Chci odejít od rodičů
Dobrý den, je mi 18. let. A pořad bydlím s rodiči, dodelavam si školu v oboru cestovního ruchu. Ale chtěla bych se odstěhovat za přítelem. K němu domu. Doma to totiž vůbec neklape, Furt něco. Proste nemůžeme žít v jednom domě. Tak se chci zeptat, jako plnoleta mužů odejít jen tak z Domova? ( jsem těhotná a chci si to nechat s přítelem, kdybych zůstala doma musela bych to dat pryč.)
@karaslu jako plnoletá můžeš jen tak odejít z domova, i kdyby se to Tvým rodičům nelíbilo. Už jsi velká holka a o zásadních věcech si můžeš rozhodovat sama. Držím palce!
ano můžeš odejít od rodičů. Také jsem odešla v 18 letech. Vztah se neskutečně zlepšil a i s odstupem 9 let bych to udělala znovu. Odešla jsem bydlet k příteli proti jejich vůli. Nyní je to už manžel s mými rodiči má super vztah. Opravdu se odchodem vše zlepšilo. Pokud studuješ musí ti platit výživné
Pokud máš kam a přítel ti se vším pomůže atd, tak jdi 🙂
@karaslu napis mi klidne IP. Prosla jsem si tim. A ano, odejit muzes, jen poroz na pripadne svedomi a vycitky, jako to jedno prislo me, pokud vis ze i presto mas rodice rada.
@elinka90 me vyzivne neplatili. Ani jsem nevedela ze se to dela.
Jestli mas moznost a cítíš to tak tak to udelej. Taky sem odešla. Den po 18.narozeninach. nebo spis i otec se do toho pridal at se seberu a vypadnu pri hadce .doma sem to mela ale silene. Psychické tyrani a tak takze pro me to bylo vysvobozeni. Obcas byli i dobré chvile ale prevazovali spise ty horsi. V klidu sem si dodelala skolu a maturovala sem uz jako těhotná. Ted mam dve krasne deti a manzela, ktery mi pomohl právě, kdyz sem se bala vratit domu...a i kdybych mohla tak bych to neudelala jinak. Pro me to bylo nejlepsi rozhodnutí.
Teda odejít v 18 z domova je jedna věc a vztahům to opravdu leckdy pomůže, ale říct si o výživné je v takovou chvíli docela drzé (jakkoliv ano, vyživovací povinnost rodičů ze zákona trvá)... Mě třeba rodiče po dobu studia po odchodu do vlastního taky přispívali, ale zcela dobrovolně a neumím si představit, že bych jim řekla "bydlet s vámi nechci, protože jste nesnesitelní, ale hezky mi plaťte výživné".
Já jsem odešla v 17. Jako plnoletá každopádně můžeš.
Vsak odejdi nikdo te doma nedrzi ale hanba by me fackovala kdybych si vyzadovala vyzivne od rodicu od kterych tak mermomoci utikam. Kdyz se chci postavit na vlastni nohy tak to udelam sama s pomoci pritele a neee ze te rodice budou stale dotovat. 😠
Žádat výživné, no to snad ne... při dobrovolném odchodu, to ji snad ani nenapadne žádat! Pokud je natolik schopná, že se o sebe v 18 postará, musí toho být schopná po všech stránkách - bydlení, finance, atd atd... Já být soudci, tak takovéto žádosti, kdy se dítě sebere a odejde dobrovolně, hned zamítám se slovy "Byli jste schopni odejít? Tak jste schopni se i postarat.". Nemějte mi to za zlé. Já jsem odešla v 17 a ani by mě výživné nenapadlo požadovat!
Řekla bych to asi takhle - v 18 si leckdo myslí, že jeho rodiče jsou naprosto mimo. Velká většina názor časem změní.
Odejdi, pokud se dokážeš starat sama o sebe. Pokud ne, těžko se můžeš odstěhovat. Je to jednoduché.
@j.a.n.i No jo, ale tady asi nikdo nikoho nevyhazuje a o ubližování a týrání asi taky není úplně řeč (btw. který puberťák si nemyslí, že ho rodiče terorizují tím, že chtějí, aby si občas uklidil pokoj, vytřel byt, udělal nádobí a byl včas doma?).
U vyhroceného případu to je něco jiného, ale to se asi přes net neposoudí
@luciebx Přesně. Já nevím, no, na mě to působí spíš tak, že ona zvládla otěhotnět v 18, ale její rodiče jsou prostě blbý, protože to nechápou, něco jí asi zakazují, mají o ní strach... no prostě klasika všech klasik. Takže ona chce odejít, její rodiče asi nechtějí, aby odešla z domu, když nemá dodělanou školu, je těhotná a předpokládám, že se o ní prostě jen bojí. Jestli po ní chtějí, aby šla na potrat je už věc jiná... tam je určitě nutná diskuze, ale za předpokladu, že jsou toho obě strany schopné
S tím výživným je to zajímavá debata. Já bych to tak jednoznačně neviděla, protože rodič má vůči svému potomkovi vyživovací povinnost (snad až do těch 26 let, pokud studuje) a není přece možné skrze tyto peníze potomka vydírat, že "buď budeš bydlet se mnou, nebo na ty peníze zapomeň". Taky mi připadá relevantní argument, že pokud je zakladatelka těhotná, budou mít její rodiče právní nárok na styk s budoucím vnukem/vnučkou - a to klidně i proti vůli matky. I z tohoto úhlu mi připadá nesmysl, že by mělo být nemorální po rodičích chtít, aby svoji vyživovací povinnost dodrželi.
