře vim čim si prochazíš ale uvidíš že to časem přebolí.Ja jsem stratila syna 29.9.2010.kterému bzlo pouhých třiapůl měsice a už si začinal broukat.Taky jsem z toho byla na praškzy ale dostala jsem se z toho člověk si musi říc že de život dalJa jsem se sbivalim rozešla protože nechtěl slyšet o tom že by jsme si pořidili jiný.Tet mam nového přitele a čekame každym dnem na narození chlapečka.Stímto ti chci říc že te to časem přebolí a pořidíš si jiný.Držim ti palce že to zvladneš akorad musiš věřit a byt silna.jestli si budes chtit otom promluvit tam jsem ochotna to stebou probrat :cry: :slight_smile:
24. led 2012 v 10:17  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cvrcek159 ono to ale nikdy nepreboli, ono sa clovek z toho nikdy nedostane, ale casom sa ta bolest otupi, je ina, je v ustrani, ale toto je podla mna a myslim pre veeelmi vela matiek, co stratili dieta vec nezmieritelna. Deti by nikdy nemali prezit svojich rodicov, mali by rast a zostarnut a zit a nie umriet.
24. led 2012 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
@twins_sovovi Ahoj, děkuji za pochvalu Milenky a za vzpomínku a myšlenky na nás. :slight_smile: Radečka je mi moc líto, už jsem o tomto onemocnění několikrát slyšela nebo četla a je to jedna z nejhorších věcí, když se vlastně čeká, kdy to přijde :frowning2: .
Jinak mě nepřijde, že bych se v současnosti nějak moc trápila, možná jsi četla příspěvky z dřívějška, ono se to zdá, ale tahle diskuse už běží asi 4 roky, takže co jsem psala na začátku, to už nyní tak intenzivně neprožívám, ale prožívají to tady bohužel další maminky, které to mají čerstvé. Samozřejmě jak píše
@leeenka26 , úplně to bolet nepřestane, to je jasné, i po letech mohou přijít chvíle, kdy to intenzivně zabolí.
24. led 2012 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky kati777 přítelkyně mi o tom řekla co se ti stalo a můžu ti říci že mě to taky mrzí já dělam dlouho nemocnýma lidma vím jaký to je ale nezdavej se život jde dál jednou se ti to otočí a budeš štastná přítelkyni se to stalo to samí a to jsem ji ještě neznal a tedka čekáme dítě a taky nevíme jestli bude zdraví vše zaleží na imutě dítěte jestly má obrane látky držíme ti palce abys to vše ustála je to zaleží na psichyce každej ti vtom pomůže ale najdou se lidi ktere ti řeknou proč nebo se ti budou vyptávat na cokoliv kamarády si vždicky najdeš ale přátele se těžko hledají v kor tehle době co se týká ditěte tak nato jsem hákliví mám dvanasti letou dceru a má bezlepkovou dietu na furt a taky už nemusela žít kdyby zůstala u matky tak se jí vzali mojí rodiče u mě je to dlouhá hystorka proč je u své babičky jsem byl ještě mladej víc jsem to nerozebýral potrebovala víc péči a věříme oba že jednou se k tobě život krásně otočí k lepšímu
24. led 2012 ve 20:06  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kati777 ...je mi to moc, opravdu moc líto :cry: .
24. led 2012 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kati777 je mi velmi luto ze si musela toto vsetko prezit :frowning2:
24. led 2012 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Práve som si ja hlúpa pozrela fotoblog jednej maminky, ktorej zomrelo dieťatko na onkologicé ochorenie a teraz tu revem ako šialená. Vrátili sa mi všetky tie spomienky, keď som videla tú zúboženú tváričku. Oni sa tie dietky v trápení na seba tak podobajú.
Je to presne tak, ako ste tu dievčatá písali. Bolesť časom ustúpi do úzadia, ale beštia čaká a občas sa vracia.
U mňa je to teraz ťažšie tým, že a blíži obdobie, keď choroba prepukla a násldne výročie úmrtia. A medzi tým 13 mesiacov bolesti a beznádeje.
Ešte aj je zaruška v tom veku, ako bol Filipko pri ochorení. Občas sa neovládne a v duchu si ich porovnávam, čo vie ona a vedel on, či sa podobajú.
A potom tá strašná bezmocnosť, že som tomu nemohla zabrániť a rovnako bezmocná som stále.
Je to tak , občas prídu ťažké chvíle. :frowning2:
24. led 2012 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@abbey1 najtazsie su taketo obdobia ked si nieco propominame....a prave v takotmto obdobi mame asi tendenciu si pozerat albumy,nielen nase ale aj ine ktore nam pripominaju nase deti ,lebo mas pravdu ze su si v trapeni podobne,a spominame az do najhlbsich detailov......je to tazke....musis byt silna,aspon koli dievcatam a urcite ti pomozu prekonat toto zle obdobie svojou pritomnostou ved su to rozkosne kocky...ale urcite nebudes chciet pred nimi ukazat svoju bolest a budes ju musiet skryvat vo svojom srdci a to je narocne....myslim na teba ....
25. led 2012 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mirkapb je my tak smutno ked tu pribudne niekto novy....a dalsi malicky anjelik,mrzi ma to ze tiez musis taketo nieco prezivat,ak sa potrebujes vypisat zo svojich spomienok alebo bolesti zajdi na tuto diskusiu....pomahame si tu v tychto tazkych zlomoch v nasich zivotoch....
25. led 2012 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tamulik ahoj...dlho si tu nebola,myslim na teba stale......mala si uraz?......
25. led 2012 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi To jo asi jsem četla z dřívějška co jsi sem psala tvuj příběh je napsaný tak s citem ,něhou a hlavně láskou že jsme to ukázala mamče a švagrové strašně jsme u toho bulely a řešily to že kdyby doktoři včas zakročili tak tu milenka mohla být :´( :frowning2: Když nám byl jeden měsíc tak mi z tažky na kočárek vyklouzla rukojet a malá mi spadla hlavičkou na schody :´( Upadla do slabého komatu a měla pohmožděný mozeček nejhorší bylo vidět jak jí vyšetřujou a zavádějí jí do hlavičky kanilu myslela jsem že mi je vezmou byla jsem na kraji zhroucení držela mě Sandruška,ale Sárynka ležela a jen spinkala snažily se jí vzbudit nevím co s ní dělaly najednou začala brečet tak se mi ulevilo,ale vidět to jak malá kvuly mě "i když to nebylo samozřejmě nebylo schválně"nejradši bych si ublížila sama yčítám si to do ted malá je zatím v pořádku ,ale hrozí nám epilepsie bojim se toho strašně moc a nikdy si neodpustím co se stalo.:( Ale už bych v životě nechtěla cítit ten pocit co jsem měla když mi malá brečela v náručí a z ničeho nic usla a nehýbala se když bych se vžila do tebe muselo to ýt milionkrát těžší a horší asi bych musela jít taky ubíjelo by mě to celý život asi jsem v tomhle blázen.Co mi mamča vyprá věla tak jsem jí držela já když zemřel bráška byla taky trochu "blázínek" Nikdo se nesměl dotknout kočárku měla i občas záchvaty a kočárek povolila dát pryč až po roce asi by se zblíznila kdybych tu nebyla já :( Proto mě dost zaujala Milenka včera jsem na ní myslela celý den.Proč je osud tak nespravedlivý a bere si děti vždyt nic neudělaly ...:ˇ((((
25. led 2012 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@abbey1 To je normalne, ze ked si pozrieme podobny fotoalbum alebo precitame podobny alebo rovnaky osud, ze nam to pripomenie ten nas este viac. Asi by sme to nemali robit a este si to aj uvedomjeme ale co nas k tomu taha?? Niekedy mam ja osobne pocit, akoby sa to nestalo, akoby to bol len sen, nemas niekedy ty taky pocit? Ja napr. nemozem chodit na hrob, len v najnevyhnutnejsich pripadoch, chcela by som tam chodit za nim kazdy den, ale potom si uvedomim, ved on je so mnou stale, tam je len jeho telicko. Najhorsie ze nielen smrt, ale hlavne to, ze nase dietky trpeli, to najviac boli. Ja som sa vecer predtym nez moj chrustik odisiel, modlila, aby uz odisiel :( take bolesti mal, ze som nacisto odhodila svoje ,,sebecke" city voci nemu a priala som si len jedno - jeho ulavu, aj ked som vedela, ze po tom pride hrozna bolest, ktoru som si este sama nevedela ani predstavit. Doteraz som neprisla na to, ci su to fazy, ktorymi clovek prechadza, alebo co to vlastne je. Ale asi ,,najlepsi" bol sok. Ten trval chvilu, striedalo sa to s ulavou, divne vsak? Bilo sa to medzi sebou. Chcela som ho nazad, ale bola som rada ze uz netrpi. Viem, ze tu to mozem povedat a ze tu ma za to nik neodsudi. Viem, ze mojho chlapceka uz nic neboli...Aj nam sa blizi vyrocie. 7.3. Co mam v ten den robit? Mam upiect tortu, alebo to mam dignorovat? Ja vobec neviem, nechcem cely den preplakat. Za dva tyzdne budem mat svadbu. Bojim sa aj toho. Emocie na mna dolahnu mozno a ja budem plakat a vsetci si budu mysliet, ze od stastia. Nebudu daleko od pravdy, ale mne bude smutno aj za Samkom.
25. led 2012 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojte maminky anjelikov. Aj ked k vam nepatrim,ale stala sa nam tragedia v rodine minuly tyzden, tak aspon sa vypisem z toho :frowning2:
Sesternica mojho muza prisla o dietatko pri porode. Je epilepticka, aj naprike zachvatom mala v pohode tehotenstvo, plod bol zdravy. Teraz koncom januara mala termin porodu. Minuly utorok navecer dostala bolesti, bola vtedy na navsteve u rodicov na inom konci mesta, tak jej zavolali zachranku a mama jej sla domov pre veci. V nemocnici jej robili monitor a tam bolo vidiet ako klesaju ozvy a uplne sa stracaju, plodova voda bola hnusna, no ju nechali rodit prirodzene a dietatko bolo uz bez znamok zivota a ani ho nemohli ozivit aj ked sa snazili. Dievcatko malo 3300g a 49 cm uplne donosene,krasne. Pitva preukazala udusenie, nic viac. Mamicka a jej starsia dcerka 8 rocna su uplne z toho na nervy, v pondelok mali pohrab a mamicka len kricala," dietatko moje"...uplne sa zosypala chudinka.
Odkedy som sa to dozvedela nemozem spavat a stale premyslam,preco lekari nekonali rychlo a neurobili CS :cry: :cry: :cry:
25. led 2012 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek