Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Ztracená a negativní. Jak jste/byste to řešily vy?

lula86
24. lis 2020

Ahoj, předem se omlouvám že to bude asi dlouhé...

Týká se to vícero věcí a pocitů... Momentálně jsem šestinedělí doma 2 děti,  jsem totálně vyšťavená, za to může únava, bez nálady. Děti jsou staré 13m a 14 dní. Děti jsme s manželem chtěli co nejdříve po sobě aby si mohli později spolu hrát,  věděla jsem že to bude náročné a že šestinedělí prostě bude zápřah než si to sedne... Manžel s námi první týden doma zůstal abych se mohla věnovat dceři,  ale byla to od něj pomoc tak na půl. Sice se o syna postaral, dal mu najíst připravené jídlo, uspával,  ale vždy okolo sebe trousili věci takže jsem stejně potom uklizela jako mourovatá. To že by třeba uklidil , vyluxovat ho ani nenapadlo, takže jsem mezi kojením lítala a buď vařila nebo poklízela ...Jediné co muž zastal a zastává je nakupovaní potravin a uspávání syna a dávání večeře bez toho aby to měl připravené ode mne. A víte co mi celou tu dobu říkal odpočiň si taky, přitom by z domácnosti po týdnu udělal postupně kulničku na dříví. 😌

[  ] Že by manžel sám uklidil bez toho že mu řeknu se nestane. A to mě právě strašně vytáčí že čeká že všechno udělám já... 2 dny jsem schválně po něm neuklidila špinavé nádobí a nestalo se naprosto nic...tak jsem to vzdala a dala do myčky. Když už děti obě spali po obědě a tatínek s nimi já zehlila jako splašená... nehledě na to že s dcerou vstávám v noci na kojení a ráno syn vstává v půl páté jsem já ta co s ním vstane a dělá mu snídani. Prostě čas pro sebe fakt hledám těžko, únavou padám na hubu a z běžného dne jsem byla rada že si vypiju aspoň 10minut v klidu kafe/čaj. Úplně mě tedy vytáčí to že si potom manžel vstane v 8 a ptá se mě jak se cítím... přitom děti už jsou najedené, převlíknuté a už si s nimi hraju,  chovám atd. Druhá záležitost ohledně pomoci manžela...taky si musíte o pomoc říkat i když vás protějšek vidí že jste úplně k.o., unavení ? Mně to prostě nejde si říkat o pomoc... A taky si říkám sakra já přeci taky jdu a dám po jídle talíř do myčky automaticky a nenechám ho nikde ležet, nevšímam si toho a dělám mrtvého brouka jako můj muž. Čekám že se evidentně jednou budu muset složit aby můj muž začal pomáhat. Nejvíc mě tedy naštvalo když přišel s tím že musí doma o víkendu pracovat na nějaké práci do práce tak jsem mu řekla jasně dělej si na tom a potom jsem zpětně zjistila že na práci skoro vůbec nedělal a surfoval na internetu (máme spolecnej pc). Nehledě na to že třeba čas pro nás dva si neudělal pěkně dlouho. ☹ protože jsem citlivá normálně i mimo zmitající se hormony tak jsem to i obrečela. U syna také manžel nepomáhal nejdřív z duvodu že se bál anebo mě chtěl mít za zády když už pomáhal. V těhotenství druhém jsem mu říkala a kladla na srdce že bude muset začít pomahat že to nezvládnu sama všechno. Evidentně se manžel ale přizpůsobit nové situaci moc nechce. Nadále si jede ve svém světě... Přijde z práce okolo 16 (8hodin) chvilku si odpočine, potom věnuje hodinu synovi a hraje si sním... potom už má až do půl osmé volno než jde dát jídlo synovi a jde ho uspat (to začal dělat až po mém naléhání když jsem byla v 9 mesici). V rozmezí kdy má čas buď cvičí,  kouká do mobilu nebo na tv, občas něco řešíme. Žádný čas pro nás 2 kdybychom nic neřešili už vlastně nemáme... Přestal i s projevovanim náklonnosti typu objetí, líbání apod. Proto jsem tak frustrovaná a vidím všechno do budoucna negativně. Každý den jsem úplně bez nálady. Teď za poslední dva dny jsem si říkala že postupně začínám ztrácet sama sebe a to svoje děti miluji i manžela, ale začíná mi to přerůstat přes hlavu do toho jsem šíleně unavená a kdybych mohla tak normálně prospím celý den. Jenže si uvědomuji že nemůžu a že vlastně nebudu moc normálně fungovat jako dřív s jedním dítětem když teď mám 2. A kde mam najít čas pro sebe? Jak to udělat s manželem abychom byli oba spokojení a měli na sebe taky čas. Babičku na hlídání máme bohužel pár km.Takže hlídá jen v nejnutnějších případech. Jak jste to řešily vy ? Měla některá z vás stejně pocity, obavy nebo manžela? Díky za vaše komentáře.

barulina
24. lis 2020

Čas pro sebe s dvema detma? Já jsem s dvema sama a čas na sebe nemám absolutně žádný, nemam ani babičky. Ale s tím jsem do toho šla. A holt budeš muset manželovi říct, ať si dává nádobí do myčky a at vysaje. Oni to vidí chlapi jinak, ale neznamená že nepomůžou.

malenka3
24. lis 2020

Jak fungoval chlap s jedním dítětem? To se najednou změnil? Nebo si mu to vše tolerovala a teď už nemůžeš? Jsi v šestinedělí, takže máš právo na všechny možné pocity, ale taky z toho, jak píšeš, si spoustu věcí děláš sama. Tohle tě do budoucna zničí, nebo to zničí vás vztah.
Takže se zastav. V šestinedělí máš věnovat maximum péče sobě, miminku. Je potřeba, abys chlapovi prostě holt řekla, že tu pomoc potřebuješ. Chlapi nechápou potřeby ženské. Vzala sis takového, kterému to nedojde. Proto si o tu pomoc řekni. Jde ti o to, abys byla v pohodě a nesedřela se nebo si chceš hrát na to, jestli chlapa něco napadne samotného? Sedni si večer s chlapem a řekni, jakou máš představu. V klidu a bez výčitek. Klidně i s pocitem zoufalství, že tohle tempo nevydržíš věčně. Že potřebuješ, abyste se dělili o chod domácnosti a ne že bude vše na tobě. Omez zbytné věci, tak holt nebude vyžehlené všechno, holt budete mít nevyluxováno, holt třeba seženete paní na výpomoc. Mluvit, mluvit, mluvit. To je základ každého dobrého vztahu a ty to zjevně neděláš dost. Asi ani muž, ale trápí to tebe. Tak to dělej jinak.
Co se týče času pro sebe a pro vás dva. Se dvěma dětmi to nebude snadné. Máte je opravdu blízko sebe, to je přesně to, co jsem nechtěla. Ale chtěli jste to tak, tak musíte bojovat. Když bude muž přidávat ruku k dílu, i ten čas se najde. Sice v omezené rovině, ale najde, jen chtít.

My máme děti 5 a 1. Absolutně bez hlídání. Muž pracovně vytížen tak nějak normálně, chodí mezi 5. a 6. domů. Večer v 9 máme uspané obě děti s chvílí času pro nás oba. Zatímco já uspávám, on uklidí byt a když uspím starší, tak už nemusím nic dělat. Sice jsme večer často vyšťavený, zvládneme tak max seriál, já trpím zoufalým nedostatkem spánku, ale prostě to nějak zvládáme. Už rok ve čtyřech a to jsem se toho bála. Ale jak se narodilo druhé, chlap zapnul přídavný motor a zapojuje se do činností, které dřív dělat nemusel. A když mi něco vadilo, prostě jsem to řekla.
Přeju, ať najdeš správnou cestu pro komunikaci s chlapem, protože na té to stojí. Jinak se z toho zblázníš.

areh
24. lis 2020

Jak píše @malenka3 mluvení je základ. Taky si neumím říct o pomoc a čekám, že to manžela napadne. No, nenapadne. Když uspávat staršího syna já, on je na počítači nebo mobilu, neuklidí, sám nic neudělá. Odnese si teda nádobí do myčky. A po práci se věnuje staršímu synovi. Ale to všechno až po tom, co jsme se málem rozvedli.
Pro chlapi se s příchodem děti zase tolik nemění. Pořád chodí do práce, mají pořád svoje koníčky, čekají stejný servis jako před dětmi a vlastně nechápou a asi ani nemůžou chápat, jaká je to pro ženskou změna.
Mě naprosto vytáčí, když chlap v neděli řekne, že v pondělí musí zase do práce a v pondělí přijde z práce a řekne, že tam nic nedělal. To jsem už i obrečela...
Mluv mluv mluv, bude to dobré! Starší bude dělat pokroky a osamostatňovat se 🍀

lula86
autor
24. lis 2020

@malenka3 právě že jsem mu to hodně tolerovala že pomáhat nemusí. Ale u prvního dítěte se snažil to zase ano. A jak to děláte když byste chtěli jít třeba na rande po delší době? Jinak máš asi pravdu že si za to mohu sama. ☹ Díky za tvůj pohled.

@barulina stačila by i půl hodiny, ráda čtu knížky, ale teď absolutně nezvládám ani večer když už děti spí...jsem tak vyřízená že jdu raději spát. Vím že jsou i horší případy než popisují já že je na to někdo úplně sám a tedy za mě smekám že to zvládají bez nějakejch větších emocí. Já už si vnitřně připadám jak hysterka...přitom taková jinak vůbec nejsem. Děkuji za odpověď.

lula86
autor
24. lis 2020

@areh Jo tak s tím pondělním je to u nás jako přes kopírák😅

hany84
24. lis 2020

@lula86 Přitom v jiné diskuzi v 15 hod.píšeš: byli jsme ve vztahu rok a půl a nelituji toho rozhodnutí. Naopak bylo to nejlepší rozhodnutí vůbec! Když jsem začala s partnerem (ted
manželem) chodit věděla jsem velmi brzy že s ním chci děti. 🥰 Zamilovanost v tom nehrála takovou roli ale spíš to jaký je, jak se choval, že jsme máme stejný priority.

Tak, jak je to vlastně ?

malenka3
24. lis 2020

@lula86 nemáme teď rande. Prostě to nejde. Mimino, který je věčně na prsu, absence hlídání, není prostě prostor. Takže si děláme rande doma. Společné masáže, společná koupel, drobnosti v takové míře, v jaké situace dovolí. Občas se zasníme, co budeme dělat, až holky povyrostou 🙂

No, bohužel jsem si to myslela, že si tolerovala. To je neřest mnoha rodin. Ženská toleruje dlouho a jednou ten pohár přeteče. Jenže chlap to nechápe a ani nemůže. Co se najednou změnilo, když do teď se choval "správně". Musíš mu to prostě říct. Začít s ním o tom mluvit. Jiná cesta nevede, pokud nemá být na úkor tvého štěstí. Přeji, ať je on tím, který dokáže naslouchat, porozumět a změnit své zažité stereotypy aspoň trochu. A tobě, abys i ty své stereotypy dokázala změnit, protože to bude nejspíš nutné.

malenka3
24. lis 2020

@lula86 a jinak na knížky teď taky čas nemám 🙈 můj čas jen pro mě je vana jednou za čas, masáž jednou měsíčně, výlet do krámu 😂 ale já jsem skromná, vím, že jednou ho zas mít budu.

gracinka7
24. lis 2020

Když chceš pomocí, prostě si řekni. A to, že se tě zeptá, jak se cítíš, toho si važ, zajímá se o tebe.
Dvě děti jsou celkem hustý. Zvlášť v šestinedělí a ty je máš ještě blízko u sebe.
Mám radu. Doma neuklízej tolik, zapoj může, ale musíš si říct. Dítě nakoj a jdi někam na dvě hodiny sama. Aspoň v sobotu a v neděli.

whocares
24. lis 2020

Máš malinký děti, jsi v šestinedělí, máš nárok na svoje nálady. Obecně mi ale připadá, že se chová docela dobře. Pomáhá se synem, uspává. Jasně, neuklízí, ale připadá mi tak nějak normální, že čtvrnáct dní po porodu s ročním děckem za zadkem neřeší randíčka a líbání. Šestinedělí je mazec i s jedním dítětem, pro něj to taky není lehký a chce někdy chvíli mimo práce a vás tří (tím si vysvětluju to lhaní o práci).

pipi_puncocha
24. lis 2020

Můj manžel pořád říká, že s ním musím mluvit jako s debilem. Že si nic nedomyslí, nevnímá významné pohledy, že mu mám říct: "Seber se, vezmi dítě na 2 hodiny ven a dones mi nutelový cheesecake. Teď hned."

lula86
autor
24. lis 2020

@hany84 to jsem odpovídala co bylo ze začátku. Teď už jsme 3 roky spolu. Změnilo se to až teď u druhého dítěte. Rozhodně stále manžela miluji na tom se nic nemění i když teď prostě bojuji.

lula86
autor
24. lis 2020

@whocares já nemám nic proti tomu ať má svůj čas ale proč to lhaní. Přijde mi zbytečné. Kdyby řekl hele potřebuji oddech pro sebe tak řeknu jasně v pohodě.

lula86
autor
24. lis 2020

@hany84 navíc se opravdu stáhnul po té stránce projevování (objetí...) a nevím proč... jestli je to tím, že vyjadřuji nějak tělem že jsem prostě unavená nebo tím že máme doma malého prcka číslo 2. Pořád mi to vrtá hlavou... Stejně mi nic jiného nezbyde než prolomit hradbu a zeptat se a promluvit si, jak už tu říkaly ostatní.

rnika
24. lis 2020

Tak já mám starší dva syny věkem od sebe přesně stejně jako ty, musím říct, že si to po tom šestinedělí celkem sedlo. Našla jsem nějaký svůj styl a bylo to o hodně lepší. Jinak je na to můj muž podobně, udělá toho hodně, ale musím mu o to říct, jednou za čas "bouchnu" že je to tak kdybych měla dítě navíc, když mu všechno diktuju, pak se snaží sám od sebe, ale nakonec to sklouzne do toho stejného. O co si řeknu s tím mi pomůže. Na druhou stranu je fakt, že nikde necourá po hospodách nebo tak, jezdí do práce a domů... někam ven bez nás chodí minimálně a já teda taky. Čas, který mám pro sebe je ten, že jsme zavedli, že si tak 2x týdně beru do vany knihu a čtu si tam... třeba hodinu a někdy klidně i dvě. Děti ani muže v tu dobu vidět nechci a neskutečně mi to pomáhá k relaxu. Pak jsem začala šít, je to věc co mi přináší radost a mám pocit, že něco tvořím. JO a s manželem jsem hodně začali hrát deskové hry a nebo jsme měli období, že jsme četli knihy spolu... já nahlas před spaním, prostě, abychom dělali něco jen spolu. Zkus něco takového taky najít. Jo a určitě se nesnaž v domácnosti stihnout vše jako před dětmi nebo při jednom dítěti... z toho by ses akorát časem zhroutila. Jen teda dodám, že jsme taky chtěli dětí hodně a blízko k sobě, takže my už máme děti 4 😉

lula86
autor
24. lis 2020

@malenka3 Jj lehký to nebude z mě strany jsem paličatá, ale zahazovat nic nehodlám. Jsem zvyklá bojovat a nevzdává se jen tak.
Jinak je prima že si umíte udělat rande i doma. Asi se budu inspirovat.🙂

lula86
autor
24. lis 2020

@rnika to můj muž taky necourá v tom je zlatej, občas někam zajde s kolegy to jo ale je to fakt minimální.

hany84
24. lis 2020

@lula86 Tak to je dobře. Vztah se vyvíjí postupem společných let a s přibývajícími dětmi. Pokud dva chtějí spolu být, musí se na tom pracovat, komunikovat a vztah utužovat. A taky si dělat vzájemně radost i sebemenšími maličkostmi, co vyvolá byť jen úsměv na tváři.

jirovapa
24. lis 2020

@lula86 jak už zde bylo psáno, zaúkolujte chlapa, ať vám pomůže. Samotnému mu to pravděpodobně moc nedojde. U nás je to tak, že ráno se oblečeme (děti 3 roky a 1rok) s jdeme na snídani, tu dělám většinou já (občas děla chlap). Mezitím chlap vysaje celý byt (máme 6+kk). Najíme se a pak jde chlap se psem a já jdu poklidit a připravit si věci na vaření oběda. Pak jde chlap do práce. Když přijde, tak automaticky vyklidí umytou myčku, kterou já zapínání vždy po obědě. A poté se oba věnujeme dětem. Někdy jde ještě pracovat na PC nebo kouká má televizi apod., ale nevadí mi to, protože když potřebuji udělat třeba do konvice čerstvý čaj, tak jde a udělá to. Nebo vidí nepořádek, tak jde a uklidí to dřív než se k tomu dostanu já, protože třeba kojím nebo dělám večeři apod. Taknějak jsme se s chlapem sehráli v té péči o domácnost. Jo a v noci k starší dceři většinou vstává on a já vstávám k té mladší. Někdy vstávám víc nocí k oběma a nechám ho vyspat. Vždy se večer domluvíme, kdo má v noci ,,službu,,, k té kojené dceři samozřejmě vstávám já. Ta starší chodí několikrát za noc na záchod nebo chodí po bytě a chce si hrát, tak je potřeba jí ,,zahnat,, do pokojíčku. Jo a každý večer se snažíme si spolu lehnout buď k filmu nebo ke knize a být prostě spolu. Nebo si sedneme na terasu a povídáme si. Nebo jdeme spát, ale stejně než usneme, tak tak dvě hodiny kecáme. Jsme oba hodně upovídaný 😂.

moominkaa
24. lis 2020

@lula86 úplně stejně jsem se v šestinedělí cítila takhle já. Ve finále jsem přišla i o kojení, měla šílený depky a pocity neschopnosti a méněcennosti. Po šestinedělí se to zlepšilo. Já si pak ještě našla terapeutku a je to mnohem lepší ve všech ohledech. Jinak chlapa mám doma stejného, pomohl by se vsim, ale jak ho nezaukoluju tak je srostlý s gaucem

leilinka1234
24. lis 2020

Rozhodla ses mít děti takhle brzy po sobě, tak to budeš muset prostě zvládnut 🙂 je to makačka, absolutně si to nedokážu představit. Ale zatni zuby. A mluv. Chceš, aby uklidil nádobí po večeři? Řekni to. Chceš, aby vstal ráno v 5 se synem? Řekni to. Řekni, že si chceš odpočinout... Je to prostě chlap. Oni většinou neumí číst mezi řádky. A čas pro sebe? My máme děti větší, necelých 5 let a 2 roky... A čas pro sebe nemáme prakticky žádný. Přes den spolu už pomalu ani nekomunikujeme, pač víme, že to nemá smysl. Stejně větu nedořekneme nebo prostě problém nedořešíme. Babičky máme sice 3, ale hlídání prakticky žádné. Smířili jsme se s tím. Co nám zbývá 🙂 já třeba první rok mladší dcery mám v mlze. Ona plakala, starší teda zlaté dítě, ale sebemenší dotaz nebo prosba mě "obtěžovala", manžel věčně pryč díky stavbě... Bez peněz (vše šlo do nemovitosti), bez hlídání, bez pomoci rodiny... Prostě nejhorší rok mého života. Ale uteklo to... A uteče to i u vás a bude dobře 🙂

nita1984
24. lis 2020

Manžel je zlatý, ale občas mu taky musím říct. Na druhou stranu upřímně, já vůbec nevím, kdy se prezouvaji auta,platí povinne ručení, vyměňuje olej. Když je něco z toho třeba a vyžaduje to mou asistenci,manzel mi to musí říct. Já do svého auta jen tankuju. Neřeším, že je třeba objednat dřevo nebo domluvit řemeslníky 🤷 doma zastane skoro všechno, ale jak říkám,někdy mu prostě musím říct. Třeba vstávání. Syn vstává kolem 4:30. Obvykle s ním vstávám já, ale když potřebuji dospat, prostě reknu manželovi a on vstane. Nevidím nic špatného na tom, říct mu. Třeba teď jsem mu psala SMS, aby až pojede z odpolední,hodil po cestě prádlo z pračky do sušičky. Já už jsem v posteli s prckem