Jak nastavit hranice u šestiletého dítěte bez křiku?

@vikinkav Hezky jsi rozvedla a jinými slovy popsala to, jak jsem to myslela. Možná někdy nedovedu přesně vyjádřit to, co bych potřebovala.

To, že dítěti některé věci za trest odepřu (zmrzlina, pohádka, pomazlení) považuju za přirozený důsledek ošklivého chování ke mě. Neodepřu mu základní potřeby, ale nemůže v takové situaci očekávat, že nehnu brvou a budu ho zahrnovat přízní. Když budu k sousedce srdečná, můžu si k ní přijít pro cibuli, bude nám během dovolené vybírat schránku. Když ji ani nepozdravím, nic z toho pro mě neudělá... Ale pořád řešíme už dost vypjatou situaci, ke které by ideálně nemělo dojít. Puberťák mi dovede říct, že ho nechápu, že se mnou nesouhlasí, že ten názor je totální blbost, ale neřekne, že jsem blbá já, i přes to, že už byl kolikrát hodně naštvaný (možná si to myslel). Má své hranice, to je základ. Neříkám, že to nikdy nemůže nikomu ujet, ale dítě musí vědět, že takhle se s ostatními nejedná.

Mně zaujaly některé tipy a rady z Nevýchovy, mají zdarma webináře online.

Neprocetla jsem úplně vše. S něčím se shodují, s něčím ne. Podle mě je problém v nastavení hranic už v útlém věku. Syn je od 2 let pouze se mnou s občasným vlivem dědečků a babiček. Je vedený k tomu, že dospělý je autorita a pokud řekne, že něco bude tak a tak, má právo se k tomu vyjádřit, ale nesmí vysloveně odmlouvat. Proto se také stalo, že mu učitelka ve školce řekla, že se má převléknout na ven, a on chudák v první horký den trávil pobyt na školkove zahradě v teplácích, protože se měl převléknout, a bohužel učitelka ho v tom nechala.
Ale za mě palec nahoru, že prostě poslechl dospělého.
Od malá vše u nás je formou dohody, fyzické tresty jsou na řadě až jako úplně poslední. Diskuzi vedeme formou, aby pochopil, proč po něm něco chci - proč musí dělat něco, co nechce.
Např vcera se mě otrávene ptal, proč on musí krmit psa, proč mu taky jednou nedám já. Vysvětlila jsem, že já se starám o všechno ostatní - chodím se psem ven, koupu ho, kartacuju, takže jemu ruce neupadnou, když mu jednou denně dá žrádlo. (Máme to nastavené tak, že když dostane večeři na stůl syn, musí dát krmení psovi).
Dále má za povinnost stlat si postel a skládat pyžamo. Opět proběhla diskuze proč by to měl dělat.
Teď nastupuje do školy a trápí ho, že budeme muset každý den dělat úkoly - opět vysvětlení proč a zároveň pozitivní motivace, že když to bude dělat, bude se mu snaz učit, bude se rychleji učit číst i psát.
Samozřejmě, občas dojde i na to "týrání" v podobě "ty jsi to neudělal, ale udělala jsem to já, tak já si za to dám xxxx". Když se stejná situace po čase opakuje, stačí připomenout, jaké to mělo minule následky.

Samozřejmě nemusíme diskutovat o tom, že není v pořádku, když dítě matce řekne, že je blbá. Takové věci by si lidé mezi sebou říkat neměli, nejen dítě matce, ale nikdo nikomu. Myslím, že by pomohlo, kdybys víc rozvedla to, co tomu předcházelo. Píšeš, že nereaguje na nic, co mu řekneš: opravdu na "nic"? Třeba když mu vyprávíš, co jsi dělala, nabízíš mu společnou aktivitu nebo se ptáš na něco, co ho zajímá? Nebo tím áš na mysli, že neraguje, když po něm něco chceš, a nejde to ihned udělat? Protože to jsou dvě rozdílné věci. Co tě teda přesně trápí? Že nestojí o jakoukoli aktivitu s tebou, nebo že neposlechne, když po něm něco chceš?
Když budeme vědět víc o tom, co předchází situaci, kdy ti řekne nebo udělá něco nepřijatelného, přijdeme třeba snáz i na to, jak takovým situacím předcházet, aby nenastávaly a nemusela jsi je řeit.

@zuzkasim pod tvé příspěvky se podepíšu... respektovat a být respektován je skvělá kniha, ale dost rodičů respektuje a na "být respektován" jaksi zapomíná

@terkync a třeba na tom hřišti to bude jak?dítě bude ubližovat jinému a myslíš že s ním bude mluvit? to určitě ne,příště až si bude ten ubližovatel chtít hrát,tak ublížené dítě udělá co,bude jej ignorovat. nevidím důvod proč by se s ním mělo bavit,když ubližuje. mě kdyby někdo ublížil až tak moc tak bych s ním nemluvila též. proč bych měla, něco udělá a nese za to důsledek.neučíš se,flákáš školu tak nesmíš očekávat 1 nebo 2 jen protože by se bral průměr třídy...

@veronikav31 zjevně se shodneme, že se neshodneme. Sama jako dospělá své problémy řeším, neignoruji. Stejně tak neučím své děti, aby jediný nástroj řešení nějakého problému- nebo konfliktu, byla ignorace. Nebo ji dokonce používat jako vrcholný nástroj k dosáhnutí svého (Samozřejmě jsou v životě situace, kdy se lidé nerozejdou v dobrém a pak se právem ignorují, ale konkrétně u mě, tomu ale předchází nějaká forma ,,řešení,,)
Samozřejmě jako každý rodič, včetně tebe, si dělám věci po svém. Jelikož se jedná o diskuzi, tak věřím že každý máme možnost projevit svůj názor. A jelikož je to směrované hlavně na zakladatelku, nemyslím si, že rada ignorovat své vlastní dítě, které má evidentně nějaký problém v chování, je cesta k lepšímu vztahu s ním 👍 toto je můj pohled na věc.

@terkync promin, ale furt do toho pletes ignorovani, ale ja to tady nikde jako radu nevidim, a pokud to patri k prispevku od zuzky, je to jen tva mylna interpretace... 🤷‍♀️

Uved konkrétní příklad,kdy tě neposlechne,nebo ti řekne,že jsi blbá.. Pro mne bylo zajímavé zjištění na dovolené s kamarádkou,obě máme dceru 7let. Její dcera je ta zlobivejsi,co odmlouva,často neposlechne. Moje hodnější,taky ma někdy prupovidky,ale na všem se v klidu dohodneme. Po týdnu dovolené, jsem pochopila,kde je problem mezi kamarádkou a její dcerou,není to v tom,že její dcera by byla neposlušná. Problem je v kamarádce které má deně milion požadavků a pokynů. Že jsem se vůbec nedivila vzdoru její dcery,já jsem asi líná matka,protože polovinu z těch věcí co ona řeší,bych já vůbec nepostřehla. Takže je možné,že často si rodiče za vzdor svých dětí můžou samy,tím nechci říct,že je to případ zakladatelky.

Ahojky, po přečtení příspěvku a pár komentářů bych určitě zkusila si pustit na YouTube dostupná videa o Nevychově. Já se chystám od příštího roku s dětmi věku školního pracovat a hodně se o to zajímám. Jsou tu v komentářích rady, které jistě "fungují" ve smyslu toho, že dítě udělá přesně, co chceš a to proto že se tě bojí nebo má strach, že ho nebudeš mít dost ráda. Nevím jestli v pubertě nebo v dospělosti mají takhle výchovane děti k rodiči důvěru nebo dokonce hezký vřelý vztah🤷
Já bych si přála, abych dcerku naučila jiné věci, než jen ze strachu poslechnout.
Zkus si nějaká videa, která tě podle názvu osloví, poslechnout a uvidíš.. jestli to jde třeba i jinak 😉
Určitě ani nepomáhá říct mu to několikrát hezky, myslím že stačí jednou a domluvit se.. než se stále snažit a opakovat se, takhle to bohužel také nefunguje
Jinak přeji, ať najdeš správnou cestu k synovi 🥰

@holkaokomodra to je v pořádku, je to čistě můj názor. Dalšími příspěvky pouze reaguji na mé označení, rozhodně to nikomu nevnucuji. A stejně jako je ten můj názor nepochopen tebou, můžu i já samozřejmě nepochopit něčí psaný projev. Ovšem z čeho jiného se dá vycházet na diskuzním fóru, než z psaného projevu? Možná taky není od věci si tímto uvědomit, že se dá leccos pochopit špatným způsobem. Samozřejmě ale na obou stranách 🤷 Stejně jako možná dobře mířená rada, která někomu zcela funguje, popsána takto..

já když jsem si to přečetla, tak cítím smutek pro obě strany, jak pro vás, jako rodiče, tak pro něj, jako dítě
hele, nastavování hranic probíhá tak jako od začátku a pokud je situace u vás doma taková, že se vlastně malého bojíte, co zas bude, nebude, jak se bude chovat a nebude poslouchat, jak to bude šílený, možná by stálo za to, se obrátit na někoho třetího, nezaujatýho, odborníka, který by vám jako rodičům pomohl se zorientovat.
dítě potřebuje jisté rodiče, kteří to, co řeknou, dodrží, aneb, to platí
když je to u vás takový, jak píšeš, nešťastný, a malýmu je teprve (už!!!) šest, je podle mě nejvyšší čas někoho najít a začít to řešit.

@cattus promiň, já se musím vyjádřit k tomu, Palec nahoru, že si nechal oblečení na sobě 🙈 Právě tohle doufám, že moje dcerka nikdy neudělá.. beru to hodně po holčičí straně, ale až jí někdo třeba ve 12 letech řekne, ať se svlékne.. asi každý chápe.. doufám, že řekne Ne a bude mít takovou důvěru ke mně, že mi to přijde říct. Teď je hezké když dítě poslechne dospělého. Určitě dítě musí vědět, kde jsou hranice, ale slepě poslechnout, to po svém dítěti určitě nechci 😉
Jen můj názor. Jinak teda tady také mohla učitelka vašeho broučka svléknout nebo mu říct, že už v těch věcech být nemusí, když bylo horko 🤦🌞

@lucieevita ono nejde jen o svlekani holčiček....děti se musí od malička vést k tomu,že existují zlí lidé,že si musí dávat pozor při přecházení silnice.ano,takhle vedu obě děti,musí se rozhlédnout vlevo i vpravo a pak přejít,pokud jedou auta,tak musí obě zastavit i když jsou na prechode kde jsou semafory.dcera jde do 1.tridy teď v září,bude chodit v druhé polovině září sama do/ze školy.zvlada do i 4,5 lety syn

@veronikav31 byl to jen příklad samozřejmě 😉 fajn, že jsou vaše děti samotné. Já mluvila jen o "slepém poslechnutí" dospělého

@lucieevita tak samozřejmě, tohle je trochu jiné. Ale prostě je naučený, že rodiče, příbuzní, učitelé jsou autority, které musí respektovat. Kdyby mu přikazoval něco někdo cizí, asi se jen tak nedá, na to už svůj rozum má.
Beru to z pohledu toho, že u autorky příspěvků mi přijde, že chce po dítěti něco, co vlastně nezná. Chce mu nastavovat hranice, které dřív nemělo a teď se diví, že dítě je vzpurné a odmítá dělat to, co si ona představuje, že by mělo dělat bez nějakých dohadů .
Proto já vedu syna k diskuzi, aby i on měl prostor vyjádřit svůj názor a pochopit, proč po něm něco chci.

@cattus hezky napsané 🥰