@ivular Z pohledy morálky to vnímám tak, že vyživovací povinnost se otěhotněním holky přenáší z rodičů na otce dítěte. Samozřejmě 90 % rodičů ani v takové situaci za dcerou nezabouchne dveře a nenechá jí s miminem na krku třít bídu s nouzí, pokud by otec dítěte rodinu zabezpečit nedokázal, ale opravdu bych v takové situaci využití zákonného práva domáháním se výživného považovala za nemorální.
Jen pro upřesnění, abychom tu z autorky nedělaly nevděčného zmetka - Zadavatelka se o výživné rodičů nezajímala, jen jí na to někdo výše upozornil.
Já odešla na VŠ a žádné peníze po rodičích nechtěla, ani mě nic takového nenapadlo (dostudovala jsem bez jejich pomoci díky brigádám, bydlela jsem v podnájmu, neměla jsem přítele který by se postaral). Pak jsem šla na doktorské studium a v prvním ročníku jsem otěhotněla a i přes to že mi bylo 25 tak při vyřizování dávek po porodu chtěli na sociálce potvrzení o výši výživného, které dostávám od rodičů. Takže jsem se nakonec bála aby neměli nějaké problémy, že nic neplatí. Jelikož můj manžel byl tehdy taky na škole a jen z jeho brigád žít nešlo, tak jsme žádali o všechny možné příplatky - porodné, rodičovský příspěvek, sociální příplatek. Víc nám nepovolili, např. příspěvek na bydlení zamítli že jsme neměli řádnou smlouvu na ten podnájem ani jsme tam neměli trvalé bydliště. Ale odejít je asi dobrá volba, mě to hodně dalo, naučila jsem se o sebe postarat a řešit si věci sama za sebe. Kdybych neodešla, asi bychom se s našima pozabíjeli. A to myslím úplně vážně i teď s odstupem skoro 20ti let.
A z morálního pohledu, můj manžel tehdy právě studoval a byl z rozvedené rodiny, takže když se osamostatnil, otec mu musel dále posílat výživné (nařízení soudu po rozvodu), ale matka mu nedávala nic....to je taky celkem nespravedlivé, ne?
Jako já to řeknu takhle... Já jsem si přála dítě cca od 15 let, ale říkala jsem si, že by to pro okolí vypadalo asi divně a navíc tehdy ještě ani nebylo s kým... Takže jsem byla ráda, když jsem 2 roky na to otěhotněla a splnilo se mi to, okolnosti nejsou potřeba vědět... Ale ne každý to zvládne sám a někdo prostě potřebuje pomoct, někdo ne. Slečna určitě s partnerem sama ví, jak to bude pro ně nejlepší... Přeju jim, aby se rozhodli správně a věřím, že to zvládnou.
@jezz1e Je pravda, že pokud daná slečna začne bydlet s mužem, s nímž má dítě, vyživovací povinnost začíná mít daný muž (a nemusejí být ani manželé). Nicméně pokud by těhotná neměla, čistě z právního hlediska ji mají rodiče (byť by se do její výše zahrnul i to, s kým nyní žije v domácnosti a jaké jsou jeho příjmy).
Já naprosto akceptuju, že někomu může připadat nemorální výživné od rodičů i poté, co už společnou domácnost nesdílí, nicméně sama tento názor nesdílím (protože jak říkám, může to zajít do extrému, kdy rodič bude skrze výživné držet potomka v šachu, aby jej nenapadlo se odstěhovat).
Doporučuju řešit situaci v klidu (to si zaslouží i miminko). Teď si třeba s rodiči nerozumíte, ale určitě pro tebe udělali hodně dobrého a třeba budeš spokojená odstěhovaná, ale v kontaktu s nimi. Po porodu žena ocení blízkost maminky, pomoc, hlídání i prostě rodinu pro své dítě, je to obohacení. Držím palce, ať vše zvládnete, někdy pomůže pomoc třeba tety, kamarádky, co ukočíruje emoce🙂
Hmmm. Hezký mluví o svým dítěti... chci si TO nechat. To je zas nějakej fake ucet..
@alassel TO dítě, TO embryo
@karaslu Jako plnoletá si můžeš dělat co chceš. Pokud chcete oba miminko a doma by sis ho nechat nemohla, tak já bych asi neměla co řešit a šla bych, protože bych děti za nic nevyměnila. Nicméně bych to tak nehrotila a s rodiči si promluvila a s přítelem taky, pokud o těhotenství ještě neví a třeba dítě chtít nebude. Promluv si s rodiči jaká je situace a jaké jsou možnosti a uvidíš, chce to asi rozhodovat se s chladnou hlavou 🙂
Podobné diskuze
- Sestěhování. Co mám dělat?43
- Rozchod s dětmi. Jak odejít od partnera i s dětmi?1
- Chci se rozejít s přítelem, ale bojím se, že do toho zatáhne rodiče. Máte rady?46
- Chtěla bych slyšet něčí názor, i když vím, že se musím rozhodnout sama29
- Můžu odejít od rodičů, když jsem plnoletá?21
- Jak se odstěhovat od rodičů v 17 bez jejich souhlasu?22
muzes.