• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
baby ja som sem hodila možno dva príspevky,ale úplne súhlasím s parisienne. Moja kamarátka je s malým ( nar. v 26 týždni) v nemocnici a keby s a Sebastiankovi niečo stalo-teda,on ma drobeček za sebou toho dosť,tak by som nevedela,či sa o ňom baviť mám alebo nie, či čakať až začne ona....mám o mesiac staršiu dcéru,boli sme spolu v nemocnici a sama neviem,ako by som reagovala...
asi to dosť záleží nie len od povahy človeka ale aj od momentálnej situácie.Tak ak chcete sa o vašich deťoch v tej chvíli rozprávať tak začnite.Veď okolie sa má prispôsobiť vám - ide mu to ľahšie,lebo okolie vas vníma len ako chvíľkovú záležitosť...teda neviem,či som to dobre povedala čo myslím...na to by bol lepší "face to face" kontakt...
okolie ma brať ohľad na rodičov,lebo rodičia v tu chvíľu majú potrebu to dostať von!
Inak som vravela,že keby sa deťom niečo stalo,tak nikomu nepoviem kedy je pohreb. Najbližší to budú vedieť a takých obsmrdalu tam netreba.
18. únor 2010 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
že sa nehneváte ? :confused:
18. únor 2010 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
ani3012, parisienne: proč bychom se měly zlobit? Osobně jsem ráda, že jste řekli taky pohled z druhé strany a vašich názrou si vážím.
Máte pravdu, je to nejen o povaze,ale i o momentální situaci. Bohužel, mé osobní zkušenosti jsou takové, že když začnu o malém mluvit, tak z pohledů a reakcí jde poznat, že o tom bvětšina lidí nechce mluvit, i když jim dám jasný signál, že se o tom bavit můžeme. Kolikrát raději úplně změní tém na jiné a nebudu jim přeci vnucovat něoc, co slyšet nechtějí... Na druhou stranu, ti, co se se mnou o malém dokáží bavit, se rovnou na začátku zeptají, jestli mi nevadí o tom mluvit. Pak je ta konverzace o to snažší. Je to všechno asi hodně i o komunikaci a aby se člověk nebál zeptat. Spousta maminek, zvlášť, když přišli o dítě teprve nedávno o tom chtějí mluvit, jen se bojí reakce ostatních...Podle toho, co jsem cítila já, když se to stalo, byla bych velice ráda, kdyby tenkrát za mnou někdo přišel (kamarádka, příbuzný) a řekl: Jestli o tom chceš mluvit, tak mluv, jsem tu proto, abych tě vyslechla....Myslím, že v těchto situacích byste měly u svých kamarádek začít vy. Dát jim najevo, že vám to nevadí. Člověk v takové situaci je plný bolesti a je zmatený, neví, co si má počít sám se sebou, natož aby dával signály ostatním.
19. únor 2010 v 07:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte,,,
no dlho som sa neozvala,
len vcera som sa zase trochu poddala tej lutosti, mi volala spoluziacka zo strednej, organizuje stretavku po 10 rokoch, tak sa ma pytala ze ci som vydata a zarazila ma otazka ci mam dieta???
som povedala ze mam aj nemam (lebo zomrel),, co vy odpovedate na takuto otazku?,
V mojom srdiecku Maximko vzdy ostane mojim syncekom...
19. únor 2010 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
gogoska123 vieš ono nieje problém(aspoň u mňa nie) začať,ale možno sa v tej chvíli maminka na to necíti. By mi aj povedala napr.že teraz sa o tom nechce baviť a ja by som sa už na malinke opätovne nepýtala,aby som sa nevnucovala. Len keby začala už ona sama.
Ale pokiaľ sú dobrí priatelia,tak sami asi vedia,kedy byť ticho a naopak.
19. únor 2010 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ani3012: přesně tak, dobří přátelé to poznají...nebo by měli
dia: jsem ráda, že tě vidím :slight_smile:
Víš, mě taky dodnes ta otázka zaráží, nebo spíš mě rozesmutní. Ale snažím se nechodit kolem horké kaše a když se někdo zeptá, tak mu odpovím podle pravdy, že syna mám, ale že bohužel brzy po porodu zemřel. Stejně se té opovědi nevyhnu, když už otázka padla a zapírat ho taky nebudu. Přesně jak říkáš, navždy pro mě bude mým synáčkem...
19. únor 2010 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Gogosik,
no takto nejako to citim aj ja. :wink:
19. únor 2010 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
zapojuji se do vaší diskuze, bohužel mi taky minulý týden zemřel syn.
Zabil se sám, bylo mu 23let. neunesl to, že neviděl dceru.
a já nemůžu unést to, že už ho nikdy neuvidím. Naposledy jsem ho viděla v úterý, naposledy ho pohladila, dala mu pusu.
Pak ho uložili do hrobu. A já bych ho tak strašně moc chtěla mít tady. Ale pohřbili ho na Slovensku, byl tam ženatý. Nechtěli mi ho sem dát.
19. únor 2010 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
siwama: je mi moc líto, přijmi mou upřímnou soustrast...musíš teď být hodně silná, i když je to pro tebe obrovská ztráta a nepopsatelná bolest. Drž se, posílám hodně síly a obrovské objetí!
19. únor 2010 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuji moc.
19. únor 2010 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,

nedovedu si představit,co člověka dovede k takovému činu.
proč nemohl vidět dceru?
teda pokud chceš napsat víc.
Upřímnou soustrast.
19. únor 2010 ve 12:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Děkuji,
měli se rozvádět a snacha mu nechtěla dceru půjčit. Nebyl s ní na první vánoce, nemohl ji popřát k 1. narozeninám. Byl na Slovensku a 11.3. se měl vracet do Čech, chtěl tam dodělat autoškolu a že se vrátí.
Musel tam být nějaký zkrat, nevím, nechápu to. Ale on za mnou určitě ve spaní příjde a vše mi vysvětlí. Moc ho miluju,
19. únor 2010 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siwi,
posielam velke objatie...
19. únor 2010 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
siwama, tak rada bych te objala.........hodne sil kocko!!!

Dia, ja odpovidam, ze mam syna, ale bohuzel lezi u Vaclava.... Kazdemu to ihned dojde....
19. únor 2010 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, všem vám moc děkuju, strašně mi to v těchto chvílích pomáhá.
19. únor 2010 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
siwama, uprimnou soustrast .... je mi to moc lito :cry:
19. únor 2010 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
siwma - je to hrone, uprimnu sustrast

dia - no mas pravdu mas dietatko a aj nemas, ja som zo zaciatku vravela ked sa pytali ci kakam prve alebo ked sa Sebastian narodil ci je to prve dietatko tak som vatsinou vravela ze nie ze druhe a ze prve nam zomrelo - a ludia nevedeli co povedat, tak teraz raz tak raz tak poviem podla nalady - ale nechem ju nespomenut lebo mi to pride take divne potom ako keby neexistovala no nie?
19. únor 2010 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siwama- upřimnou soustrast :pensive: :cry:
19. únor 2010 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
sorry nie kakam ale cakam :wink: to bol preklep.

Vcera som si davala do iPod Emmuskine fotky - no aj drobcove a nase tak som si za nou poplakala, ja ich mam aj v obyvacke a na ladnicke ale nejak mi prislo luto tak som drobca dnes poriadne vystiskala aj za nu.

siwama - preco ti nechceli syna dat pochovat v Cechach nechapem co su to za zakony? ona bola jeho manzelka? to je krute, ona ho nechcela a teraz je tam pri nej nie pri svojich blizkych - my sme si Emmusku spopolnili a zobrali do USA a je pri nas a zapalujem jej sviecocky doma a nie na SK kde ja nikoho nemam len manzel - a manzelova rodina ju aj tak nechcela.
19. únor 2010 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, moc děkuji. Nemám už sílu o tom psát, pokud chcete, písněte IP a můžeme třeba poklábosit přes Skype.
19. únor 2010 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
SIWAMA - ja mam ten isty nick na skype ako tu tak ma najdes len problem je ze ja som 7 hodim po zadu od vas, no tu je momentalne 8 vecer a u vas 3 rano - tak sa kludne ozvi ak nemozes spavat a tak - rada si s tebou pokecam a mozno trosku aj pomozem.
20. únor 2010 ve 03:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte mamicky....
citala som vase pripevky a som z toho hotova ani neviem co mam napisat... :pensive: velmi vas obdivujem ako to zvladate, ste velmi silne a velke bojovnicky. Velmi vam fandim a drzim palce, aby ste mali bzdrave krasne deticky a aby vas uz nikdy nic zle nepostretlo. :slight_smile:
Pocas citania vasich prispevkov som si nie raz poplakala a bezala skontrolovat mojho milacika ako si spinka v postielke
Zdrave dietatko je ten najcennejsi dar aky mozeme v zivote dostat. Dakujem, ze ho mam a som stastna ze je zdravy.

Moc na vas myslim aj na vasich drobcekov ani neviem ako zaspim, asi sa mi bude o tom aj snivat, je to neskutocne aky vie byt zivot kruty a nespravodlivy. Tak este raz prajem vam vela vela sil a hlavne tie deticky. Opatrujte sa :slight_smile:
21. únor 2010 v 00:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
Broni, on byl ženatý, ženil se tu, v Čechách, ale pak šli na Slovensko, snacha tam má napůl s mámou barák. Nepohodli, se, udělali z něj zakřka bezdomovce, ale Jiřík mi nic neřekl, řekl, že má kde být, že má co potřebije, jen mu chybí Nellinka (Dcera.)
Od října s nima nebyl, ani na 1. vánoce s Nellinkou, ani na 1. Nellinčiny narozeniny, byl u svého švagra ( snachy bratra).
Já prostě nevěděla nic, nechtěl mi to říct.
Až těch posledních 14 dnů jsme spolu mluvili denně, postupně jsem se od Jiříka dozvídala co a jak. Potřeboval půjčit penízky, poslala jsem je. Ve čtvrtek večer mi volal a děkoval, že došly v pořádku. V pátek v 9.30 vyhasl jeho život.
Včera už jsem si myslela, že to zvládám, ale dnes je mi tááák šíleně smutno, pláču, nemůžu se podívat na fotku, dusí mě vztek a beznaděj.
na pohřbu jsme si neřekly ani slovo, já jsem si nechala uzavřít na 10 minut kostel, Jiří byl vystavený, abych se s ním mohla rozloučit, byla jsem tam jen já, Filip, Danča a Jiřík. Manžel nebyl Jiřika otec, tak nás tam nechal samotné.
21. únor 2010 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
dik iva - my teraz mame maleho drobca a vcera v noci som sa kunmu tulila (ano on spi s nami, mozno sme viacej nanho spety po tom vsetkom) tak som si ho pritulila a myslela som na Emmusku ze keby tu aj ona bola uz by bola velka slecna :fearful:
21. únor 2010 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
siwama - tak najprv ho vyhodi a potom za nim place, divna je no nie? preco ti ho radsej nedala pochovat do Ciech pre vas by to bolo lepsie podla mna nie? Tak ste boli aj na pohrebe a ako sa tvarila ku vam? Takze v stvrtok este bolo vsetko OK a potom rano to spravil???
22. únor 2010 v 06:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ano Broni, tak nějak se to stalo. Byli jsme na pohřbu s manželem a s Dančou a Filipem, Halinku mi hlídala kamarádka. Je ještě mal a cesta tam a zpět byla kolem 1000 km, jeli jsme na otočku.
Nechala jsem si zavřít kostel, s Jiřikem jsme se rozloučili a pak teprve pustili ostatní.
Řekla jsem do telefonu, než jsme tam jeli, ať mě nechají, namluví na mě.
Takže jsme si neřekly se snachou ani ahoj. Nic. psala mi až den po pohřbu, jak jí je smutno atd............
Chtěla jsem ho pohřbít tady, aby udělali kremaci, ne, udělali pohřeb do hrobu.
Navíc jsme se to dozvěděli až v neděli večer, že pohřeb je v úterý v půl2. Prostě si asi mysleli, že nepřijedeme. vlastně mi nejdříve i řekli, že mě na pohřeb nepustí
22. únor 2010 v 08:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siwama, to snad nemyslis vazne, ze te nenechali ani mluvit do formy pohrbu vlastniho syna??? Jezis ja bych se asi neudrzela... ikdyz bych se zrejme zachovala stejne.... Vzdycky jednam naopak nez si myslim v techto situacich....
22. únor 2010 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo, je to přesně tak, prostě jsem pro ně ta nejposlednější.
Že jsem Jířikovo dala život a on si kvůli nim vzal už nevidí. bolí mě to, ale co mám dělat??? Jinak bych neviděla vnučku a to je to jediné, co mi po Jířovi zbylo.
22. únor 2010 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
siwana, moc me to mrzi a uprimnou soustrast, doufam, ze Nellinku uvidis
22. únor 2010 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Broni, jak dlouho žijete v Americe a kde přesně? Zajímalo by mě jestli jsi tam šťastná.Já jsem hroznej vlastenec,asi bych to nedokázala natrvalo žít jinde.
Emuška se tam narodila?
A jaký je její příběh,proč už musela odejít?
22. únor 2010 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek