Šestnáctiletá dcera je těhotná
Mám šestnáctiletou dceru, s kterou se moc nevídám. Bydlí u bratrance, na druhé straně města, protože se jí tam líbila jedna škola a náhodou tam bydlí moje sestra. tak jsme se domluvily, že tam bude. nikdo se o ní moc nestará. jednou šla s bratrancem na disco a potom ji tam někdo zbouchnul. už jsou to dva měsíce a ona mi řekla, že je těhotná. co mám dělat ?
@terezapetrova Máma mě když mi bylo 16 vzala k doktorovi pro antikoncepci, upozornila mě, ať si dávám bacha, že na potrat v žádném případě nepůjdu a tím to bylo vyřízené. Dali mi instrukce a věřili, že je dodržím. V šestnácti už jsem v podstatě bydlela s mým nynějším manželem, domů jsem ale často jezdila, máme dobré vztahy. Jde asi o to, jakou důvěru mezi sebou rodiče a děti mají. Naši věděli, že mi můžou věřit a já věděla,že je nesmím zklamat. Antikoncepci mi platili samozřejmě.
V klidu bych si s ní promluvila, jestli zná toho kluka a zda to dítě chce. Pokud ano, tak se ji pokusit co nejvíc pomoci. Vše jde řešit, když se chce - určitě i ta škola. Pokud by dcera vysloveně potrat nepožadovala, tak bych ji do něj nenutila. Vím co je za psychickou bolest mít spontánní potrat a mohlo by ji to psychicky poznamenat. Existuje určitě možnost, ze by jste se o malé starala vy, a nebo třeba adopce....
Dceru bych neodsuzovala a maminku taky ne, nikdo z nás neví, jak to u vás je.
Já nevěřím, že to není provokace... nad některými příspěvky tu člověk opravdu jen kroutí hlavou...
Nerozumím tomu, že někdo pustí šestnáctiletou holku do světa, ať si jako dělá co chce. Že má školu na druhé straně města. Prosím tě, kde bydlíte, že je ta druhá strana města tak daleko, že by nešlo do ní normálně dojíždět a musela se přestěhovat? Tipuju aspoň minimálně LA? Protože nevím, která česká města jsou tak obrovská, že se člověk musí stěhovat.
Proč se s dcerou nesetkáváte? Vždyť je to ještě dítě a mámu potřebuje!
A co dělat...? No, asi hlavně začít být zase mámou. Nezlob se na mě, ale když domů přijde dcera s tím, že je těhotná a máma ani neví, kde a co její dítě dělá, protože se s ním nevídá, tak je to chyba rodičů, že se o dítě očividně nezajímají. Hlavně že se tu řeší zamilovanost 13 letého dítěte ke spolužáku, to je fakt nahlavu.
@modrapa
"tím nestaráním jsem myslela, že já na ni nemám dohled a nikdo ji už nevodí za ručičku. moje sestra jí vaří, jako by to byla její dcera. bratranec je přeci jen o něco starší, takže má zkušenosti a myslel si, že není poprvé na diskotéce"
Chudák holka... To se i v celku divím, že se dcera svěřila matce, že je v tom, když se o ni matka nestará... Jako názor: nikdo ji už nevodí za ručičku..." tohle bych řekla na dítě, které už má aspoň po škole, nebo věk už aspoň okolo 20, ale v 16? To si nějak nedovedu představit a jsem teda ráda a mé mamce vděčná za to,že mě v mých 16 za tu ruku ještě vedla.... Přece jen člověk není v 16 ještě dospělý, aspoň ne natolik aby nepotřeboval mámu.
Taky mě napadlo, kdyby jednou dcera přišla, že je těhotná a mladá. Nejsem zastáncem potratů, ale kdyby se pro něj rozhodla, byla by to její volba se všemi následky.
Já bych ji nabídla maximální pomoc, pokud by se rozhodla si mimino nechat, popř. by mohla dát dítě k adopci, jak už tu někdo zmiňoval, je hodně párů, kteří nemůžou mít děti.
