Chování přítele v těhotenství. Změní se po porodu, nebo brát "nohy na ramena"?

Já bych teda utíkala, pokud máš kam. Z toho, co píšeš, na mě působí jako tyran. Hrozně Tě miluje, ale zároveň Tě nenechá ani spát, kontroluje po Tobě úklid, mluví o potratu. A zase jsou dny, kdy je na Tebe hodný. Až se narodí mimčo a bude brečet a mu to bude vadit, tak by Tě třeba mohl i uhodit... Od psychického týrání (a to podle mě je, když Ti takhle nakládá v těhotenství) je jen krůček k fyzickému. Po dítěti nikdy dokonale neuklidíš a neudržíš dokonalý pořádek, takže jestli si tak zakládá na pečlivém úklidu, bude se s Tebou určitě hádat i po porodu. Jiný den zas může být vyměklý z mimča a bude milující partner... Tohle je fakt dost nebezpečná povaha.

Já jsem se třeba hodne bála jak se budou tvářit jeho rodina na to, že dostavěl barák a hned se mu tam nasáčkovala ženská s dítětem. Jsem se jim i dobu vyhýbala, všichni věděli, že existuji, že nebydlí sám, ale nikdo mě nikdy neviděl. 😄 Ale vzali to úplně úžasně. Jeho mamka mi šíje výbavu do pokojíčku pro malou, hlídáme si prťata s jeho ségrou a můžu říct, že to všechno malé vynahrazují tu chybějící část, jak jeho rodina tak i partner 🙂 a takových máme v okolí víc, je to celkem normálka, když si chlap přížení děti a když je to jen jedno, tak toho bych se nebála vůbec

Tak rozhodně to není normální, mít názory jak na houpačce. Určitě je spousta chlapů, kteří nejásají při každém pohybu miminka, můj muž vlastně na břicho ani u jednoho z dětí moc nesahal, nějak mu to nic neříkalo. Ale moc dobře si uvědomoval, že to musím celé odnosit já, porodit a pak se o to mimčo ze začátku stará převážně matka.
A co už vůbec není normální, jsou ty výkyvy. Sama píšeš, že i ty umíš zakřičet a ozvat, což je fajn, že na sobě nenecháš dříví štípat. Ale umíš si představit, že tohle bude zažívat tvé dítě a bude to pro něj rodinný standart, který si odnese do svého života?
On si sice bez tebe neumí představit svůj život, ale chová se k tobě dost nevyzpytatelně. A tvoje očekávání, že se po porodu změní? Omlouvám se za upřímnost, ale to je opravdu dost bláhové. Určitě jsou chlapi, kteří se zamilují do svých dětí, až když je vidí, nebo když si už s nimi dokáží hrát. Ale ty od toho svého očekáváš kompletní změnu charakteru. A ta se opravdu nikdy nestane!! Pak tu čteme ty smutné příběhy maminek samoživitelek, které předpokládaly, že přeci po svatbě/po porodu/s dětmi bude ten jejich jako vyměněný!
Na tvém místě bych se s ním pokusila v klidu vyjasnit, proč má ty výkyvy, proč jednou dítě chce a pak ho zase nechce, jestli si to uvědomuje, že se v tom dá těžko žít. A jak si to představuje? A co navrhuje, abyste spolu dokázali žít ve spokojeném vztahu. A když se Ti jeho reakce, odpovědi nebudou líbit, začala bych velmi vážně přemýšlet o tom, jak si zařídit život sama. Nemusíš ho opouštět teď hned, ale abys pak nebyla překvapená, že chceš odejít, nemáš nic našetřeno, nemáš rozmyšleno kam půjdeš a jak sebe a dítě uživíš.
A upřímně, až by zase někdy přišel s tím, že nemá být zapsán v rodném listě, tak bych mu v klidu odpověděla "dobře". A ono by se viděla, jako moc vážně to myslí...

Zdrhej od nej. Magor, typicky magor. Pokud zustanes, budes mit po porodu peklo. Fakt nohy na ramena a pryc.

V první řadě se zkus zamyslet v čem chceš tvého syna vychovat. Dáváš mu tím ukázku toho, jak se chlap k ženám chová a podvědomě pak bude sklouzávat ve svých vztazích k tomu, v čem vyrůstal. Je tohle to prostředí, kde by jsi chtěla vychovat dítě? Vážně myslíš, že uděláš líp, když zůstaneš s otcem, aby jste byla rodina, než od něho odejít? Odejít není lehké. Musí si toho člověk spoustu zařídit a pozjišťovat. Není to ze dne na den. Já o třetí osobě věděla od prosince a odešla jsem v březnu. Do té doby jsem zjišťovala své možnosti (u rodiny, na úřadech, u pronajímatelů ). Nebyly to pěkné vyhlídky, ale věděla jsem, že tohle dceři jako vzor do života nedám ať to stojí, co to stojí. A dopadly jsme mnohem lépe než jsem čekala 😉

Upřímně asi moc nedoufej, že se to po porodu změní, spíš po porodu toho partnera a oporu potrebujes vic ještě. Hele já mám taky pedanta, kterej miluje pořádek a vše na svém místě, ale tohle by řekl jednou a navíc on teda funguje doma hodně vaří, uklízí. A dítě chtěl , když ste ho planovali? Přijde mi dost zvláštní ten jeho obrat, ale avy chlap řekl něco o potratu, poslala bych ho do prdele. Můj chtěl miminko, na břicho mi teda nesahal, měl podobné pocity, ale staral se v těhotenství, po porodu a malou miluje nade vše. Je mi to líto. Upřímně pokud byste měli dítě jako my, noci, kdy skoro nespis už rok a bez pomoci, nevim jestli vás vztah vydrží. Těžko říct, možná pokud máš kam jít, šla bych, třeba si to uvedimi. Na druhou stranu řešit a promluvit si budeš muset s ním , hodně štěstí

Nezmění se a bude to s ním ještě horší. Můj ex se ani po druhým dítěti nezměnil. U něj na prvním místě byli stále kamarádi, hospoda, výlety na motorce.
Děti chtěl, obě byly plánovaný, ale přesně když začali pohyby, tak řekl, fuj to je divný a už mi na břicho ani nesáhl. O těhotenství se moc nestaral, a pak ani pořádně když se narodili. Víceméně jsem na ně byla sama. Teď už je dětem 19 a 17, a až teď poslední 3 roky má s nimy skvělý vztah. A teď poslední rok, hlavně protože nemůže do hospody tak zjistil, že ty děti tady pro něj budou a ne kamarádi.
Jsem za to ráda, že ten vztah k nim našel, i když docela za dlouho, pro mě to, ale bude pořád d...l, se kterým jsem si užila docela hnusný věci. A vydržela jsem s ním 13 let, protože jsem marně věřila, že se někdy změní.
Teď už mám přes 8 let nového manžela, se kterým to je úplně o něčem jiném. Sice má taky svoje mouchy, ale váží si mě a nikdy by mě neurážel. A hlavně mu moc záleží na dětech. A rodina je pro něj na 1.místě 😊

A to jeste porad pritel?

Ahoj. Ne, není to tvýma hormonama, ne, není nešťastný. Je to debil, se kterým budeš mít peklo (vlastně už ho máš teď). Chápu, že sis myslela, že se to dítětem zlepší, ale tihle nevyzrálí sobečci to nikdy nedokážou. Je mi líto, že tohle musíš prožívat.

Holky moc děkuji za názory a otevírá mi to oči, že asi to fakt nebude lepší..
Určite nechci své dítě vychovávat v tomhle a chci pro něj to nejlepší.
Musím teď být silná, vše si zajistit co bude potřeba, kam se odstěhovat a snad se bude dařit potom líp už..
Je mi toho moc líto ale malej je pro mě na prvním místě stejně tak jako moje psychické zdraví

A jak dlouho jste spolu? Jak to fungovalo před tehu?

@krisatko jsme spolu skoro 2 roky a před těhu byla sice taky nějaká ostřejší hádka ale pomáhal mi s úklidem, staral se, nebuzeroval mě ani mi nic nevyčítal.. i co se týče intimního života to bylo lepší teda spíš častější než teď..
změnilo se to tím těhotenstvím, zůstala jsem na neschopence skrz placentu a měla jsem se šetřit, jsem malinká a před těhu jsem vážila 48kg, takže žádná extra námaha
No a tak to celý začlo, já jsem jen doma a budu tak ať pořádně makám, když on chodí do práce
A ještě mi furt říkal ať si najdu práci i na neschopence, idiot, že mi nic není

Bože to sis vybrala tedy otce svého dítěte - klasickej manipulator, po porodu a s miminem to bude 100x horší, žádná pohoda, budeš litat uklizet, stejně to bude blbe a málo, nevyspala..

Já jsem byla dvakrát na rizikovém a nikdy si manžel nedovolil mi říct ,že se doma valím.A to jsem se u prvního fakt jenom válela....držím palce ať se dobře rozhodneš 💙😘

Priprav se na to,ze ti bude vyhrozovat a slibovat jak se zmeni ale nedej se.Veskerou komunikaci ved zasadne pisemne a vecne.Cim mene toho reknes tim lepe pro tebe.

To snad ani není možné 🙄

Dva roky mi v dnešní době asi fakt přijdou málo na to aby se lidi dostatečně poznali a rozhodli se pro dítě. Neber to nijak zle, je to jen můj pohled na věc a tak..... Ale já jsem s manželem letos 13 let, začali jsme spolu v mých 17, jeho 22.... A prošli jsme si za tu dobu fakt vším možným i nemožným, jednou jsme šli malém definitivně od sebe, sem tam se i hádáme, semtam se pár dní nebavíme, ale nakonec si vše vyrikame na čisto a je to v pohodě. Přišli jsme o dvě děti (22tt a 10tt) a dvě máme (jedna už je dvouletá, druhá se co nevidět narodí) ...... Vždycky budou ve vztahu neshody ale s tím tvým bych asi nemela moc nervy řešit. Na toho mého zabírá když s ním nemluvím, případně když má pocit, že málo uklízím (jsem na rizikovém tehu, od 24tt se mi zkracuje čípek, navíc malá je koncem pánevním a taky občas slyším, jak neco není....) Tak prostě opravdu třeba týden nedělám žádnou z běžných činností, které tu i přes to jak na tom jsem dělam a hned pochopí, že to prádlo samo na šňůru nenaskace, že se smeti samo nevynese, nevysaje, nádobí z myčky nevyskáče apod.....

Bože to je fakt blb ale 🙄 To že si ženská doma válí šunky je teda bohužel představa většiny můžu. Proto se obávám, že to po porodu bude ještě horší. Oni to tak prostě vidí, že je ženská celý den doma, tak předpokládají, že bude uvařeno, uklizeno, protože co jiného by doma dělala žejo. Je ale důležité, aby se s tím chlapem o tom dalo mluvit a vysvětlit mu proč matka nic nestíhá, když má celý den "volno". Pokud ty jsi ale na rizikovém a máš se šetřit a on tě klíďo píďo honí ať doma kmitáš, no tak to je fakt pořádný idiot. A lepší to po porodu zřejmě nebude.

Třeba dneska odpoledne se mi udelalo zle, zvracela jsem, nemohla dychat a cela se třásla a byla opocená a on z práce letěl domů mě zkontrolovat jestli nepotřebuju do nemocnice a viděl tu čurbes, neumytý nádobí atd a hned ať ležím a nechám to být, že udělá kocourovi wc a musí zpátky..
Tak já nevím co je tohle za chování už

Reknu ti to slovy meho kamarada-kdyby byl curak porad tak s nim nikdo nebude.Metoda cukru a bice.

@zelenaesmolda to má kamarád svatou pravdu

Rychle pryc od takoveho chlapa

Za mě je to vůl. Dost bych se rozmýšlela, zda s někým takovým žít.
A až bude příště pindat ohledně pohlaví, tak mu řekni, že co si udělal, to má. Pohlaví dítěte totiž určuje chlap - spermie. Ženská to neovlivní.

Ja bych jednoznacne odesla. Muz te ma chranit, pecovat o tebe, tesit se, pomahat... muj manzel chtel holcicku, celame kluka. Jeho reakce na muj dotaz, jestli neni zklamany, byla: Bidi ho milovat stejne jako bych miloval holcicku. Rano nekam odejdu, vratim se a je utreny prach, umyty zachod atd., ja delam dalsi veci. Porad mi rika, at se setrim,pomaha atd. Bud rada, ze nejste svoji. Toto lepsi nebude. Muzes byt treba rok dva sama, ale ve finale si, verim, najdes chlapa DO ZIVOTA, co te bude milovat a dle toho se k tobe bude chovat. Nebo muzes den co den trpet. A tolik uklizet, protoze je pedant na uklid a sam nehne prstem? Vetai absurditu jsem neslysela...nekaz si zivot.

Chlap, který by tě miloval, by se k tobě takhle nechoval. To, že ho nebere hýbající se břicho, je ten nejmenší problém. Ale chtít po ženě, která je na rizikovém těhotenství, aby takhle šůrovala, kontrolovat ji jak malýho fakana, nadavat jí, že si válí šunky a nic nedělá a dokonce ji vyčítat těhotenství na kterém se sám dobrovolně podílel, to je prostě silné kafe. To je normální psychické týrání a ve chvíli, kdy budeš mít prcka, budeš na všechno sama, nebudeš stíhat uklízet a on ti to ještě bude vyčítat, tak se z toho složíš. Dítě je vaše společné, společná by měla být i péče o něj, domácnost je vaše společná a tak by se na úklid atd.měl podílet stejně jako ty bez ohledu na to, že ty jsi teď doma, protože ty bys ses teď primárně měla šetřit, abys předčasně neporodila. Tohle je idiot a NE milující partner.

Ahoj, rychle pryč. Takové chování je přípustné. A ty se zbytečně trápíš. Můžeš mít krásný život s partnerem, který vás bude mít opravdu rád a i kdyby se nenašel (čemuž moc nevěřím) s mimčem to určitě zvládneš. Obzvláště pokud máš nějakou tu podporu v rodině. Utápět život v nešťastném partnerství je zbytečné. Mě přijde jako by si myslel, že tě má v hrsti a může si dovolit cokoliv. To se pěkně projevil teda, když potřebuješ podporu. Kontrolovat po tobě věci a nenechat ani vypsat, obzvláště když jsi na nemocenské s mimčem, to snad není možné, absolutní neúcta. Přemýšlej o tom, co pro něj asi jsi, a jak ti to dává najevo. Opravdu chceš prožít život v takovém partnerství? Hormony jsou jedna věc, ale zjevně příšerné chování druhá. Nějaké výhrůžky a tvrzení které jsou v rozporu vůči sobě nemusíš vůbec brát v potaz. Kdyby věděl, co chce udělat a opravdu by to udělal, tak by takhle neblábolil. Ale rozhodnout se musíš stejně sama, jestli chceš vedle takového muže strávit život, od hrozbou výhrůžek atd... Hlavně hádky a dusno a nešťastná máma není pro miminko nic dobrého. Přeji hodně sil