• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
@monikamarcel je mi hrozne ľúto, čo postretlo vášho syna. každá smrť dieťaťa je hrozná, ale zbytočná smrť je ešte krutejšia. Stále sa točia hlavou myšlienky, že sa tomu dalo zabrániť. Mne tak zomrel 6 ročný brat, lebo ho neboli schopní diagnostikovať. Poslala ho domov pediatrička i lekárka na pohotovosti a ráno sa už neprebudil.
Neviem ani popísať, ako my je vášho synčeka ľúto. Držíme nad svojími deťmi ochrannú ruku a potom príde takáto tragédia, ktorej nedokážeme zabrániť. :frowning2:
29. únor 2012 ve 23:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
monikamarce :frowning2: nenachádzam slov na tvoju bolesť aby ju utíšila je mi to strašne ľúto i pre to že ja mám deti a neviem si to ani len predstaviť , asi by som zošalela . Na hlúposť a nezodpovednosť lekárky tiež neviem nájsť slov . Chcem , ak môžem Ti poradiť . Aj mi sme mali v rodine stratu a veľkú bolesť aj keď je to už pár rôčkov nie je dňa keby sme si na Táničku nespomenuli. Manželovej tete v priebehu dvoch týždňov umrela 13 dcérka ich jediná . Ako by chrípka , teplota , bolesť hlavy, únava . Nakoniec je zistili leukémiu .Udialo sa to strašne rýchlo , dievča v plnom rozkvete , aktívna nik by to nebol predpokladal . Teta s ujom po tejto udalosti začali navštevovať terapeuta veľmi im pomohol aj keď na bolesti neuberie ale pomôže psychicky sa zorientovať a zaradiť sa späť do života . Prajem Vám veľa , veľa síl .
1. bře 2012 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@monikamarcel Je mi moc lito, co prave prozivate cela rodina... S tim pranim, by se mi o mem synkovi treba jen zdalo ve snu, ti moc dobre rozumim. Take jsem si denne prala, by me takto navstivil, ale az za hodne dlouho se to podarilo.. Tak Ti moc preju, by tebe navstivil co nejdriv, nebo jinak ti dal vedet, ze tam, kde je nyni, je mu dobre, a to, ze muze ted prozivat blizkost Boha a pro nas nepredstavitelne stesti, to je i tvoji zasluhou! Bo jsi ho porodila a vychovala z nej krasneho cloveka a dala mu lasku. Preji hodne sil a stalou viru ve shledani! A gratuluju k tomu, ze jsi dokazala si sednout za pocitac. Mi tato diskuze moc pomohla a snad pomuze trosku i tobe...Drzte se vsichni!
1. bře 2012 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@monikamarcel
Drahá Monika, posielam ti hlboké a silné objatie.....je mi to strašne, strašne, strašne ľúto...my "to" máme 2,5 roka odkedy od nás odišiel 16 ročný syn - v priebehu sekundy.............bez varovania.....ŠOK, ktorý ma odrovnal...aj napriek tomu časovému odstupu o "tom" ešte neviem hovoriť. Prvé dni "potom" mám takmer celkom zahmlené, pamätám si len šialene obrňujúcu tupú bolesť a trhanie vnútra....neschopnosť, žiť, dýchať, byť ....bez odbornej pomoci, tu asi dnes tiež nie som. Musela som vyvíjať nadľudské úsilie, aby som dokázala existovať pre mladšieho syna a manžela. Viem, čo teraz cítite, možno nenávidíte celý ten "normálny" svet, ale máte na to plné právo, pretože to, čo sa nám stalo nás oprávňuje to mať takto bez výčitiek zo strany okolia. Držte sa moja, sme tu s vami, myslím na vás a vášho Marcelka a som smutná z toho, že dnes večer, keď budem zapaľovať sviečku budem myslieť aj na vás oboch. A ešte niečo, jemu je určite dobre, po tých dvoch rokoch som o tom na milión percent presvedčená, že našim deťom je už dobre. Jeden dôležitý odkaz pre vás: Vie, že ste ho mala rada, že bol ten naj, naj , niekedy si to nahlas hovoriť nemusíme, veď ste jeho milujúca maminka a takou navždy ostanete. Tiež som si priala spočiatku radšej nebyť, čakala som na noc s nádejou, že príde za mnou do sna - žiaľ len dva krát sa tak stalo, ale boli to neskutočne úžasné a posilňujúce okamihy. Verím, že aj u vás to tak bude, len musíte veriť a vyčkať. V tomto šialene ťažkom období robte len to, čo vyhovuje vám, nevšímajte si vôbec cudzích ľudí, nepočúvajte to, čo nechcete, snažte sa so zdravým rozumom prečkať tých niekoľko najťažších mesiacov na začiatku aby ste raz mohla i vy svoju silu posunúť ďalej. Nezabudnite prosím, že aj vaši chlapci vás veľmi potrebujú - malinký a aj starší vo veľmi citlivom veku. Objímam vás a všetky maminky na tejto stránke z celého srdca a posielam trošku tej málo sily, ktorú pomaličky začínam po dvoch rokoch nachádzať. Mám vás rada a ďakujem, že píšete.
1. bře 2012 v 09:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@monikamarcel to je opravdu strašný je mi to moc líto, ale víš máš tu ještě dva klučíky a ty tě potřebují vím že todle hrozně bolí a rozhodně bych doktorku zažalovala nevim proč nebyla schopná zavolat vrtulník a kluka převézt je to rozhodně její vina a měla by bejt pořádně potrestaná todle nesmí zůstat nepotrestaný. Drž se kluci a amnžel tě potřebují i jim bráška chybí a pokud je ti takhle špatně najdi si nějakýho terapeuta a možná by to pomohlo všem celý rodině. Drž se
1. bře 2012 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@monikamarcel ťažko hľadať slová na takúto hroznú tragédiu, mám takmer 16 ročného, tiež najstaršieho syna a nedokážem si predstaviť, že by som musela prejsť niečím tak strašným, čím prechádzaš Ty a Tvoja rodina. Neviem vám pomôcť , no budem sa za vás modliť..
P.S. Niekto JE ZODPOVEDNÝ za to, čo sa stalo Marcelovi !
1. bře 2012 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mirkapb Dianke robili geneticke testy iba na urcenia karyotypu, to sme mali v poriadku...Nevedeli ale dlho urcit diagnozu, casom iba podla priznakov urcili ze je to kongenitalny nefroticky syndrom....Co sa ale nikdy nijako nepotvrdilo, pretoze v BA nam tvrdili ze je to velmi ojedinele ochorenie a vcelej europe nie je klinika, ktora by vedela spravit gen.testy na toto ochorenie. Nasli sme si teda kliniku v amerike, no tam poistovna nepreplaca, chceli sme to tam aj tak poslat ale doktorka nejako s tym otalala...az to nabralo rychly spad a dianka zomrela. Potom uz nikto nic neriesil. Ja som ale hladala dalej a nasla som kliniku v BA, kde to vedia spravit, tak sme tam boli, diankinu izolovanu DNA som mala. Povedali ze do dvoch mesiacov budu vysledky, ale cakame uz takmer rok a pol, uz som tam dva krat volala a doktorka ma sfukla, ze oni maju moje cislo a ked nieco budu mat ze zavolaju. Vraj musim byt trpezliva, lebo nie sme akutny pripad. U nich je akutny pripad zijuce dieta alebo tehotna zena.....Vraj poistovne preplacaju iba X ukonov mesacne.....Tak neviem ci je to naozaj tak alebo zistili nieco co nemam vediet. Diankinu diagnozu sme mali prelozenu do anglictiny a v Chicagu vybaveneho lekara s 35 rocnou praxou v oblasti nefrologie a ten ked to precital tak povedal ze diagnoza nie je spravne urcena ale nemôze to tvrdit na 100% pretoze nevysetril dieta, je to iba z papierov. Iba sme chceli aby nasa lekarka z BA komunikovala s tymto lekarom ale nebola ochotna, vymenila si s nim dva maily a skonstatovala ze ona vie deti liecit....No prosim pekne!! Do Ameriky poistovne nic nepreplacaju, takze to bolo nerealne ist tam na svoje naklady a do nemecka nas nechceli posunut. Mne a manzelovi geneticke testy nerobili, rada by som vedela ci naozaj sme nositelmi toho "spatneho" genu, ale neviem ako lekarov k tomu dokopat......Tvoj Misko mal aku diagnozu, ak mozem vediet?
1. bře 2012 ve 12:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monikamarcel dovoľ mi vyjadriť ti hlbokú a úprimnú sústrasť, nie je nič, čo môže prekonať startu vlastného dieťaťa a ešte takýmto spôsobom. Musíš sa snažiť žiť pre tvojich synov, ktorí ťa milujú a potrebujú a verím tomu, že Máca je stále pri tebe a na Vás všetkých dáva zhora pozor. Ver ,že by určite nechcel, aby si si niečo spravila , alebo sa trápila. On vždy zostane s Vami vo Vás , vo Vašich spomienkach. Ale určite by som hľadala spravodlivosť pre neho /aj keď Vám ho to už nevráti/ prostredníctvom správnych orgánov, pretože táto pani doktorka môže aj iných urobiť veľmi nešťatnými, keďže je zjavne presvedčená o svojej neomylnosti a odbornej spôsobilosti. Až mi je zle, keď si to predstavím. Tiež som prežila veľa v zdravotníckych zariadeniach od svojich 16tich som sa starala o svojich rodičov po mrtvici / najprv mamina , keď mala 47a keď som mala 19 aj otec dostal/ a neskôr som za pomerne tiež dramatických okolností potratila moje dieťatko tuším v 16tom týždni a prístup toho pána doktora bol priam do neba volajúci strašný a ja som vtedy nič nespravila a mala som!!!! namiesto toho, aby rýchlo riešil a ukončil moje nešťastie nechal ma ďalšie hodiny trpieť s tým, že to dieťa musím sama porodiť/ ono stále žilo, cítila som pohyby/ , bola to jednozančne najhoršia vec ,č o sa mi stala.

Prajem Ti veľa síl, aby si našla tú správnu cestu k prekonaniu tejto nezmieriteľnej bolesti
1. bře 2012 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabikatn Miško mal atréziu pažeráka, nemal spojený pažerák so žalúdkom, chýbalo mu na pažeráku 2,5 cm, tak mu to museli operovať a spájať, operovali ho, keď mal 7 týždňov, teda vtedy mu to spájali, operácii sme mali viac, prvýkrát ho operovali, ked mal 4 dni, to museli zistiť, aká veľká časť pažeráka mu chýba, potom týždeň na to ho museli náhle operovať znova, lebo sa mu urobila dierka na žalúdku, vtedy ho už začali pomaličky kŕmiť, ale fakt pomaličky len 1 ml každé tri hodiny a postupne denne pridávali, lenže mal maličký zalúdoček lebo, ked bol v brušku a nemal riadne vyvinutý ten pažerák a neprehĺtal ako iné bábetká v brúšku plodovú vodu, tak žalúdok a aj črievka mal malinké, to sme tiež nevedeli, že žalúdok a črievka začnú pracovať, ale to sa podarilo a potom už to fungovalo ešte pred tou operáciou, ked mu to spájali. Mylne som si myslela, že ked operácia dopadne dobre a bude to mať spojené, že už bude ok. Operácia dopadla dobre, mal to spojené, ale mal strašne oslabenú imunitu a ohrozovali ho sepsy (infekcie v krvi) a jedna ho napokon zabila, vždy sa z jednej dostal a ked už si organizmus zvykol na antibiotiká prepukla dalšia. A staršie detičky sú zdravé? Náš Adamko je zdravučký, našťastie, preto vraveli doktori, že toto bola len náhoda. Tiež je to ochorenie, ktoré sa málo vyskytuje, že ročne majú tak 1-3 prípady a pred 10-15 rokmi nevedeli takýmto detičkám pomôcť vôbec.
1. bře 2012 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andílka nemám, ale nedá mi to vám všem popřát mnoho sil. Dneska jsem zaslechla písničku, tak posílám odkaz.
Držte se a at je vám brzo lépe. Ikdyž slovo ,,brzo,, je realivně dlouhá doba. Pokaždé když sem nakouknu, tečou mi slyzy....ale jste tak silné. Máte moji poklonu.
http://www.youtube.com/watch?v=dE-WEJpQpMw&feature=share
5. bře 2012 v 10:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zajtra to budú dva roky, čo naša Dianočka odišla do nebíčka....
Cez rosu v očiach slza sa tlačí,
po tvári nekončene dlho páli,
len minútku s tebou - to mi stačí,
či len okamih krátky a ospalý.
Tak hlavu do vakúša skrývam
a prosím, prosím, prosím,
nech sa mi o Tebe aspoň sníva.
Chýbaš nám bambuľka strašne mooc.......
7. bře 2012 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
Smutny den. Samkov den v nebicku. Tlacim a drzim slzy, nech neplacem, nech uz netrpim, nech uz to male zlato co vo mne rastie nepociti moj zial, nech nevie, ze jeho brat, velky maly brat tu uz nie je. Ja mu to jedneho dna poviem. Samko, dnes je tvoj den, tvoj den, tvoj rocik, prvy. Sme smutny a mali sme byt vesely. Trapim sa ze tu nie si. Uz mam uplne zablokovany mozog, ktory sa snazi potlacit, to co si pameta z tych 59 dni. Dlhych dni bolesti a trapenia a nadeje, ktora odisla aj s tebou. Samko milujem ta a aj to je slabe slovo. Mam pred sebou tvoju tvaricku a ako si na nu spomeniem, chce sa mi umriet. Za chvilku ta porodim, ked sa vratim o rok...Prisiel si na svet o 21.30. Milacik, ked mi ta odnasali, vytrhli mi srdce, hodili ho zralokom a to som este nevedala, co ma caka.
7. bře 2012 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Pokaždé, když se přihlásím na koníka a zahlédnu na stránce tuto diskuzi, tak se mi sevře žaludek a je mi do pláče. A taky si hned vzpomenu, když jsem na malého třeba několikrát houkla nebo že jsem se mu víc nevěnovala a hned je mi to moc líto.To proto, že nikdy nikdo neví , co se stane a jestli o to svoje miminko nepřijde. Vůbec nechápu, jak to můžete zvládat,musíte mít všechny nezkutečnou sílu....
7. bře 2012 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahoj, jdu k vám pro radu. Moje kamarádka dnes přišla o miminko, měli se nám narodit stejně (sstejně jako naše první) ale dnes bohužel zjistili že malému přestalo být srdíčko. Prosím vás o radu jak jí můžu co nejlépe pomoci všechno zvládnout. Docela se děsím i toho jak bude brát to, že mě se miminko narodí... Je to moc pro nás všechny smutné :cry: ale i tak jí chchi být oporou pokud to půjde. Počítám i s tím že nás třeba nebude chtít vidět...
Děkuju za vaše rady a postřehy...
9. bře 2012 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zdeniii Ja mam dve blizke kamaradky, mely jsme na den stejny termin... je to 1,5 roku, sice se casto navstevujeme, ale dodnes je mi z kazde navstevy smutno.

To hlavni? Nech ji truchlit, naslouchat, nerikej ji zadna klise... protoze to spis ublizi nez pomuze.

Mne nejvic pomohlo: vypadnout z domu, jit na castecny uvazek zpet do prace, odjet treba na dovcu... ale prvni mesic dva jsem byla bludicka. Muzes ji doporucit www.anjeliky.sk a www.dlouhacesta.cz, sekce Prazdna kolebka.
9. bře 2012 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@veruska007 Moc děkuji. Tohle se prostě stávat nemá. Naštěstí má doma ještě holčičku a ta jí bude držet nad vodou, přeci jí jen jsou teprve dva roky a maminku moc potřebuje...
Přijít o miminko na konci těhotenství musí být šílené, ostatně jako v jiný čas to je jasné...
9. bře 2012 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zdeniii tohle se opravdu stávat nemá.
Já jsem měla doma taky 2letého syna,když jsem přišla o dceru a můžu říct,že v té chvíli mi to nepomáhalo vůbec.Zníto asi hrozně,ale v daný okamžik mi to bylo jedno.Čeká ji těžké období.
Držte se.
9. bře 2012 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zdeniii Zažila jsem to samé, přišla jsem na konci těhu o chlapečka stejným způsobem jako tvá kamarádka a moje nejlepší kamarádka v té době byla také těhu.
Podle mě na tohle není rada, to je podle toho jak na tom bude kamarádka.
Mě všichni napsali sms jak je jim to moc líto jak mě mají rádi atd. noo vážila jsem si toho, ale tenkrát mi bylo všechno jedno, nechtěla jsem nikoho vidět, s nikým mluvit kromě manžela. Až asi 2 týdny po jsem začla postupně přijímat návštěvy typu rodina a i právě nejlepší kamarádku. Moc jsem jí miminko přála, ale zároveň ve měla byla taková bolest, proč ona a ostatní těhulky mít miminko můžou a já ho musela ztratit.
Ona se každou návštěvu cítila taky hrozně vůči mě, ale zvládly jsme to, dokonce jsem jí poprosila, aby mě vždycky informovala jak dopadla při každé kontrole u dr.
Až v dalším těhu mi řekla, že ten den co se mi to stalo nebyla schopná nic sníst a jen brečela.
Takže bych jí být tebou podpořila sms, pak bych chvíli počkala zda se ozve sama a když ne, tak za nějaký čas bych jí zase napsala.
Přeji jí hodně síly, ta je opravdu nejdůležitější.
9. bře 2012 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leopolda
@radusv moc děkuju za zkušenosti

ZAtím spolu komunikujeme normálně, volali jsme si dnes snad 5x. Je opravdu moc statečná, ale to nejhorší jí ještě čeká zítra . budou jí vyvolávat porod :cry: Myslím že tím se to hodně rozběhne...
Stejně se jí snažím být pořád oporou. Určitě to s manželem a dcerkou zvládnou, ale i tak... chjo...
9. bře 2012 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zdeniii Je to skoro přesně rok co jsem si tady byla taky pro"radu" ohledně mojí kamarádky :frowning2: To samé...jen se jí malej 3 dny před termínem porodu uškrtil na pupeční šňůře,to ale nevěděla,v den termínu začala mít normálně kontrakce,pak jeli teda do porodnice a ozvy žádné,praskla jí voda a ta byla...no nebudu rozvádět víc :unamused: byl to šok pro všechny a musím říct,že i pro mě,nebyla schopná nic psát,s nikým mluvit...tak jsem jí jen napsala,že až se bude cítit,ať napíše,že na ní myslím a jsem tady pro ni".....trvalo to skoro 2 měsíce než mě zavolala a řekla,co se vlsatně stalo,já to prostě nechápala a byla jsem tak mimo,že jsem sama schodila za 3 měsíce 4 kg-pořád jsem si říkala,že je to jen nějaký sen,pořád jsem čekala,že napíše,že si dělá srandu-byť špatnou :frowning2: bohužel......porodila přesně na termín,ale odjela sama :frowning2: Ale jak píšu,jen jí napiš že až se bude cítit,ale že jsi tu pro ni :unamused: to pomohlo teda u nás,opravdu nevnucovat se-i když třeba zrovna ta tvoje kamarádka,bude o tom chtít mluvit,to záleží opravdu na ní :pensive:
9. bře 2012 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra.
9. bře 2012 ve 20:42 • bazalka4
@crca spíš taky hodně řeším to až se mi narodí malý jak jí to říct jak s ní komunikovat potom... mám strach z toho aby neviděla to že mohla mít taky tak starého kloučka... :cry:
9. bře 2012 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zdeniii to si myslím,že si bude vždycky říkat-v duchu.
Já potkávám ml.paní,kterou jsem viděla v porodnici,když jsem porodila dceru a potkávám ji často,já jsem pro ni anonymní a vždycky se dívám na jejího chlapečka a říkám si...
9. bře 2012 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leopolda já to chápu, musí to být opravdu těžké, člověk toho človíčka pořád v sobě nese a nikdy nezapomene.
10. bře 2012 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zdeniii ona se s tím časem naučí žít, nic jiného jí nezbyde.
Moje sousedka má o 3 měsíce staršího chlapečka než měl být náš, takže ho vidím skoro každý den přes plot a vždycky si uvědomím, že takto velký měl být i náš brouček.
10. bře 2012 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bazalka4 kam ma to posunulo???? teba to niekam posunulo???
10. bře 2012 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@bazalka4 Nezlobte se, ale v tomto s Vámi nesouhlasím. Souhlasím v tom, že každá událost v našem životě, i problémy, velké ztráty - úmrtí nejbližších lidí, mají svůj smysl, k něčemu slouží , něčemu nás naučí, posunou od povrchnějšího k hlubšímu, ano, to jsem zažila dvakrát , při smrti tatínka a smrti partnera. Jediné, v čem jsem nikdy smysl nenašla, je smrt dítěte. Nevím, čemu slouží, nevím, čemu má člověka naučit. Vnímám ji jen jako téměř nikdy nekončící bolest, která se postupně z akutní formy trochu přemění ve formu, se kterou se - snad, možná... - dá existovat...... Protože nic jiného nezbývá, jsme orientování pro život.
10. bře 2012 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (17)
@leiladelly nechcem byt zla ale ten prispevok o bazalky sa važne dotkol :angry:
10. bře 2012 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@bazalka4 ...myslím, že vy vůbec ani netušíte o čem mluvíte!!! :angry:
10. bře 2012 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ursul Chápu Vás.
10. bře 2012 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek