Spor o domácího mazlíčka. Jak přesvědčit manžela?

Já manžela chápu. Nemám ráda chlupatá zvířata v bytě. Je mi to nepříjemné i na návštěvě. Navíc kočku, která prostě leze všude. Zvířata mám jinak ráda, ale tohle mi prostě vadí. Takže když děti začali chtít zvíře šli jsme do kompromisu. Pořídili jsme zvíře, které nemá chlupy a když je bez dozoru, tak v zavřeném terárium.

Jako pořídit si manžel zvíře přes můj jasný nesouhlas, protože je dospělý, tak bych si asi hledala jiného manžela. Horší by bylo leda by si pořídil motorku🤣 zvířata bych domů chtěla já, resp. Psa, kočku chce dcera, ale já mám alergii. Manžel proti psovi je jen decentně, ale má pravdu s argumentem, že na zvíře prostě nemáme čas. Což nemáme.

A já si myslím, že ve vztahu právo veta nikdy nemůže dlouhodobě fungovat, právo veta udělá druhého akorát dlouhodobě nešťastného a nakonec naruší vztah.
Takže já bych zvíře pořídila a neptala bych se, přesně jak tu padlo, nejsem malé dítě, abych potřebovala povolení.

Navíc si myslím, že právo veta ohledně koníčků častěji uplatňuje muž vůči ženě, chlap si většinou jede svoje koníčky i přes mrtvoly a ohledů moc nebere.

U nás jsem brzdou proti kočce v bytě byla já. Kdyby mi někdo udělal naschvál a proti mému přesvědčení pořídil kočku domů, bylo by to opravdu neštěstí. Tohle se nedělá. Takové zvíře je pak členem rodiny, na tom by se měli zkrátka shodnout všichni.

@alianan my tomu doma neříkáme právo veta, ale pokud jednomu něco, co ovlivňuje oba dva, hodně vadí, tak to samozřejmě ten druhý neprosazuje a prostě to není 🤷🏻‍♀️ O čem by ten vztah jinak byl? Žena chce kočku, pro muže nepředstavitelné, že se mu zvíře špacíruje po lince, v jídle chlupy atd. Tak si ji žena "protože je dospělá" pořídí a ještě se diví, že muž není nadšený? Nebo naopak třeba muž bude chtít koupit jako rodinné auto dodávku, pro ženu nepředstavitelné, protože s tím ve městě nezaparkuje, tak si to muž pořídí "protože je dospělý" a žena ať mu zatleská? Jako každý máme ve vztahu jiné potřeby, ale pro mě by toto byl zcela nefunkční vztah bez vzájemného naslouchání, respektu a vstřícnosti 🤦🏻‍♀️ A upřímně, brala bych to jako zradu a to nejsem extra citlivka 💔

@monny3 Tak vždy se to nechá nějak udělat, kočka se pořídí starší a vyklidněná, auta se pořídí dvě. Pes se pořídí s tím, že se druhý neangažuje......

Jako neumím si představit vztah, kde po něčem hodně toužím, podmínky pro to jsou a druhý nepovolí. Také bych mohla chlapovi zakázat ryby nebo třeba z rybníku udělat koupací jezírko, je to žrout peněz i času, rodinu rybářství to omezuje velmi, ale asi by to vedlo jenom je konci vztahu.
Stejně jako kdyby se on seknul, že další kočka už ne, natruc ji pořídím co nejdřív, ať se třeba na hlavu staví, kdyby takovou věc bral jako důvod k rozchodu, tak bych zamáčkla slzu a řekla bych si "dobře tak, s takovým chlapem bych stejně žít nechtěla". K čemu je chlap, který ví, že se trápím, po něčem toužím a jemu je to jedno?

@alianan k čemu je taková ženská, která ví, že s kočkou v bytě se trápím, ví, že toužím po absenci kočičích chlupů v každým namazaným chlebu, na dně každého hrnku, po absencu kočičího smradu a kočičího čumáku na kuchyňský lince a je jí to jedno?