Před chvilkou přijela dcera. Musím říct, že jsme si o tom ještě moc nepromluvili, ale před večeří za mnou přišla s otázkou co si o tom myslím. Řekla jsem jí, že je na to brzy. A ona mi odpověděla, že to ví. A pak mi řekla, že už zvažovala možnosti. Nejlépe by byla, aby si mohla dítě nechat. Já jí v tom nebráním. Řekla, že by byla ráda. Nejspíše si to díte nechá. Ještě to probere s tátou. Nejspíše zítra.
Mám jednu otázku: máme to říct té mladší ?
Brzy na dite, ne? Konstrukty...
Zdravím, já u prvního syna otěhotněla v 17 nácti, kdyby jste se cokoliv chtěla zeptat určitě pište 🙂 Mě tenkrát přemlouvali až vyhrožovali potratem, ale po 3 měsících jsem zplnoletněla a syna si vydupala a vybojovala.
Teď už je každopádně jedno jak se to stalo. Řekněte si s dcerou, že to nebylo zrovna uvážené, ale nedělejte z toho tragédii, společně to určitě zvládnete .Pomozte pro vnoučátko připravit dobré prostředí, do kterého příjde. Ať se nikdy necítí jako "omyl" 🙂. Držím palce.
Nechápu, že řešíte, jestli to říct té mladší!! Vy se jste matka.. tak se starejte o tu,která to potřebuje! A to je ta starší dcera - která má problém
Asi s dcerou nežijete - teď konečně můžete být jak mámou a i babičkou.
No, spolužačka ze střední bydlela s rodičema a taky otěhotněla v 16. Dítě si nechali, s partnerem se vzali (oni tedy spolu chodili, nebyla to náhoda na diskotéce) a věc, které nikdo nevěřil - jsou spolu už přes dvacet let😀 Školu dodělala, samozřejmě jí rodiče její i partnera hodně pomáhali. My jsme s holkama tenkrát úplně ronily slzy, když jsme slyšely, jak to rodiče vzali. Ona se bála táty, svěřila se mámě. Ta samozřejmě infarkt, a děsné přípravy, jak to říct tátovi. Dobrý oběd, bábovka, pivko na stole, noviny připravené... Tatínek se začetl do novin a ony sebraly veškerou odvahu a vybalily to. Tatínek na ně přes ty noviny koukl, chvíli koukal, řekl - no, to přece zvládnem, ne? A pokračoval ve čtení🙂 Takže i když funkční rodina, která žila spolu a to otěhotnění se prostě stát může. Ale je fajn, že funkční rodina z nich byla i poté. Nebylo to určitě pro nikoho sranda, ale zvládli to.
@katgatoo z popisu jsi byla prave asi ten jiny pripad takze si myslim, ze moc srovnávat se neda. kazdopadne jsem rada, ze jsi to mela takto 🙂
Hele já to chápu, jiné děti taky nejsou doma bydlí na intru, ale chtělo to jí poučit o antikoncepci a aby taky nedala hned každýmu, je to nezodpovědnost vás obou.
s dcerou jsme to prodiskutovali. miminko si nechá. bude u nás bydlet a zítra to řeknem tý mladší
@astyna Přesně. Mně to normálně dojímá i po těch letech🙂 A už tenkrát jsme z toho příběhu slzely všechny puberťačky kolem🙂 Prostě fakt nádhera - nikdo ji nehodil přes palubu, ani chlap (jemu bylo tedy myslím tenkrát 21, takže ne vyloženě vrstevník, ale i tak), ani rodina její, ani rodina jeho, ani škola, ani spolužáci. Jak příběh z červený knihovny. Jako nebyla to procházka růžovou zahradou, to zase ne. My lítaly po diskárnách, řešily děsně důležitý věci, jestli to tričko je dobrý, co s tím pupínkem na nose, ježíš, on se na mě kouknul, ale já chci toho druhýho, a ona s pupíkem seděla doma. Ve škole pak individuál, takže taky trochu odříznutá. Ale odmaturovala stejně jako ostatní. Na vejšku už pak nešla, ale holky... Vypadala pak spokojeně a pokud by po vejšce hodně toužila, tak zatímco já teď lítám kolem čtyřleťačky a v pupíku mám druhé, tak ona děti už velký, pořád je docela mladá a může užívat života a klidně si i tu vejšku může dodělat (pokud by o to stála). Děti jí teď můžou klidně pomáhat s učením😀
Má dcera měla v 16 dítě, bydlela u nás, pomohli jsme jí se vším i s malým
teď jí bude 18,chce se odstěhovat, na vánoce chce jít i s vnoučkem ke kámošce, přitom celý rok byl v klidu ale teď co se jí blíží v prosinci 18 narozky jsem pro ní ta nejhorší, nemá pro mě hezké slovo, je mi z toho smutno a to jsem jí ještě spořila k 19-tinám peníze☹ Uráží mě ,nevím, co se jí stalo.
@berenika777 to je mě líto oni bohužel děti umí být nevděčné, možná také má potřebu se osamostatnit a dělat si vše po svém, jako rodiče jí možná sem tam do něčeho mluvíte i když to myslíte dobře, ale jí to časem může štvát tak raději chce být sama a o všem si sama rozhodovat
Nechápu, kde berete, že 16 letá holka musí nutně bydlet u rodičů. Přijde mi, že všichni těm dětem neskutečně umetáte cestičky a pak jsou takovéto průšvihy.
Já šla na gympl když mi bylo 14 stejně jako většině spolužáků. Půlka třídy v prváku bydlela na intru, pár lidí dojíždělo docela z dálky. Od druháku část lidí zůstala na intru, většina šla někam na privát (dohodli se a společně si pronajali byt), ti dojíždějící často už dojíždět nechtěli a radši si zařídili bydlení v místě školy. Tzn. od 15 už někteří z mých spolužáků bydleli zcela sami a úplně bez rodičů. Tady ta holka bydlí u své vlastní tety - tzn. v podstatě "pod dohledem" (ale ne takovým, jako by asi byl u rodičů). Tzn. jediné a zásadní selhání je v tom, že holka podcenila antikoncepci i prostředky "po".
Jinak, v 18-ti jsem odešla na VŠ, na koleje do úplně jiného města a musela se naučit postarat sama o sebe. A beru to jako super věc a myslím, že ti, co studují VŠ a bydlí doma, o tohle nutné osamostatnění se přijdou a pořád je pak někdo vodí za ručičku.
@berenika777
Budu mluvit hlavně ze své zkušenosti, dítě jsem měla v 18, tatínek prchnul.
Bydlela jsem u rodičů dva roky, tedy u mámy. Měli jsme všechno a já přesto nebyla moc spokojená, on má člověk ty idylické představy o tom jak bude někdo kde mu nebude nikdo stát za zádama a bude mít to svoje. I třeba v blbostech že někdy neuklidí a nebude to hned mít na talíři. Prostě svoboda hrozně hrozně láká.
No a pak to nastane a zas tak super to není, není nikdo kdo by uvařil, poradil. A člověk začne tak nějak sumírovat a opravdu dospívat (ano, to prostě doma nejde, ať si říká kdo chce co chce) a uvědomí že je těm rodičům vděčný, že by jim to měl říct. Já jsem byla na mámu občas nepříjemná, ale až po odstěhování a uvědomění si toho všeho jsem jí řekla že jsem ji vděčná a děkuji jí, protože to co udělala bylo skvělé. Jenomže to člověku dojde později. Počkej až bude dceři k těm dvaceti letům, to teprve dospěje (pokud je rozumná a o dítě se stará a nebude s kamarádkou po párty a dítě samo doma .. ale to musíš posoudit ty) a pak si počkej na vděk. Teď je brzo, ještě není dospělá (i přesto že oficiálně věkově ano). Peníze bych šetřila dál, ona třeba při samostatném bydlení zjistí že to stojí dost peněz a bude potřebovat půjčit nebo i darovat, prostě podpořit - pokud budeš chtít.
Děkuji Evson rachandě a Kočkopsovi2724 za příspěvky🙂
Jen chci dodat k mému příspěvku o to víc to bolí, že jsem jí i syna
vychovávala sama, až teď poslední 2 roky žiji s přítelem(oni dva se moc nemusí)
máme spolu 3 měsíčního chlapečka .Do výchovy dcery zasáhla babička a tu dcera uznávala,
mě prý ne.☹
@berenika777 Tady vidím asi to hlavní - 2 roky má vnouček a 2 roky žiješ s přítelem, s nímž se dcera moc nemusí. Tzn. si sice uvědomuje, jak moc jsi jí s vnukem pomohla, ale těší se, že bude moci vypadnout od toho tvého přítele, kterého nemusí. Krom toho mu možná i vytýká, že jí tě "krade" (ač to možná v podstatě dělá ten vnuk, kolem kterého se zákonitě vše točí). Nový partner mámy musí být pro puberťačku moc obtížný, dítě v rodině taky - a pokud se to sejde dohromady, navíc pokud ještě má nevlastního bráchu mladšího než je její vlastní dítě a doma je teď 3 měsíční mimino - možná bych na jejím místě taky chtěla z domu zdrhnout. A na tvém místě bych ji nechala. Je jí 18, díky dítěti je již (snad) dost dospělá na to, aby se mohla starat sama o sebe. Ty se starej o partnera a vaše společné dítě - a s dcerou se můžete navštěvovat, za pár let můžou spolu děcka blbnout a třeba trošku i teď, můžou být skoro jako sourozenci. Čím víc ji budeš držet, tím víc se zapře a bude to horší. A pokud máš doma 3 měsíční mimino, tak budeš teď nejspíše i nevyspaná a předrážděná = "úplně nesnesitelná" 🙂. Já sama si vždycky říkám, že bychom se s mámou asi sežraly, ale tím, že jsem v osmnácti vypadla z domu, máme super vztah pořád.
@merope Díky za Tvé řádky🙂 snad to vše dobře dopadne, chce odejít mimo naše město, cca do října jsme měli dobrý vztah, nevím co se jí stalo, hlavně je drzá ale já jí odpovídám v klidu, já nevím kde to bere, hodně se stýká s babičkou vnuka(tam odtud asi vítr vane a pak má ještě kámošku na druhém konci republiky asi o 6 letstarší -ta je vdaná má 2 děti a na tu nedá dopustit) měla jsem strach,že nebude mít ráda svého malého brášku, ale má, bydlíme v domku, tak vždy se přijde i s vnukem na něj podívat, vnuka milujeme a bojíme se, jestli se odstěhuje z města 50 či 300km, tak vnuka už neuvidíme, což i řekla, že se už neuvidíme☹ říkám si, byla jsem na ní od mala asi moc hodná, syn je v Praze(22let)na toho jsem byla přísnější a s tím problémy nemám. Jsem bezradná, ještě že mám toho malého drobečka, ten mi pomůže ustát ty strašné vánoce☹
Vánoce jsem bez dcery a vnoučka ustála i když mi chyběli, ale musím si zvyknout, že je plnoletá a má právo jít svou vlastní cestou.😢
Vím, že mě tu asi x lidí asi plácne, ale já bych ji k potratu nepřemlouvala, pokud ho vyloženě nebude chtít.
Vím, že to bude složité, ale psychickou újmu z potratu si ponese celý život. Já jsem o mrně (nedobrovolně) přišla v 19 letech a pořád počítám, kolik by mu bylo, i ten kluk vzpomíná, pořád říká, co by teď dělal se Samuelkem... Tohle opravdu není snadné rozhodnutí a ať se rozhodne jakkoliv, tak jako tak, následky si ponese celý život, tohle smazat nejde.
No druhý důvod, proč byste měli zvažovat i jinou variantu... Je strašně moc lidí, kteří nemohou mít děti a stále jich přibývá. Na děťátko, jehož matka nebere drogy ani alkohol se čeká klidně i 5 let. Takže i pokud k němu nepřilne, je možnost adopce: buď babybox nebo funguje i přímá adopce, v případě, že by jí vadilo, že nebude znát rodiče. Na fb je skupina Přímá adopce, tam můžete najít x lidí, kteří by mrňátku dali ten nejšťastnější život.