• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

10. listopadu 2016 
Divecata, uzavrime to. Nechodme dalej do hadky, ziadna z nas to nechce. Kazda, naozaj kazda z nas je mama, zijeme (niekedy tazko) pre svoje deti, mame svoje city, respektujme sa. Dakujem.
11. zář 2012 v 18:56  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@kacici55 nema zmysel dalej nieco pisat. Na toto nema nikto povahu ani silu...a cez to vsetko sa to stava...deti zial zomieraju a za tymi detmi su realni ludia, realne matky.
11. zář 2012 v 19:55  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
@kacici55 Já jsem to pochopila, žes nás chtěla povzbudit a projevit účast. To že sis obhájila děťátko v tak nízkém věku je pro mě docela obdivuhodné, já jsem to například nedokázala a byla jsem starší než ty.
Děvčata, s vámi ostatními také souhlasím, těžko se porovnává a je těžké opravdu pochopit, pokud člověk nezažil, ale to platí i o mnohých dalších zlých věcech. Podívejte se kacici do nicku, je jí 18, nemá ještě tolik životních zkušeností, aby se dokázala vyjádřit úplně správně v takto těžkém tématu. Ale já si cením, že se aspoň snaží vcítit.
Zažila jsem hnusáky, kteří se nejen nesnažili vcítit, ale byli hrubí a užívali si, že rýpou do bolavé rány. To byla pro mě krutá zkušenost, ale poučila mě, že je třeba si vážit těch, kteří se snaží vcítit a dokáží vyjádřit účast, byť třeba někdy ne úplně šikovně. Někdy umět najít ta úplně vhodná slova je velká makačka.
12. zář 2012 v 07:45  • Odpověz  • To se mi líbí (20)
@miliharmi a nejhorší je když někdo takový se najde v rodině aje to přímo tvoje máma která ti do očí řekne tak už toho nech už je to trapný tak ti umřelo dítě aco di dál . To je pak síla :pensive: .
@kacici55 chápu trochu jak si to myslela, ale u tebe je slovíčko skoro u všeho a já Ti přeju aby to pořád bylo jen skoro a nikdy sis nemusela projít peklem jako my ostatní. Víš ono po smrti dítěte pokud už má doma máma další děti nebo dítě tak nemá na výběr musí jít dál, ale pokud ti umře první dítě tak je těch možností víc a musím se přiznat že sem si několikrát říkala že to skončím a jen díky manželovi a skvělý tchýni, která si tím stejným prošla 2x sem to nezabalila. Moje matka se projevila jako opravdová lidksá hiena když mi několikrát do očí řekla ať toho už nechám že sem trapná no tak ti umřelo dítě a co mi sdělila. Vidíš a v říjnu už bude mít Eliška 5. svátek, který sem s ní nemohla oslavit a doma mi teď spí dvě zdravý a krásný děti a já sem za ně nesmírně vděčná i ty buď vděčná že sis malou obhájila a pěkně se o ní starej a dávej jí hodně lásky :wink:
12. zář 2012 ve 20:25  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@luznicarka tak to teda je sila...ja som tiež dostala par ,,milych,, hlasok od mamy :rolling_eyes: :pensive:
12. zář 2012 ve 21:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@luznicarka to co spravila tvoja mama bolo fakt odporne..fakt dufam ze to nebudem musiet zazit..
12. zář 2012 ve 21:23  • Odpověz  • To se mi líbí
Dievčatá, bude tomu dva mesiace čo mi Paťulko odišiel a mne je čoraz horšie a horšie na srdci. Prvé dva týždne som si asi neuvedomovala čo sa deje , dokazala som sa divať na fotky, videá....., teraz len zavriem oči a je mi hrozne, len plačem . Velmi mi chýba.
12. zář 2012 ve 21:41  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@evasbk Evičko, to tak bohužel bývá, první šok odezní a začne Ti docházet, co všechno to pro Tebe znamená, že už se opravdu nikdy nevrátí a namísto šoku přijde hrozné zoufalství. V této chvíli skoro nic nepomáhá, snad si trochu ulevit tím, že o své bolesti napíšeš, někomu to pomáhá. Snad malinko uleví vědomí, že my Tě chápeme, že to známe a rozumíme Tvé bolesti. Do budoucna bude o něco lépe, ale je mi naprosto jasné, že nyní naději na úlevu žádnou necítíš, že Tě ta bolest úplně zaplňuje, jakoby všechno skončilo a nebyla už žádná radost na světě. Tohle období je asi nejtěžší a nedá se přeskočit, člověk se tím musí probolet, proplakat, až po čase ta úleva přijde, i když ta bolest už nikdy nezmizí úplně, Tvůj chlapeček Ti bude chybět vždycky, snad se Ti časem podaří přetavit bolest v naději na budoucí setkání.
12. zář 2012 ve 22:09  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@evasbk je to veľká nespravodlivosť ...............no ak môžem nedalo sa tomu zabrániť robila si všetko aby ste mali tie najkrajšie zážitky.........viem že sa nedá a nemá porovnávať....moja kamarátka prišla o syna keď mal 14 rokov.....zdravý šikovný, múdry a na pôjde si vzal život.......čo nasledovalo to sa nedá opísať......otázky ......prečo? nedalo sa tomu zabrániť? a ako?.........neprebolelo ju to ani po 7 rokoch.....žiješ-"prežívaš" pre svoju rodinu..........niečo veľmi krásne vyhaslo v tvojom srdci........čo patrilo iba tebe..........už ostane ANIELIK.......navždy.............
12. zář 2012 ve 22:09  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@miliharmi ja viem a aj si to všetko uvedomujem. Viem , že mám v nebi krasneho anjela, ktorý ma tam bude čakať a verím, že sa s ním raz stretnem. Viem, že toto obdobie sa neda preskočiť.....kurnik, prečo je to všetko tak???
12. zář 2012 ve 22:21  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@evasbk Evi, posílám velké objetí a pláču s Tebou pro Tvého chlapečka, je to moc těžké. Cítím z Tvého příspěvku také hněv na takový zlý osud a tomu se nebraň, vykřič všechnu svou bolest, své zklamání, své nepochopení. Jestli jsi věřící, vykřič to na Pána Boha, On to unese a pokud se před Ním neuzavřeš, pomalinku bude léčit Tvé srdce. Je těžké přijmout, že se nám to stalo, zoufalá otázka proč nás pronásleduje, někdy člověk snad i může najít nějaké odpovědi, většinou nebývají nějaké obecné, spíš velmi individuální a spíš se dotýkají srdce než hlavy, abych tak řekla. Mě nyní hodně pomáhá to, co mám jako poslední zprávu v blogu, ale Milenka už je u Boha 5 let, v době, kdy to bylo tak krátce jako u Tebe, mi bolest nedovolovala vnímat to jako úlevu.
12. zář 2012 ve 22:40  • Odpověz  • To se mi líbí
posledné dni som z toho všetkého zmätená. Neviem na koho sa hnevať, asi na nikoho, je to osud. Mojím liekom a doktorom je Patrikové dvojča Matej. Nech mám akýkoľvek zlý deń, on mi dokáže vyčarovať usmev na tvári. Ked idem s ním za Paťkom a vidím ako mu Matej posiela pusinky a dava papa, na jednej strane mám usmev, na druhej mi teču slzy. Je to velmi ťažké.
12. zář 2012 ve 22:54  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@lulu319 nie nikdy
12. zář 2012 ve 23:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Dnes mam pocit akoby to bolo vcera. Mam pocit ze to nezvladam.
12. zář 2012 ve 23:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@leeenka26 podla fotky vidim ze mas babatko...tak to mas dvovod preco zit,tesit sa na dalsi den a ja nemam nic :frowning2:
13. zář 2012 v 07:57  • Odpověz  • To se mi líbí
mojej krstnej zomrelo babo hned po narodeni,plakala dost casto,a ja s nou,bol to chlapcek,na jeho pocest som po nom pomenovala mojho starsieho synceka,mamicky je to velka bolest ja viem :pensive: ,drzim Vam vsetkym palce :wink:
13. zář 2012 v 08:32  • Odpověz  • To se mi líbí
@lulu319 to ano, mam znova zmysel zivota ale ak by si si myslela, ze nema, depresie alebo ze nesmutim za svojim milovanym dietatkom. Kazdy den placem za nim. Ja som tiez nemala babetko, otehotnela som 4 mesiace po jeho smrti a nebolo vsetko ruzove tak ako by si clovek myslel. Ale to pochopis sama az budes dalsie dieta cakat.
13. zář 2012 v 09:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@lulu319 napisala som to trosku nezrozumitelne :grinning:
13. zář 2012 v 09:58  • Odpověz  • To se mi líbí
tak to ma ani nenapadlo ...na babatko sa neda zabudnut a nahradit...ked ja sa bojim toho ze sa to zas zopakuje :frowning2:
13. zář 2012 v 11:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@lulu319 Já taky neměla odma žádný dítko když sme přišli o dcerku a nemůžu říct že při dalším těhu bych se nebála, ale ta touha po rodině byla prostě větší než ten šílený strach že se to vše zase zopakuje. Uvidíš časem se to i u tebe změní a touha po miminku bude větší než strach :wink:
13. zář 2012 ve 20:07  • Odpověz  • To se mi líbí
@luznicarka dakujem za povzbudenia ...a dufam v to ze tuzba po babatku buse vacsia ako strach lebo ja som srasny stresmen...
13. zář 2012 ve 20:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@lulu319 Chápu ono se to hezky říká, ale hůř se to pak dělá že :slight_smile:. Já sem si prostě řekla že 2x se taková hrůza nám už stát nemůže že sme si to vybrali už ( vim je to jen taková berlička, ale pomohlo mi to k odvaze) a navíc pokud nebudeš po psychický stránce v pohodě tak stejně neotěhotníš i to sem si na sobě vyzkoušela a až když sem prostě se se vším popasovala a srovnala pak sem otěhotněla hned :wink:
13. zář 2012 ve 20:18  • Odpověz  • To se mi líbí
@luznicarka mrzi ma, co ti mama povedala :frowning2: Podobne, ale od svojich tetusiek som mala aj ja. Na pohrebe mi povedali: ''neboj, bude dalsie''!!!! A mne sa chcelo kricat :cry: Ved sa v podstate nic nestalo, vsak?! Posledny mesiac sa neviem zbavit hnevu na nich, kazdy den sa s nimi v duchu hadam, vykricim im ako mi ublizili. V skutocnom zivote sa rodine vyhybam, viem zniest iba 2-3 ludi. Oni sa ani neozvu, ani jedna sms nepride, ze ako sa mame. Vzdy som si svoju rodinu branila pred mm, teraz sa aj hanbim.
Mala som tazke detstvo, v puberte som rozmyslala nad samovrazdou, tazko som sa spamatavala. Posledne roky sa mi darilo, komplexy ustupovali, mam super mm a na dietatko som sa straaasne tesila. No teraz mam podrazene nohy. Doslova som na kolenach, ponizena, zrazena a nevladzem ani dychat, nieto este zit :cry: Tie stavy v puberte su malina oproti tomu co citim teraz.
A ked mi teta (poznam ju dobre a podla mna okrem beznych problemov nezazila velke tragedie ako zly manzel, chore deti, nedostatok penazi,) povie, ze su aj horsie osudy, tak sa idem zblaznit :angry: Lutujem, ze som taka slusna, ze nic nepoviem aby som im neublizila ale nechavam ich ublizovat mi.

@miliharmi neviem ci som este katolicka od aprila. Predvcerom som dokonca Bohu prvykrat povedala, ze ho nenavidim. Nenavidim, co sa nam stalo, nenavidim svoj zivot. Vzdy som sa v minulosti utesovala, ze su ludia n tom aj horsie, aj ked okolo bolo mnozstvo ludi, ktori sa mali omnoho lepsie. Teraz uz Horsie neexistuje. Uz je len to NAJHORSIE co sa mohlo stat. Milujem meno, co sme vybrali nasmu syncekovi, uz od 15tt sme ho tak volali, stale sme meno vyslovovali s laskou. A teraz pri nom placeme :cry: Je tu neskutocne krute.

@evasbk Evi, u nas sok trval 2 mesiace a od polky jula mam peklo. V tom vnutri som na bolest sama, s nou mi nikto nepomoze. My sme dietatka nosili a to puto je naveky. Ja som este mesiac-dva po porode citila, ze som s Ondrikom spojena pupocnou snurou. Citila som to az tak, ze som pomaly hladala pupocnik na bruchu. Teraz mi to chyba :frowning2:
Ale chcela som napisat, ze mne vcera Lenka povedala, ze ona sa citila lepsie tak po cca 7 mesiacoch. Neviem ci sa mam 'tesit' na ten cas. Ja tusim ani nechcem aby mi bolo lepsie. Neviem si predstavit, ze mam zit, pracovat, smiat sa. Neviem si to predstavit :confounded:

@lulu319 neviem, co sa vam stalo ale s tym strachom sme na tom podobne. Strasne ale fakt strasne sa bojim, ze sa to zopakuje. My sme sa to dozvedeli az v porodnici, takze to bude depka do poslednej chvile :cry: :cry: :cry:
13. zář 2012 ve 20:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@luznicarka ja si uvedomujem ze sa musim dat psychicky dokopy ale kym budem doma na pn sa mi to nepodari potrebujem ist do prace medzi ludi ale mam aj s toho strach z pohladov, vypytovania sa ze co sa stalo...neviem si to ani predstavit...

@kveronika tak nase babatko malo vvch ...ale tak posielaju nas po vysetreniach a dufam ze budu vysledky v poriadku a potom sa budem musiet spamatat a sup na to....len ci to pojde tak lahko ako to pisem...ale strach mi asi nezmyzne z toho ze sa ti zopakuje
13. zář 2012 ve 20:29  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@kveronika Je to těžký a vím že teĎ si to neumíš představit, ale bude líp ne hned ne teď , ale bude líp mě hodně pomohlo jít do práce muset bejt mezi lidma komunikovat první týden byl očistec a to tak že doslova pokaždý když sem vyšla ven byla tam nějaká maminka s kočárkem a už to jelo . MYslela sem že se zblázním teĎ v práci to všichni věděli takže mi každej kondoloval, ale po týdnu se to už dalo a já začala fungovat hodně sem se zabrala do práce a se svojí rodinou sem se snažila nekomunikovat . A strachu v těhotenství se nezbavíš ale opravdu se mi osvědčilo říkat si že už se to stát nemůže navíc mě automaticky gynekolog přešoupl do rizikový poradny rovnou k Apolináři do Prahy kde mě hlídali jak ostříži a navíc pan doktor tam byl strašně fajn dokázal pohladit na duši a uklidnit a to mi moc pomohlo.Jednou bude líp určitě malej bude dávat na další dětičky pozor tam z té výšky. Sice nejsem věřící, ale i já sem tomu nahoře vynadala a řekla mu že jestli tam je tak je to pěknej zmetek když todle dovolí.
13. zář 2012 ve 20:38  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@dada78 a vsetkym mamickam ktore prisli o dietatko.
nechcem mojim prispevkom nikoho urazit alebo povedat ze musia "verit" tomu co iny popisu ale vela "neveriacich" (nemyslim teraz ako nabozensky zmyslajucich) zmenilo svoj nazor po tom co sa stretli s podobnou situaciou ako pisem.
uz som tu asi pisala ze existuje serial - Long Island Medium - o zene Tereze ktora komunikuje s dusami zomrelych ludi. nie je ako vestica co cita z kariet alebo sklenenej gule. (urcite ste i vy uz poculi o ludoch ktori vida "duchov" alebo citia nieco "nadprirodzene"). uz bolo vo viacerych jej pribehoch ze povedala ludom (o ktorych vobec nic nevedela, videla ich prvy krat) ze stratili dieta a ze to dieta je na "druhej" strane (ono tam tiez rastlo ako i u nas plynie cas) a caka na nich, ze ked pride ich cas opustit tento svet tak sa s nim stretnu. ale tentoraz mala velmi zriedkavy pripad. bola tam matka-A s dospelou dcerou-B (mala tri deti). matka-A stratila dceru ked mala nieco cez dva roky. bola telesne i mentalne postihnuta ale doteraz za nou smutila. Tereza jej povedala ze jej dcery dusa presla do jedneho z dietata matky-B a takto dostala specialny gift - svoju dceru v tele svojej vnucky. matka-A i dcera-B hned naraz povedali ze to musi byt ich prostredna dcera ktorej mali dojem ze je akoby "stara dusa". Tereza vravela ze taketo cosi je veeeelmi zriedkave ale stava sa.
neviem ake to je stratit dieta. ja som len prirodzene potratila v 12tt. ale musim povedat ze ked som pocula ze cakam dvojicky tak moja prva myslienka bola ze moje nenarodene dieta sa mi vracia spat v jednom z dvojiciek.

prajem vam vsetkym vela sily vo vasom ziali a bolesti v srdiecku za vasimi anielikmi.
13. zář 2012 ve 20:45  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@lulu319
@lulu319 chcela by som v buducnosti ešte jedno dieťa, ale tiež mám velký strach, že sa to zopakuje. Dokonca Dr sa tiež vyjadrili, že sa to ešte može stať pri dalšom tehotenstve. Bojím sa toho, ale zas niekdy si poviem, že Paťko bol z dvojičiek a jeho bratríček je v uplnom poriadku a aj to sa može zopakovať, že sa mi narodení zdravé babo, ako je Maťko.
13. zář 2012 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Pred 2 rokmi som dostala knihu Chatrc od P. Younga. http://www.martinus.sk/?uItem=65177 Neviem, ci poznate niektora. Citala som ju znova v lete a potom neskor knihu 'Nebo nie je vymysel'. Nejako som si naivne myslela, ze po precitani mi bude ihned dobre. Samozrejme nebolo, neviem co som cakala.
Viem, ze je nebo, aj peklo. Viem, ze Ondrik bol po porode so mnou. Nejako som to citila, aj ked som to nevedela pomenovat. O vyse mesiac som sa prvykrat stretla s jednou cerstvou mamickou, s kt. sme si dovtedy iba pisali. Povedala mi, ze ma spoznala podla toho, ze 'citila' pri mne niekoho. Mala tu schopnost citit/vidiet duchov. Povedala mi, ze Ondrik je pri mne, je stastny ale nerozumie, preco sa ja trapim. Ze on bude so mnou a ked raz budem pripravena, mam ho uvolnit. Vtedy som si uvedomila, ze ho potrebujem pri sebe, ze potrebujem vediet, ze je v poriadku a ze je pri mne. Ja sa stale o neho bojim, stale rozmyslam ci je v poriadku. Velmi sa bojim...

Mala som potom este obdobie, ked som hladala vestice a media, ale nakoniec som prestala. Vsetci mi pripadali sarlatani.

Znova si uvedomujem, ze ja som nikdy nechcela anjelika. Ja som chcela dieta :frowning2: Strasne to boli :frowning2: :frowning2: Zasa si to nanovo uvedomujem...
13. zář 2012 ve 22:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte,v sobotu to budu uz 2 mesiace,co sa moj Lukasko stal anjelikom...Stale to boli rovnako,nechce to vobec ustupit..Rozhodla som sa teda skusit ist do Plamienka,ako mi vela ludi radi.Mate s tym nejaku skusenost?Ja to sama neviem zvladnut a nikto ma nevie pochopit..
13. zář 2012 ve 22:58  • Odpověz  • To se mi líbí
@zuzulkaba je mi to velmi luto :frowning2: Silno ta objimam, poznam to aj ja. Co sa stalo? Mozem sa spytat?
Ja osobne mam s nimi malinku skusenost: pridala som prispevok na ich web a hned na dalsi den mi napisala nejaka Dr. velmi mily a jemny mail. Pozyvala ma, ze mozem prist, ze su rozne stretnutia pre rodicov, deti-surodencov odidenych deticiek. Velmi sa mi to ratalo. Som z KE takze nevyuzijem ale mozno to nie je zly napad.
Ja som prave v stadiu, ked mi ludia radia psychologa. Lenze ako ta moze pochopit niekto, kto to nezazil? Preto je Plamienok lepsia moznost, aspon ja si myslim. V sucasnosti je mojim psychologom MK, tu si rozumieme :pensive:
13. zář 2012 ve 23:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek