Pomáhá vám rodina finančně?
Ahoj, chci se zeptat. Pomáhá vám rodina finančně? Popřípadě s čím vám pomáhá?
Názor "hanba by mě fackovala" mě upřímně dost překvapil, ale určitě to má rovinu v závislosti na situaci.
Mít na běžný rodinný provoz, když je jeden z rodičů na RD, by měl být standard, tam chápu, že je "nesoběstačné a ostudné" očekávat od rodiny peníze (vyjma nějakých nečekaných krizí).
A co v situaci, kdy na běžný život rodina má a (pra)rodiče chtějí finance navíc rodině dát 🤔 ?Vycházím tedy z toho, jak to máme u nás, kde je to víc, než dětem na aktovku, co nám rodiče dávají. Berou to tak, že peníze, které oni vydělali a našetřili, nám radši dají už za života (na vše své, co chtějí samozřejmě mají a nestrádají). O penězích se spolu běžně bavíme i před dětmi, řešíme, kde jsou jaké úroky atd. (zároveň i kapesné dítěte, kolik on utrácí, spoří...). Když nám rodiče peníze dají, bavíme se, kam to investujeme (to už oni řešit nechtějí), táta se rád podívá do naší investiční aplikace atd. Máme moc pěkný a důvěrný vztah, s vnoučaty tráví i hodně času, každý rok jedeme společně na dovolenou. Tak možná jsem mimo, ale hanba mě za tohle nefackuje 😅
A co až ty, pro které je to hanba, po rodičích něco zdědí? Vzdají se toho majetku? A co když budou sami chtít dětem za 10, 20 let přispět na koupi bytu? Radši to neudělají, aby se jejich děti hanbou neufackovaly?
(Z diskuze později vyplývá, že tazatelka myslí peníze na běžný provoz, když je ona na RD, na začátku tohle ale jasné nebylo.)
@monny3 díky za zajímavý koment, protože jsem si uvědomila, jak každá reagujeme podle úplně jiných životních situací, se kterými máme zkušenost. Tazatelka upřesnila svoji situaci až později, ale já jsem si hned na začátku spojila s tím, co znám ze svého okolí. Případ 1: dva nadprůměrně vydělávající lidé odchází do důchodu s dostatečnou finanční rezervou. Dcera se rozvede a než aby u bývalého vymáhala alimenty, raději natáhne ruku k rodičům. Syn se ožení, mají jednoho syna, ale stále si stěžují na nedostatek peněz. Přitom objektivně není důvod, aby měli málo. A tak babi s dědou v důchodu z lásky k vnoučatům platí, co se dá - dovolené, výlety, kapesné vnoučatům, oblek do tanečních... Až prostě po 20 letech přišla doba, kdy se jejich finanční rezerva rozpustila v neustálem dotování rodin svých dětí a oni sami musí hodně počítat, aby vyšli.
Případ 2: opět slušně zajištění důchodci, dcera si vzala magora, který jí nedává vůbec žádné peníze, ona sama vydělává minimum. A tak dědeček platí úplně komplet rodinu své dcery. Tohle vůbec nejsou ojedinělé případy, v různých verzích jich znám mnoho. Proto jsem možná reagovala tak, že to mohlo vyznít až moc radikálně.
Já jsem vyrostla spíš v nedostatku než nadbytku, taťka je od 30 let invalidní, ale ne natolik, aby se vešel do tabulky plného invalidního důchodu. Přivýdělek k částečnému reálný nebyl, mamka obyčejná poštovní doručovatelka. Dnes říkají, že se mají moc dobře, mají něco našetřeno, ale starý barák spolkne statísíce jak nic. Ano, nedělá mi to dobře, připadám si skoro trapně, když od nich dostáváme nějaké peníze na Vánoce a na narozeniny, protože jsme na tom finančně líp než oni. Ale oni na tom trvají, protože hmotné dárky dávat nechtějí. A já mám naopak velkou radost, když jim můžeme něco koupit, co jim udělá radost, nebo jim cokoli dopřát, na co dřív peníze prostě neměli - vzít je na dovolenou atd. A právě v kontextu toho mi přijde nepatřičné, kdybych měla přijít a natáhnout ruku, že bych taky nějaké peníze potřebovala, i kdybych je opravdu potřebovala.
Ad dědictví: Teď se právě moji rodiče trápí tím, jak rozdělit majetek, aby to bylo fér vůči mně i bráchovi a zároveň jsme to neměli napůl, protože to pak nedělá dobrotu. Tak brácha prý starý barák a já louky, lesy, pole. Je mi to tak nějak jedno, fungování naší rodiny to nijak neovlivní.
Ano, rodina je přesně od toho aby si vzájemně pomáhala! Naši mi poskytli bezúročnou půjčku a v největší tísni mi i vypomohli finančně nákupem některých věcí pro malou ❤️ V jiné době jsem vypomohla zase já tetě a strejdovi. Pokud budou potřebovat pomoct mojí rodiče, pomůžu zase já jim co bude v mých možnostech. A samozřejmě svým dětem i když budou dospělé. Pro mě je to takhle normální a v pořádku.
Samozřejmě pokud je člen rodiny nemakačenko, gembler nebo feťák, je situace jiná 🤔
Ja urcite nebudu tak radikalni a nebudu se hanbou propadat.
Takze ano.
Kdyz jsem si kupovala kreslo do ordinace, nasi mi bezurocne pujcili a ja jim vracela podle moznosti. Vratila jsem to velmi rychle. Teta mi prodala byt za prijemnejsi cenu nez byla trzni. Kdyz nasi kupovali nove auto, to stare nechali segre. Podobnych situaci par bylo. Nebylo to tak, ze by nam porad cpali prachy a my se flakaly, ale start do dospeleho zivota nam o neco ulehcili. Taky nas obe zivili na studiich.
Ja zase ocekavam, ze az jim dojdou penize, prispejeme my. At uz jednem rodicum nebo druhym. Posleme je na dovolenou, zaplatime opravu na byte/dome. Proste ty vetsi vydaje. Cokoli. V rodine panuji dobre vztahy a nikdo nepocita, co komu dal nebo dostal.
@jasekd takhle nějak ta pomoc funguje i u nás v rodině. Když ta pomoc má nějaký smysl , tak je to úplně normální.
Pro radost kupují dětem nebo mě dárky - jako nepotřebné věci pro radost, přinesou dětem laskominy, ale styděla bych se přijmou nějakou finanční pomoc nebo třeba kamarádce občas rodiče nakoupí na víkend - to bych nepřijala.
Když si řeknu, pohlídají, ale musím si říct, samotné je to nenapadne.
S ničím. Máme dvě deti. Staršímu synovi je už 14. Celý život jsme na všechno sami. Finanční stránku nepočítám. To je naše věc se o nás postarat, ale ta rodinná láska tu není. Nemůžeme ani vytáhnout babičky, dědečky na výlet, protože o nic nemají zájem. Hlídání žádný. Jsem ze všech jen zklamaná. Děti tím pádem o dědu nestojí. Tchýně aspoň projevuje zájem. Opravujeme už dva roky dům po manželovo prababičce a nikdo nepomůže absolutně s ničím. Jíme s dětmi teď konzervy, protože s manželem jen pracujeme ať je to hotové a nemusíme k tomu platit ještě nájem. Je to už zátěž. Kdyby těm dětem aspoň babi uvařila.
@westpet proc jite konzervy? Kdyz pominu, ze se da uvarit rychle a zdrave (pokud nemas intolerance, alergie, tak i levne) a da se navarit treba na dva dny, tak by 14 lete dite uz taky mohlo pomoct s pripravou jidla.
@westpet proc jite konzervy? Kdyz pominu, ze se da uvarit rychle a zdrave (pokud nemas intolerance, alergie, tak i levne) a da se navarit treba na dva dny, tak by 14 lete dite uz taky mohlo pomoct s pripravou jidla.
@evaviki TO mě také zaujalo, navíc nikde není psáno, že zdravé jídlo musí být teplé. ALe když to zjednoduším, hodit kus masa, sýra nebo vejce na pánev a k tomu nakrájet zaleninu zabere stejně času jako otevřít a ohřát hotovku.
Názor "hanba by mě fackovala" mě upřímně dost překvapil, ale určitě to má rovinu v závislosti na situaci.
Mít na běžný rodinný provoz, když je jeden z rodičů na RD, by měl být standard, tam chápu, že je "nesoběstačné a ostudné" očekávat od rodiny peníze (vyjma nějakých nečekaných krizí).
A co v situaci, kdy na běžný život rodina má a (pra)rodiče chtějí finance navíc rodině dát 🤔 ?Vycházím tedy z toho, jak to máme u nás, kde je to víc, než dětem na aktovku, co nám rodiče dávají. Berou to tak, že peníze, které oni vydělali a našetřili, nám radši dají už za života (na vše své, co chtějí samozřejmě mají a nestrádají). O penězích se spolu běžně bavíme i před dětmi, řešíme, kde jsou jaké úroky atd. (zároveň i kapesné dítěte, kolik on utrácí, spoří...). Když nám rodiče peníze dají, bavíme se, kam to investujeme (to už oni řešit nechtějí), táta se rád podívá do naší investiční aplikace atd. Máme moc pěkný a důvěrný vztah, s vnoučaty tráví i hodně času, každý rok jedeme společně na dovolenou. Tak možná jsem mimo, ale hanba mě za tohle nefackuje 😅
A co až ty, pro které je to hanba, po rodičích něco zdědí? Vzdají se toho majetku? A co když budou sami chtít dětem za 10, 20 let přispět na koupi bytu? Radši to neudělají, aby se jejich děti hanbou neufackovaly?
(Z diskuze později vyplývá, že tazatelka myslí peníze na běžný provoz, když je ona na RD, na začátku tohle ale jasné nebylo.)
@monny3 je to slovíčkaření, ale otázka “pomáhá vám rodina finančně” mně osobně implikuje pomoc se základními věcmi v situaci, kdy nemám. I bez následného dovysvětlení, že by zadavatelka chtěla pomoc s běžnými výdaji po dobu své rodičovské dovolené. Prostě to tak lingvisticky vnímám. Moje dcera od prarodičů dostala a dostává ledascos, rozhodně nad rámec dárků k vánocům, ale tomu bych neřekla pomoc. A ano, jiné finance bych si od rodičů nevzala. Jsem schopná se uživit sama a považuju to zásadní a základní znak dospělosti. A viděla jsem v životě palr příběhu lidí, kteří najednou ze dne na den řeší nemohoucího partnera a najednou by se jim ty finance sakra hodily, ale oni sponzorovali dospělé děti a najednou mají problém.
To prosím nezaměňovat s pomocí v situaci, která nemá řešení (nemoci, úrazy, katastrofy, atd), tu považuju za normální, ale i tak by mi asi hrdost nedovolila chtít po rodičích něco jiného než půjčku.
Co se dědictví týče, fakt to nevnímám jako totéž, že mi rodiče financují každotýdenní nákup. Ale my jsme před rokem s bráchou dědictví po babičce svorně odmítli, nás by ty desetitisíce nevytrhly a mámě pomůžou. Jak naloží rodiče s majetkem považuju za jejich věc, byla bych moc ráda, aby ho nějak rozdělili sami a to pak budu respektovat. I kdybych neměla dostat nic, obejdu se bez toho.
@luna03 Ano, když jsem byla na rodičovské, rodina nám půjčila peníze na část splátky za auto. Vše jsme i s úrokem vrátili.
U dětí jsme babičky poprosili, aby dětem nekupovaly haldy hraček, ale přispěly dohodnutou částkou na kurz plavání nebo kvalitní autosedačku.
Spokojeni byli všichni - babičky měly zadostiučinění, že nám pomáhají, my byli rádi za pomoc a věci, které dávaly smysl všem.
Teď babička trvá na tom, že bude platit holkám penzijní. Kývli jsme na fakt drobnou částku, teď ji chce navýšit. Nechám to na muži, jak se domluví. Nepotřebujeme to, ale vidím, že to je pro jejich babičku důležité.
@monny3 je to slovíčkaření, ale otázka “pomáhá vám rodina finančně” mně osobně implikuje pomoc se základními věcmi v situaci, kdy nemám. I bez následného dovysvětlení, že by zadavatelka chtěla pomoc s běžnými výdaji po dobu své rodičovské dovolené. Prostě to tak lingvisticky vnímám. Moje dcera od prarodičů dostala a dostává ledascos, rozhodně nad rámec dárků k vánocům, ale tomu bych neřekla pomoc. A ano, jiné finance bych si od rodičů nevzala. Jsem schopná se uživit sama a považuju to zásadní a základní znak dospělosti. A viděla jsem v životě palr příběhu lidí, kteří najednou ze dne na den řeší nemohoucího partnera a najednou by se jim ty finance sakra hodily, ale oni sponzorovali dospělé děti a najednou mají problém.
To prosím nezaměňovat s pomocí v situaci, která nemá řešení (nemoci, úrazy, katastrofy, atd), tu považuju za normální, ale i tak by mi asi hrdost nedovolila chtít po rodičích něco jiného než půjčku.
Co se dědictví týče, fakt to nevnímám jako totéž, že mi rodiče financují každotýdenní nákup. Ale my jsme před rokem s bráchou dědictví po babičce svorně odmítli, nás by ty desetitisíce nevytrhly a mámě pomůžou. Jak naloží rodiče s majetkem považuju za jejich věc, byla bych moc ráda, aby ho nějak rozdělili sami a to pak budu respektovat. I kdybych neměla dostat nic, obejdu se bez toho.
@drep chápu, jak to "finanční pomáhání" vnímáš, každý má tu první asociaci podle sebe (příběhů z rodiny, okolí atd). Jak jsem psala, nemít na běžné výdaje jen kvůli RD, také mi přijde mimo čekat a nějak si snad i nárokovat finance od rodičů.
Hele a čím to, že rozhodnutí rodičů o dědictví budeš respektovat, ale kdyby ti za života chtěli dát třeba pár set tisíc, tak bys to nepřijala? Ptám se se zájmem, žádný negativní podtext, v čem ten rozdíl vnímáš?
Já třeba vím, že naše fakt těší vědomí, že než aby jim ležely peníze na spořícím účtu, tak je radši dají nám, že třeba vymyslíme něco výhodnějšího a vědí o tom a můžeme to spolu probrat. Taky ví, že v tomhle myslíme dlouhodobě a sice to dávají nám, ale je to vlastně i vnoučatům. Jim to dává větší smysl, než abysme dostali dědictví až (jak říká můj táta) "prdnou na desku" 😄 A samozřejmě bych se bez těch peněz obešla, stejně jako bez dědictví.
Názor "hanba by mě fackovala" mě upřímně dost překvapil, ale určitě to má rovinu v závislosti na situaci.
Mít na běžný rodinný provoz, když je jeden z rodičů na RD, by měl být standard, tam chápu, že je "nesoběstačné a ostudné" očekávat od rodiny peníze (vyjma nějakých nečekaných krizí).
A co v situaci, kdy na běžný život rodina má a (pra)rodiče chtějí finance navíc rodině dát 🤔 ?Vycházím tedy z toho, jak to máme u nás, kde je to víc, než dětem na aktovku, co nám rodiče dávají. Berou to tak, že peníze, které oni vydělali a našetřili, nám radši dají už za života (na vše své, co chtějí samozřejmě mají a nestrádají). O penězích se spolu běžně bavíme i před dětmi, řešíme, kde jsou jaké úroky atd. (zároveň i kapesné dítěte, kolik on utrácí, spoří...). Když nám rodiče peníze dají, bavíme se, kam to investujeme (to už oni řešit nechtějí), táta se rád podívá do naší investiční aplikace atd. Máme moc pěkný a důvěrný vztah, s vnoučaty tráví i hodně času, každý rok jedeme společně na dovolenou. Tak možná jsem mimo, ale hanba mě za tohle nefackuje 😅
A co až ty, pro které je to hanba, po rodičích něco zdědí? Vzdají se toho majetku? A co když budou sami chtít dětem za 10, 20 let přispět na koupi bytu? Radši to neudělají, aby se jejich děti hanbou neufackovaly?
(Z diskuze později vyplývá, že tazatelka myslí peníze na běžný provoz, když je ona na RD, na začátku tohle ale jasné nebylo.)
@monny3 ta financni pomoc, kterou popisujes se podle mne casto deje v situaci kdyz rodice jsou na tom financne nasobne lepe jako deti. Treba moji rodice nemeli nikdy moc penez a babicka (ktera penize mela) jim vzdy kdyz neco vetsiho kupovali prispivala. Taky mamce nekdy koupila drahe obleceni (kozich, kozacky). Naopak ja s manzelem vydelame dohromady 3x tolik nez moji rodice. Takze by bylo opravdu nevhodné od nich prijmat finacni dar. A to same tchanovci. Takze u nas je to spis opacne - kdyz treba chteli tchanovci na dovolenou tak jsme jim jeste davali penize aby jet mohli.
@drep chápu, jak to "finanční pomáhání" vnímáš, každý má tu první asociaci podle sebe (příběhů z rodiny, okolí atd). Jak jsem psala, nemít na běžné výdaje jen kvůli RD, také mi přijde mimo čekat a nějak si snad i nárokovat finance od rodičů.
Hele a čím to, že rozhodnutí rodičů o dědictví budeš respektovat, ale kdyby ti za života chtěli dát třeba pár set tisíc, tak bys to nepřijala? Ptám se se zájmem, žádný negativní podtext, v čem ten rozdíl vnímáš?
Já třeba vím, že naše fakt těší vědomí, že než aby jim ležely peníze na spořícím účtu, tak je radši dají nám, že třeba vymyslíme něco výhodnějšího a vědí o tom a můžeme to spolu probrat. Taky ví, že v tomhle myslíme dlouhodobě a sice to dávají nám, ale je to vlastně i vnoučatům. Jim to dává větší smysl, než abysme dostali dědictví až (jak říká můj táta) "prdnou na desku" 😄 A samozřejmě bych se bez těch peněz obešla, stejně jako bez dědictví.
@monny3 souhlasím s tebou. Mně, když babička dávala peníze, a já namítala, ať si je nechá pro sebe, tak mi říkala: "Hloupej, kdo dá, hloupější, kdo nebere. Tak ať si nemyslím, že jsi hloupá. Kdybych neměla, tak ti nedávám." Takže pokud někdo nabízí, tak poděkuji a vezmu. Rozhodně mě hanba nefackuje. Za mě odmítnou dárek, je spíš neúcta k obdarovávajícímu.
@drep chápu, jak to "finanční pomáhání" vnímáš, každý má tu první asociaci podle sebe (příběhů z rodiny, okolí atd). Jak jsem psala, nemít na běžné výdaje jen kvůli RD, také mi přijde mimo čekat a nějak si snad i nárokovat finance od rodičů.
Hele a čím to, že rozhodnutí rodičů o dědictví budeš respektovat, ale kdyby ti za života chtěli dát třeba pár set tisíc, tak bys to nepřijala? Ptám se se zájmem, žádný negativní podtext, v čem ten rozdíl vnímáš?
Já třeba vím, že naše fakt těší vědomí, že než aby jim ležely peníze na spořícím účtu, tak je radši dají nám, že třeba vymyslíme něco výhodnějšího a vědí o tom a můžeme to spolu probrat. Taky ví, že v tomhle myslíme dlouhodobě a sice to dávají nám, ale je to vlastně i vnoučatům. Jim to dává větší smysl, než abysme dostali dědictví až (jak říká můj táta) "prdnou na desku" 😄 A samozřejmě bych se bez těch peněz obešla, stejně jako bez dědictví.
@monny3 protože ve chvíli, kdy je z majetku dědictví, tak už ho dotyčný nepotřebuje a ani nikdy potřebovat nebude (taková domácí sesterská péče 24/7 dokáže úspory velmi provětrat). Tak jako jsem odmítla desetitisíce po babičce, odmítla bych statisíce od rodičů (kdyby je měli, což nemají, všechno investují do rekonstrukce obřího baráku). Nač by mi byly? Abych je přihodila k investicích, kde mám celkem dost peněz sama o sobě? Abych si za ně koupila dovolenou, na kterou mám i bez příspěvků?
@luna03 peníze nám nedávali, ale sem tam mamka donesla domácí vajíčka, že je má od kamarádky, včelí med, máslo, protože ho někde měli v akci nebo přesnídávky a jogurty. Vím, že kamarádce mamka kupovala každý měsíc plenky. Jedna kamarádka dostávala od rodičů kapesné 10 000,- k rodicovske
@sparkles9 třeba s nákupem, koupit nákup, půjčit nějakou rezervu do výplaty. Když je matka na rodicaku a pracuje jen chlap.
@luna03 ano, v takových situacích pomáhají. Sami se nabízí. Já si o to neříkám. Mám kamarádku, která si o pomoc přímo řekne a rodiče jí přispívají na dovolenou a jiné dražší výdaje. Taky mi to nepřijde divné. Přeju jí to. Má zamožné rodiče a ona jen malý plat, tak je super, že jí pomůžou.
Ano. Rodiče mého ex na tom byli hodně finančně dobře a sami měli celkem malé náklady, takže si mohli dovolit nás držet nad vodou, když partner přišel o práci a i mimo to nám občas dali něco na přilepšenou nebo nás pozvali na dovolenou. Od mých prarodičů jsem si půjčila na skříně a na auto (hooodně staré a levné auto) a když jsem jim to chtěla vrátit, tak nechtěli. Taky dávali dětem k narozeninám apod. peníze.
Hanbou jsem se nepropadala, neviděla jsem důvod - sama bych si jim o peníze neříkala (leda o půjčení) a neočekávala je, ale vím, že jim ty peníze nechyběly a byli rádi, že nám můžou pomoct. V případě podpory partnera - určitě bych byla radši, kdybychom tenkrát byli soběstační, nicméně tohle se stalo a bylo to ve chvíli, kdy jsem byla na rodičáku a rezervu jsme neměli prakticky žádnou a bylo fajn, že jsme tuhle podporu měli. Kamarádka byla v podobné situaci, nikoho, kdo by pomohl neměli, takže si museli půjčit, ještě navíc dost blbě a hrabali se z toho léta.
Svoje děti vedu k tomu, aby byly soběstačné, rozhodně budu chtít, aby chodili na brigády hned, jak to půjde, na druhou stranu, pokud já budu zajištěná a oni budou potřebovat pomoct, nebo budou v situaci, kdy si nebudou moct úplně vyskakovat, určitě je ráda podpořím.
Tady Ti nikdo nenapíše,že im Ježíšek u rodičů nechal pod stromečkem třeba 100 000 Kč.Jsou rodiny kde si pomáhají ( nejen finančně ,ale i třeba s hlídáním ) a jsou rodiny kde se ani nestekavaji .Tohle je hrozně individuální...
@zmrzlinka přesně tak. My měli partu kamarádů, kde na nás všichni koukali, že nemáme vlastní byt - a všichni do jednoho ten byt buď dostali od rodičů nebo jim na něj přispěli. My jsme si prostě spočítali, že sami si to úplně dovolit nemůžeme a tím to haslo. Kdybychom se zmínili před tchány, tak by nás určitě podpořili, ale ne - nebudu si pořizovat něco, co si nemůžu dovolit a čekat, že mi to někdo jiný bude sponzorovat.
Na druhou stranu, když na to někomu rodiče můžou a chtějí sami od sebe přispět nebo si můžou dovolit jim ten byt dát (a chtějí to udělat), tak nevidím problém v tom, když to dotyční přijmou.
@monny3 protože ve chvíli, kdy je z majetku dědictví, tak už ho dotyčný nepotřebuje a ani nikdy potřebovat nebude (taková domácí sesterská péče 24/7 dokáže úspory velmi provětrat). Tak jako jsem odmítla desetitisíce po babičce, odmítla bych statisíce od rodičů (kdyby je měli, což nemají, všechno investují do rekonstrukce obřího baráku). Nač by mi byly? Abych je přihodila k investicích, kde mám celkem dost peněz sama o sobě? Abych si za ně koupila dovolenou, na kterou mám i bez příspěvků?
@drep jenže jsou lidi, kteří mají nadbytečné příjmy a prostě nemají za co ty peníze utrácet - a těší je, když můžou pomoct dětem. A já bych se šla radši pást než bych si vzala peníze (nebo přijala cokoliv jiného) od někoho, kdo mi tím pak bude mávat před obličejem a dožadovat se vděku, na druhou stranu bych to sama brala jako velký závazek a samozřejmě, že pokud by jim ty peníze nebo pomoc pak chyběly, tak by bylo mojí morální povinností se o ně postarat. Ale o tom to podle mě v rodině je, že kdo pomoct může, ten pomůže. A jo, určitě bych plně respektovala, že mi rodina nehodlá pomáhat ať už finančně nebo mi hlídat děti nebo cokoliv i když na to ty prostředky nebo čas mají to je svobodné rozhodnutí každého, na druhou stranu bych asi pak sama neměla úplně potřebu se angažovat, když tu pomoc budou potřebovat oni. Prostě buď fungujeme jako rodina a když je potřeba, tak pomůžeme, jak můžeme, nebo si jedeme každý na svém písečku.
@monny3 protože ve chvíli, kdy je z majetku dědictví, tak už ho dotyčný nepotřebuje a ani nikdy potřebovat nebude (taková domácí sesterská péče 24/7 dokáže úspory velmi provětrat). Tak jako jsem odmítla desetitisíce po babičce, odmítla bych statisíce od rodičů (kdyby je měli, což nemají, všechno investují do rekonstrukce obřího baráku). Nač by mi byly? Abych je přihodila k investicích, kde mám celkem dost peněz sama o sobě? Abych si za ně koupila dovolenou, na kterou mám i bez příspěvků?
@drep add babička, ta moje dává k narozeninám a k Vánocům po petistovce, léta jsem si ty pětistovky dávala do skříně, ani jsem ty obálky neotevírala, nebyly to peníze které bych potřebovala a nakonec přišla doba kdy se mi ty obálky hodily!
@drep jenže jsou lidi, kteří mají nadbytečné příjmy a prostě nemají za co ty peníze utrácet - a těší je, když můžou pomoct dětem. A já bych se šla radši pást než bych si vzala peníze (nebo přijala cokoliv jiného) od někoho, kdo mi tím pak bude mávat před obličejem a dožadovat se vděku, na druhou stranu bych to sama brala jako velký závazek a samozřejmě, že pokud by jim ty peníze nebo pomoc pak chyběly, tak by bylo mojí morální povinností se o ně postarat. Ale o tom to podle mě v rodině je, že kdo pomoct může, ten pomůže. A jo, určitě bych plně respektovala, že mi rodina nehodlá pomáhat ať už finančně nebo mi hlídat děti nebo cokoliv i když na to ty prostředky nebo čas mají to je svobodné rozhodnutí každého, na druhou stranu bych asi pak sama neměla úplně potřebu se angažovat, když tu pomoc budou potřebovat oni. Prostě buď fungujeme jako rodina a když je potřeba, tak pomůžeme, jak můžeme, nebo si jedeme každý na svém písečku.
@suzanna123 já si třeba myslím že jednou budu chudá babička, takže se budí maximálně snažit dětem dopřát vzdělání a budí doufat že se jim bude dařit v životě dobře a nebudou finančně strádat a že moje pomoc bude spočívat v hlídání dětí, zvířat, domu... I když zároveň doufám že na tom budu finančně aspoň tak dobře abych vzala vnoučata na dovolenou třeba 🙏 ale s finanční pomoci se obávám to moje děti nebudou mít růžové 😭 Aspoň ty starší mající tátu který peníze má a umí vydělat ... Nejmladší bude chudák polosirota s chudou matkou.
@suzanna123 já si třeba myslím že jednou budu chudá babička, takže se budí maximálně snažit dětem dopřát vzdělání a budí doufat že se jim bude dařit v životě dobře a nebudou finančně strádat a že moje pomoc bude spočívat v hlídání dětí, zvířat, domu... I když zároveň doufám že na tom budu finančně aspoň tak dobře abych vzala vnoučata na dovolenou třeba 🙏 ale s finanční pomoci se obávám to moje děti nebudou mít růžové 😭 Aspoň ty starší mající tátu který peníze má a umí vydělat ... Nejmladší bude chudák polosirota s chudou matkou.
@martinka_33 já, pokud mi do toho osud nehodí vidle, bych měla být zabezpečená babička, ale nevím, jak moc budu hlídací, tak to radši budu kompenzovat penězi. Kdyby se to posr. a nemohla jsem si to dovolit, tak holt budu muset zatnout zuby a hlídat 😀


Názor "hanba by mě fackovala" mě upřímně dost překvapil, ale určitě to má rovinu v závislosti na situaci.
Mít na běžný rodinný provoz, když je jeden z rodičů na RD, by měl být standard, tam chápu, že je "nesoběstačné a ostudné" očekávat od rodiny peníze (vyjma nějakých nečekaných krizí).
A co v situaci, kdy na běžný život rodina má a (pra)rodiče chtějí finance navíc rodině dát 🤔 ?Vycházím tedy z toho, jak to máme u nás, kde je to víc, než dětem na aktovku, co nám rodiče dávají. Berou to tak, že peníze, které oni vydělali a našetřili, nám radši dají už za života (na vše své, co chtějí samozřejmě mají a nestrádají). O penězích se spolu běžně bavíme i před dětmi, řešíme, kde jsou jaké úroky atd. (zároveň i kapesné dítěte, kolik on utrácí, spoří...). Když nám rodiče peníze dají, bavíme se, kam to investujeme (to už oni řešit nechtějí), táta se rád podívá do naší investiční aplikace atd. Máme moc pěkný a důvěrný vztah, s vnoučaty tráví i hodně času, každý rok jedeme společně na dovolenou. Tak možná jsem mimo, ale hanba mě za tohle nefackuje 😅
A co až ty, pro které je to hanba, po rodičích něco zdědí? Vzdají se toho majetku? A co když budou sami chtít dětem za 10, 20 let přispět na koupi bytu? Radši to neudělají, aby se jejich děti hanbou neufackovaly?
(Z diskuze později vyplývá, že tazatelka myslí peníze na běžný provoz, když je ona na RD, na začátku tohle ale jasné nebylo.)