Nevychovaný pes ohrožuje dítě. Je čas na rozchod?
Ahoj. S chlapem máme celkem hezký vztah, máme krásnou šikovnou 15 měsíční dceru, žijeme si celkem hezky, je tu ale jedno ale. Ještě než jsme se poznali, pořídil si německého ovčáka. Já jsem ze začátku z pejska byla nadšená, bylo to ještě takové odrostlejší štěně, když jsme se poznali, jenže po společném sestěhování a otěhotnění jsem si začala všímat spousty chyb. Fena je totiž nevychovaná a chlap to neřeší a nechce řešit. Neumí chodit na vodítku, neumí jít na místo a zůstat tam, nebo celkově povely neumí, neumí něčeho nechat když řekneme "ne", dokonce ani když přinese balónek na aport, tak ho nechce pustit, dělá si vše po svém. Doma všude překáží, skáče po návštěvách, neposlechne když řekneme dolů, kňučí když si ji chvilku někdo nevšímá, když přijdeme s nákupem, nejdřív po těch taškách skočí, pak strčí hlavu do tašek a vše očichává jak blázen, olizuje konferenční stolek v obýváku, olizuje lahvičku nebo dudlík od malé, když tam zůstane, dokonce bere její hračky, vše se snažím vysvětlovat že nesmí ale ona je jak z jiného vesmíru, absolutně nechápe co po ní chci. Když si chlap hraje s malou, začne kňučet. Ten se samozřejmě hned začne věnovat jí, aby chudinka nebyla odstrčená. Místo výcviku si s ní pořád jen hraje, je to samé ťutu ňunu jenom balónky pamlsky a žádná práce, já už jsem z toho ale vážně nešťastná. Stydím se k nám pozvat nějakou kamarádku, protože celou dobu návštěvy okřikovat psa se mi vážně nechce. Ani ji nechodím venčit, stačilo mi to v těhotenství, kdy jsem se několikrát malém přerazila a to nemluvím o křečích, které jsem dostávala do podbřišku jak mě šíleně táhla. Chlapa to nezajímalo. Odkýval mi, že by ji jako mohl naučit na vodítku, ale nic se nestalo. Není důsledný ani doma. Jenže fena už pomalu ohrožuje svým chováním i malou. Už několikrát se proti ní fakt hnusně rozběhla a bouchla ji třeba čumákem do hlavy, nebo jí začne jak střelená olizovat, malá couvá couvá, fena olizuje jak praštěná, na nějaké zákazy nereaguje a už se bohužel několikrát stalo, že malá při svém couvání hodila záda a dala si do hlavy. A stále nechápe, že tohle dělat nemá. Už si připadám jak s bláznem, vlastně za tu dobu co spolu žijeme se snažím jí vychovat, ale marně. Jsem na to sama, chlap není při mně a ještě si myslí, že je to chudák pejsek a že si psa nepořídil proto, aby ho buzeroval. Tak já nevím, jsem teda praštěná já? Já mám na prvním místě dceru, chlap tam má psa. Vše se přizpůsobuje psovi - procházky, výlety, délka návštěv, vše se točí kolem psa. Myslela jsem, že po narození dítěte bude pro chlapa prioritou dítě, ale ten se ještě více přimknul k psovi. Stará se o ní převážně sám, když není v práci, řeší kolem ní veterináře, kupuje granule, pamlsky vše řeší on. Dokonce když hárá, mění jí vložky... A já řeším zase vše kolem dcery. Přijde mi, jak kdyby chlap měl psa jako dítě. Už mě to ale nebaví, myslela jsem si, že budeme rodina, jenže si připadám už jak blázen, prostě že jsem já + malá a chlap + pes. Sedíme u našich, je večer a chlap začne být nervózní, protivný ptám se ho co se děje, a on - už musíme domů, už musím venčit. Přitom to ještě ani není tak dlouho, aby to ještě fena nevydržela, když jezdíme k rodičům až po obědě a on ji před odjezdem venčí. Nebo chystám oběd, a chlap se najednou sebere a jde se psem. Prý už se jí určitě chce ven, tak s ní teď musí zajít, i když s ní byl třeba 3 hodinky zpátky. Nedejboze když se něco stane, fena vypadá nějak nemocně nebo třeba kulhá, to kolem ní litá, pobíhá co se s ní děje, jestli nemá jet k veterináři a vyšiluje jak smyslů zbavený. Já jsem bohužel jiná a nemám pro tohle pochopení a nikdy nebudu v tomhle chlapa chápat ani s ním souhlasit. Zdaleka jsem tu nevypsala vše, nezmínila jsem třeba věčný bordel který už mi taky leze krkem, smrad, nedejboze když hárá tak i když má kalhotky tak jak furt skáče jak praštěná, je krev stejně všude na zdech, na dveřích, rozmazaná po zemi... Prostě jsem začala už mít k tomu psovi odpor a jelikož chlap na ni nedá dopustit, cokoliv udělá je jí předem odpuštěno, je to jeho miláček který nemusí poslouchat, tak si tak říkám, že je asi nejvyšší čas se sebrat a nechat chlapa s jeho láskou. Já na tohle nejsem, nebudu tolerovat neposlušného psa a ještě ho za to chválit a cpát mu za to pamlsky. Chci mít klid, věnovat se dceři, a ne se pořád rozčilovat s nevychovaným psem. Tak vás prosím o radu. Mám teda ještě naposledy zkusit chlapovi vysvětlit, že takhle velký pes žijící v bytě s malým dítětem musí mít alespoň základní výcvik poslušnosti, i když už jsem mu to říkala tak 1000x? Nebo se s ním mám prostě rozejít, protože lepší to už nebude? Já už takhle žít dál nechci, nebaví mě to. Jsem kvůli psovi nešťastná...
@petulkadodo no a to je to, co nechapu. Pes je pes a dite je dite🤷♀️ Jinak rozumim, ze se pes kvuli ni nezmeni na pockani a nejspis ani ten chlap😬
@somalicats taky souhlasím s tím, že když si já pořídím zvíře, tak nemůžu chtít, aby se o něho jiní starali. Můj si mě našel již se zvířaty, nadšený z toho kdoví jak nebyl, ale nastěhoval si nás domů všechny. Chcípnout je teda hlady nenechá, když jsem chvíli někde pryč, občas se s nima pomazlí, ale jinak ho to nezajímá. A vůbec by mě nenapadlo, abych mu řekla, že je stejně povinen jako já, aby šel čistit akvárka nebo vyčistit klec. To by mě (zcela právem) poslal někam. 😄
@klokanka31 přijde mi to úplně stejné, jako s jakýmkoli jiným zájmem. Třeba jako když si chlap pořídí motorku/auto. Jasně, někdy to chytne i jeho partnerku a zapojí se. Ale pořád je to jeho starost, když to ženu nezajímá, nebude kolem toho běhat s hadrem a zařizovat opravy, hledat nejlepší servis a chlap to po ní ani nemůže chtít. Může se i stát (a že se to děje dost často), tak ač si žena našla vášnivého motoristu a zprvu se jí to na něm moc líbilo, tak pak přijdou děti a ženě jeho koníček a čas tím strávený prostě leze na nervy. Akorát že u nich je to pes, živá bytost vyžadující neustálou péči, kterou má na očích pořád, ztěžuje jí život s dítětem a obírá je o čas s chlapem. Nedivím se, že už se to v ní nakupilo na tolik, že má na fenu averzi. Navíc porovnáváš hrušky s jablkama. Tvůj chlap, co jsem tak postřehla, je gaučový a domácí typ. Psa máte malého. Ona je sama a psa mají takového, který prostě do bytu nepatří. Vlčák potřebuje hodně pohybu a pevnou ruku. Jestli chtěl psa na procházky po sídlišti, měl si pořídit jiné plemeno. Tohle není a nikdy nebude pes na gauč!! A to, že psa měl již před dětma, ještě fakt neznamená, že má doma věšteckou kouli a měla předem vědět, že to bude vypadat tak, že bude mít olízané a okousané věci pro miminko, chlupy obalené dítě a že jí bude pes srážet na zem. Tohle je situace, která je nutná řešit a má to řešit ten, kdo se nazývá jeho pánem. To, že před dětma to problém nebyl, neznamená, že se má ženská usmívat, držet jazyk za zuby a říkat si, že oni přišli až po feně. Situace se změnila, tak se musí změnit i chování feny a přístup k ní. Dítě přislo a fena, stejně jako celá rodina, se přizpůsobí. Že tam byla první neomlouvá její nevychovanost.
@cherie24 Zase když si člověk hledá partnera, má vzít všechna pro a proti a myslet do budoucnosti. Když má člověk zvíře, je jasné že budou chlupy, u fenek problém s háráním. Ale to člověk ví od samého začátku. Já bych si nikdy nezačala nic s chlapem s kočkama nebo motorkou, i kdyby byl sebevíc skvělý, protože vím že by tam byl dřív nebo později problém. Než jsem poznala manžela, poznala jsem i jiné chlapi. A když jsem viděla že jim např.vadí můj pes na gauči, tak jsem od toho šla pryč, protože jsem věděla že by zase akorát byli problémy...A my nemáme zrovna mini psa, máme labradora 🙂
@cherie24 Jenže některé ženy to dělají vyčůraně. Nic jim za svobodna/bezdětna nevadí, a pak když přijde dítě, tak vědí že můžou chlapa vydírat přes dítě a všechno mu zakázat (neříkám že je to situace zakladatelky). Znám několik takových co chlapovi zakázaly fotbal, kamarády, hospodu, počítač...i když s tím původně neměly problém. Docela nefér. To si měly teda v hlavě srovnat dřív, před dítětem a nejlépe před svatbou.
Mě strašně baví, jak se tu dokážete pohádat, aniž by k tomu autorka napsala slovo 😂 pes versus dítě , pes doma ano x ne atd … nikdy lidé nedojdou shody. Za mě je chlap nevyzrálý hňup, ženská hysterka a dítě chudák 😂😂😂
Máme dvě děti, čtyři psy. Každý má své místo na světě, každý má uspokojené své potřeby, změna poměru v domácnosti byla s příchodem děti jasná. Naštěstí máme oba mozek v hlavě, takže jsme se zkratka dohodli, co ano, co ne a všichni jsou v pohodě. Napr. s příchodem děti dostali velcí psi svůj pokoj. Psy miluju, jsou můj život, ale batole dokážu mít od chlupů jen do určité míry. V posteli spí jen pidipes, toho bych vyhodit nedokázala, hrozne by tím trpěla. Ale ví, ze smí jen do nohou. Na druhou stranu, když to vypadalo, ze nejstarší fena zemře, spala se mnou v ložnici a manžel s dětmi v obýváku… neodpustila bych si, kdyby měla umřít sama … takže asi tak. Vždycky by to mělo být o zdravém rozumu a kompromisu. Manžel si mě taky našel v době, kdy o psa zrovna nestal, ja měla dva. Základ byl, dohodnout se, jak bude domácnost a rodina fungovat. Každý ustoupil o kousek a funguje to už 10 let
@nita1984 za mě chudák dítě i pes.. neumím si představit mít v bytě NO a 15 měsíců s ním nejít ven a čekat jen na chlapa... to si měla madam rozmyslet dřív, asi těžko takový zvíře bude ležet doma v koutě než dojde páneček.. my to měli podobně, já jsem měla skoro roční čubu, když jsem potkala manžela a jasně dostal najevo že jestli chce mě tak i s ní a všudepřítomnýma chlupama a občasnou péčí, když já nemůžu
@klokanka31 Opět jako prakticky v každé diskusi jdeš z extrému do extrému.
Představ si, že můj manžel je šotouš. Než jsme se poznali, jezdil fotit vlaky prakticky v každé volné chvíli. Když jsme byli už spolu, jezdila jsem většinou s ním. Pak přišly dvě děti a velmi výrazné omezení této aktivity. Manžel navíc už rok nemůže řídit, takže beze mě je nahranej a já nemůžu vždycky, navíc už to není o tom, že ráno vyjedeme a večer se vrátíme, děti nemůžou strávit celej den v autosedačkách. Takže dle Tvého měřítka jsem semetrika, která mu zakazuje aktivitu, která jí předtím nevadila - jenže s dětmi jaksi v tom původním rozsahu není možná.
Takže se laskavě neopírej do žen, co dle Tvého pohledu "zakázaly" manželovi fotbal, hospodu apod. - vše je o míře. Pokud tam tráví všechny volné chvíle a na rodinu peče, tak je to chyba.
@merope tak já zas tohle beru automaticky a co se narodila první, času na zvířata sice ubylo, ale hygieny přibylo. Nepřišlo by mi v pořádku, kdyby se děti plazili mezi hoblinami, které králík vyhrabal ven nebo aby si hrály vedle klece a čuchali králíčí bobky. 🙂 U těch akvárií je to zas jednodušší v tom, že když ryby nevidí ven, tak děti to nijak neovlivňuje a ryby si nestěžují ... 😄 Stejně to bylo u mamky, když jsem u ní bydlela i s malou a ona má kočku. Lítali jsme o dost víc, aby malá neměla pořád obalené ruce a hračky chlupy, více se i stíralo. Byl to neustálý boj.
@merope Jenže to je špatnej přístup. Pokud máš nějakou zálibu, ve které se tak úplně nezhlídne partner, tak pokud jde o zálibu, která má vliv na partnerský život (a to zrovna vlastnictví zvířat je), a o toho dotyčného stojíš, tak se snažíš mu tu svoji zálibu pokud možno nezhnusit úplně. To s sebou nese určité kompromisy a to, že nebudeš po partnerovi chtít, aby převzal Tvoje povinnosti. Jasně, může se stát cokoli, budeš v nemocnici apod., v tu chvíli se partner zapojit musí (v případě zvířat tím, že se o ně dočasně postará). Ale to jsou výjimečné situace. Jinak holt je to Tvoje záliba, staráš se Ty. Pokud se partner sám dobrovolně zapojí, tím líp. Ale nemůžeš ho k tomu nutit. Takže pokud partnerovi vadí smrad z klece, tak tu klec budeš čistit denně bez keců a nebudeš k tomu přistupovat stylem "mně to nesmrdí, jemu jo, tak ať si ji vyčistí sám".
@petulkadodo tak na to bych nemela zaludek ani nervy. Pes vi, co je jeho, s nicim jinym si nehraje, syn totez. Stejne jako neleze psovi do misky a do pelechu. Vzdyt to uz je pomalu nebezpecne…
@dashyyy az na krizove situace, kdy ma pes travici problemy, jsem ho za 2,5 roku nikdy nevencila “jen tak” spolecne se synem v kocarku/nositku. Myslis, ze pes kvuli tomu strada? Venci se uplne stejne, jako kdyz jsem jeste chodila do prace, rano a vecer. Hotovo. Bych chtela videt, jak litas po sidlisti s batoletem a nevychovanym NO jen proto, aby pes nebyl chudak doma
@elesse já bych nedopustila, abych měla psa, který mě bude tahat na vodítku, takže ano máš pravdu, tohle bych nedala.. já bych ale s partnerem přijala psa za svého a tak bych se k němu i chovala.. my byli v podobné situaci, ale opačně, tedy já měla roční čubu, když jsem potkala manžela a pánečci jsme oba.. čuba má 13, postavila s námi barák, vychovala dvě děti, takže vím, co to je starat se s dětma za zadkem o psa a nezlob se na mě, ale bavíma se o NO v bytě ne o yorkšírovi nebo čivavě.. takovýmu psovi těžko budou stači dvě prochajdy denně.. za mě je to špatný přístup z obou stran, ale chlap by za takový přístup teda dostal hrozný saze, to já se ho nijak nezastávám.. jen mi přijde divný přístup jako je to tvůj pes, ty se starej.. jednou jsme rodina, tak je to náš pes a staráme se my
@elesse přijde mi ale, že je to opravdu hodně moc o úhlu pohledu, každý tohle vidí jinak.. já třeba psa fakt nevnímám jako koníček nebo zálibu jen moji, i když jsem ji do vztahu přivedla já, ale jako člena rodiny.. nikdy bych ji teda neřadila nad děti, takhle máklá nejsem, ale pořád je to člen rodiny se svýma potřebama.. a základní povely se dají v pohodě zvládnout doma, vodítko za pár procházek natrénovat, tady nevidím sebemenší snahu ani z jedné strany bohužel
@dashyyy Já teda čtu v tom úvodním příspěvku, že snaha od začátku ze strany zakladatelky byla: "Už si připadám jak s bláznem, vlastně za tu dobu co spolu žijeme se snažím jí vychovat, ale marně. Jsem na to sama, chlap není při mně a ještě si myslí, že je to chudák pejsek a že si psa nepořídil proto, aby ho buzeroval."
Ono když Ti to ten druhej sabotuje, tak Tě samotnou ta snaha postupně otráví a přejde, obzvlášť v situaci, kdy jsi k tomu psovi vlastně přišla jen díky chlapovi, nepořídila sis ho sama. A o to tady jde. Primárně se má starat chlap, dost možná kdyby byl z jeho strany od začátku normální přístup, tj. psa vycvičit, tak by dneska autorka diskuse nemusela mít na psa averzi a mohli normálně fungovat jako rodina.
@somalicats tak pokud by autorka vychovávala psa efektivně a důsledně, problém by ona neměla. Ale to nic nemění na a tom, že ze strany chlapa je to špatně.
@eviicka Tady se pořád řeší autorka, ale ona není pejskař, minimálně ne v tom smyslu, že by sama aktivně pořizovala psa. Takže nikde není řečeno, zda vychovávala nebo nevychovávala správně. To bych jí ale nevyčítala. Snahu měla.
@somalicats já ji to nezávidím, situaci má na nic a ne vlastní vinou, spíš přemýšlím, co a jak dělat, aby to fungovalo. Pes není dítě, takže nediskutuje ve smyslu "ale táta říkal...".
@eviicka Pes sice nebude diskutovat, ale pokud mu napriklad autorka vyhradi doma misto a bude ho chtit naucit, aby sel na misto a zustal napriklad po dobu pritomnosti navstevy nebo vecere apod., a chlap to bude sabotovat a psa bude z mista odvolavat k sobe, tak je to k nicemu a vysledkem bude jen zmatek v hlave toho psa.
@somalicats tak to samozřejmě, navíc naučit na místě takhle delší dobu je už vyšší level a málokdo to umí důsledně psa naučit, většinou stačí ho naučit se chovat (neskákat, nevynucovat si pozornost, nelízat,
netahat, nebrat hračky), to všechno může pes respektovat od ni, bez ohledu na chlapa. Takhle nevíme jak to tam ve skutečnosti vypadá, pokud by opravdu chlap delal opravdu čistě naschvály, tak není o čem diskutovat a jejich problém není ve psu, ale ve vzájemném respektu. Já ten úvodní text beru trochu s rezervou, že pravda bude (tak jako obvykle) někde uprostřed.
@somalicats Máte úplnou pravdu, paní stráví hodiny výchovou psa, který ji možná bude poslouchat v nepřítomnosti pána, ale jakmile ten se vrátí, na autorku hodí bobek a bude si zase dělat co chce. Máme v rodině. Jak je pes sám s tchánem, šlape jak hodinky, v přítomnosti paničky neposlechne nikoho.
@somalicats souhlasím s @eviicka to by mě ta její snaha fakt zajímala, když toho psa evidentně nenaučila nic. Třeba to vodítko je otázka pár procházek, navíc by to mohla být i cesta, jak tomu chlapovi ukázat, že to s tím psem jde i jinak, když to sám nevidí, ono by ho to pak třeba trklo.. no nebo taky ne 🤣.. ale jak už jsem psala, já se ho nijak nezastávám, za mě je to fakt blázen a zasloužil by výcvik především on a to pořádný.. tohle je akorát tak cesta do pekel pro celou rodinu
Ahoj, nepíšeš důležitou informaci, jak je fena stará, ale předpokládám, že když už několikrát Hatala, puberťanda už to asi nebude. Ocitla jsem se v podobné situaci, jako ty, pořídili jsme si k miminku psa (ne prvního) a povedl se psí blázen. Byla jsem z ní taky celkem na nervy, ale začala jsem s ní chodit na cvičák a kupodivu mě to začalo bavit. Nijak extra jí to neuklidnilo, ale je to lepší hlavně v tom, že k sobě máme vztah, takže ji leccos odpustím 😉.
@somalicats taky si myslím, že by si měl člověk usměrnit zvíře a to SÁM tak, aby neobtěžovalo parnera nebo děti. A když třeba partnerovi vadí něco, co zvíře dělá, tak to nebudu dělat před ním a nebudu ho tím provokovat. A je jedno, jestli je to křeček nebo doga, ale říct rodině, že jestli je obtěžuje zvíře, které bylo pořízeno na můj popud, ať se zapojí nebo to trpí, to mi přijde mimo. Pokud by dané zvíře nějak ubližovalo či vadilo dítěti, mělo by být řešení takové situace na prvním místě. Pokud to partner řešit nechce, řekla bych mu, že teda pes bude celý den zavřený na chodbě dokud s tím něco neudělá. Ano, chudák pes, který za to nemůže, ale bezpečí a zdraví dítěte je mi přednější.
@somalicats Souhlas, ale - pokud si najdu chlapa, co chová králíky a nechává bordel od nich válet všude, tak buď to budu tolerovat nebo to po něm budu uklízet - anebo takovýho chlapa kopnu někam rovnou. Ne že si s ním pořídím dítě. Jsou spolu zjevně minimálně 2 roky (dceři je 15 měsíců), ale já teda doufám, že víc. Psovi, když se poznali, byl tak max rok ("odrostlejší štěně"). Ano, dítě plno věcí vygraduje, ale řešit po takové době, že mi pes nevyhovuje, je hnusné i vůči tomu psovi.
A nemělo by se zapomínat na to, že pes není věc ale bytost s duší.
Ano, je to člen rodiny. To jako když se někomu narodí druhé dítě, tak s tím starším taky přestanou chodit ven, protože odbíhá a neposlouchá a bude je štvát, že bere malému hračky, dělá doma bordel a matlá špinavýma rukama po stěnách a zemi a miminko tak nemá doma sterilní prostředí? Pes není věc, ani hračka, ale člen rodiny se svými potřebami a touhou být se svou smečkou, hrát si a mazlit se.
Ak je toto nejka ta "okurkova sezona" a niekto tu reprodukuje starý príbeh z nudy, alebo ktovie preco tak skoda no...
Ale fascinuje ma, ze autork po asi 2 rokoch odntohp, conpadla na pritelov plodny ud zaciina riesit chovanie chlapa, psa a svoje nestaranie sa 🤣
Tu nemal byt any pes, nie to este decko