• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
@miky nebuď smutná a neboj sa
svoje dieťa tam spoznáš vždy. to poznáš srdcom, hneď. nie zrakom. raz to príde-a budete spolu šťastné, tomu ver.
29. črc 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katkapapacova citala som to s hrcou v krku. Smutne, ale krasne... Myslim na teba :frowning2:
@zuzulkaba Ahoj, presne viem, co prezivas, nam sa tiez narodil syncek predcasne v 26. tt, 2 mesiace bojoval a trapil sa, na jeho ubolenu tvaricku ked pomyslim, trha mi to srdce a nikdy, nikdy ma to neprestane boliet, hlavne co si vytrpel, to je tusim este horsie, ako vedomie, ze som on navzdy prisla. Je mi to strasne luto, hlavne ked sa tvojmu syncekovi uz tak darilo. Mas pravdu, zivot je velmi krehky a nic nie je iste. Prajem ti velmi vela sil v tomto velmi tazkom obdobi a kedykolvek napis, aj IP.
30. črc 2012 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzulkaba ahoj zuzka, ja som o babo prisla v 27tt, mne umrelo v brusku koli nedbalosti lekarov, ale to je na dlho, dodnes ma boli ze som ho ani nevidela, cely cas som sa na neho tesila, mojkala brusko, rozpravala sa s nim a nakoniec mi ho ani neukazali, mozno je to dobre mozno nie,prajem ti nech sa cim skor das dokopy i ked toto ta nikdy nepreboli, u mna su to uz tri roky a stale mam pocit ze to bolo len nedavno, prajem ti vela vela sil,nech ta Lukasko z nebicka ochranuje
30. črc 2012 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katkapapacova Dakujem veľmi pekne za podporu Katka,ani ja neviem povedať, či je dobre, že si ho nevidela, možno by bola bolest ešte väčšia... Ale vidím že uz máš bábätko, tak aspon ma kto zmierniť bolest... Prajem vela zdravicka.
30. črc 2012 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@afrika Dakujem:frowning2:
31. črc 2012 v 00:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzulkaba dakujem srdiecko :slight_smile:
31. črc 2012 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “osobní důvod”
1. srp 2012 ve 13:51 • sabinasretr
@sabinasretr uprimnu sustrast.......:( najhorsie su prve dni, tyzdne........nasa Dianka bola tazko chora, ale zdrave dietatko, hrozne.......je mi to luto:( prajem vela sil.......
1. srp 2012 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabinasretr Ahoj,vyjadrujem uprimnu sustrast.:frowning2:( Dufam,ze tu najvacsiu bolest skoro prekoname.Prajem vela vela sil...
1. srp 2012 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzulkaba @sabinasretr velmi ma mrzi, co sa stalo :frowning2: Obom vam posielam objatie a plece,aby ste sa mohli vyplakat. Vase deticky vas stale lubia a ste ich najlepsimi mamkami. Keby som tak vedela pomoct... sebe i vam :pensive: Bojujte, prosim, aj ked sa to teraz zda nemozne a zbytocne. Neviem vam slubit, ze bude lepsie lebo ani mne este nie je. Ale ako sa tu stretavame v nasom ziali, tak sa raz spolu stretneme s nasimi detickami v nebi a budeme stastne
1. srp 2012 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabinasretr Občas sem nakouknu, jelikož mě příběhy několika maminek z této smutné diskuse velmi dojaly a síla a víra mnoha z nich je neuvěřitelná a já vždy hluboce smekám. Je mi moc líto všech zmařených životů. Obzvláště dětí, které jsou tak nevinné a bezbranné.
Váš příspěvek, který se tu dnes objevil, mne hluboce zasáhl. Každá maminka se bojí o své dítě a každá má strach trochu z něčeho jiného. Já se syndromu náhlého úmrtí hrozně bála. Malý měl do 7 měsíců monitor dechu a neustále jsem kontrolovala, jestli dýchá (v kočárku každou chvilku). Okolí se mi smálo, že jsem cvok, že je přece jasný, že dýchá. Z vašeho smutného příběhu vidím, že se to opravdu stává, že to nejsou pouze statistiky, že jsou to reálné, smutné příběhy:frowning2:. Moc mě to mrzí, co se Vám přihodilo. Přijměte mou upřímnou soustrast. Sárince posílám pusinku do nebíčka. Jakákoliv slova útěchy jsou k ničemu. Buďte silná, přeji Vám už jen samé dobré věci v životě, aby to břímě bylo o něco míň tíživé...
1. srp 2012 ve 23:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@sabinasretr je mi velice líto Vaší náhle a nečekané ztráty, kterou tady každá z nás chápe a ví, jakou bolest prožíváte.....myslím na Vás a přeji Vám, aby čas ránu rychle otupil a Vy našla nový smysl života....
2. srp 2012 v 07:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabinasretr úprimnú sústrasť :pensive: :pensive: :pensive: :pensive:
@miana minulý mesiac zomrelo 5 mesačné dieťatko v spánku na syndróm náhleho úmrtia (známa mojej setry) , tiež som v šoku, že .... :pensive: :pensive: :pensive: :pensive: :pensive:
2. srp 2012 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dievčatá pripájam sa k Vám, v minulý pondelok ma prepustili z nemocnice, žiaľ prišla som len sama s manželom. Predčasná sekcia, 32+6 tt, malinký Patrik mi vôbec nezvládol dýchanie, lekári z neonatológie čo ho zachraňovali len krútili hlavami a nevedeli mi povedať prečo...čakáme na výsledky z patológie, či neukážu niečo viac. Dovtedy som mala bezproblémové tehotenstvo, avšak v 32tt som bola hospitalizovaná pre začínajúcu preeklampsiu, ktorú mi však nebolo možné vôbec zastabilizovať, za 2 dni mi stúpol tlak na 180/110, odtiekla plodová voda a museli sme rodiť...Sama som skončila na JISke s rozsiahlym edémom pľúc a lekári považovali za zázrak že som to prežila.
Takže mi ostáva len veriť, že nám náš anjelik zošle radosť v podobe súrodenca...
2. srp 2012 v 08:42  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “osobní důvod”
2. srp 2012 v 17:05 • sabinasretr
@sabinasretr čekala sem kdy přijdeš je dobře že si za námi přišla. Vím teď je to hodně těžké, ale musíš jít dál bolí a bolet to bude pořád jen časem trochu míň, ale k tomu je ještě daleká cesta. Zlato bojuj ne jen pro přítele a pro sourozence budoucí, ale hlavně pro sebe . Bojuj bojuj s tou bolestí kvůli sobě, protože musíš bejt hlavně ty v pohodě a vyrovnat se s tím vším. Zase bude líp uvidíš :wink:. Moc na tebe myslím zvládneš to :wink:
2. srp 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kveronika dakujem za podporu...keby ten cas utekal trosku rychlejsie.tie chvile,ked som este bola s mojim syncekom sa mi zdaju take davne,pritom presli len 3 tyzdne...kazdy radi snazit sa o dalsie babatko,ale ja nie som este ani 2 mesiace po cisarskom,takze to nie je mozne..:frowning2:(( neviem ako prezijem este dalsie mesiace...tolko mesiacov som sa naplnala laskou,ktoru som mu chcela dat a teraz som jej uz plna a nemam ju dat komu...
3. srp 2012 v 01:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
aj ja somprišla o dievčatko,z ničoho nič som medzi 5a6mesiacom dostala kontrakcie,narodilo sa už bez života,odlúčenie placenty...myslela som,že sa zbláznim,je to už 8 rokov,aj tak mi je smutno,potom sa nám narodila Deniska ,ktorá má vrodenú vadu,vytrápili sme sa a dnes sú aj so staršou Bibkou môj dôvod na úsmev.... :slight_smile:
3. srp 2012 ve 02:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@pumka
krasne dievcatka... :slight_smile:
3. srp 2012 ve 04:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laura84
drzim palce..... a skore uzdravenie....
zachranil ta maly :( je to tvoj anjel strazny :((((
3. srp 2012 ve 04:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Dneska jsem našla odkaz, že "naše" Eliška soutěží o Dítě roku 2012, nedá mi to, abych sem nedala odkaz http://diteroku.maminka.cz/zobraz-foto/31616
3. srp 2012 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zuzulkaba Zuzka, presne poznam tie pocity, ked citis materinsku lasku ale niet ju komu dat. Kebyze to nezazijem, tak si neviem predstavit hlbku a bolest toho pocitu. Ja som napisala clanok o tom co sa nam stalo a presne to som tam napisala. Najviac nas ubija ta tuzba po babatku, pre mna je toto najvacsia cast bolesti.
Ked nam prichadzali kondolencie, moja sefka zo zahranicia napisala toto: Veronika, 9 mesiacov si bola tou najlepsou mamkou Ondrikovi, lubil ta a ty si lubila jeho :pensive: Pre mna to boli najsladsie slova za cely ten cas.

Zuzka, pre Lukaska si bola najlepsou mamkou pocas 30tt tehotenstva aj ten mesiac kym zil pri vas. On ta velmi lubi, ver mi.

Nemyslite teraz na dalsie babatko, pride, ked bude na to cas. Myslite na Lukaska, ako ho budete stale lubit, nechajte si cas vyrovnat sa s tou bolestou. Lebo aj v nej ho najdete, tak ako ja citim Ondrika aj v tom utrpeni. Drzte sa a napis, ked potrebujes.
3. srp 2012 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@laura84 je mi ľúto tvojej straty tiež som prišla o jednu dcérku po sekcii v 31+6tt
a každopádne každej z nás tu v tejto téme. Mám na Vás žienky takú otázku. Môj manžel je úžasný človek, veľmi sa ľúbime, ale bohužiaľ o našej Sofi sa on nechce vôbec rozprávať. Asi má traumu z toho, ako som stále plakala, ked sme prišli domov bez našich lások, ale teraz čakáme súrodenca, ktorého sme plánovali a mne je čím ďalej tým ťažšie. Asi je to spôsobené aj tými hormónmi, ale fakt ja v poslednej dobe, len čakám kým malá zaspí, aby som sa mohla vyplakať aj ked si vravím, že nemôžem, ale nejde to. Nemám nikoho kto by mi s tým pomohol a ja mám pocit, že tú bolesť už neunesiem. Čo robiť? Fakt neviem
3. srp 2012 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika15 dakujem velmi pekne monika.... :grinning:
3. srp 2012 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@persseffona A ak sa môžem opýtať, ako dlho bola bola Sofi s Vami? Viem presne ako sa cítiš, môj Patrik odišiel ešte len 12.7. , žil len chvíľku po narodení. A taktiež máme s manželom krásny vzťah, no vôbec sa už o tom so mnou nechce rozprávať, plačem ak som sama, je mi neskutočne smutno a nič ma nebaví!!!Ty sa v prvom rade musíš sústrediť na ten zázrak čo sa Ti deje v brušku, pretože cíti že si smutná a nešťastná, neprenášaj to aj na svoje bábo...
Ak sa môžem opýtať, zistili lekári vôbec príčinu prečo Sofi musela odísť?Ešte stále nemáme výsledky z patológie, veľmi by som chcela vedieť čo sa vlastne "pobabralo".
4. srp 2012 v 10:59  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabinasretr Boze vela sil .Placem je mi smutno kazda z nas ti drzi palce.
4. srp 2012 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@persseffona Ahoj, mm sa tiez moc nechce o Samkovi rozpravat. Najhorsie to bolo v obdobi, tesne ked Samko zomrel. Ja som mala potrebu sa o tom rozpravat, smutit, rozoberat to, proste nedokazala som sa o tom nebavit, ale nie len mm, ale aj blizke okolie sa tvarilo, ze o tom nechce hovorit. Hned prehadzovali vyhybku, ale oni si neuvedomuju, ze prave to zranuje. Ved ak o tom dana osoba, ktorej sa to stalo chce hovorit, tak preco jej to neumoznit? Neviem ako ti mam poradit. Muzi su asi taki. Oni inak znasaju tu bolest. Potichu, potajme. Maju pocit bezmocnosti a akoby ich niekto zradil. Nikdy uz nebudu ako predtym, to mi ver, ale spolocnost kaze stoj pri nej, podpor ju, atd, takze mozno aj to robi svoje, to oni musia byt ti silni. Ale je to vsetko len na oko. Tvoj muz Sofinku miloval a miluje ju nadalej rovnako ako ty, ale dusi to v sebe, vie, ze uz s tym nic nespravi.. :pensive:
5. srp 2012 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek