• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

8. května 2017 
Miliharmi,
:dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: úžasné!!! Vidíš, čo všetko si sa vdaka Milenke za tú chvíľu naučila... :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
17. zář 2008 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili velmi krasne si to napisala , prajem ti pevnu a neoblomnu vieru a aby ta vzdy podrzala a pomohla ti niest tvoj tazky kriz
17. zář 2008 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili,k tomu neni co dodat.Je mi jen hluboce lito,ze ceske zdravotnictvi je tak v ubohem stavu a nenasel se nikdo,kdo by vam v tech poslednich dnech pomohl,hlavne ten psychologicky pristup je odstrasujici.Ziji uz par let v zahranici a pracuji v pecovatelske sluzbe,tedy prevazne se starymi lidmi.Kdyz se ohlednu zpatky na me zacatky v nemocnci(maturovala jsem 1991),tak je to hruza a stydim se,jak nepripravena jsem byla na tuto tezkou a zodpovednou praci.Nikde se s tim tady nechlubim,ze mam za sebou par let praxe v ceskem spitale,neni se totiz cim chlubit!Tvoje smutna zkusenost je toho prikladem,jak se od te doby NIC nezmenilo. :frowning2: Moc bych prala vsem zdravotnikum,aby poznali,jak spravne vypada lidsky pristup k pacientum a k pribuznym.Problem nelezi ve spanych vyplatach,ale v samotnych lidech.Na zdravce me nikdo neucil o psychickem utrpeni pribuznych,na pacienty se pohlizelo jako na nemocne fyzicke telo bez DUSE. Je mi z toho smutno a hlavne z toho,ze jsem byla jedna"z nich".Jsem nesmirne vdecna,ze se muj pristup k lidem-pacientum-zmenil,diky novym zkusenostem v cizi zemi.(Svedsko).Preji ti Milli moc sily. :dizzy_face:
17. zář 2008 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, ked som citala Milenkin pribeh, plakala som ako male decko. Ta bolest zo straty dietata musi byt obrovska, dufam, ze to nikdy nezazijem. Prajem ti v zivote uz len krasne a stastne chvile, aby sa tvoja bolest uz nikdy nezopakovala :slight_smile:
19. zář 2008 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojík...
Mili...je září,já mám pásový opar a doma dvě děti...očkování jsme prodělali již začátkem září,ale ám strach,aby to děti nechytly taky :pensive: ...úplně mě děsí ta podobnost....Matyášovi je 15měs.
Doktor mě teda řekl,že herpetická encefal.je vzácná,že děti ode mne mohou chytit spíš plané neštovice,ale stejně se bojím.
Pásový opar je naštěst nemoc,kterou můžu dostat jen jednou v životě i přesto,že viry v těle zůstavají.
Jinak pokaždé pláču,když čtu příběh Milenky a jako zdravotnice nepochopím přístup zdravotníků,jsk se k vám chovali :rolling_eyes:
Obdivuju tvou víru v Boha.Já,ač jsem ateista,tak bych se nikdy nerouhala,protože věřím,že musí někde něco být.
20. zář 2008 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Magiko, u Milenky velkou roli hrála dlouhodobě oslabená imunita. Vlastně ani s jistotou nevíme, zda to skutečně byl ten herpes. Pitva prokázala poškození mozku odpovídající herpet. encefalitidě, ale přímo DNA herpesviru nalezena nebyla, takže je tu ještě možnost, že ten zánět mohl mít na svědomí virus spalniček z toho očkování :angry: Možná také kombinace obojího. Určitě byla velká chyba ji v její imunitní situaci očkovat živou vakcínou. Takže snad u vás vše proběhne bez problémů. Pokud by se nedej Bože stalo, že by malý měl podobné příznaky jako Milenka, určitě s ním jeďte na oddělení dětské neurologie a upozorněte lékaře na ten opar, ať nasadí herpesin i třeba preventivně, není toxický, dá se užívat i preventivně. Na běžné pediatry bych v tomto nespoléhala, bohužel o tom často vědí tolik co my laici, jak se ukázalo i v našem případě.
21. zář 2008 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili...děkuji za podporu.Jsem zdravotník a tak jsem plašan už normálně.Ke své pediatričce bych asi s tímto nešla,protože máš pravdu v tom,že oni opravdu rozpoznají max.chřipku od Anginy a s jinými potížemi stejně posílají bud do nemocnice nebo na spec.pracoviště :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Také je pravda,že živá očk.vakcína na oslabenou imunitu je zabiják.U nás jeden chlapeček po očkování upadl do bezvědoní,ze kterého se sice dostal,ale je mentálně i fyzicky postižený :frowning2:
21. zář 2008 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také příběh mojí kamarádky,které v 6ti letech uhořel chlapeček mě moc mrzí.Ona navenek vypadá velice vyrovnaně,ale tolik jí to musí trápit :frowning2: ..i když narodil se jim zase chlapeček a je tomu první tolik podobný...opravdu jak přes kopírák.
21. zář 2008 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Už jsem někde psala svůj názor na zdravotnická zařízení, tak se tady o tom nechci rozepisovat. Je mě neskutečně líto, že musí někteří lidé procházet tak velkým utrpením. Je těžké se vyrovnávat, ale člověk je jak tráva ve větru. Pokud je silná, ohne se a když vítr přejde, zase se narovná :wink: . Ať jste všichni takhle silní...
Dnes jsem chtěla jen napsat poznámku k tomu očkování, které se tu vzpomíná. Můj syn si ve třetím měsíci svého života prodělal epileptycký záchvat. V podstatě jich bylo během jednoho měsíce spousta, ale po nasazení léků se vše srovnalo a dnes už je bez léků a bez záchvatů. Vedený jako vyléčený epileptik. Očkovací kalendář máme individuální a vakcíny ( pokud to jde) neživé. Při každém očkování se děsíme reakcí a při každé horečce sledujeme stupně s obavou, aby se nevyšvihly nad 38( to pak musíme dávat Diazepamy). I přes to nám Dr nabídla, že máme syna naočkovat proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám. Já už od jara váhám, protože mě tyto dětské choroby nepříjdou tak nebezpečné a říkám si, proč by si jimi dítě nemohlo projít. Opravdu jsem nad tím moc uvažovala a stále si říkala, co je pro něj horší. Projít si onemocněním 1x v životě a mít pokoj a nebo se děsit reakce na očkovací látku? Příběh Mili mě přesvědčil o tom,že očkování proti chorůbkám, které člověka neohrožují na životě jsou hloupost. Je to jen můj názor, možná, že sem ani nepatří a nechci tu rozpoutávat debatu o očkování, ale chtěla jsem poděkovat za pomoc v rozhodování se. Mili, třeba i pro to bylo potřeba vašeho příběhu. Děkuji
21. zář 2008 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Mili, moc obdivuji tvou dusevni silu, nahore jsi to krasne popsala, tou reci o bohu, doufam, ze je ti to alespon malou utechou od tve bolesti. Tvuj pribeh jsem cetla kdyz me holcicce bylo par tydnu a musim rict, ze na ni hodne a casto myslim, cetla jsem tvuj pribeh i na anjelicich a mnohokrat a hodne to obrecela. Milenka byla krasna a stastna holcicka, porad mam v hlave tu fotku, kde ti sedi na kline a tak krasne se obe smejete, svira se mi srdce kdyz na to jen myslim. :cry: :cry: :cry:

Tvuj pribeh me donutil spoustu veci prehodnotit, treba kdyz jsem byla unavena a mala byla protivna a ja uz mela chut na ni zakricet tak jsem si uvedomila jake mam stesti, ze ji mam... a za to bych ti chtela podekovat, diky tvemu {a nejen tvemu } pribehu si vazim toho, ze ji mam a mam to stesti, ze ji mohu milovat a obejmout.

Preji ti do zivota spoustu stesti a za Milenku se modlim, snad ti alespon trosku pomuze vedomi, ze na ni jeste nekdo mysli a modli se za ni :slight_smile:
21. zář 2008 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla v dětství přiušnice i splaničky :stuck_out_tongue_closed_eyes: ..vím,že je to dost nepříjemné a hlavně ty přiušnice moc bolely,nemohla jsem vůbe spát-měla jsem je v šesti letech a splaničky někdy ve školce.Zarděnky jsou velice nebezpečné v těhotenství :zipper_mouth: a u mužů v dospělosti mohou způsobit neplodnost.Nejsou to sice život ohrožující nemoci,ale mají nebezpečné následky :pensive:
22. zář 2008 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj Mili,ked som si pozrela Milenkinu stranku zovrelo mi srdce,tie datumy su mi velmi blizke,ja som sa narodila 24.2. a moja mamka mi zomrela 18.12.2002.Neviem co ti napisat,kto to nezazil nepochopi co citis,Bola nadherne dieta,ako mali anjelik,ty musis zit pre svojho synceka a ona na vas z hora dava pozor,je Vasim straznym anjelom.
23. zář 2008 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mila Mili! Vcera som si precitala Tvoj pribeh a citila som sa taka bezmocna, tak rada by som Ti pomohla niest Tvoj smutok a bolest, nemohla som vecer zaspat a tak som si povedala, ze aspon obetujem dnesnu nedelnu sv. omsu za Teba a za Tvoju malinku. A prave dnes knaz kazal o tom, aky je Boh zvlastny, doslova cudny, mohlo by sa zdat. Ze dobrych ludi castuje hroznymi krizmi a berie si ich k sebe a tym zlym sa vo vsetkom dari a vsetko im akosi prechadza. Pokracoval, ze aj ked vidime tuto "nespravodlivost", my mame zotrvat v dovere, ze nic nie je v zivote len tak, ziadna nahoda, vsetko co sa deje, ma svoj vyznam. Boh nam na posilu nechal ten najvacsi priklad -aby sme boli spaseni, neusetril vlastneho syna a poslal ho na smrt na krizi. Mne nebolo mozne nedat si hned jeho kazen do suvisu s Tebou, vy ste tiez sucastou jeho vykupitelskeho planu, presne ako si to pisala v predposlednom prispevku. Som si ista, ze Milenka uz zachranila mnoho dusiciek. Verim, ze Maria velmi oroduje za Teba, ona prezila tu istu bolest a vie presne co prezivas. Ja sa budem nadalej za vas modlit a mysliet na Vas.
28. zář 2008 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Zuzano, děkuji za modlitby. Přesně tak to cítím, několik měsíců před Milenčinou smrtí mě Pán vyučoval o následování Krista. Že to znamená zapřít sám sebe a opustit své byť i oprávněné nároky vůči ostatním a nejen to, učil mně, že to znamená opustit i své nároky vůči Bohu. Ukazoval mi Krista v getsemanské zahradě a na kříži, jak do konce důvěřoval Otci, i když mu Otec bral všechno včetně života a své blízkosti. "Bože můj, proč si mně opustil, " volal Pán na kříži. A přesto dokonce Otci důvěřoval tak, že nakonec odevzdal svého ducha do rukou Otcových. Vzpomínám si, jak jsem byla nadšená, že mi Bůh ukazuje takové hluboké věci a právě tehdy jsem zároveň dostala strach, že mě nejspíš Pán připravuje na něco moc těžkého a dokonce jsem cítila, že se to bude týkat Milenky. Následovat Krista tedy může znamenat také trpět, nést svůj kříž, snášet trápení, které jsme si nevybrali a přitom až do konce důvěřovat Bohu. Tohle jsem napsala na jednu diskusi pro věřící maminky na začátku Milenčiny nemoci, když jsem ještě nevěděla, co se to s ní děje:
Naše malá mi ale dělá starosti, zase jí nějak není dobře, má nějaký průjem a vůbec nechce jíst, pořád že chce hají, je taková slaboučká a drobná, když jsem viděla Bětušku, takovou silnou a zdravě vypadající holčičku, tak mi je nějak o Milenku úzko. Někdy si říkám, jestli mě Pán tím, jak ke mně mluví o té důvěře, nepřipravuje na něco těžkého, doufám že ne, ale On ví, co je pro nás dobré.
Bůh mě na to opravdu zázračně připravoval, ale to neznamená, že by to nebolelo, bolí to strašně, nicméně pomohlo mi to zachovat si víru.
Ještě k Marii. V těhotenství s Milenkou, kdy jsem se trápila kvůli těhotenské cukrovce, Pán mi Marii ukázal jako tu, která mi dobře rozumí, chápe mé obavy. Byla jsem tím dost překvapená, nejsem katolička ale evangelikálka a moc jsem nechápala, proč právě až v těhotenství s Milenkou mi Pán ukazuje na Marii, vždyť těhotná jsem byla už po čtvrté a už ve třetím těhotenství jsem měla tu těhotenskou cukrovku. Pochopila jsem to po Milenčině smrti, kdy mi Pán Marii ukázal jako tu, která to celé prožívala se mnou a po celou dobu při mně stála, jako stojí při každé matce, která musí zažívat umírání svého dítěte, která musí v náručí svírat jeho mrtvé tělo. Neumím se k Marii modlit, ani nejsem zvyklá k ní promlouvat, vždy jsem se obracela jen k Bohu, ale nyní ji vnímám jako oslavenou starší sestru, jejíž citlivé srdce stojí při těch, které prožívají podobnou bolest jako Ona a přimlouvá se za ně.
28. zář 2008 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili, mam z toho az zimomriavky, si obdivuhodna osoba, ze si uvedomujes vsetky tieto suvislosti a vsetko to takto prijimas. Pan vedel, ze moze s Tebou ratat, on vie koho si ma vybrat, lebo nikdy nezosle tazsi kriz ako je schopnost danej osoby prijat ho. Je prirodzene, ze Ty sa po tom vsetkom casto-krat citis slaba a niekedy si na dne, ale si obdivuhodna, veris a doverujes nadalej a rozsirujes svedectvo. Ja mam tak trochu vycitky, ze ja Ti nemam ani co povedat, ved ani deticky zatial nemam, ani som nezazila taky hlboky zazitok s Bohom ako Ty, ze by mi nieco zjavoval, ale verim, ze nie je nahoda, ze som Ta vcera "spoznala" a dnes ta kazen... len by som chcela aby si vedela, ze niekde v dalekom svete na Teba mysli a modli sa za Teba dalsia osobka.
28. zář 2008 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mne zomrela dcerka pred mesiacom... mala 13 mesiacov... bola nadherna.... a neuveritelne mi chyba, prezivam jej stratu kazdy den horsie a horsie, mam pocit, ze mi ide roztrhat srdce a dusu... chcem ist za nou, byt s nou, citit jej vonu, vidiet ju... aspon jeden raz... co by som dala za to, aby som ju tu mohla mat, jeden jedny den,....
29. říj 2008 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko velmi mi je luto, co ste museli zazit :cry: moja dcerka je o nieco starsia ako vasa lilianka a nedokazem si jej stratu ani predstavit. velmi som plakala pri vasich fotkach... :frowning2: budem vam drzat palce nech najdete dost sily vyrovnat sa s tym niekedy :pensive:
29. říj 2008 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko to je strašný :pensive: držte se moc,posílám vám obrovskou sílu,aby brzy nadešel ten den,kdy budete moc jít dál :cry: je to strašný,hrozně mě to mrzí :cry: musíš být silná
29. říj 2008 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kotenko,som rada ze si sa ozvala,citala som vsetky tvoje prispevky a velmi som Vam drzala palce aby to Lilianka zvladla,je mi velmi luto ze svoj boj prehrala ale ty musis byt silna-ja viem ze sa to lahko hovori,ale nesmies sa poddavat smutku.Ste mlady a mate cely zivot pred sebou.Ked sa vam narodi dalsie babetko budes mu rozpravat o jeho sestricke a uvidis ze sa oplati zit.Lilianka je vasim anjelom straznym a urcite ju netesi ze mas taketo myslienky.Drzim palce
29. říj 2008 v 17:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
kocenko :cry: :cry: nemam slov :cry: :cry: vela sil a mozno by vam pomohlo dalsie babako, sice malicku nikdy nenahradi, ale aspon nejake potesenie :pensive:
29. říj 2008 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko,moc mně mrzí,co tě potkalo,musela jsi projít ty i tvá holčička hrozným utrpením.moje dcera měla taky udělanou tracheostomii,byl to očistec na zemi,ono se to nezdá asi tak hrozné,ale dokud nám tu tracheostomii neudělali,tak jsem si to nedovedla představit,měli jsme třikrát nádor v krku,podstoupili jsme veškerou léčbu a kdyby se nám to znovu vrátilo,tak už ted víme,že pro nás už žádnou léčbu nemají,tak jen doufám,že se to nikdy nestane,ale ta nejistota je ubíjející,přeji ti hodně sil a aby se ti vrátila brzy chut do života.
29. říj 2008 v 17:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kotenko, nebudu ti nic nalhávat, ještě to asi bude horší, měsíc je krátká doba a možná ty nejhorší chvíle máš teprve před sebou, tvůj pocit, že je to každý den horší je normální. Když ti nyní napíšu, že se to po určité pro každou mámu jinak dlouhé době přece jen zlepší, že kromě bolesti, která ovšem zůstane, znovu dokážeš prožívat i radost, tak to sice může být pro tebe určitá naděje do budoucna, ale je mi jasné, že momentálně tomu tvé srdce ani nedokáže věřit. Tvá bolest je tak veliká, že jsi jí plná a máš pocit, že nic jiného se ti do srdce nevejde. Nejde udělat nic jiného, než tím projít, dělej cokoliv, co ti aspoň malinko pomůže. Většinou maminkám dost pomáhá o tom mluvit, psát a plakat, neboj se truchlit, ty negativní a zoufalé pocity a emoce je třeba aspoň trochu ze sebe dostat, jinak tě budou strašně moc dusit.
Tvoje holčička byla krásná a opravdu moc statečná. Mám pocit, že ty dětičky, které musí tak brzy odejít, mají v sobě něco andělského od začátku. Možná je to jen tím, že jinak mám samé kluky a jedinou holčičku, ale Milenka mi od začátku přišla taková jiná, něžná a hodná. I v trápení byla ve srovnání s kluky taková trpělivá. Jaká byla Lilianka? Mohu-li ti poradit, schovej si pár věcí, které ti ji budou připomínat, on totiž ten fyzický kontakt strašně chybí, i když věříme, že jsou blízko nás. Mám schované Milenčino pyžamko z nemocnice, občas si ho vezmu k sobě do postele a tisknu ho k sobě.
29. říj 2008 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
kotenko, je mi ľúto, čo prežívaš a myslím s účasťou na Teba... Malinkej však doprajem to, čo teraz zažíva-je šťastná a má sa dobre... viem, že to i Ty cítiš, ale chceš ju mať i tak pri sebe-je to normálne a prirodzené... Miliharmi, dobre vie o čom píše, keď Ti radí, aby si o tom, čo prežívala hovorila... Hovor, hovor, hovor...píš, píš, píš...krič, krič, krič... len to dostaň všetko zo seba von-všetky pocity-i ke´d máš pocit, že sa opakuješ, i tak o tom hovor...
a ešte-okrem toho, že si odložíš vecičku po malinkej (myslím, že tie budeš ešte dlho uchovávať...), ktorá nesie jej vôňu naolejčekovaného telíčka, napíš svojej Malinkej List do Neba-napíš jej všetko, čo by si jej chcela povedať teraz i v budúcnosti, popros ju o všetko, čo máš na srdci, poďakuj jej za všetky chvílky, ktoré ste spolu mohli zažiť, rozlúč sa s ňou... :pensive:
kotenko, myslím na Teba a modlím sa za Vás, za všetkých, za Váš pokoj a šťastnejší život...
29. říj 2008 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
:frowning2: :pensive: ahoj smutná téma, ktorá sa dotýka aj mna, minulý rok v auguste nám zomrela 7 týždnová dcérka Barborka, bolo to hrozné a niečo, čo som odmietala pochopiť, myslím, že do dnešného dna si nepripúšťam, že zomrela, aj urničku mám radšej doma, nie som s tým vyrovnavá, neviem si predstaviť, že by som mala chodiť na cintorín, sviečky zapalujem doma....kým som znovu neotehotnela moj život ozaj nemal zmysel, možno ked to moje racio spracuje, tak napíšem svoj príbeh...dnes už máme krásneho Dávidka, ktorého neuveritelne milujem asi mu dávam aj lásku, ktorú som nestihla prejaviť maličkej a ani si nedokážem predstaviť, že by sa aj jemu niečo stalo...je slnkom mojho vesmíru, ale aj tak cítim, že s Barborkou odišiel kus zo mna, s touto stratou budem žiť celý život, tak ako aj ty kotenko a aj mili a dalšie mamičky, napriek tomu som šťastná, a vdačná za Dávidka, ked sa smeje, chce sa mi od šťastia plakať.Asi sú veci a otázky v naších životoch, ktoré bud odpoved nemajú, alebo je ich tolko, že si človek može vybrať z mnohých.....že prečo :pensive: ?
30. říj 2008 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
tada amarelko,Davídek je táááák nádhernej :dizzy_face:
31. říj 2008 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
:pensive: :pensive: :pensive: Nejde vyjádřit slovy,jak se cítím při čtení vašich příspěvků. :pensive: :pensive: :pensive:
31. říj 2008 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
:cry: :cry: kotenko...a kocky ktore Vas postretlo nieco tak hrozne, neda sa napisat mi nic, len uprimne a ticho s Vami sucitit..nemam slova :cry: :cry: :cry:

drzte sa...
31. říj 2008 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kotenko, Amarelka, Miliharmi.... sklanam sa pred vami. Moje problemy su nic. Neviem, ake je to stratit vlastne dieta, ale viem, ake je to, ked dietatko zomrie a ostanu zufali rodicia, robila som na onkologii. Bola to pre mna skola zivota, naucila ma pokore. Ludia ako vy su anjelmi uz zaziva.
4. lis 2008 ve 23:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili nejmín stokrát sem četla tvůj příběh i na Andílcích,nedá se to číst bez toho,aniž by člověk neplakal :frowning2: já sem o dítě sice nepřišla,ale jen co přišel Danísek na svět provázejí nás samé problémy,chvílema mám i stavy,že se bojím aby to konečně někdy skončilo a mi byli rádi,že nechodíme nejmín dvakrát do týdne po doktorech.vím,že na tom nejsme nejhůř,sou i mnooohem horší věci,než co máme my,ale i tak se člověk neubrání tomu,aby přemýšlel o tom,proč se to děje zrovna mojemu dítěti.je mi tak líto těch malých cvrčků,když se už takhle malý musí trápit.Ale zpět k tvému příběhu,myslím,že tvojim psaním můžeš mnoha maminkám pomoct v pocitech zoufalství,který je občas provází během dne,když dítě celý dny pláče a není k utišení,mnoho znás kolikrát napadají takový zlý myšlenky a marnost,že je kolikrát na toho malýho drobečka naštvaná,ale po přečtení příběhů s takovýmhle špatným koncem se můžeme zamyslet nad tím,že můžeme být vlastně rády,že slyšíme děti plakat,rozčilovat se,pak nám naše problémy přijdou jako úplná hloupost a malichernost!!!já se vždycky proberu když to čtu a říkám si,že sem ráda,za každý nádech svého dítěte,za každý výkřik z jeho úst,prostě za všechno!!!a tak by to mělo být.moc tě obdivuju,vím,je to tu pořád dokola,ale myslím,že jsi opravdu moc silná!!!!hrozně mě dojímá z jakou láskou tady píšeš,přeji ti a hlavně tvým dětěm hodně zdraví,protože to je opravdu to nejcennější co člověk má.je hloupí,ale člověk na to přijde,až se mu teprve něco stane,nebo jeho blízkým,do té doby mu to zní jako fráze :pensive:
6. lis 2008 ve 20:12  •  2 děti - snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
amarelka miliharmi, veru aj vase pribehy su smutne :frowning2:
amarelka, mas krasneho synceka :wink: :dizzy_face:
6. lis 2008 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek