Kolik dětí jste se rozhodly, že budete mít?
Zdravím všechny uživatelky. Na Facebooku jsem zabrousil do jedné debaty na téma porodnost a padaly tam různé argumenty, které podle mne nebyly ničím podložené. Napadlo mne, že se zeptám nejpovolanějších, a to sice Vás. Zajímalo by mne, kolik dětí máte, plánujete nebo chcete mít, tzn. konečný počet dětí? A také by mne zajímalo, co by změnilo Váš názor a přimělo mít dětí více, než je ten Váš plánovaný počet?
@smallinka prispela jsem i zde do diskuze, je moznost to tu dohledat i u me na blogu. Planuji jedno nebo dve deti a je mi uplne jedno, jestli me povazujes nebo nepovazujes za matersky typ, ten zatim opravdu nejsem. Ale znam spoustu zen s jednim chtenym ditetem, ktere materske rozhodne jsou a jsou to skvele mamy.
Ja jsem ze tri deti, manzel ze dvou, presto se priklanime spise k jednomu, mozna casem k druhemu.
Ja se do tebe neobula, jen jsem reagovala na prispevek, kde obecne tvrdis neco, s cim nelze souhlasit.
@zuzineckah A proč to tak demagogicky zevšeobecňuješ? Je pro Tebe tak extrémně nutné mít lidi v krabicích? 😀
@orchidis Bohužel musím potvrdit zkušenost s mou bývalo učitelkou. Dala se nějak s manželem na katolickou víru a dnes mají tuším 7, nebo 8 dětí. Z toho prvního chlapečka s nějakým postižením - špatně chodí. Žijí v bytě, nechápu, jak se tam můžou namačkat.. nechápu, jak je manžel může uživit.. nejsou zanedbané, chodí čisté, ale mylsím si, že už je to docela dost.. a věřím, že nekončí a rozhodně další ještě přijdou.. co se mi ale ultra na tom nelíbí je to, že kdykoliv přijdu do kostela, tak tam jsou. Každou neděli vždy na OBĚ mše po sobě jdoucí. Je to hrůza! ty nejmenší co mají rok, dva.. držet v kostele, nikam nechoď, seď, mlč,... co z toho ty děti mají?? Žijí příkladem milujme se a množmese, tak to chce Bůh... ale tak přeci nejde žít a množit se jako králíci..
My plánovali jen jedno a máme tedy jen jedno. Co by mě přimělo mít další? Asi jen kdybych neplánovaně otěhotněla. Nebo taky změna situace, jak ze strany ruznych zákonů a vyhlášek( povinné očkování atd- nechtělo by se mi to zase řešit a vybojovavat) a taky ze strany manžela, moc nám to neklape..a taky už si přijdu na druhé stará. Teď mám 32 a chtěla bych mezi dětmi aspoň 4 roky rozestup. Zatím mi jedno bohaté stačí.
@evulinka27 Jj, jedna kamarádka mají osm dětí a doteď žili u rodičů v domě, měli tam 2+1. Totál sedřená a to jí i vařila maminka, hlídala, zkrátka vše 😀.
Nám ty naše dvě příjdou , tak akorát. Zlobílci 🙂
@evulinka27 Ony je vedou stylem seď a mlč jinak dostaneš, tak mají větší klid než mnoho žen s jedním. Otázka je, co jim to dá do života...
@orchidis teď jsem ti nějak neporozuměla 😎 Koho mám v jaké krabici? Popsala jsem dva extrémy, které jsou podle mě důvodem toho, proč lidé dělají špatné závěry, toť vše 😉 Není totiž žádným ojedinělým jevem (ani tady v diskuzích), že když někde někdo napíše, že má víc peněz a dítěti dopřeje dovolenou, lyžák a školu v přírodě, nedejbože v jednom roce, tak je hned považován za snoba, který vychovává rozmazleného fracka a zákonitě na něj nemá čas, protože se honí za penězi 😀 To je opravdové škatulkování 😝 Mě je srdečně jedno, jak kdo žije, já přeji každému jen to nejlepší 😉
Ahoj všem 🙂 ha, tak toto je zajímavá otázka 🙂 já jsem vždycky snila o 3-4 dětech. Mně to vždycky přišlo děsně trapný , jak 90% rodin má 2 děti 😀 jakože všichni jedou jak přes kopírák 😀 nějak mi přijde, že je ve společnosti zažito, že jedno je málo a tři už moc a proto mají všichni 2 , aby splnili standard 😀
No...upřímně... s příchodem těhotenství jsem ten přístup trochu přehodnotila ... 😀
Zatím teda čekáme první a vůbec si nejsem jistá, že se k mému vysněnému počtu jednou doberu 😀 první půlka těhotenství byla pro mě vyloženě příšerná, od začátku jsem v pracovní neschopnosti. A to ještě netuším, jakej masakr možná bude porod 😀 ale uvidíme, rozhodně bych ráda malé pořídila aspoň jednoho sourozence 🙂 nechávám to otevřené 🙂
@zuzineckah Promiň, ale mám pocit, že diskuze s tebou je zbytečná 🙂. Když dovolíš, už nebudu odpovídat. Přečti si znovu, co jsem psala 🙂.
@orchidis nemusíš mi odpovídat, píšeš úplné nesmysly. Dovol,abych ti připomněla tvůj "nevšeobecný?!" příspěvek - nějak nechápu, proč zrovna ty napíšeš, že JÁ něco zevšeobecňuji a ještě demagogicky 🙄 Tohle opravdu miluji...
Tady je, kdyby sis nevzpomněla:
Myslím, že šíleně řešíte materiální zázemí a dáváte jej do OPOZICE k lásce. Bohužel si myslím, že je to velice špatný přístup.
Jak to podle vás je?
"Nemám prachy, ale to vlastně znamená, že děti miluji? Nebo naopak: prachy jsou potřeba, NEJEN ta láska. "
To jsou pro mě hlášky roku emoticon.
Ona ta láska, trpělivost a čas věnovaný dětem jsou samozřejmostí? emoticon Nebo se to vylučuje s penězma a automaticky to s sebou nese chudoba?
Nevím, zda to pochopíte, ale pro mě je opravdu nejdůležitější najít ten balanc mezi prací a časem pro děti, stavem domácnosti a vlastním časem a vyžitím.
Jak jsem psala, znám ženy, které jsou doma, rodí děti, berou dávky, sem tam doma uklidí, zapnou pračku, takže je to tak nějak ok, ale ty děti lidsky neskutečně strádají emoticon. Děcek mají klidně šest, nikdy nepracovaly a pracovat nebudou, sem tam zapnou pračku a povyšují se nad druhé, jak toho maj moc emoticon. Smutný je ale vidět, jak strašně tam citově a lidsky strádaj ty děti.
vždy jsem chtěla dvě a mám dvě. Tím končím. Někdy je to i tak dost náročné. Kluk je pěkný zlobidlo a přesto že se oba mají rádi, tak trošku bojujeme s jeho žárlivosti.
S prvnim partnerem jsme si prali 4 deti. A nebo tolik deti dokud nebude aspon jedna holka nebo aspon jeden kluk. Po 11 letech jsme se rozesli. A pak jsem to mela s partnery jak na houpacce. V dobe kdy jsme si dite opravdu moc prali nam osud nedopral a nakonec jsme se rozesli.
Rekla jsem si ze je to osud a ze proste deti mit nikdy nebudu.. S dalsim partnerem jsme se rozhodli pro dite relativne brzy ale ani po temer 4 letech nechraneneho styku nic. A tak jsem definitivne rezignovala. A najednou jsem potkala sveho soucasneho partnera. Deti jsme nechteli ani jeden, on pro to, ze si chtel jeste uzivat a ja pro to, ze uz jsem si pripadala stara. A pak se to stalo. Jednou jedinkrat selhala ochrana.. no a ted se spolecne tesime na toho malyho nezbedu. Kdyz jsem se v jedne slabsi chvili partnera zeptala jestli by nekdy chtel dalsi, nerekl ani ne ani ano. Jen me pohladil a rekl at si pockam az bude na svete to prvni a pak uvidime. Takze ja nemuzu rict jestli je to chteny definitivni pocet, ale vim ze ac je mrnous neplanovany a vlastne nechteny, prijde do vztahu plneho lasky a pochopeni....
Vždy jsem chtěla 2 děti, Nakonec jsem je měla relativně brzy, dříve než bych ještě v 18 tipovala 🙂. Když se mi ve 22 letech narodila dcera, natolik nás s manželem nadchla, že jsem si říkala, děti určitě 3 !! O necelé dva roky později se narodil syn a ten nám pro změnu ukázal, jak může život s miminkem vypadat i poněkud jinak 😀 .
Já teď vlastně pořád nevím. Na jednu stranu si říkám, že by byla škoda, už nikdy v životě nebýt těhotná a neprožít si to. Na druhou stranu mám teď pocit, že JSME kompletní 🙂, necítím, že by nám to třeťátko chybělo.
Spíš asi ne a zůstaneme u našich dvou skřítků 🙂. Ale jak říkám, úplně rozhodnutí nejsme.
My máme děti dvě a víme, že víc jich nebude. Člověk má teď plány a sny, které chce zrealizovat a na ty potřebuje peníze. A pokud maminka nepracuje, peníze nejsou. Navíc cítíme, že naše energie a síla je teď tak akorát rozdělená mezi dva drobky, Kdyby nám bylo 25, možná o třetím uvažujeme, ale je nám přes 30 a současný stav zdá se dostatečný.
@zuzineckah Jak jsem napsala, již nebudu diskutovat 🙂.
Zdravím,
ve dvaceti jsem děti nechtěla žádné, v pětadvaceti jsem nechtěla žádné a pak jsem chtěla mít jedno do třiceti ( povedlo se ). Čím jsem starší, tím spíše si dovedu představit mít více dětí.
Vše je ale podmíněno těmito faktory ( od představení si k realitě je poměrně dlouhá cesta ):
naše ( mé a manžela ) SPOLEČNÉ rozhodnutí zda ano či ne
mé a manželovo zdraví
dosavadní vybudované zázemí ( rodinné a finanční )
náš věk ( mít dítě ve čtyřiceti bych už nechtěla, mám hranici do sedmatřiceti, a to za každé situace )
Z mého příspěvku tedy plyne, že mohu mít jedno až šest dětí, takže uvidíme......
PS: zde pár postřehů k diskuzím výše:
já jsem ze 3 dětí, manžel je jedináček
já jsem mnohem větší materialista než manžel
oba pocházíme z naprosto rozdílných rodin ( jiné hodnoty, názory na život apod. )
A z toho plyne, že na tom jestli jste jedináček nebo máte kupu sourozenců vůbec nezáleží, záleží pouze na vašem společném přání a domluvě. A stejně tak, jako já nevím co je to být jedináček, tak manžel neví co je to mít sourozence. Tudíž ani jeden z nás nevíme a nemůžeme vědět jaké výhody a nevýhody jsme v tomto směru měli a neměli.........
Rozhodli jsme se pro tri a mame tri. Klidne bych brala i ctyri deti mit na to prostor v dome, vetsi auto, penize,... Je mi ale uz skoro 36 a pripadam si na dalsi tehotenstvi stara, ale to je subjektivni pocit 🙂
Já pro 2 a manžel pro 1. Uvidíme, jak to dopadne ...
Já chci jedno, manžel by raději dvě. Já chci jedno předevsím proto, že na dvě si připadám už stará (navíc ani to jedno nebude zatím hned), také proto, že nejsem toho názoru, že kde nají se dva nají se i třetí.
@xkonecny ja chtela od patnacti ctyri deti a brzy si ten zivotni sen splnim 🙂 pate uz podle me neprijde (navic mam v dome jeste dva starsi kluky od pritele), ale kdyby ano, nebudou-li zdravotni komplikace, samozrejme ho s laskou privitam 🙂
v rodine, ve ktere jsem vyrustala, byly deti jako dar a prirozena a nutna napln zivota. nebo ukol zivota. takze bracha nevlastni ma deti dve a dva vlastni brachove maji po trech.
duvodem meho rozhodnuti byla take vlastni zkusenost, ze jako treti jsem dost trpela a nemela si s kym hrat, proto to brzske rozhodnuti ctyr deti.
dle meho ma nejvetsi vliv rodina, ze ktere zena pochazi, vlastni sourozenecke zkusenosti no a pak partnertsvi, financni situace. shrnuto, podtrzeno, kazda to mame urcite jinak... a kazda mame jine priority...
Já vždy chtěla tři děti a nakonec zůstanem asi u jednoho😊
Já bych chtěla mít tři děti, doufám, že se mi to splní 😉
My třetím chtěli skončit - ale touha po kloučkovi je tak silná, že bych ráda ještě jedno.. ale nevím nevím - bojím se, že tam bude zase kačka.. 😅 🙂
Mně se vždycky líbilo číslo 3 🙂 Po narození dcerky jsem si byla 100% jistá, že chci mimčo další - ihned po porodu jsem manželovi hlásila, že klidně půjdu rodit zase, že zas tak hrozný to není. Když se za 20 měsíců narodil náš chlapíček, tak jsem pro změnu asi týden tvrdila, že už nikdy víc /vyřítil se na svět rychlostí blesku a vzal s sebou vše, co měl v cestě/. No a teď mu jsou tři měsíce a já už manžela masíruju na to, že až Daníkovi budou aspoň dva roky, že bych ještě šla do trojky. Od kategorického manželova ne jsme momentálně ve fázi "že možná" 🙂
Zdravím, zatím máme jedno dítě, ale chtěla bych ještě jedno. Uvidíme a necháme se překvapit. 😉
Odjakziva jsem chtela deti dve, zatim mam jedno a za to jsem moc rada. Pokud se povede jeste jedno, budu prestastna. Treti, vzhledem k veku, uz urcite ne. Jsem nohama na zemi. 🙂
vždycky jsem říkala, že 2-3, to podle toho, jaký ten porod vůbec bude. ideálně jsem chtěla dvě holčičky. mám tři kluky. a ideální počet se mi posunul na 5-6 🙂 tedy nejlépe ještě jednoho chlapečka a ty dvě princezničky, aby ta jedna nebyla mezi tolika chlapy ztracená 🙂
@kacca11 nehodila jsem je do žádného pytle, psala jsem o těch,které to o sobě otevřeně tvrdí. Ty znám a nemám s tím problém. Nikde nepíšu, že jsou takové všechny. Čti prosím pořádně, když už to chceš komentovat.