Taky se vám snaží tchýně vychovávat prcka?

@mrkvicka88 to uz jsem taky říkala bohužel :(

Je to tak že jsme se domluvili že kolo dostane příští rok. Přišlo mi to prostě brzo ke třetím narozkám, děcka co znám z města taky dostávali kolo až kolem čtvrtého roku, taky na koníkovi taky některé maminky dávaly až déle i jsem to četla že je ve třech letech brzo tak proto jsem si řekla že jestě pár měsíců počkám. Navíc jsme mu koupili s jeho tátou koloběžku, takže kolo příště aby těch vozítek nebylo najednou moc. Oni to odsouhlasili a slíbili že ho pak koupí se mnou. Jenže mě obešli, koupili, tajili to a ještě zapírali že ho nekoupí a už ho měli doma. Zjistila jsem to včera náhodou. To mě teda hodně mrzelo a to se prostě nedělá. Nikdy jsem jim v ničem nebránila, nekecala jim do ničeho co prckovi koupili ať šlo o oblečení, hračky, sedačka na kolo a mohla jsem jako máma. Vidí ho dost často, když ho mají jezdí s ním po výletech ani nevím kde, všechno toleruji, vždyť ho milují a on je takže jim dopřávám dost společného času ale musí taky respektovat mě jako matku a moje přání. Kvůli takovému chování se s nima jeden syn nebaví, a jedna snacha radši odešla.

@popelka1984 jak už bylo napsáno výš, pokud tam tráví takové kvantum času, tak to prostě přirozeně zklouzávámdo toho, že si začínají dělat to, co chtějí. Vidím to na švagrové a jejich rodičích - to samé. Kluk je u nich skoro pořád a oni pak mají tendenci zastupovat rodiče.

@blaablaablaa na tom něco bude, myslela jsem to pro ně a pro malého dobře, nechtěla jim upírat vzájemny čas i když to bylo na úkor našeho společného času. Rozvrhnu to tak abychom si to užili každý. Jde ale prostě o to že mě nemůžou obcházet a lhát mi co se mého dítěte týče, oni už děti vychovali i když se to trochu zvrtlo.. teď je to na mě. Oni jsou na jednu stranu obětaví, ale obětaví po svém, protože jejich způsob je jediný správný a dělají určité věci přes čáru co se prostě nedělají. Svého syna třeba vůbec nerespektují jako otce dítěte, cokoliv by jako táta našeho dítěte zakázal, chtěl udělat jinak než oni tak to prostě respektovat nebudou a udělají to po svém. Oni přece vychovali dvě děti, v tu chvíli se mi chce zakřičet že tohle dítě je ale naše a že oni vychovali dvě děti ale jak...

Myslím, že skoro vždycky je to o tom, že prarodiče chtějí pomáhat a mají holt zažité svoje postupy a pokud nejde o zdraví (alergie, atd) tak mi jednou za čas nevadí nějaké to porušení stravovacích návyků a to dělá hlavně moje máma. Moje tchýně ráda hlídá, potrpí si na zdravou stravu, ale je dost úzkostlivá. Každá má něco zažité a je těžké přesvědčit je aby to dělaly jinak. Já jim třeba řeknu jak to dělám já, ale trvat přísně na něčem mi přijde přiřazené za vlasy, jsem ráda, že synovi je u nich dobře a já si občas můžu něco zařídit bez něj 😉

@popelka1984 Taky prarodiče trochu chápu, pokud opravdu mají dítě celé víkendy, v podstatě suplují vaši rodičovskou roli, takže se nedivím, že tak i jednají. Možná jsi to jen zvláště napsala a ve skutečnosti to tak není, ale na mě to skoro působí, že k prarodičům dítě spíš odkládáš (když ani nevíš, kde vlastně jsou a co tam dělají), než že by ti až tak záleželo na tom, aby si oni užili společný čas. Celkem bych chápala, kdybys jim dítě dávala na ten víkend, kdy jsi v sobotu v práci (i když by taky mohl hlídat otec dítěte, ne), ale proč ho mají každý víkend? Vždyť pokud je přes týden dítě ve školce a ty v práci, reálně s ním vlastně strávíš řekněme 5h denně a oni 2 celé dny, vlastně máte dítě napůl? Pak se prarodičům blbě vysvětluje, že se ho mají vychovávat, jak chceš ty nebo otec dítěte, který je s dítětem zjevně minimálně..

@jezz1e nemám přehled o tom co dělají pokud si to sama nezjistím, nezavolám, oni sami mi to vědět nedají i když jsem jim říkala že bych měla mít přehled aspoň když někam jedou. Nepotřebuju vedět o každém kroku, ale pokud jedou do padesát km vzdáleného města a tam jezdí často tak bych to vedět měla, kdyby se po cestě třeba něco stalo a vůbec, stačí přece zavolat hele jedeme tam a tam jenom ať to víš čau. Už od miminka chtěli abychom k nim jezdili každý týden a nemohli pochopit když jsme prostě někdy nechtěli, chtěli jsme si užít víkendový čas a nedělní oběd jen s partnerem a naším miminkem ale už to se jim špatně vysvětlovalo, to jsme jim podle nich malého upírali a takhle je to do teď. Vždycky jsme tam jezdili všichni a trávili tam i celý víkend ale posledních pár měsíců co to s partnerem neklape, nemá na nás čas a podobně tak jsem tam jezdit přestala a syn jezdí sám. On u nás ani nežije, je u rodičů. Takže proto jim ho tam dávám aby si ho užili oni i otec, aby neměli pocit že jim ho schválně upírám když to s partnerem neklape, že je jim takhle mstím. Není u nich úplně každý víkend, poslední dobou byl často nemocný takže logicky byl doma což jim ale moc po chuti nebylo, jinak tam bývá od soboty do neděle, takže jednu noc, někdy už od pátku. Mají takovou povahu že měli naplánováno že oba synové budou s rodinami žít u nich. Jeden syn tam opravdu je odjakživa ale rodinu ještě nemá a druhý už to lajnování života nemohl snést a v 18 se odstěhoval. Na jedné z prvních návštěv u nich mi ukazovali kde případně budem u nich žít, říkali nám to stylem - tady budete mít pokoj, tady ložnici, tady krb, postel bude tady... V jejich domě respektuji jejich pravidla, ale když nám dali k dispozici pokoj kde budem trávit víkendy, tak mi docela vadilo že tam chodila máma uklízet, stlát a povlíkat postele, vytírat, přerovnávat naše věci, oblečení ve skříni když jsem to dělala já, jen jsme chvíli odešli tak tam naběhla protože ona to přece udělá nejlíp. Dobře, je to její dům, neřešila jsem to, bývalé snaše několikrát udělala že naběhla k nim domů a dělala jim tam pořádek, přerovnávala věci podle svého, vyklízela lednici, to se přece nedělá. Vždycky jsem s nima vycházela dobře i když jsem je musela občas umírnit, marně. Ale tentokrát s tím kolem mě to fakt vytočilo, víc teda mrzelo. Když se domluvíte že kolo prostě vyberu já nebo teda společně, že mi řeknou až teda budou chtít pro něj doject abych jela taky, protože veděli že je pro mě důležité být u výběru, u prvních jízd a pak to udělají za zády a ještě to zapírají. Na tuhle chvíli v synovo životě jsem se těšila stejně jako to oni zažili se svýma dětma a pak mě o to připraví a nevěděl to ani jeho otec, tohle by se prostě dělat nemělo.

@michaelamazna A když o tom přemýšlím tak se žádná návštěva u tchýně neobejde bez kritiky toho co ma malý na sobě (podle počasí je oblečený moc/málo), za co utracime, jak vencime psa atd. Dřív mě to štvalo nebo mě to stresovalo, ale teď jí s úsměvem odpovídám a dělám si z ní trochu srandu (jako i všechny její děti a manžel) ona ví, že to přehání, ale prostě si nemůže... Takže to chce klid 😉

@michaelamazna ahoj, diskuze je sice staršího data, ale přece jen, u tchýně je to tak nějak na "pochopení" nebo já bych to tak brala, ale co dělat, když tohle dělá vlastní matka?
Aneb, všechno co dělám s malým já, včetně stravovacích zvyklostí, spánkových rytmů a tak dále dělá jinak, nebo alespoň jinak a... vím, existuje varianta jí ho nepůjčovat, jenže je to malýho jediná babička, má ji rád.
Jak jí říct, ať respektuje mě, jako rodiče. To je otázka, zajímala by mě odpověď. 🙂

@michaelamazna Tak to záleží, když to někdo řekne jednou, dvakrát, tak to ignoruju. Když nedá pokoj, tak prostě řeknu jasně, že jsem se o rady, jak vychovávat svoje dítě, nikoho neprosila. Až budu chtít, tak se případně zeptám. Tchýně a nejen ona dělala to samý, ale vidí, že si stejně udělám co chci já.