• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

5. června 2017 
@kris2008 ahoj, O nEcele tri mesiace by uz mala nasa kristinka tiez dva roky, az teraz ked mam male dievcatka dvojicky mi ten cas zrazu strasne leti, predtym to slo strasne pomaly, musim povedat, ze bolo najlepsie pre mna co najskor otehotniet a po soku ze cakame rovno dve, prisla najvacsia radost ked sa nam narodili zdrave dievcatka, nase slniecka ,ktore nam stale robia len najvacsiu radost a vdaka nim sme konecne stastni, je to ten najkrajsi pocit, aj ked na nasu dcerku casto spominam, ale ta bolest je neporovnatelne mensia.
12. črc 2013 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@janulka1977 je mi to luto moja na takuto ranu je najlepsi cas ,ty mas uz sedem rokou potom a mne sa to stalo tento rok 18.4 sa moja princeznicka narodila mrtva ,mne ju ani neukazali mala zevraj velky hydrops a hypoplaziu pluc ale povedali mi to uz neskoro a ja som v 20 tyzdni odmietla ist na prerusenie a ver mi ze je neskutocne tazke cakat ked vies ze nema babo ziadnu sancu je to strasna beznadej chcela som to nechat na prirodu a vydrzala do 24 tyzdna potom som prestala citit pohyby a bol to hrozny pocit ist ju porodit ked som vedela ze je mrtva,musis byt silna a povedat si ze ras sa ti to vrati v podobe ineho babatka ja mam treti mesiac potom aj ked je to zvlastne chceme skusit stastie znova ,vela sil ti posielam
13. črc 2013 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
6. narozeniny dnes bychom je slavili s naší Eliškou , ale místo toho je mi jen strašně smutno a moc se mi stýská a ani 10 zdravých dětí by mi jí nenahradilo :frowning2:. Chybíš mi moje princezno moc a moc :frowning2:
14. črc 2013 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luznicarka :frowning2: prajem vela sily a Eliske pusinku do nebicka. Aj nasa Laurinka by pred par dnami oslavila dva rocky :frowning2: hlavne v taketo dni sa pocity zufalstva a bezmocnosti vracaju v plnej sile, asi to ine nebude. Ja sa neviem zmierit s tou nespravodlivou krutostou, ze tu okolo mna malo behat dvojrocne dievcatko, namiesto toho v hrobceku lezi stale polrocne babatko :frowning2: Preco im zobrali sancu vyrast?? :frowning2:
15. črc 2013 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzanaj54 I tobě hodně sil možná jich potřebuješ víc než já. NAše malá se už mrtvá narodila sice jen 4 týdny před termínem, ale neměla sem tu možnost jí poznat a pochovat a žít s ní nějaký čas . To ty s malou jo a to musí být asi o hodně horší. Taky nechápu tu nespravedlnost proč takový nevinný dušičky nemají šanci vyrůst :frowning2:
15. črc 2013 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@samajama ahoj je mi to velmi ľúto že čo sa stalo je to ešte čerstvé ja ako som písala že sa mi toto stalo pred siedmimi rokmi ale to žena už nikdy nezabudne že jej zomrelo dieta ale len jedno ti viem odporučiť aby ste bali čím skôr dalšie lebo ked to budeš odkladať tak bude narastať strach mať zase dalšie viem to posúdiť podla svojej skúsenosťi takže ak budeš v poriadku zdravotne tak šup šup na to vela šťastia zdravia ak chceš v súkromí si napísať so mnou tak moja mail adresa je rank@zmail.sk takže kludne pekné dni :slight_smile:
1. srp 2013 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dakujem za povzbudenie ,vies nik nam nezoberie ze sme maminkami nasich anjelikou aj tak a budeme navzdy .moji chlapci ju beru ako sucast a to ju poznaju len z mojho bruska ,chodievame na cintorin zapalovat sviecky a popol mame s manzelom aj v priveskoch a tie ked dakde odchadzame berieme zo sebou a je to mile ked sedime v aute a deti sa ma spytaju ,mami mate tamarku?nezabudli sme ju ? a ja vzdy chytim privesok a poviem ,ze nebojte sme vsetci mozme ist :slight_smile:
1. srp 2013 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@janulka1977 a ani neviem ci mas deticky?na fotobloku som nenasla:slight_smile:
1. srp 2013 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nie nemám detičky preto som písala že podla svojej skúsenosti viem kým viac to bude žena odkladať že mať druhé dieťa tým vedčí strach bude mať že stane to isté a ešte to že mám nového priatela takže je to tažké :frowning2:
2. srp 2013 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte ...chceli sme bábetko tak sme sa začali snažiť ,podarilo sa nám to na druhý pokus ,nastala neskutočná radost ,ktorá sa nedá opísať,išla som k doktorke a bola som v 6 týždni a dokonca som mala dve babetka v brušku ,sice sme sa trožka báli ako to zvládneme ale bola to aj dvojnásobna radosť pretože som po babetku neskutočne túžila ,,,po dvoch týždnoch som mala ist na kontrolu . stalo sa to najhoršie čo by ma ani v sne nenapadlo ,babetka prestali rást a neboli žiadne odozvi srdiečka :(( mala som zamlčaný potrat-neskutočná bolest ,smútok,výčitky prečo sa to stalo ,doktorka mi to vysvetlila tak že asi boli choručké tak museli odísť:((( najhorší den v mojom živote ...za dva dni ma čaká nemocnica a čistenie :(( prečo sa to muselo stať:( otázka na celý život na ktoru asi nikdy nedostaneme odpoveď.....:(
10. srp 2013 ve 21:56  •  čeká miminko, termín má v červenci 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erikocka123 to je mi strasne luto ... :frowning2: nechaj tomu cas.... raz sa ti splni sen...
10. srp 2013 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Dobrý den maminky a hlavně maminko Mili.
Opět jedna mamina,která mezi Vás nepatří a upřímně za žádnou cenu nechce patřit.
Maminko Milenky znám Váš příběh z dlouhé cesty, tuto diskuzi jsem našla až včera, jsem ráda,že jste jí založila a pomáháte tímto maminkám.
Mám kamarádku,které loni v lednu zemřel syn ve 14 měsících na syndrom náhlého úmrtí,byl to pro všechny ohromný šok,že v tomto věku se to může přihodit.Z toho důvodu jsem narazila na dlouhou cestu,nevěděla jsem jak kamarádce pomoci. Maminko Mili, Vaše zkušenost s nemocnicí,kde jste měla Milenku je nepředstavitelná,mepochopitelná a skutečně hrůzostrašná. Myslím,že my Husákovi děti,jsme byly špatně vychované,pořád jsem slyšela...nekřič...počkej až tě zavolají,nebo až na tebe přijde řada. Musíme tuto celoživotní výchovu překonat a bojovat za své děti. Pro doktory a sestry jsme pouze další body pro pojišťovny.
Jednou jsem viděla film cena za něžnost, ta scéna,kdy matka spustí hysterii na sestru,aby dala její dceři ztišující prostředek je vše říkající.
Mili, stále na Vás a Milenku myslím .....a upřímně jste ohromná. Maminky bojujte za děti,nikdo jiný to neudělá!!
Nebojte,už nebudu přispívat,nemám právo a nechci pokoušet osud. Jen věřte,že spousta maminek si vzpomene na Vaše děti,aniž by to někde psaly. S úctou Michaela
17. srp 2013 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (18)
Moje krasne milovane vytuzene dievcatko nam umrelo pred 5 dnami. Malo len 10 dni. Bola krasna, zdrava, plna zivota. A zrazu, bez vystrahy zomrela v mojom naruci. Budem si do smrti vycitat, ze som tomu nedokazala zabranit. Prestala dychat, nikto nevie preco, bolo to strasne rychle. Bola pri mne v nositku, neplakala, nekaslala, bola teplucka a len tichucko spinkala. Diagnozu mala SIDS a ani zachranka ani na pohotovosti jej uz nedokazali pomoct. Lekar mi sice vysvetlil, ze babatko ma minimalnu rezervu a to iste sa mohlo stat aj vo voziku alebo v postielke, ale vycitky, ze som ju mala vtedy v nositku a minimalne 20 minut v nom uz mohla byt mrtva su strasne. Zlyhala som ako matka...ten pocit zufalstva a bezmocnosti je nepopisatelny. Tak strasne by som ju chcela mat pri sebe, v naruci, kojit ju, bozkavat ju, prihovarat sa jej, byt s nou...
20. srp 2013 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mariankammmt musi to byt kruta, nevyslovna bolest. velmi s tebou sucitim . ako matka si nezlyhala, nie si robot. si IBA clovek, nevycitaj si veci, ktore nemozes ovplyvnit. babo spinkalo a neprebralo sa.
20. srp 2013 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mariankammmt upřímnou soustrast, moc s tebou cítím...

je to strašná tragédie, takřka totéž se stalo před rokem kamarádce - taky SIDS, pár dní po porodu, holčička - a přitom SIDS víc ohrožuje chlapečky a obvykle se objeví mezi 4-6 měsícem. Ale neštěstí v tomhle případě nechodí po horách, ale po lidech.

asi je normální, že si to teď vyčítáš, ale věř mi, že kdyby byla v postýlce, vyčítala by sis to ještě víc, že jsi u ní nebyla a třeba kdybys byla, tak jsi tomu mohla zabránit. Nemohla. To je ta největší tragédie SIDS, že se tomu zabránit nedá. Ale tvoje miminko odešlo tak pokojně, jak jen mohlo - v tvojí náruči, a poslední, co cítilo, byl tep tvého srdce, nic ho nebolelo, nebylo samo, bylo s tebou, milující maminkou. Téhle myšlenky se drž.
20. srp 2013 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (21)
@mariankammmt uprimnu sustrasť vam želam. I ked sa určite ta bolesť ani nedapredstaviť, chcem vam len napisať, že Vaše dievčatko malo velké šťastie, že ste boli pri nom od začiatku do konca. Že presne ako piše maladama, citilo vas, svoju maminku, o ktoru mohlo oprieť hlavku, ktorej srdce počulo biť tak ako ked bolo v brušku. Ste ta najlepšia maminka pre vaše dievčatko
20. srp 2013 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@mariankammmt Marianka, je mi velmi líto, co se Ti stalo. Ani si nechci představovat, jak hroznou bolest musíš cítit. Zrovna teď chovám v náručí desetidenní princeznu, naši vymodlenou, a nedokážu si představit, že bych o ni měla přijít. Denně prosím naše dva andílky, aby ji opatrovali a aby už žádné z našich dětí nezemřelo před námi :cry: . Moc na Tebe myslím a moc se modlím za pokoj Tvé duše. Čerpej sílu z toho, jak šťastně Tvá dceruška zemřela... kdo ví, jaké utrpení by ji jinak bylo na tomto světě čekalo. Určitě je to pro ni takto lepší, i když mi nikdy nepochopíme proč. Musela zemřít velmi, velmi šťastná a blažená, na Tvém srdíčku, cítíc Tvou vůni...

Jen Ti můžu poradit to, co pomohlo mně: soukromý pohřeb (byla jsem jen já a manžel, ani rodina ne), dovol si truchlit (já se podruhé na týden zavřela v pokoji, zatáhla závěsy... týden jsem si to srovnávala v hlavě, po týdnu jsem vyšla ven... úplně jako jiný člověk a pak teprve začala znovu trochu žít). Taky jsem se snažila co nejdřív vrátit na částečný úvazek do práce (měla jsem doma 1,5letého synka, sehnala jsem mu na pár hodin týdně soukromou školičku), jinak bych se doma zbláznila. A všem nám pomohlo až nové těhotenství, které nám dalo naději. Otěhotněla jsem rychle, poprvé po 3 měsících, podruhé hned po šestinedělí a z obou těhotenství mám zdravé děti. Také mi pomohlo rozloučit se - u prvního básničkou na Anjelikach, u druhého dopisem...

Moc na Tebe myslím a modlím se za Tebe. Přeji hodně sil.
21. srp 2013 v 16:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mariankammmt
Uprimnu sustrast ti prajem..viem co citis,ja som si to prezila tiez,pred rokom a viem,aka je to bolest..tiez som si vycitala,ze som na vine ja,ze som zlyhala,ale po istom case aj ty pochopis,ze na vine nie si urcite..na vine nie je nik,iba ak osud..ak mozem poradit,tak sa snaz robit len to,na co mas chut,do nicoho sa nenut,ked mas chut plakat,tak sa vyplac,ked chces byt doma,tak bud..proste tvoja nalada bude mozno premenliva,ale vsetko je normalne po tom,co si prezila.. A hlavne ak budes mat pocit,ze sa chces vyrozpravat zo svojej bolesti,vsetky mamicky z tejto temy sme tu pre teba..prajem vela sil..
21. srp 2013 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
prosím vás, je tu někdo, komu dítě zemřelo na rakovinu? když tak pošta... moc by mi to pomohlo, ale nemůžu to řešit veřejně.
21. srp 2013 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mariankammmt viem ze vsetko co napisem budu iba slova :pensive: no chcel aby som aby si vedela ze nic sa nedeje len tak...to co s ati stalo nemohl nikto ovlyvnit a uz vobec to nieje tvoja chyba :pensive: kazdy clovek ktory pride o svoje milovane dietatko a hlavne matka vzdy hlada vinu v sebe...prezit to co ty musi byt velmi krute abolestive :pensive: mne zomrelo dievcatko v nemocnici mala 53 dni ...no prisli dniked som proste mala pocit ze je to vsekto moja chyba,vina...dnes viem ze proste to tak malo byt...tu bolest uz nikto a nic nezahoji,ale konecne nenosim v sebe tu strasnu krivdu ze som za to mohla ja :pensive: posielam ti objatie a myslienku...modlitbu do nebicka a tichu myslienku k tvojmu ale i k mojmu dievcatku...este je vsetko tak cerstve a bolave :(
21. srp 2013 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Dakujem...mozno sa tato otazka nehodi, ale co vam, mamickam, ktorym umreli babatka kratko po narodeni, ale mohli s nimi prezit este par dni, pomohlo prekonat tu strasnu bolest? Neviem zabudnut, vsetko sa mi dokola premiela hlavou. Krasne spomienky aj hroza poslednych chvil. Bolo to tak necakane..
21. srp 2013 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mariankammmt
Ked som sa pytala tuto otazku pred rokom ja,dostala som od viacerych odpoved,ze na to treba cas..a je to pravda..tu zmenu nebudes vidiet zrazu,ale postupne..kazdym mesiacom sa ta bolest bude menit.. Mna to stale velmi boli a aj si poplacem,ale je to uz ina bolest ako pred rokom.. Odkial si?ak z Bratislavy,skus si pozriet stranku organizacie Plamienok,mne velmi pomohli.. Ak si mimo Ba,skus vyhladat pomoc psychologa v tvojom meste..
21. srp 2013 ve 23:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@mariankammmt ja ti odpoviem podobne chce to cas...ale mam este jednu odpoved...mne casom strasne pomahalo zit akby tu bola s nami...zaciatky boli strasne tazke...nedokazala som ist do psrchy ani si zuby umyt,nejdela som nepila nespala a plakala 24 hodin denne...potom vsak nejak prislo to ze som mohla nastupit do prace,a ja som aj sla....bolo to tazk epretoze zakaznici sa pytali preco som nastupila a pod...nooo tazke casy ale mne to pomahalo pretoze som mproste musela zacat fungoivat ak by som ostala doma a lutovala sa asi by som umrela zialom a smutkom aj nad semou seba...postupne prisli vsak veci ktore pocitujem po dnes...neprejde den aby som si na nu nepsomenula,nosim ju tak hlboko v dusi ze odtial mi ju nikdy nikto nevytrhne,a verim ze raz sa s nou opet stretnem a vynahradime si kazdy jeden den,cas a vsekto co sme nestihli...teraz mam tu povinnosti lebo mi poslala za seba dvoch huncutov ktory mi to vsekto vracaju trojnasobne,ale cakala som dost dlho...no uverila som este skor ze ona je stale tu...nezomrela pretoze narodena bola z lasky a tu lasku uz budem navzdy nosit v srdci,bola a je vsade,v duhe aj v dazdi,v slnku aj vo vetre,v noci ci v slnecnom dni ,vo vode aj vo vzduchu...vsetko to co ma bolelo som casom premienala na to co ma malo naplnat,prestala som nenavidiet dni ale snazila som sa ich prezit ,lebo len to je jedina cesta...odporucam pozriet si tento film http://www.youtube.com/watch?v=K9iJH2P96dM
v tomto filme je podstata ktoru som pochopila aj ja ...sice ovel aneskor ako som tento film videla...ale
nasa bolest ,nase slzy,fotky a spomienky ,nasa laska to je jedina hmotna a mozno hmatatelna vec ktora nam po nasich detickach ostane...plac a kric,dnes a to iste rob i o 100 rokov,mas na to pravo a hlavne je to a bud eto tvojou sucastou navzdy...posielam ti objatie a naozaj myslienku v ktorej viem ze pride den ked sa budes vediet opet usmiat pri spomienke na svoje krasne milovane dievcatlko
ak mozem vediet ako sa malicka volala?ako manzel?ako to zvladate?musi to byt velmi tazke :pensive:
chce to skutocne "len" cas ...niekto potrebuje mesiace,iny roky...a my cely zivot...boliet to bude no casom inak...
dnes je to dika,noz alebo iny predmet ktory nas lame ,reze,rozbija na male ubolene kusy...casom to uz bude "iba" tehla ktora nas bude tazit...ale ja tomu nehovorim tehla,pre mna je to diamant ktory je sice takzky ale ja ho nosim vo svojom srdci rada a s laksou...hoc chcela by som aby to bolo inak :pensive: kedze viem ze to nieje mozne snazim sa aspon takto prezit ...
ps:kazdy rok na narodeniny peciem tortu a kupime nejaku drobnost,na vyrocie smrti pustame cinske balony ,alebo robime sviecove srdcia ci ine ornamenty (motyle,krisik a pod) na vianoce ma vzdy svoju cokoladovu gulu,na sibacku kinderko ktore spolu sdetmi potom skladame,palime sviecky a skladame skladacky ,k mdd vzdy nieco porste donesiem...ona je stale s nami,je v nas...
(zijem v cudzine takze kvetnky nosim len ked som doma)
21. srp 2013 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@itwasajoke dakujem za krasne slova.
22. srp 2013 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mariankammmt ako ti je? dufam ze bojujes xxx posielam objatie
22. srp 2013 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mariankammmt Ahoj, prečítala som si, je mi to veľmi luto úprimne. Prezivas najhoršie čo sa moze cloveku, rodicovi, matke stat. Vycitky, ktore máš, sú úplne normálne ale nedovodne. My nemozme za to, co sa stalo, ziadna tu z nas a ty takisto, lebo na suda by umrela aj pri okamžitom zásahu záchranky, to je smrť, ktora sa nedá zvratit, aj keby si ju okamzite kriesila. Aj tolko používané monitory dychu sú vraj úplne zbytočne. Dieta totiž neprestane len dýchať, vyobrazením sa nejaké centrum v mozgu, ktore zastaví dýchanie. Je to kruté, nespravodlive, ale deje sa to :(( ani lekári zatial neprišli na to, čo to sposobuje. Nijak tí neviem pomoct, viem tí Len odpovedať tak, ako ostatné, na tvoje otázky a vypočuť tá, byť tu s tebou. Pri čítaní tvojho príspevku som pocítila veľký sucir, za to, čo sa tí stalo a potom som sú skúsila predstaviť, aky pocit musí byť ked mi takto zomrie dieta, teraz, aj navzdy, to je veľká nesmierna bolest, strata, zial a je jedno ako to dieťa zomrie, navždy bude chýbať rovnako. Avšak z môjho pohladu, pri spomienke na to, casom, až si prejdes roznymi stadiami smútku a bolesti, až sa hraný okresu, pri spomienke na tvoju dcérku, a na to. ako umrela, nebudeš mat ničivé pocity, ako trpela, ako ju to bolelo, atď, ale hrejivy pocit, nie radostny, to samozrejme Nie, ani nechcem aby to tak vyznelo, ale hrejivy, ze zaspala na maminke, pri maminke, v jej naruci, neuvedomujuc si nic zle, len tlkot srdiecka, jej dych, jej vôňu, zrejme v tej chvily to bolo a skutocne to najlepšie, čo si jej dávala a dala aj v ten jej posledný vydých. Tvoj zial to v túto chvilu nezmení, ani keby som tu napisala čokoľvek pekné,poznám to, viem ako to boli. Moj syn mi bude navždy veľmi chybat, nesmierne, zufalo, ale čo ma bolelo, noli a bude boliet najviac a navždy je fakt, ze umieral 2 mesiace za bolesti a utrpenia, kde mu uz ani morfium nezaberalo, kde som viditelne videla, ako mu je zle. Vediey to v fén, ked sa natodil, okamzitw nariadim vypnutie všetkých prístrojov, ale vedieť to dopredu sa nedá a takisyo by som nemala ani tu právomoc. Ja som uz len mohla zabrániť opakovanemu natahovaniu predlzovania jeho trápenia, pri uz nezvratnom stave. Plac, nadávaj, úľav si, bude to teraz aj ďalšie mesiace hrozné, tá bolesť bude velmi intenzívna ešte dlho, až cas tí pomaličky bude ukazovať smer, pud sebazáchovy tí bude vnucovat znova zit a ty budes znova zit, len to este teraz nevidis a je to logické. Ak tí mozem poradiť, až budes z najhoršieho vonku, pokúste sa o ďalšie dieťa, je to jediná cesta, ako znova pre čo a pre koho zit. Nám sa podarilo otehotnieť 4 mes. Po smrti samka, bolo to moje vykúpenie, ale až sa mi druhy narodil,až potom to bolo to hmatateľné a ozajstné. Želám veľmi vela síl a posielam veľké objatie.
26. srp 2013 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@mariankammmt prepac za chyby v pravopise a niektoré blbolsti čo mu vypisuje mobil, mala som na myšli vypnutie v mozgy v niektorom centre v mozgu, nejde mi to uz opraviť. Drz sa
26. srp 2013 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@itwasajoke Dakujem, je to raz hore, raz dole. Zatial to "zvladam" na praskoch na spanie, vtedy je to lepsie, ale cez den sa tie stavy strasneho smutku stale opakuju, potom je zas chvilu klud. Mam este 2 synov - 5 a 15, to, ze musim s nimi slapat dalej, riesit kazdodenne problemy pomaha.
27. srp 2013 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leeenka26 velmi s tebou citim...doteraz by som to mozno nedokazala a utrpenie druhych mam povazovala za nieco, co sa ma netyka, mozno by som to este okrajovo registrovala niekde v TV, filmoch...ale ked to clovek prezije, zmeni pohlad na vsetko.Vidim, ze su mamy, ktore trpeli a trpia rovnako, mozno aj daleko viac, tak to asi bolo aj v Tvojom pripade. Mam 2 synov, ale slubili sme si s muzom, ze ju "vratime" spat. Aj ked vem, ze kazde dieta ma svoje meno a miesto a nechcem mimino na vymenu za malinku, ale napriek tomu drzat male dietatko opat v naruci je pre mna teraz ten najkrajsi sen. Som ale este v sestonedeli, tak to nechcem unahlit. Postupne, pomalinky...
27. srp 2013 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mariankammmt urcite budete mat dalsie dietatko. Prezradim ti jednu vec, ja som cely cas verila, ze sa mi vrati a akosi som si ho chcela aj nahradit. Ale ono sa to nikdy uplne neda, lebo Samko zostava nadalej jedinecnym, jedinym dietatkom, syncekom s nezastupitelnym miestom v mojom srdci, odkial mi ho uz nik nevytrhne a spomienky nan uz teraz viem, po 2. rokoch len, ze nikdy nezmiznu ani sa nezahmlia, navzdy budu velmi zive, aj ked nie je velmi na co pekne spominat, iste veci mam v hlave, ale velmi si ich nesmiem pustit dalej, uz som sa to ako tak naucila korigovat a pri kazdodennych starostiach, povinnostiach a radostiach ani nie je velmi prilezistost. Ale mam svoje chvilky, kedy si vyhradujem cas len nanho a po case sa mi to aj paci, s usmevom na perach zaspim s myslienkom nanho, davam mu kopu lasky na dialku a viem a verim, ze ju citi. Ano, su aj tazke chvile, ktore ma prekvapia aj po rokoch, ale uz ich nie je tak vela a uz nie je tak casu. Samka nik nenahradi ale ako pises, povazovala som aj ja priam za nutnost, tuzbu k prezitiu dalsie dieta. Samko sa nam nedaril 1,5 roka, moje myslienky po jeho smrti som viedla len na sustredenie na pocatie dalsieho dietata. A cuduj sa svete nemusela som dlho cakat...s mm sme si cely cas vraveli, ze sa nam musi vratit, ze to tak chce aj on...Samko zomrel 5.5. 2011 a Filipko sa nam narodil 5.5. 2012. Nazor uz necham na teba. Posielam ti strasne velke objatie, uprimne s tebou sucitim a myslim na teba odkedy si napisala o dcerke. Verim, ze to zvladnes, bude to boj, ale zvaldnes to, ako my vsetky. Musime, kracame dalej, ideme trnistou cestou. Ale este budes stastna, ako my. Ver tomu!
27. srp 2013 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek