• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

10. listopadu 2016 
Tiež poznám podobný prípad.kamarátke umrelo babatko hneď po pôrode..vedela že nebude v poriadku a donosila ho pripravená ns rozlúčku s nim..veľmi ju to tehotenstvo zmenilo..teraz viac vníma duchovné veci a pôsobí úžasne vyrovnane.nechápala som ten jej vnútorný pokoj. A vravela som aké to musi byť kruté.a ona že krutý je tento svet a nie je to žiadne šťastie priviesť sem dieťa.je to úplne opacms.mali by sme plakať ked sa narodí človek a tešiť sa az vtedy ked už odchádza zmiereny k"Ockovi" tam hore..úplne ma svojim myslením odrovnala...ona to neriešila s hnevom s keďže verí v posmrtný život.vravíi že má babatko v nebi nvevraví že ho stratila...fakt na zamyslenie...
Čítala som že veľkú bolesť mamka prekoná odslúženou sv. Omsou za zomrele zoeťa.zvlášť za to nepokrstene je to liek na všetku bolest..
19. kvě 2013 ve 13:49  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@gabtcha dakujem
19. kvě 2013 ve 14:03  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@olejka to je krásné. Četla jsem na stránce o narození mrtvého děťátka a je to ten nejlepší přístup. Také si myslím, že děťátko prožilo moc hezký život u maminky v děloze. Krátký ale velmi krásný život. Proto je mi strašně líto dětí, které lékaři zabijí, protože mají vývojovou vadu. Zabijí je uvnitř dělohy a maminka pak mrtvé porodí. To mi přijde sadistické. Bohužel matky jsou pod tlakem lékařů a nedokáží se rozhodnout správně..
19. kvě 2013 v 16:53  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@aneriska ....ta psychika zeny ked je tehotna je sama osebe velmi ciitliva aked sa este dozvie ze nieco nie je s babatkom v poriadku , ide fakt niekedy do tuheho...

Aj mna posielali na potrat , tiez vraveli ze vysledky vravia o poskodeni babatka...ved som v tehu brala aj tolko liekov.....stale nam cosi zle hrozilo a bola som napata cele tehotenstvo ako struna....napokon s infekciou a s cystou ale narodilo sa v poriadku...problemiky mame a neviem co este bude ale verim ze , Boh nam da len tolko, kolko mozme zvladnut a kazda bolest je aj Jeho sposob ako nas formuje a meni podla svojich planov...je to inak ako myslime...dusa dietatka zije aj ked odide z tohoto sveta...tam uz nie je bolest, choroba....

verim ze nie:wink:
...jeden fakt pozitivny pohlad na vec...co sa nenarodenych deticiek tyka...
,,,,,,,,,,FLORIDA, 21. September, 2011 LifeSiteNews – Kam idú duše potratených bábätiek? 26-ročný pro-life a pro-rodinný rapper Joe Pots vo svojej novej dojímavej piesni tvrdí, že strážny anjel vovedie “nenarodeného anjela” k Božiemu trónu.

“Neboj sa malé bábätko, vezmem ťa za ruku, / oslobodím ťa od bolesti a dovediem ťa k baránkovi,” rapuje Pots v jeho piesni Nenarodení anjeli (Unborn Angels), """"""

pesnicka je tu, komu nevadi rap

:sunglasses:
http://www.youtube.com/watch?v=bMo_ZItV09I
20. kvě 2013 v 08:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, četla jsem si některé přízpěvky a rozhodla jsem se podělit o své zkušenosti. Pro začátek, já si osobně myslím,že smrt dítěte v těhotenství( zvláště v tom ranném) a smrt dítěte už po narození, se nedá srovnat.Myslím, že to mohu tak trochu posoudit. Narodili se nám dva zdraví kluci a plánovali jsme třetí. Podařilo se ale ve 12 tt jsem potratila.Bylo mi to líto. Cítila jsem se taková prázdna, ale dalo se s tím žít a smířit se s tím. Dost brzo po tom jsem otěhotněla znovu. V 21 tt nám u miminka zjistili vývojovou vadu, brániční kýlu. Miminko mělo šanci na přežití asi 30%. Lékaři nám dali pár dnů na rozmyšlení jestli si ho necháme, nebo ne. Bylo to strašně těžké rozhodnutí. Nakonec jsme se rozhodli bojovat. Narodil se nám třetí syn Tomášek. Po narození nedýchal a druhý den po narození podstoupil operaci. Dneska mu jsou už dva roky. Diagnostikovali mu autismus a není to s ním moc lehké.Ale pokaždé když se na něho podívám zalije
mě taková obrovská vlna lásky a štěstí z toho, že ho mám. Nedovedu si představit, že bych teď o něho přišla. To by mě tížilo do konce mého života. Někdy si i vzpomenu na to malé o které jsem v těhotenství přišla. Ale opravdu se to nedá srovnat. Když vám zemře dítě, které už je na světě, tak víte jak vypadá, máte opusinkovanou skoro každou část jeho tělíčka, víte kde má jaké znamínko, víte co má rádo ,co se mu nelíbí, znáte jeho pláč i smích. U toho narozeného prostě víte jen to, že bylo.
A tak přeju všm maminkám a tatínkům, kteří o své andílky přišli, aby jim v paměti zůstaly ty krásné okamžiky, které se svými dětmi mohli prožít. Maruška
20. kvě 2013 ve 21:18  • Odpověz  • To se mi líbí (22)
Ještě bych chtěla dodat jednu věc. Nechci zlehčovat smrt dítěte v těhotenství, a samozřejmě, že čím je to těhotenství pokročilejší, tím ta ztráta je těžší. A znám spoustu maminek, které potratily a s tou ztrátou se neuměly dlouhou dobu vyrovnat.
20. kvě 2013 ve 21:26  • Odpověz  • To se mi líbí
Je velká škoda, že české zdravotnictví v tomto ohledu je sto let za opicemi.....
mít možnost se důstojně rozloučit s miminkem, které je mrtvé, nebo zemřelo během porodu k životu ženy prostě patří. ve videu je pár okamžiků, které si ani já nedovedu představit (rozloučení prarodičů s dítětem). Nicméně je to velmi emočně silné video a tuto empatii a službu od zdravotníků zde bohužel nenacházím.......
http://www.youtube.com/watch?v=tY7mq1g9pGk
20. kvě 2013 ve 21:28  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
Já osobně bych své dítě vidět určitě chtěla. Vzhledem k tomu, že se ta možnost už nikdy nevrátí.
20. kvě 2013 ve 21:32  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucenek fu...silné...
21. kvě 2013 v 19:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@gabby9 ano, ale pokud rodiče projeví zájem, mělo by jim to být umožněno...v takovém rozsahu....můj názor
21. kvě 2013 ve 22:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucenek smutne,vratila som sa 8mesiavov do zadu,tiez som to tak prezivala.......
21. kvě 2013 ve 22:57  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucenek to je pravda...
22. kvě 2013 v 07:34  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucenek ale som si poplakala. "Nepatrim" do tejto diskusie, ale moji priatelia ano, preto obcas nakuknem. Suhlas suhlas suhlas. Videla som dokument na tuto temu a presne ako sa uvadza na konci videa, rozlucka je prvy krocik k postupnemu spracovaniu smutneho zazitku. Ak si maminka zela, treba ju nechat rozlucit sa, aj fyzicky, opusinkovat babetko. Lepsie sa z toho bude dostavat. Lebo len co mame uzavrete vieme dat za seba a ist dalej. Vsetky vas obdivujem a zelam vela sil.
22. kvě 2013 ve 12:34  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Tehotenstvo je vzdy len nadej... Bolo by dobre, keby uz ziadna mamicka a ziadny otecko nemuseli zazit smrt svojho babatka alebo dietatka. Ani v najhorsom sne som si nemyslela, ze budem musiet porodit mrtve babatko. Bola som taka sokovana, ze som si ho nedokazala zobrat na ruky. V tom momente som nemala tolko dusevnej sily :( Teraz mi to strasne chyba. Lutujem, ze som to neurobila :((( Bolo by mi teraz lahsie :(
22. kvě 2013 ve 20:02  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
@lucenek je velka skoda, ze u nas to takto nefunguje... ked si predstavim ten hororovy scenar, ked som rodila nasho mrtveho synceka u nas a aku krasnu rozlucku mali rodicia v tom videu... je mi z toho nanic...
25. kvě 2013 ve 13:22  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@danielle to je mi líto.....
25. kvě 2013 ve 13:27  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@boobaa silno, silno ti držím palce nech ti tvoje bábiky pošlú dalšie bejbinko. Aj dve naraz.
prezývajú ma Boba, možno preto ma tých tvojich pár riadkov silno chytilo za srdce.
Bo si to tu dnes po dlhom čase čítam, popravde... aby mi bolo lepšie, lebo sú aj horšie veci ako sa mne stalo.
Dnes by som rodila. Mala rodinu... Boh vie.
Ale asi táto bolesť je znesitelnejšia ako tá...keby bolo keby.
Najhoršie je, že už asi ani deti mať nebudem, lebo aj priateľ ma dva dni potom opustil a ja ani nedovolím žiadnemu mužovi sa ku mne priblížiť len slovom... nieto ešte viac. A môj vek 37 r. Tiež nič moc.
A nedokážem sa vzoprieť osudu a dovoliť niekomu aby ma miloval a ja jeho a z toho mohla mať detičky sním.
Dnes si celý deň predstavujem ako by to bolo kebyže porodím - chlapčeka a priateľ by tam bol so mnou a plakala by som od šťastia a on so mnou, hm, možno.
viem, že je to blbosť žiť takto v minulosti a nechať si ujsť šance na lásku, rodinu... Ale nejde mi to, abych myslela dopredu.
Ostávam v minulosti, lebo tie tri mesiace tehotenstva boli moje doteraz najšťastnejšie mesiace v živote. ani som netušila, že také pocity šťastia existujú. To sa nedá opísať. Nieto to ešte cítiť kopančeky, porodiť, byť matkou. Ach jaj. Byť šťastne zamilovaná...
25. kvě 2013 v 19:58  • Odpověz  • To se mi líbí
@borkavan Uff, Boba boze moj. Je mi velmi luto a smutno ked citam tvoj pribeh. Ten život je tak sku.vene nespravodlivy. Stale verim ze sa aj zle veci udeju z nejako doleziteho dovodu. Lebo este nebol ten spravny cas, nebol spravny otec ... tiez stale spominam. Kazdy jeden den. Dnes by moje deti behali, blabotali a vsetko by som mala uslintane a ucapkane. Kazdy den sa pozeram na zaramovanu foto z ultrazvuku a tecu mi slzy. Treba si uzivat zivot kazdy den ked sme ho dostali. Ale ako??? Snažim sa snazim ale nejde to tak ako by som chcela. Obcas sa pristihnem ze citim ze neznasam mamicky s kocikmi, tehotne zeny... nechcem bybtaka zla ale neviem inak. Jedine co vien je napisat slova do bitky s osudom niekomu inemu. Boba, mam kamaratku ktora s ktorou sa rozisiel priatel po 6 rocnom vztahu kvoli inej. To mala 36, spolu sme plakali. Dnes ma 4 mesiace do 38r. a je v 35tt. :slight_smile: otehotnela z jednorazovej ..akcie.. s kamaratom. Nakoniec su spolu a budu mat babo. Osud je nevyspytatelny. Nechaj sa unasat zivotom ako lodka oceanom. Vlny ta dopravia na breh. Nikdy nie ie neskoro byt stastna. Kazda mame ja to pravo ale hlavne sme kazdy strojcom svojho stastia!!!
25. kvě 2013 ve 20:32  • Odpověz  • To se mi líbí (6)
ahojte.je to tazke pre kazdu matku ked pride o dieta aj ja som prisla o 6 rocneho syna boli to.
27. kvě 2013 ve 20:13  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@iskricka666 a co sa preboha malemu stalo ak sa mozem spytat? Moja dcerka bude mat 5 a neviem si to predstavit, ze by mi odisla.. Ako by som to prezila :frowning2: velmi ma to mrzi
27. kvě 2013 ve 20:25  • Odpověz  • To se mi líbí
nestastne tragicky padol do zumpy a utopil sa je to hroza nato pomysliet
27. kvě 2013 ve 20:40  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
tak to mas stastie aj ja chcela dceru no mam 3 chlapcou no ten najstarsi uz neni.ach v auguste budu 2 roky
27. kvě 2013 ve 20:44  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
2. čer 2013 ve 22:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@mautka krásně napsané.
2. čer 2013 ve 23:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@mautka Krásně napsané!
2. čer 2013 ve 23:55  • Odpověz  • To se mi líbí
zlatíčka, veľmi veľmi dlho som tu na MK nebola. Aj ja som maminkou, ktorej dieťatko zomrelo. Zdravý krásny chlapček, ktorého sme čakali takmer po piatich rokoch, ale pán doktor si dával načas. Cisársky spravil neskoro, až keď som odpadla. Malinký nám žil ešte 6 dní v nemocnici. Stalo sa to v r. 2011. Myslela som si, že mi puká srdce v hrudi, že už nikdy v živote nebudem šťastná, že sa už nikdy nebudem môcť usmiať (veru skúšala som to, a nešlo to). Šialenstvo, tie debilné otázky priblblých ľudí, hlúpe pohľady, sprosté snahy o povzbudenie, prešli sme si s manželom veru všetkým možným. So svokrovcami sa nebavím a celú tú rodinu netúžim ďalej vo svojom živote mať. Jednoducho ignorujem, nechodím tam, nie som zvedavá. Vraj to nie je možné, ale je. Až sa človek čuduje, ako rýchlo sa to naučí a ako veľmi mu odľahne. Takáto udalosť prevetrá vzťahy a ako sa hovorí, oddelí kúkoľ od pšenice. A priznám sa, neľutujem za mnohými ľuďmi. Človek zistí, kto skutočne pri ňom stojí, a kto vás má len na svoj prospech. Toľko o vzťahoch. Po troch mesiacoch som sa vrátila do práce, každodenné cestovanie vlakom a návrat na VŠ, skúšky - aspoň cez deň som na to nemyslela. Ale cestou späť som sa modlila za prázdne kupéčko, aby som sa mohla vyrevať. Teraz viem, že to bolo azda to najlepšie, čo som mohla urobiť, vrátiť sa medzi ľudí. Možno som mala šťastie v tom, že prácu aj VŠ som mala v inom meste. Kolegyne spočiatku nevedeli, ako sa správať. Veľmi sa snažili, ale záchvaty plaču boli aj tak. Vtedy stačilo veľmi silné objatie od najlepšej kolegyne a bolo dobre - nachvíľku. Koľkokrát som takto revala aj 10 x za hodinu..( Schudla som 25 kíl a to nie som žiadna buchta (prepáčte, nechcela som sa nikoho dotknúť). Pred pôrodom som mala 75 kg, o 10 dní po ňom 50 kg. Čo sa týka druhého bábetka, jediná dobrá doktorka v nemocnici na detskej Jiske nám povedala, že do roka budeme mať ďalšie dieťatko. Vám sa to zdá šialené,že o jedno dieťa prichádzate a niekto vám tu mele o druhom. Ale bolo to povedané s veľkým citom. Ja som to vnímala ako nádej v tej hroznej beznádeji. Ako blbec som pozerala na internete všetky diskusie a články na tému: otehotnenie po cisárskom reze. Čítala som, že do dvoch rokov sa to neodporúča. Potom do roka. Môj dokino mi povedal, že čo sa nezahojí do 3 mesiacov, už sa nezahojí, takže môžeme ísť na to. Čo mi po tých 5 rokoch ako sa nám nedarilo, prišlo také no popravde srandovné.) Takže, každé krámy som preplakala, ale po pol roku som zistila, že nám Dominik poslal bratčeka, tak ako sme sa dohodli.) Tehotenstvo sme neoznamovali nikomu, vedeli to len moji rodičia, a potom v práci, od 3. mesiaca som bola doma. VŠ som prerušila v poslednom semestri. Nevadí, to ma netrápi. Baby v práci to pochopili a ostatným sme povedali, že mám home-office. Prežívala som tých 9 mesiacov v obrovskom strachu, neskutočnom. Sekcia už bola dohodnutá s mojím doktorom, toho som sa nebála. Dnes má Paťko skoro 7 mesiacov. Že má v nebi super brata, no neviem, či to nevie. Niekedy mám pocit, že sa tam stretli. Som veriaca, nikdy som sa nehnevala, beriem to tak, že viem, kde je moje dieťa. A verím a robím všetko tak, aby sme sa raz mohli stretnúť. To je môj príbeh, chcela som Vás všetky, ktoré ste nešťastné trošku potešiť. Držím každej z Vás palce, ak chcete, kľudne mi napíšte správu. Mnohé veci vedia pochopiť len tí, ktorí ich zažili. Ešte nakoniec. Po Dominkovom odchode do neba som riešila dilemu, či som mama. Môj manžel mi povedal, samozrejme, že si a navždy aj budeš. Takže, ste maminami a navždy budete.
11. čer 2013 ve 14:13  • Odpověz  • To se mi líbí (53)
@linibini Jak todle dobře znám jako by si psala i můj příběh . Naší nejstarší dceři bude 13. července 6 let a já to s ní nemůžu oslavit a celejch těch 6 let se mi po ní pořád strašně stýská a pořád mi chybí to že sem jí nikdy neobjala . Mám doma dvě zdravý a živý děti ale naší prvorozenou mi to nikdy nevrátí a ta díra v srdci je pořád stejná a nikdy se nezacelí :frowning2:. Hodně zdravíčka malýmu a hodně moc štěstíčka pro celou rodinku .
Ne nadarmo se říká v nouzi poznáš přítele že .
22. čer 2013 ve 13:27  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Ahojte mamičky, nedá sa mi nereagovať keď to tu čítam, mne chvalaBohu dieťatko nezomrelo ale po všetko kríží čo navštívil moju rodinu tak viem aspoň z polovice ako sa citite a zdávam Vám hold, linibini príspevok je úplne pravdiví o tých vzťahoch.
Mojej mamke zomreli 2 deti, sestrička na ktorú si nepamatám a braček, ktorého som milovala nadovšetko, pred 6 rokmi,
tak viem ako sa ludia na nás pozerali, prestne tie hlúpe pohľady a sprosté utešenia... v rodine sa ukázalo kto je pravá rodina a o mojích priateľoch ani nevravím, 100 % vačšina ma nechala tak, ale neľutujem - v núdzi poznáš priateľa...
Tak len toľko, všetkým Vám držím palce.
22. čer 2013 ve 14:00  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
:frowning2: Ahoj ja sa volám Jana som s Komárna je to na Slovensku mne sa stalo ani neviem ako začať teraz 7.7.2013. to bolo už 7 rokov keď mi malinká Lianka zomrela je mi velmi smutno za nou aj ked som ani poriadne nevidela lebo mi ju hned zobrali preč dali ju do inkubátora lebo nemala bránicu a mala malú kapacitu plúc takže nevedela dýchať kto vie aký je to pociť nosiť pod srdcom dieťa ktoré sa ešte nenarodilo a už ho milujete a potom sa stane to najhoršie čo ani nečakáte je to velmi strašná vec len tý lekári ktorý ma sledovali a vždy mi hovorili že je všetko v poriadku tak tých by som sa spýtala že čo na mne sledovali ked sa mi toto stalo alebo aj iným ženám lebo viem že takýchto vela prípadou človek až vtedy sa dozvie že aj ani mali aj on aj on mali takú velkú stratu. Poradte mi ako ten malí strach ktorý vo mne zostal prekonať po takejto zlej skúsenosti :frowning2: pekný deň.
9. črc 2013 ve 13:05  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek