Tchán nám nepřenechá ani jednu koupelnu: Jak vyřešit konflikt?
Již 3 roky bydlím s tchánem v jednom domě, naštěstí jen sezoně, v létě cca 4 měsíce a přes zimu jen od pátku do pondělí ráno, kdy jedeme do našeho bytu. Rodinný dům tchána má dvě bytové jednotky v jedné výškové úrovni, ale tchán odmítá užívat jen jednu, a tak užívá v naší bytové jednotce pokoj, kde má televizi a kde tráví většinu času a spí. Ve své jednotce pak vaří a občas odpočívá ve svém zadním pokoji. Máme dvě malé děti a do naší “neúplné” jednotky se nevejdeme, takže všichni spíme v ložnici, pokojík děti nemají. Koupelny a záchody užívá tchán všechny podle toho, ve které bytové jednotce právě je. Mé soukromí tchán nerespektuje vůbec, do našeho obýváku a kuchyně chodí, jak se mu zlíbí, třeba i jen, aby se podíval z okna. Neklepe, chodí jak duch, takže už mne několikrát viděl jen ve spodním prádle a jednou i bez. Přítel i tchán to berou tak, že je to normální, že jsme rodina, a že tchán už hůř vidí, ale já jsem z toho na nervy. Nikdy nevím, kdy se mi tchán objeví za zády. Tchán opravdu s ničím nepomůže, jen nevyžádaně radí. Minulý rok jsme v domě bydleli 4 měsíce v kuse, já to psychicky nezvládla a skončila na neurolu. Přítel chodil domu až kol. 19 hod, a to Po-Ne, takže jsem s tchánem a dětmi byla sama a bylo to dost náročné. Tchán pořád radí, kritizuje a když jdu na zahradu, mám ho za zády nebo kouká z okna, abych něco nevyvedla (podotýkám, že o zahradu se starám já, on jí ani nezalije). Teď ale k podstatě problému, rozhodla jsem se být psychicky silnější a prosadit si alespoň svou vlastní koupelnu. Tchán si v té naší každý večer myje nohy v umyvadle a já si tam pak čistím zuby a opravdu mi to vadí, přeci jen, je to někdy cítit. A protože se můj přítel svého otce bál roky zeptat, natož vlastní koupelnu prosadit, zašla jsem teď za tchánem já a ve vší slušnosti ho poprosila, aby užíval jen koupelnu ve své jednotce. Všechno se ale obrátilo proti mě, tchán je teď uražený a dokonce i přítel se tváří tak, že z toho dělám drama, že máme společnou koupelnu. Jsem z toho dost rozhozená, potřebuji slyšet názor někoho dalšího, přeci jen nechci nic hrozného, koupelny jsou od sebe cca 3 metry.
@lupa16 až tak že nemyslíš na sebe ? a kde je tedy to vaše doma ? jste oba spokojení když jste v bytě u sebe doma ? a proč nejezdíte k dědovi po práci na víkendy třeba když je hezky a v zimě třeba co 14 dnů jen na víkend. Proč tu četnost nesnížíte ?
Driv nebi později do toho budeš muset stejne riznout, jak půjdou děti do školy/školky a vybrat jim jen jeden domov. Předpokládám, ze jsou ještě mali a nemají a nemají povinnou docházku. Nevím, kdo ti vsuveroval, ze se musíte starat o cizi zahradu. To opravdu nemusíš. Pokud te to baví, tak to dělej, ale tvá povinnost to není. Tchán je teda vycuranej, takto si syna připoutat, nechat si spravit barák a nic na syna neprepsat. A tvůj přítel je teda nouma, ze sebou necha takto orat a ještě to vyžaduje i od tebe.
Jenže právě ta láska se nejvíc pozná v těch zásadních věcech a životních situacích, ne v tom, že ti nosí kytky a večer tě škrábe na zádech. Nechci zpochybňovat, že máte hezký vztah, ale pokud mu na tobě záleží, neměl by takovou oběť po tobě vůbec chtít, když to není životně nutné a viděl, jak to dopadlo. Když tě musí před jeho otcem zachraňovat kamarádka, namísto manžela. Jako asi dokážu pochopit, že má z otce asi obrovský celoživotní respekt. Ale přece je do psích kulek normální, že dospělí lidé mají svoji rodinu, svoje bydlení a svůj život. A jako kompromis mi přijde, jezdit tam na pravidelné návštěvy, pomoct s tím, co je potřeba. Vždyť i to pendlování musí být hrozné. Já bych manžela dotáhla na terapii, aby si ten svůj toxický vztah s otcem v sobě vyřešil. A pokud odmítne, tak bych fakt raději kývla na víkendové manželství, než se 20 let trápit a užírat. Pak tchán zemře, ale ten Váš vztah už bude tak pos*anej, že už si to ani nebudete užívat.
Mrzí mě, čím si procházíte. A že nikdo z vás není schopen to rozseknout. Jak jsem letmo pročítala, tchán mi přijde jako nemocný a tak trochu možná i manipulátor, který má syna pěkně na své straně. X let žili sami, tak se bez ženské obejdou i teď. Je hrozné, že chlap není schopen a ochoten se domluvit na pravidlech se svým tátou. Kdybyste měli zdravý vztah, naprosto normálně by se s ním domluvil. Pravděpodobně budou stejné povahy. Věřím, že ho miluješ, ale dokážeš si s mužem, jako je tvůj tchán teď, představit život za X let? Nevím. Ono asi jen láska nestačí. Více nemá smysl se rozepisovat. Je to celé zapeklité a dost teda "nezdravé" v tomto divném žití vychovávat další generaci. 🍀
K příspěvku Miryp: je pravdou, že nějaká patologie ze strany tchána a jeho chování tam asi bude a má to původ v minulosti. Vím o tom jen málo, přítel mi nic neřekne, znám jen něco od sousedů a kamarádů přítele.
Tchán bydlel se svojí matkou celý život, a že to bylo dlouhá doba, dožila se téměř 100let a vlastně mu i vychovala syna. Tchán s manželkou bydleli jen krátce, kdy se k nim nastěhovala, ale neklapalo to, protože jí tchýně (tchánova matka) neměla ráda. Bydleli spolu všichni na hromadě, zakrátko přítelova maminka otěhotněla, porodila ho, ale rozhodily se jí hormony, které v ní probudily nějakou psychickou poruchu a začala mít výrazné psychické problémy. Můj tchán dal snad v té době od své manželky “ ruce pryč”, nechtěl to řešit a postavil se na stranu své matky. Přítelova maminka zůstala se svou psychikou sama, skočila pod auto, přežila, přišla ale o nohu a odvezli jí do ústavní psychiatrické péče. Když se její psychický stav zlepšil a mohla být propuštěna, odmítla se do domu ke tchýni, manželovi, ale i synovi vrátit, zůstala v ústavu a sebevraždu nakonec dokonala. I když se vše podstatné odehrálo v době, když byl přítel ještě malý a tedy zná jen interpretaci svého otce (mého tchána), myslím, že na svou maminku zanevřel a nikdy se úplně nesmířil s tím, že ho maminka opustila - to přece milující matka nedělá - opustit své dítě. Tchán a přítel mají mezi sebou opravdu zvláštní vztah - to ani nejde pořádně popsat, natož vysvětlit, je to složité - jakoby přítel byl pro tchána partnerem/manželkou, který s ním musí zestárnout a né synem, který má právo na vlastní život (prosím neberte to přirovnání k partnerovi/ manželce nějak doslovně ! ) - jejich vztah je celkově zvláštní, zvlášť když si uvědomím, že veškerá péče o přítele spočinula na bedrech jeho babičky a otec (můj tchán) se o něj vlastně nestaral. Tchán žádný další vztah ve svém životě již neměl - jen s přítelovou maminkou. ,Možná si na přítelovi vynahrazuje víc, než by měl, ale celkově to nechápu, protože ti dva spolu skoro vůbec nemluví.
@lupa16 je celkem jedno pozadí toho všeho. Teď jsi tady ty a děti a vaše psychické pohodlí a pohodlí domova. Pokud ty se necítíš komfortně a ti dva nehodlají respektovat ani tvoje soukromí ani oddělení koupelen, tak ať si tam spolu třeba žijí v jedné místnosti navždy. Ten chlap by se měl taky v tom vztahu snažit, aby se žena cítila dobře a příjemně. A ne že budeš na Neurolu a on nechce nic slyšet. To by byla pro mě poslední kapka. Záleží, kde je tvoje hranice.
@lupa16 vidím v tom mnoho podobných znaků jako v rodině mého muže, tam to rodové zatížení a nezpracovaná traumata sahají minimálně k praprarodičům (dále nejspíš také, ale tam už tu historii neměl manželovi kdo odvyprávět). Je třeba si uvědomit, že soucítit s nimi můžeš, ale hranice si vymezit musíš, pokud chceš být šťastná a hlavně pokud to chorobné nechceš předávat svým dětem a ty pak zase svým...
@lupa16 No tak to je mazec, ale stačí si to přečíst a hned si dokážu představit, že to je i tvůj případ. Maminka neměla ráda synovu partnerku, ten se za ní nepostavil, psychické potíže....Nic, co by se ti nemohlo stát. Dělej s tím něco dřív, než tě to semele dočista a nebudeš moct z toho vystoupit.
@lupa16 tak bych holt byla s dětmi v bytě sama, ať se manžel zařídí, jak chce.
Uf chudák přítelovo maminka, tchýně jí deptá, ona je z toho psychicky hotová, možná nějaká poporodní deprese a místo toho, aby jí někdo pomohl, tak jí tchán dorazí. 😥 Holka ber nohy na ramena, opravdu! Tchán tvého přítele ovládá, přece nechceš aby tě taky zničil. Nejsi jim nic dlužná a na nějakou zahradu kašli, není to tvoje zahrada. Ty mysli hlavně na svoje děti, pokud bys měla psychické problémy, přítel tě asi moc nepodpoří a tchán ti ještě naloží. Už kvůli dětem to nenech být, ty nejsi ta divná ani špatná! Buď přítel půjde s tebou nebo ne, ale ty už fakt neustupuj. Ať nedopadnes jako jeho maminka. Bojím se, že by od tebe přítel dal taky ruce pryč. 😥
Uff, to je síla. Jedete ve stejném vzorci jako rodice přítele - tchán jde proti tobě, partner se za tebe nepostaví, mas psychické problémy a nechávaji na tobě, aby sis pomohla sama a oni od toho dávají ruce pryč.
já bych tam nebyla nemusíte tam být. já bych zůstala v bytě, at si to kluci spolu vyřeší
Tyjo. Kdyz to tak ctu, uplne se mi svira zaludek nevolnosti nad tim mnozstvim patologie, kterou musi byt zdi toho baraku doslova nasakle. Ne, tohle bych nesnesla. Nejen kvuli sobe, ale hlavne kvuli vlastnim detem (obzvlast, kdyz jsou to synove) - aby neprebirali tyhle priserne nezdrave vzory chovani. Prosim uz jen pro budouci zdrave vztahy tvych dospelych synu, bud ty ta silna a pretni ten priserny retez, ktery se tahne historii rodiny tveho partnera...
Ty brďo, normálně nic nekomentuji, ale toto nejde. To je příběh jako ze špatného filmu, na který bych se v TV nikdy nechtěla podívat. Celá ta rodová linie je po generace zhoubná, nemocná...ty a tvůj přítel to teď táhnete s sebou dál. Pokud něco neuděláš, předáte tento vzorec svým synům a ty skončíš v blázinci. Tedy já bych tam určitě skončila.
Četla jsem si to celé a mám husí kůži. Mám strach o tebe i děti. Pokud to psychicky nedáváš, na sílu bych tam nejezdila a zůstala s klukama doma. Jestliže přítel nebude chtít partnerskou poradnu, zkusila bych tam zajít sama a ještě dát vztahu naději.
Pokud jsi psychicky silná, snažila bych se to vidět jako příležitost, jak můžeš trávit více času sama se sebou a se svými koníčky - než když přítel chodí do práce a na děti seš sama. Prostě bych to vzala tak, že aspoň u tchána bude přítel s dětmi a ty si můžeš jít zaběhat, zacvičit, vyrazit na kolo. Nebo aspoň zajet s kamarádkou do kavárny, jet do lesa, nebo si číst knížku někde na louce - záleží, co je to za lokalitu a co tě baví. Nebo z obýváku udělat šicí dílnu, pustit si nahlas oblíbené songy (zvlášť, když přijde na návštěvu tchán) - trochu bych jim to tam zpestřila. Pokud tě to nebaví a nic ti to nedává - ŽÁDNÁ zahrada, ŽÁDNÉ vaření a trávení času jen u tchána doma! Uvařit mohou i pánové - trochu bych jim přenastavila zažitá pravidla.
Jde o to, abys byla ty v psychické pohodě - pak budou i děti.
To já se tak jednou vzbudila a vidím nad sebou tchána s peřinou, přišel nás prý zakrýt aby nám nebyla zima 🤣 teď se tomu už směju ale tenkrát jsem myslela že mě trefí.
Tchán je podivný "majitel panství" který nemusí nic, může vše. Vy jste jeho sloužící, kteří mu dělají společnost, starají se o dům, zahradu, děti a jeho. Dává příkazy, nikdo na něj nemůže a on toho využívá. Dělá mu dobře vědomí, že má syna připoutaného podivným nezdravým poutem a že si syn pravděpodobně vybere jeho před tebou, kdyby se musel rozhodnout. Podle mého, čím razantnější a radikálnější řešení nastolíš, tím spokojenější v budoucnu budeš. Toto už (podle mého) vlastní koupelna nezachrání. Tchán budete s přibývajícím roky čím dál horší, ty čím dál vystresovanejsi, manžel rezignovanejsi. Musíš sebrat veškerou svou sílu a bojovat, tento boj za tebe nikdo jiný nesvede. Máš príma kamarádku, v té hledej oporu. A myslím, že jsi udělala dobře, že jsi svůj příběh napsala sem, takto černé na bílém to pro tebe bude výrazná zpětná vazba. Držím pěsti. Zuzka 🙂
@lupa16 Pak bych ho upozornila na fakt, že na svou mámu se zlobí, že ho opustila, ale on totéž dělá svým dětem, kdy místo, aby převzal odpovědnost a dorostl do role otce a muže, zůstává jen v roli syna.
Přítel má problém a velmi nezdravy, závislostní, toxický vztah se svým otcem. To on by to měl řešit, nejlépe s nějakým terapeutem
Tchán je narcis. A taky demagog a sobec. A docela úspěšně pracuje na tom, aby dostal do blázince další ženskou. Jeho naprosto odporné, toxické chování, nerespektování nikoho jiného než sám sebe a ponižování všech okolo ("kouká na mě na zahradě, abych tam něco nevyvedla", "prej jsem divná já, když chci soukromí"...) nepovede k ničemu jinému než k totálnímu rozpadu tvého vztahu s přítelem, který za sebou nechá hluboké šrámy, které bude těžké opravit.
Vidím tady dvě možné řešení situace:
1 - utéct a už se nikdy nevracet. Příteli sdělit že doma je tam, kde můžu chodit po kuchyni ve spodním prádle a nemám trauma z každého otevření dveří. Taky tam, kde moje dítě může přes noc mít roztahané hračky kde chce, tam, kde uklízím když chci já a ne když mě někdo nutí a taky tam, kde nejsem pod neustálým drobnohledem. Doma je místo, kde se cítím dobře a bezpečně. Což u tchána tedy jaksi není.
2 - trvat na naprostém a úplném rozdělení jednotek. Pokud tchán chce společnost, budiž. Ale taky tomu musí něco obětovat. Nejde jen chtít a brát si a nic nedávat na oplátku. Pokud chce abyste v baráku byli, tak za vašich podmínek - vy máte kam jít. Je to na něm. A když už budeš u toho, začni trochu s asertivitou... Jahody vypleješ zítra, dneska se jdeš koupat. Hračky uklidíš večer, dneska si s nima stejně bude syn hrát... Nemůžeš být něčí služka, máš taky svůj život, svoje názory a hlavně nárok na svůj osobní prostor.
Tohle není o koupelně. To je o nedostatku svobody. O tom, že nemůžeš dýchat. Že žiješ život, který žít nechceš, ale přes všechny ty zdi a příkazy které kolem tebe postavili druzí to nevidíš. Chceš-li dopadnout jako mužova maminka, pokračuj v tom. Nechceš-li, utíkej. A rychle.
@lupa16 nastavit pravidla a hned, zeptat se přítele jak mu bylo, když od něj máma odešla a táta se nestal? Tak ať to samé neprovádí vašim dětem. Nevím, jsem s partnerem skoro 16 let, i když ke tchýni a tchánovi jezdíme jen na návštěvy, tak toto by si nedovolil. Viděl mě jen jednou v plavkách na koupališti, jinak ne. Ani když jsem kojila děti, tak u toho nebyl přítomen. Soukromí respektuje. Jelikož tchán už je starší, tak jim jezdíme pomáhat na zahrádku, ale taky potom dostáváme zeleninu, brambory, ovoce. Jezdíme k nim protože chceme, i děti chtějí, ne že musíme. Jsem taková nátura,že toto bych opravdu nesnesla. Zamykat bytovou jednotku alespoň přes noc nelze? Vymezit si svůj prostor, i když si myslím,že to bude těžké,ale ne nemožné. Tvůj přítel je především otec vašich dětí,ty jej potřebují, s prominutím, s otcem si to již odžil, teď má možnost něco předat svým dětem a to je momentálně co? dědeček, který se chová jako hulvát? to asi ne. pokud to pomůže, tak mu dej přečíst tuto diskuzi nebo ji třeba i vytiskni a dej v papírové podobě,aby mu došlo co prožíváš.
Nepsala hsi sem kolem Vanoc? Ze tvuj pritel jede slavit Vanoce k otci, ktery "odmita" zmenit slaveni svyvh Vanoc, a ty hsi s detmi sama doma?
No, je to upir. Pritele vyuziva a vyvucava. A ano, nahrazuje mu partnerku a dela celozivotniho otroka. Ale dokud pritel nebude chtit sam, ty to nezmenis. At se rozhodne, jak chce zit, jestli chce sytit tchanovy potreby i na ukor vkastni rodiny. Zni to drsne, ale sama jsem si tim prosla s matkou a divim se tvemu priteli, ze v takovem podruci chce zit
Skoda, ze uzivatelka jiz neni aktivni
Zajimalo by me, 'jak to pokracuje dal' 😐
@lupa16 po tom posledním příspěvku už si nemyslím, že by to bylo jen o tom, že spolu ti dva byli zvyklí žít bez ženského pohlaví 35 let a jen jim nedochází, jak by se měli chovat v přítomnosti ženy, viděla bych tam opravdu nějakou patologii na straně tchána, kterou by bylo vhodné řešit s odborníkem. Tchyně také nezvládla odchod dětí z domu a ta to dotáhla tak daleko, že manželovi napsala vydírající dopis na rozloučenou a pak demonstrativně spolykala prášky. Odborníci, kteří s ní pracovali v rámci následných terapií, potvrdili, že nešlo o snahu se zabít, ale strhnout na sebe pozornost a připoutat si je zpět.
Já bych ti moc přála, aby se na to partner dokázal dívat nezaujatým pohledem a dokázal pochopit tvé potřeby, ale obávám se, že to nedá. A trochu se bojím toho, že s poradnou tě pošle do ..., protože on to vnímá jako tvůj problém, ne vlastní či vás obou...
A k té lásce a neschopnosti si představit, že bys ho opustila - zkus popřemýšlet, zda tě tam drží opravdu láska, nebo je to závislost na něm a strach z toho, že bys to sama s dětmi nedala. Tím nechci vůbec zpochybňovat tvé city, ale řada žen poté, co opravdu odejdou a zpětně se vrací k důvodům, proč ten krok neudělaly dřív, vlastně potvrzují, že to nebyla láska, co je drželo, ale jejich vlastní závislost na daném člověku a strach z toho, že to samy nedají. Tak i to je dobré si v sobě ujasnit...