@drep Chlap se trápí s kočkou, ženská bez kočky, takže se k sobě nehodí a není co řešit.
Moje kamarádce manžel řekl, buď zůstane štěně nebo já a zůstalo štěně, dává to jako vtipnou historku u vína a udělal abych to stejně.😅
Samozřejmě tam bylo více problémů, ale pes to rozštípl.

@alianan já chápu, že jsou lidi kočkomilní, psomilní, atd. Chápu, že si najdu kluka/holku s kočkou/psem/koněm (můj případ) a že je zvíře součástí integrity partnera a “take it or leave it”. Ale tady autorka si vzpomněla po devíti letech vztahu. Devět let bez kočky žila celkem v pohodě a najednou je to na rozvod? Hm, tak to je takové… dospělé.

Odbočím od původní diskuse, ale mám potřebu vysvětlit to právo veta. Od někoho tu zaznělo, že to nefunguje, že by pak chlap velel, nebo že to používá víc muž vůči ženě. Ale o tom toprecivubec není. Vyměňte si to za respekt vůči tomu druhému a je to přeci to samé. Naopak, mě vědomí, že se mi doma nebudou dít věci, které opravdu nechci, dodává pocit jistoty. A hlavně to neninastroj pro manipulaci nebo vládní druhých. A my tedy s manželem máme dost podobný pohled na výchovu a podobně životní hodnoty. A prooba je důležité se vždy pokusit najít řešení situace dohodou.

@alianan A o co méně udělá paseku ve vztahu to, že si koupím kočku navzdory přání partnera? Je přeci jedno jestli jsem dospělá, pokud chci žít ve vztahu, je potřeba se domlouvat. Pokud se nechci ptát partnera na souhlas v důležitých a společných otázkách, tak bych měla žít sama.

@westie já myslím, že kdo chtěl, ten pochopil, ona je to koneckonců vlastně miliontřetí diskuze na téma “jeden něco chce, druhý to nechce”. Taky mi přijde logický, že v naprosto zásadních věcech, které dramaticky ovlivní život celé rodiny, se oba musí dohodnout, “banalitky”, které ovlivní jen jednoho si každý řeší sám. A samozřejmě to už je na každém, co pro něj budou ty zásadní věci. Pro mě jako alergika by to byla ta kočka, ta motorka, utracení úspor za cestu kolem světa, ale nebylo by to třeba to auto, to je mi fuk a ať si koupí, co ho bude těšit (zase vím, že neutratí naše úspory za Ferrari). A zrovna ta modelová kočka je pro mě něco jako dítě, tak jak nejde mít kompromisně půl dítěte, tak nejde mít půl kočky.

@drep Asi je to pravda, že kdo nechce, ani podrobnější vysvětlení nepomůže. Jen prostě nechápu takový způsob uvažování. Pak se lidé diví, že je partner/partnerka ve vztahu nešťastná a chce odejít, nebo si někoho našla🙈

@drep Hele, jak píšeš, mně by nevadilo to auto (to se koneckonců dá prodat, ikdyž by mě asi vytočilo, u nás konkrétně proběhla akce motorka bez mého vědomí a mělo dost nepříjemné následky), ale prostě zvíře v domě je něco, co musí odsouhlasit oba - je to závazek na pěkně dlouho a člověk je zodpovědný za to, co k sobě připoutá.
U nás by to dupání nožičkou, že bez kočky jsem nešťastná a pořídím si ji za každou cenu vedlo asi k tomu, že já jsem zase nešťastná s někým, kterého nezajímá můj názor a pořídím si do naší rodiny ještě jednoho partnera. Však co, jsem dospělá a přece mi nebude partner bránit ve štěstí, když to tak moc chci, ne? 😀 Nebo jsme se neshodli na nějaké praktice, kterou fakt moc chci. Takže milá zlatá, odteď budu každou pondělí a středu chodit za profesionálkou, abych nebyl nešťastný. Přece nebudeš tak sobecká, abys mi to nedopřála?
Tohle prostě není o partnerství, ale o samostatných jedincích bydlících pod jednou střechou.

@konidana S těmi na volno pohybujícími se zvířaty vážně chápu, že to tolika lidem vadí. Jako když mi kamarádka, která má papírové dlouhosrsté kočky řekla, že není nic výjimečného, když jí v kožichu zůstane 💩 a pak představa, že mi chodí s tím 💩 po lince (dělají to všechny kočky, ale ty vychované tajně) nebo se válí po gauči nebo v posteli, kde pak ležím já i děti... Tohle je prostě i pro mě přes čáru. Ta kočka si prostě zadek neutře a pak si sedá, kde si zamane. Na druhou stranu mi nepřijde, že zvíře v kleci nějak ovlivňuje druhého partnera. My máme dohodu, že si vše skrz zvířata řeším sama. Pořídila jsem si je já, muž o to nestál, takže veškeré krmení, uklízení, finance za veterinu a řešení hlídání v době dovolených, si řeším čistě já. Jeho to neovlivňuje, tudíž to toleruje. A stejně jako u lidí mají i zvířata své povahy. Akorát že když člověk natrefí třeba na králíka, který je zmetek a například kouše a ničí nábytek (náš třeba rozkousal každé oblečení, které se válelo na zemi 😂), tak to člověk velice snadno vyřeší pouštěním z klece pouze pod dohledem, ale psa nebo kočku člověk neovlivní. Ta si celý den dělá, co chce.

Ahoj,asi neporadím jen mě po přečtení všech komentářů šokuje jak jsou všichni zaujatý zničením věcí.
Že kočka poškrábe gauč,panebože vždyť je to jen gauč na kterým se dá krásně sedět dal akorát proste se někde na nem kočka podepíše a co?
Kočičí duše VS hmotná věc která se dá všude sehnat.Jak jsou lidi zahledění do toho svého majetku je smutný.
Ja mam v byte dva pejsky a kočičku a je to super.A ano kočka mi rozdrapala kousek zad od gauče a pes mi jako štěně kousl roh opěradla 🤣😁byla jsem trochu naštvaná a ted po par letech vim,ze az mi moji maly chlupatý deti odejdou budu chodit kolem toho gauče a hladit každou jejich stopu která mi tam po nich zůstala.
Držím palce aby to s kočičkou vyšlo.Za mě je kočka super nenáročný parťák.

Tak zrovna zvíře je závazek na mnoho let. A je jedno, zda je to kočka, pes, králík... Každé zvíře se nejen, že musí obstarat, ale i něco stojí. Ano, povětšinou jsou to jen řády stovek za rok, ale nikdy nevíš, co se stane. Mám několik případů v mém okolí.: Vyrůstala jsem s pejsky. Moje mamka byla proti psům. S taťkou se tehdy dohodli (mně bylo cca 10, ségra 12 a brácha 15), že ona se o psa starat nebude a vše si obstaráme my 4. Jelikož jsme vyrůstali v bytě, zahradu jsme měli pár minut pěšky, pořídil se německý ovčák. Po první noci doma ho chtěla dát pryč. Bojárek zničil během dvou měsíců gauč - chodil kousat rohy. No, nakonec se dožil skoro 12let, poslední rok a půl jeho života stál rodiče v roce 2007-2008 30tisíc - panus a kyčle. Ale nikdy nelitovali peněz. Mamka nikdy nešla pejska nakrmit. Jelikož se vědělo, že na zahradě chceme ještě jednou pejska, pořídili jsme já a taťka Šaryčka - opět NO. Ten jediné, co zničil za cca 2 měsíce doma, zeď, kde okusoval roh. Dožil se 11 let a kousek - umíral mi v náručí (nevěděli jsme, že má nádor a ten mu praskl). Ségra, když začala bydlet se švárou, pořídili si kocourka - briťáka. No, Edík je stál nemalé peníze na veterině, neustále veterina a stačilo trošku stresu a měl problémy s močákem, takže na veterině neustále. Nepamatuji si, kolika se dožil, už měli neteřinku. Ale poničil gauč drápky, záclony nebo žaluzie nebyly dobrý nápad.Já jsem za svůj život měla nejen pejsky (i ve škole jsem měla fenku NO - mám kynologii), ale asi 8 křečků, asi dvě rybičky betty, dva králíčky a zachránila jsem 2 koťata, která jsem nakonec darovala k domečku, kde měly krásný život. Když jsem si pořídila prvního králíčka, byla jsem na vošce. Jenže jsem přecenila čas, který by to obnášel a tak jsem ho darovala do dobrých rukou - tehdy Šmudla skončil u rodiny, kde se s nimi díval i na televizi a měl milující domov. Kdyż jsem měla druhého králíčka, vydělávala jsem. Bohužel jsem měla smůlu v tom, že mi onemocněl. Každých pár měsíců na veterině na kontrolní odběry a podávání léků na potlačení jeho nemoci (nemohu si vzpomenout na název, ale je to nemoc na mozku). Cipísek se dožil asi 4 let. Jeho léčba stála za 2 roky skoro 10 tisíc. Pokud jde o koťata, co jsem zachránila, tak tam mám příběh takový - ani mamka a ani taťka nechtěli nikdy doma kočku. Když zvíře, tak na zahradu. Pak ale u mamky v práci se objevila dvě koťata, která nechtěně odvezl v konťasu pán. Kdyż to zjistil, vrátil se, ale máma už je nechtěla. Tehdy se stal zázrak a mamka s taťkou svolili, že je zachráníme (to už mi bylo přes 20, měla jsem i druhého králíčka a tudíž i vydělávala). 2 měsíce jsme je vypiplávali, já k nim v noci vstávala co 2-4hodiny na krmení. Když už poodrostla (Theo a Mia), tak jsme velmi zvažovali, že si necháme Thea a Miu darujeme. Jenže jak solu byli, tak jsme je nechtěli rozdělit. A tak jsme je darovali společně. Obrečeli jsme to všichni 3.Manžel, než jsme se seznámili, si pořídil kocourka - briťáka. Jenže v cca 1-2 letech kocourka se manželovi projevila alergie. Blekouš mu zničil kytky, poškrábal nábytek. Daroval ho kamarádovi, kde dodnes žije krásný a milují život.
U mých rodičů bylo poznat, že ikdyž byli proti kočce, tak si je získala a vyli by schopní nakojec i svolit.

My jsme s manželem tak, že pokud jde o takový závazek, musíme být za jedno. Pokud by jeden byl proti, tak je to rozhodující.
U nás je to naštěstí jednoduché, co se zvířat týká - manžel alergie na kočky, odmítáme chodit venčit, takže ikdyž jsem milovník psů, pes nebude. Jsou zvířata, která nejsou úplně vhodná k menším dětem - zrovna králík je zvíře, které bych povolila dítěti nejdříve v 8 letech. Náš syn, jsou mu 3 a miluje zvířata - zrovna o víkendu jsme byli navštívit hrob, kde máme syna. Je to lesní hřbitov a potkali jsme tam odrostlé kotě. Syn byl unešený. Líbilo by se mi mít doma zvíře, ale zároveň je to starost - hlídání, když je dovolená. Když onemocní, není to taky sranda. Ono to není jen to pozlátko. Povětšinou jsou všichni poprdění, když je to malé. Ale časem i to zvíře stárne a chce klid.
Já bych tedy nikdy nešla, a zrovna se zvířetem, proti manželovi, i kdybych sebevíc toužila. A zrovna 4 leté dítě té statosti o zvíře nerozumí. Takže, kdyby syn přišel za rok, že chce zvířátko, vysvětlila bych mu to, že je ještě malý. Ono děti toho chtějí tolik a prostě zvíře je obrovský závazek. Kolikrát lidi nepřemýšlí, pořídí zvíře na Vánoce nebo narozeniny a pak to dopadá tak, že jsou vhozené do krabic apod., jelikož dítě se nechce starat, zvíře onemocní, vyroste a už není tak atraktivní.

Ani já ani manžel jsme nikdy nechtěli domů kočku, ale osud to zařídil jinak, že teď máme doma 2 měsíce kočku s handikepem a je to mazec.🙈 Kočka dělá neskutečný bordel, nemyslím tím jako že všude leze nebo shazuje, trhá atd.nemůže, ale chlupy, i když se vyčesává, jsou naprosto všude. Teď kočka líná, takže kamkoliv si lehne nebo jde, prostě chlupy všude.Nestačim po ní uklízet. A to nemluvím o tom, když jde na záchod, jak všude rozhrabe " kamínky"..kdybych 3 x denně vysávala a vytírala barák, tak je to málo. mám bohužel vysavač se světlem, takže je to krásně vše vidět..chlupy..takže obdivuji všechny lidi, co mají v domě, v bytě kočky.😀 A hlavně co říkají lidí, ta kočka prostě cítit je, i když je čistotná. Ale miluji zvířata, takže tak..🤷

@cherie24 tak ja bych asi nevetsunove neresila bordel od zvirat navolno, ale spis mi vadi ten pocit, ze vsude vleze, sezere cokoli z jidla, co nekde necham polozeny, bude mne v noci rusit ... (jednou u nas dcera pres vikend hlidala psa a on se v noci snad kazdou hodinu zvednul a menil mista spanku... u mne v posteli, u dveri, u holky v pokoji a furt dokola. Pokazdy mne to vzbudilo🙄)

@kessien Jenže jsou lidi, kteří o kočičí duši doma jednoduše nestojí. Vím, že je to pro tebe asi těžko pochopitelné, ale stav členů rodiny mi přijde naprosto akorát, o nikoho dalšího nestojím, nechci mít závazek na dalších x let, řešit, kam se zvířetem, když chci odjet, ani ty zničené věci, ani přizpůsobování se zvířeti, ani starost o někoho dalšího. Není to o sobeckosti, je to o dostatečném naplnění mého života. Kočka pro mě neznamená žádný benefit, který bych v životě postrádala. Tak, jako někdo netouží po dovolené u moře a jiný si neumí představit lepší relax, někdo nestojí o společnost kočky v bytě a jiný to nepovažuje za zátěž, vidí jen klady. Já si třeba taky myslím, že život v bytě pro kočku není přirozený, že kdyby si to zvíře mohlo vybrat samo, půjde si zařádit ven, pak se uloží v pelíšku doma a klidu se prospí. Ale když takové kočce otevřeš dveře, nešla by fakt ven? Není to tak trochu omezování její přirozenosti? Nevybrala by si vykonávat potřebu ven? Kočky, které znám a tuto možnost mají, doma na záchodek třeba nechodí. Pak to považuju spíš za sobeckost lidí.

@alianan Jakože by sis pořídila do společného domova kočku, o které víš, že si ji manžel z toho a toho důvodu nepřeje? Pak seš prachsprostý sobec a manželka na dvě věci. Pokud jsi chtěla být tak strašně dospělá, aby sis mohla hrát jen na svém písečku a dělat jen to, co vyhovuje tobě bez ohledu na druhého člověka, měla jsi zůstat single. Rozhodla ses dobrovolně sdílet domov se svým mužem a ten, kdo bude s vámi doma bydlet, musí vyhovovat vám oběma, ať už je to další dospělý, zvíře nebo další dítě. To by bylo mrzeníčko, kdyby si tvůj muž nastěhoval k vám domů bez konzultace třeba nějakého svého příbuzného, kterého nesnášíš, nebo kdyby propíchl kondom a oplodnil tě bez ohledu na to, že ty už další dítě nechceš. Protože je dospělý a chce. Seš sobec, sobec, sobec. A jestli nechápeš rozdíl mezi koníčkem, který si člověk provozuje sám se sebou (viz to rybaření), a zvířetem, se kterým ten člověk musí sdílet domácnost, tak jsi ještě ke všemu hloupá. PS: jsem zvířátkomil a to, že máme zvířata, mám se svou životní láskou vyjasněno od začátku vztahu. Kdybych pokračovala ve vztahu s tím, že ten druhý zvířata rád nemá, tak držím hubu a chodím se starat o kočky někam do depozita.

@zuzkasim s tím souhlasím, taky si myslím, že kočka se v bytě trápí.

A co zkusit pochopit manžela tohle rozhodnutí změní váš život úplně od základů

@zuzkasim tomu co píšeš rozumím.Rozumím tomu,že některé lidi vlastnit nebo chovat zvíře doma nic nepřináší a nevidí v tom naplnění - mimoto napsala si to moc hezky a jasně.
Co ale pro mě je mimo,jsou tu psaný důvody ohledně zničení věcí v domácnosti - přijde mi to strašně povrchní a nízký.Až mě to překvapilo kolik lidí takhle smýšlí.Kdyz někdo řekne,nechci doma kočku protože nemám rád zvířata doma je to pro mě daleko srozumitelnější než některý důvody co tu holky uvádí,to mi hlava nebere.
Ohledně života co by si kočky vybrali,je to těžká otázka k zamyšlení.Kocky se zdomácněli ztratili svou přirozenost a ted už by bez lidí nepřežili,opravdu kočka když ma hlad se neuživí lovení myší.
Ja mam kočičku z útulku a je rada na balkoně.Kdyz otevřu domovní dveře tak se k nim boji i po 10 letech života doma. Takze jaky zivot by si vybrala moje kočka je pro me odpověď neznámá.Ja doufám ze by to byl život semnou 🙂)

@kessien hele, ale mě třeba vůbec nevadí, že by zvíře něco zničilo. To u nás zvládnou i děti. Mě vadí ta hygiena...chlupy všude, chození po lince a stole (kamarádka mě vehementně přesvědčovala, že to její kočka nedělá, jednou jsem u ních spala na gauči a věčně mě budilo jak leze do nádobí). A mě tedy kočka v bytě smrdí, ať je sebečistotnější. Bydlíme na baráčku a kočku máme venkovní, je to miláček, ale do domu mi prostě nesmí.

@kessien tohle je otázka stylu. Někomu stačí doma starý nábytek a je mu jedno, že má klidně u stolu každou židli jinou, hlavně že se dá na ní sedět a někdo se cítí dobře v domácnosti, kde je sladěno. Někdo má prostě rád, když je místnost do jednoho stylu a stejně barevně sladěná a přináší mu to uspokojení a pocit domova. Nehledě na to, že spousta lidí na ten nábytek a vybavení domu celkově, vydělává několik měsíců a když pak přijde domů a zjistí, že zatímco já na gauč šetřila třeba půl roku a kočce nebo psovi stačil jeden den, aby ten gauč zničil/a, tak pak teda člověk zrovna láskou nepřekypuje. Tak to prostě je. Není to otázka toho, že by člověk byl majetnický a sobecký, ale o tom, že je to spousta zmařeného času v práci. Já teda nevím jak ostatním tady, ale mě třeba cena za průměrný gauč nepřijde jako něco zanedbatelného, co by mi bylo úplně lhostejné a s radostí to přenechala na zničení. Pokud je člověk kočkomil nebo psomil, tak se tomu jistě přizpůsobí a nějaké dekorování domu jde stranou a to je naprosto v pořádku, ale pokud jednomu záleží na tom, jak to doma vypadá a druhý si do toho pořídí zvíře, které to celé zničí, to v pořádku není.

Souhlasim s tim, ze pokud druhy zvire zasadne nechce, melo by se to respektovat. Ja kocky od malicka zboznuju. Chtela jsem ji od zacatku vztahu, ale manzel (byt ma zvirata velmi rad) rekl, ze do bytu v zadnem pripade. Respektovala jsem to. Skoro po 10 letech vztahu jsem jednoho rana nasla po ceste do prace 3 vyhozena malicka kotata. Jedno na tom bylo tak zle, ze si ho na veterine nechali a jeste ten den umrelo, dve jsem si po osetreni odnesla. V utulku mi rekli, ze maji plno, ze je nevezmou, nepodarilo se mi sehnat na rychlo nikoho, kdo by si je vzal. Nezbylo mi v tu chvili nic jineho, nez je vzit domu. Po 3 dnech se mi pro ne podarilo najit nahradni rodinu. Kdyz jsem to rekla manzelovi, tak mi rekl, ze uz je nedokaze dat pryc. Tak mame uz 5 let kocky dve a manzel je zboznuje uplne nejvic, nikdy bych to do nej nerekla 😁😂.

@zuzkasim jen reaguji úplně mimo téma na trápení kočky v bytě. Máme kočku, která má neomezený přístup ven. V létě, když je hezky, přijde se jen nažrat a mizí ven. Zato v zimě, když ji vystrkujeme ven, tak bys měla vidět její výraz, co to jako děláme 🙂 takže je to spíš otázka k zamyšlení. A většinu lidí co znám, co má kočku v bytě, ji pouští ven.. I ve městech. Každopádně zavřená zvířata / zvířata v klecích mě vyloženě trápí.

Mám moc ráda kočky - na návštěvách, ráda je pomazlím, oňuchňám a to mi stačí. Doma bych zvíře nechtěla z více důvodů - bordel (ať chcete nebo ne, pokud si nepořídíte Sfinx, tak prostě chlupy budou lítat), zápach (ne, i když se kočičí záchod mění denně, prostě zvíře v bytě JE cítit, a ne že ne!) a především čas, který musíte zvířeti věnovat. V neposlední řadě je to velká odpovědnost a hlavně co se zvířetem, když chcete na dovolenou. Musíte mít někoho ochotného, kdo se vám o zvíře postará po dobu dovolené (u té kočky kolikrát stačí, když někdo má klíče od vašeho bytu a jednou denně přijde nakrmit a vyměnit záchod, pes třeba se musí venčit a tam je to o to složitější). Toto by byl za mě největší kámen úrazu.
Když jsem byla dítě, měli jsme doma nejdřív párkrát morčata, pak delší dobu nic, pak několik křečků a nakonec ségra dotáhla králíka. Jako jó, miláčci to byli, ale ten pach zvířete v bytě prostě byl, i když se klec kydala denně nebo obden. nemluvě o tom, když se zapomělo. Co se dovolené týče, tak křečky i králíka byl ochotný obstarat (nakrmit) soused. dvakrát jsme naopak my byli hlídači psa od taťkova kolegy (čistotný a milý Shi-tzu,, poslouchala na slovo i nás "cizí", ale stejně mi ten týden existence psa v bytě bohatě stačil).
Pořízení zvířete do společné domácnosti je jedna z těch věcí, která musí být odsouhlasená všemi členy domácnosti (minimálně všemi dospělými) a pořízení musí předcházet důkladné zvážení ohledně času a peněz, co to zvíře bude (může) rodinu stát. Sestra má boxerku, dva mainský kocoury a jednoho kočičího nalezence, kterýmu dělala jako kotěti "dočasnou chůvu", až se z dočasnosti stal trvalý pobyt. Teď jeden z těch kocourů má neznámé zdravotní problémy a jen za poslední dva měsíce do něj vrazili přes dvacet tisíc za veta...a tím nekončí...s tímhle se taky musí počítat, že to zvíře, které si pořídíte, nemusí být 100 % zdravé (a platit si soukromé pojištění se ne vždy vyplatí, spíš v drtivé většině případů člověk dost přeplatí)- ale počítat s touto eventualitou se musí.