Jsem přecitlivělá, nebo jde o respekt ve vztahu?
Jdu se vypovídat a asi si poprvé přiznat, že náš vztah jde do kytek. Vnitřně už se ve mě něco zlomilo...
Například včera...V mém autě bylo benzínu na 30km. Nejbližší benzína je 10km. Běžně tankuju, když mám v nádrži jen na 20, 30km. Můj partner by něco takového absolutně nedopustil, on tankuje když má na 70km a víc a už i těch 70km je málo a je z toho nervózní ( co kdyby se něco stalo a my neměli benzín). Já naší rozdílnost vůbec neřeším. Ať si to má každý ve svým autě jak chce
On má sklony mi moralizovat a poučovat.
Ok. Včera jsme jeli na výlet mým autem. Ukazovalo to benzínu na cca 30km. Trochu ho to naprdlo, trochu moralizoval, ale bylo to ještě ok. Bez hádky. Byla dohoda že natankujeme cestou. Jenže jsme na to zapomněli a uvědomili si to až když jsme dojeli do cíle ( parčíku na procházku se psem). Cestou jsme si totiž povídali o politice. Ukazovalo to benzín na 0km 😭 ( je to přibližné, dle aktuální spotřeby). No, pes už čekal na procházku. Já to rozdýchávala, ale tak nějak jsem byla nastavená, že se to už po*** a že to nějak dopadne. Buď na benzínu dojedeme, nebo to chcípne. Nic s tím nenaděláme. A podle toho to budeme řešit.
Partner klasika šel a mlčel a nebavil se se mnou a byl nasraný. Zeptala jsem se, jestli je na mě nasraný. Dodala jsem že přece nemá smysl na někoho házet vinu, že jsme to prokecali a zapomněli zastavit na benzínu oba. Řekla jsem Pojďme to vyřešit jako tým, na něco už přijdeme. Upřímně, vůbec mě v tu chvíli ani nenapadlo řešit kdo za to může, ani to házet na něj nebo na sebe.
Jeho reakce bylo " Kdybys raději místo těhle KECŮ přemýšlela co budeme dělat 🥺
Ještě v klidu a šoku jsem se na něj dívala, zopakovala jsem "keců"? On dál nasraný pokračoval že kdybych na něj nemluvila, nepřejel by to ( povídali jsme si přitom oba dva) a že zase slovíčkařím, chytnu se jednoho slova a můžu se z toho po***.No to už mi vyhrkly slzy a křičela jsem na něj...proč má zase potřebu mě očerňovat, házet vinu na mě( takhle se totiž chová naprosto vždycky)...že jsme to prostě oba po*** shit happened a pojďme to raději řešit nějak jako tým a ne se vzájemně obviňovat...a hlavně, co si to dovoluje se mnou takhle mluvit, říkat mi že mám kecy, když jsem mu nic neudělala, nijak jsem na něj neútočila ani nebyla protivná.
Celou procházku jsme šli odděleně. V autě mlčel. Normálně jsme dojeli až na benzínu kde jsme natankovali.Doma se neomluvil. Pří další výměně názorů jsem mu řekla že se v životě věci prostě pos* rají, ale jde hlavně o to, jak člověk reaguje. A že říkat mi že mám KECY když jsem mu nic nepovedla mi nepříjde OK a nelíbí se mi to. Bolí to takový útok od něho. Pořád moralizuje jak je ve vztahu důležitý respekt a být na sebe hodní a pak ho ani nemrzí že na mě vyjel a příjde mu to ok se mnou takhle neuctivě mluvit. Jak by se mu líbilo kdyby třeba soused řekl jeho mamce že má kecy..Že se mi omlouvat nemusí, je to na něm..já si pak jen poskládám obrázek o tom co je zač...
Jeho reakce? Ty naděláš, neřekl jsem nic tak strašného( no říct někomu že má kecy je za mě dost neslušné)...no jo, jednou za tři dny vždycky musíš vyvolat hádku ( 😦wtf, copak tohle jsem vyvolala já?)...tady nejsme v romantickým filmu, abych se ti omlouval ( opět naznačuje že jsem z jiné planety nebo šáhlá).
Nevím. Už jsem z toho unavená. Bývaly doby kdy jsem vše sváděla na sebe, že jsem přecitlivělá, že bezdůvodně vybuchuju, že jsem špatná já...Ale teď už si uvědomuju že se mnou občas jedná jako s hadrem. Že ke mě vlastně nemá vůbec úctu. Že nesnese byť jen náznak toho že taky něco po***. Že není teamový hráč a neustále mě očerňuje. O neschopnosti omluvy ani nemluvě..
Máme společná 2 zmražená embrya a vnitřně vím, že už se od něj odpoutávám. Že takového člověka vedle sebe nechci a že mě to ničí. Že se chová jako buran bez špetky sebereflexe. Vím že už mi jde jen o ty embrya :/. Už mám nějaký věk a upřímně dlouhodobě nejsem ve vztahu šťastná a jsem vysosaná. Je mi dobře když jsem bez něj, když není doma atp. Neumím si představit, že bych byla schopná v brzké době nového vztahu. Dlouhodobě cítím, že chci vychovávat dítě sama. Celý den až do noci mě to hrozně bolelo. Příjde mi že jsem mu nic nepovedla. A mrzí mě že jsem s někým, kdo ke mě vlastně nemá vůbec účtu, klidně řekne že mám KECY a je mu to jedno...a ještě to obhajuje...Večer přišel, že je mu to líto...ne, nevěřím mu to už. Není mu to líto, jinak by se omluvil dřív, nebo by to neobhajoval. Už mu nevěřím..
Myslíte si že jsem přecitlivělá? Slovíčkařím? Měla jsem zareagovat nějak jinak?
Jezis z toho dotankovani, az mam v aute asi dve deci benzinu, z toho by mi sice taky hrablo, ale jeho reakce je uplne mimo. Nevim, proc ridil, kdyz jste jeli tvojim autem, ale davat pozor na cestu (a teda i na to, kde je benzinka) je ukol ridice. A jeho level nas*ani je naprosto neumerny te situaci, s takovym clovekem bych si asi taky dost to dite rozmyslela, to uplne neni clovek do nepohody a dite zpusobi te nepohody docela dost.
Ty KECY bych asi zas tak neresila, to i neprijde jako nadavka roku, ale jeho celkovou reakci bych resila, to je fakt prehanka.
Uplne ale nevim, jak si predstavujes, ze dite budes vychovavat sama, jsou to vase embrya a tezko ho vystipes, kdyz nebude chtit.
Přejeli jste benzínku oba, ovšem benzín jsi nevzala ty, tak se mu konstruktivně nechtělo řešit, jak to vyřešíte, odsekl, nepříjemná situace. Pokud máš pocit, že vám to neklape, tak si nepořizuj společné dítě.
Omluvil se a to bys měla přijmout. Chyby děláte oba a přijde mi to jak u puberťáků. Jsou to malichernosti nic vážného.
Samozrejme od chlapa očekávám, ze v kritické situaci se zachová jako chlap do nepohody a vyřeší s klidem. Na druhou stranu, nechávat takhle benzin nadoraz taky nechápu..
Kazdy jsme na neco citlivejsi, a to neco nas vytoci do nepricetnosti. U nej malo benzinu, u tebe slovo kecy.
Dlouhy roky jsem silela z nasich hadek, z jeho zkratu, a mych nanicpocitu az depresi z toho vseho. Bylo to narocny, dlouhy, ale stalo to za to. Krom neshod jsme meli, ale i plno veci spolecnych. Talze jsme vse zvladli a prekonali. Zvykame si na nalady toho druheho cim dal tim vic, prestavame tomu venovat pozornost, nebo se tomu zasmejeme. A jsme furt spolu a jsme stastni.
Ale treba to bylo tak, ze jsme proste ani jeden nemeli odvahu toho druheho opustit a starat se jen sam o sebe (a spolecne deti)
Byt ve vztahu je neustaly boj a prace.
Byt singl je asi taky dost prace...
Můj taky kolikrát benzín nechával na doraz, a když se mu to vymstilo, dostal takovou sodu, že už vždycky radši poslechne aby natankoval včas. A říct partnerovi slovo kecy...Jak jste spolu dlouho? My jsme spolu 13 let, a kolikrát si řekneme "ty máš ale kecy". Nevidím na tom nic divnýho...
No jo no, na tuhle situaci můžeme nahlížet z několika různých pohledů-tak že budeme na tvojí straně, ale taky že částečně budeme na straně toho chlapa.
Je pravda, že auto si zodpovídá majitel a tys měla navíc jako řidič myslet na to, že vezmeš benzín. Nikdy bych to neházela na chlapa, že mi má pomoct si vzpomenout, že vezmeme benzín. Tady by bylo dobré uznat, že jsi udělala chybu ty, byla to tvoje vina a je dobré se k tomu postavit jako dospělý člověk, tedy čelem.
Celým textem pak několikrát prostupují ty KECY. Tak jako, taky si nemyslím, že je to nějaká strašná nadávka, ty děláš jako kdyby to byla urážka nejvyššího kalibru! 😨
Prosímtě, vždyť někteří chlapi opravdu zvolí mnohem horší slova a jsou schopní partnerku poslat úplně někam... dále co, že k tobě nemá ÚCTU? Neumí se omluvit? Spousta chlapů se neumí omluvit, oni jsou na to moc hrdí a ponížilo by je to...
Navíc, nejste manželé, jenom partneři, asi pro něj vzájemný respekt moc neznamená. Sama si to umíš hezky sesumírovat a ohodnotit, jak se k tobě chová a co je špatně, takže to víš.
Dítě si s ním nepořizuj a rozejdi se s ním. Nebo jako co, chceš aby tohle hovedo bylo otcem tvého dítěte a ty se s ním pak budeš hádat o alimenty??? No ty kráso 😝
Jako opravdu jsi ve chvíli, kdy chlap zuřil, protože nevěděl, zda cestou zpět dojedete k čerpací stanici, nebo zda vám to cestou chcípne a budete muset řešit, jak se dostat pro benzín, přišla s větou "Pojďme to vyřešit jako tým,..."? Promiň, ale to má stejný efekt, jako když býkovi máváš před očima rudým hadrem a jeho "kecy" byly ještě mírnou reakcí...
Pokud jsi ve vztahu dlouhodobě nespokojená, pak mi nepřijde fér si s takovým chlapem pořizovat dítě jen proto, že máš pocit, že na hledání jiného borce nemáš čas. Tímto bys dítě vědomě rovnou přivedla do rozvrácené rodiny a to vůči tomu dítěti není fér. A není to fér ani vůči tomu chlapovi.
Jestli vás rozhodí TOHLE, tak děti raději nemějte. Ty řešíš hlouposti, oba reagujete jak děti.
Nechávání benzínu nadoraz taky nesnáším 🙈
Ja nevim no. Citis se hodne dotcena, ze si te nevazi apod.
Tema nadrze jste asi neresili poprve. A ty ses rozhodla fakt, ze ho stavis do strasne neprijemne pozice naprosto ignorovat s tim, ze si preci muzes delat co chces, ze ti nevadi, ze on se ve chvili kdy nevi, jestli vubec dojede citi spatne.
Ve chvili co se ti to vymstilo, tak mas pocit, ze musite ale spolu - najednou... - naji reseni a snazis se to alespon z casti hodit na nej, ze si prece benzinky mel vsimnout. mel si taky vzpomenout, proste to mel udelat lip
A naprosto hrotis v tehle situaci neskodne slovo. V tomhle pripade dost koukas na sebe a respekt vuci sobe, ale moc to nevracis
A tedy, jen naprostý blázen bez reálného vnímání řekne že je připravený vychovávat dítě sám 🙈
Hádka úplně o h. - s ohledem na to, jak to dopadlo...
Jak tu někdo psal výš, tohle je ve vztahu normální, že každý jste na něco citlivý a občas to prostě bouchne. Ale asi ve chvíli, kdy chvi, aby ten vztah fungoval, tak akceptuji omluvu a respektuji i to, že na to partner potřeboval víc času a nedumám nad tím, jestli to myslí dost upřímně.. Co se embryjí týče, chápu tvoji touhu po dítěti i to, že by ti třeba přišlo snesitelnější být single matka, jenže tím ti ten chlap zůstane v životě napořád - a pokud máte problém fungovat ve vztahu, tak bez vztahu to bude pravděpodobně ještě horší.
Nevím, za mě je tohle prkotina, ale pokud je to pro tebe tak zásadní, tak asi ten vztah úplně budoucnost nemá - a pořizovat si do toho dítě taky nebude nejlepší nápad.
Pokud se takhle urazíš kvůli v podstatě kravině, tak spolu dítě nemějte, protože pak těch krizových situací bude mnohem víc. To s tím dojížděním benzínu si, pokud chceš dítě, rychle odvykni. Je to nesmyslná blbost, nikdy nevíš, co se stane, budeš potřebovat auto a myslet na to, že musíš natankovat, je se řvoucím mebo zvracejícím děckem mnohem těžší než kvůli debatě o politice. Tvůj partner prostě asi nechtěl řešit problém, který jsi z jeho pohledu způsobila ty. Buď ráda, že se nakonec omluvil. Ne každý je splachovací a omluví se okamžitě, někomu musí vychladnout emoce. Omluvit se večer je paráda, spousta chlapů se neomlouvá nikdy za nic z principu.
Nečetla jsem to celé, na to asi nemám kapacitu. 🙂 Ale zrovna tankování u auta mého muže taky točí do běla. On je zvyklý tankovat za včasu a plnou nádrž a nějaké tankování po pár litrech a s dojezdem 10 km nedokáže pochopit. Prý to ničí nádrž a zanáší filtry. Taky kolem toho umí mít kupu kydů a poučování. Předpokládám ale, že v tom má co by technický typ pravdu, takže si to vyslechnu, ale nehádám se o tom. No, s omlouváním taky bojuje někdy, ale základem každého vztahu je komunikace. Dát rázně najevo, když to přežene, o omluvu si klidně říct, když on sám se k tomu nemá a situaci v klidu vyřešit zpětně. Obzvlášť s dětma těch vypjatých situací přibývá, takže zapracuj na komunikaci a sebevědomí, protože jestli máš pocit, že si tě neváží, může být i problém z tvojí strany. Chlapi nám jen zrcadlí to, jak si vážíme samy sebe a co si necháme líbit. Vymezit se a komunikovat. Na každém vztahu je kupa práce. Kdo chce mít hezký vztah i po letech, musí na tom neustále pracovat.
V tomhle teda jsem na straně chlapa. Dále absolutně nechápu, proč tankuješ až na poslední chvíli. 🤦 Tohle byla tvoje chyba. Až ti jednou dojde benzín, tak nikoho nevolej, neotravuj, vezmi si kanystr a jdi si pěšky na benzinu. Chlap ti neřekl nic hrozného a ty se chováš jak histerka.
nechci se ho nestávat, ale byla bych taky naštvaná. Podle mě to byla vaše chyba.
No já asi nebudu hodnotit tuhle hádka, protože ta je zřejme vytržena z kontextu vašeho vztahu. Spíš ta část, kde píšeš, že už si dlouhodobě vysosana, je ti líp když není doma. Odpoutávás se od něj. Tohle je asi odpověď na všechno. A do toho bych dite nepřivedla. Protože stastna nebudeš, budete se hádat a už nebudete trpět jen vy dva, ale hlavně to, dite, které to bohužel bude formovat.
Jo a k benzinu - já takhle funguji taky, respektive na trase Linz - Praha se mi stalo často, že už na mě auto řvalo a k benzince jsem dojížděla v minusu - a ano, nádrž sice prázdná při vyjetí nebyla, ale už bylo jasné, že celou cestu na ni neujedu a můj muž by prozíravě natankoval hned po vyjetí. Takže já tě za přístup k tankování soudit nebudu, na druhou stranu bych dala právo tomu chlapovi být nasr. a nepovažovat se za spoluviníka. Spíš bych se snažila tu hádku odložit, až bude se o čem hádat - tedy až by nám to někde chcíplo. Ale naprosto chápu, že člověk, který dbá, aby se do takové situace nedostal, nebude v zenu, když k ní zaviněním někoho jiného dojde.
Ja tankuju kdyz mam dojezd 100km. Vzdyt to nemeri presne, pak te to nekde necha nebo neco..
Tak ja se zastanu chlapa. Ono totiž jezdit na doraz neni dobre jak z důvodu co píše manzel, jen jeden priklad,,pojedes po dalnici v zime s detma. Jaj nehoda, stojis klidne hodinu,dve. Jak si zatopis?? Kosa jako krava za par minut, s dojezdem par km tomu moc nedas. Budes litat kolem jestli nema nekdo nahodou kanystr a benzinem?? Druha vec je, ze v nadrzi na dne je bordel takze ho muzes timto nasat, palivové cerpadlo se bude prehrivat (je totiz v nadrzi) ,pri prázdné nadrzi je věští riziko zavzdusneni a tim horsi startovani, a dojonce se v prázdné nadrzi muze srazet voda a tu v palivu taky nechces. Takze se nedivim,ze manzel brble. Mozna by nebylo od veci si poslechnout proc to neni pro auto dobre.
Upřímně? V tomhle jsem spíš na straně chlapa (i když ano, jeho reagce byla trochu nepřiměřená). Nechávat tankování na poslední chvíli, to je prostě naprd a byla to TVOJE chyba. A souhlasím s reakcemi výše, že v podobné situaci bych já (a potažmo i můj chlap) na slova "pojďme to vyřešit jako tým" regovala velmi negativně. Tímto akorát přehazuješ TVOJI odpovědnost na něj. A jestl tě urazí a rozhodí slovo KECY, tak zřejmě se spřítelem radši rozejdi, v životě budete řešit daleko závažnější věci než to, že někdo měl KECY. Zřejmě podvědomě cítíš, že ti s ním není dobře, "něco" ti na něm vadí (jen ty sama víš, co) a odpojuješ se od něj. Do tohoto vztahu bych tedy vědomě dítě přivést nechtěla, když už teď vlastně uvažuješ o tom, že ti s ním není dobře a že s ním nevydržíš.
@klpoiu Tohle bych chapala, kdyby to bylo jejich spolecne auto, na kterem on by byl zavisly. Ale tohle je jeji auto, jeji problem, jeji penize, ktere bude muset vysolit, az nekde zustane trcet. Takovy komu neni rady tomu neni pomoci. Ale ten level jeho nastvani, za to, ze ona mluvila a on kvuli tomu prejel benzinku,... nevim no..
Já nevím, řešily byste, kdyby vám partner řekl, že máte KECY? Nebo byste to přešly? Mě to prostě příjde za hranou. Samozřejmě existují horší slova a nadávky, ale to neznamená, že budu s tímhle ok a přejdu to. Vnitřně cítím že se mi to nelíbí a ve vztahu to nemá co dělat. Možná uprostřed už rozjeté hádky říct KECY je něco jiného než to vybalit na někoho kdo vám nic neudělal. Nevím, hrozně mě to zamrzelo a nepříjde mi to ok.