Spokojíte se žít napořád v nájmu?
Ahoj holky, zajímá mě jak vnímáte žít v nájmu nebo splácet svůj dům na hypotéku. Často slýchám názory od kamarádek " nechci žít napořád v nájmu" apod. Před 4 lety jsme s manželem uvažovali o koupi domu cca 5-6 milionu. Hypoteka by nas vychazela cca na 20-22 tisic a nejak by jsme to utahli. Ale nebyla v nasem okoli zadna takova nabídka. A kdyz uz jo, tak to koupil nekdo jiný za hotový penize. Pak jsem plánovaně otehotnela prisel covid ceny sly nahoru a soustredili jsme se hlavne na mimi a dum vypustili jelikoz to až tak nehořelo. Teď už to ale hoří synovi budou skoro 2 roky zijeme opravdu v malem byte kde syn nema ani svuj pokojicek a budeme se stěhovat do krasnyho bytu se zahradou v prirode. Moc se tesime. Jen to bude v nájmu to nás ale až tak netízí. Po čas mateřský a celkove jsem zmenila názor a přestala se hnát za hypotékou a vlastním domem a řekla si že radeji budeme v nájmu než sotva splácet hypoteku a sotva si dovolit nejaký výlet. Radeji si dopřejeme cestování s dítetem do budoucna snad dvěma než žít z vyplaty do vyplaty a být radi ze splacime hypo. Navíc je nám kolem 30 let a kdybychom si vzali hypo na 30 let splaceli by jsme pomalu do duchodu, hrozna predstava. No byla pro nas dulezita zahrada a tu budeme mít, byt veliký a tím, ze je to na takove vetsi vesnici najem opravdu pěkný. Ale obcas ze zvedavosti koukam na domy k prodeji a zrovna v okoli prodavaji krasne nove bungalovy za 5 milionu. Rikala sem si, ze je to fajn cena ale hypoteka vychazi na 40 tisic mesicne...pred 4 lety by to bylo za 20 tisic .To je proste sileny .A pak kdyz slysim od znamych " platit najem je vyhazovani penez z okna apod. Ano svym zpusobem to tak je, ale kdo si v dnesni dobe muze dovolit platit 40 tisic jen hypoteku? A když na to treba clovek má, tak ale pak zbytek mesice je rad ze ma na jidlo. A v tomto pripade ja si porad rikam, opravdu si radeji zaplatime najem ktery je v nasem pripade o 26 tisic méne nez splaceni mesicne hypoteky a zbytek penez procestujeme a uzijeme si. Pak vidím rodiny, ktere jsou v dluzích a prodavaji domy protoze nejsou schopni hypoteku splácet.. ( Nerikam se všechny) A to je můj strašak a porad si rikam ze radsi spokojene v nájmu z ktereho muzu kdykoliv odejit nez se zadluzit do duchodu bance a kdyz jsme prumerna rodina s platem, tak být rádi ze mesicne vyjdeme.
Ale porad mi nedají ty "narazky ostatnich" ze musejí vlastnit neco sveho a ze zit v najmu je hrozny kdyz to nikdy nebude naše apod. Nemyslim si, ze je doba kdy si kazdy muze dovolit neco vlastnit a do budoucna po sobe zanechávat dětem byt apod jak to bývávalo.
Zajímá mě váš názor. Jak vnímáte to žít v nájmu a "vyhazovat peníze oknem" a zda máte potřebu mít vlastní dům i přesto, že je to náročné finančně.
Někde sem četla že vlastnit dům a hypotéky apod je pouze rozmar čechů a že v jiných zemích napriklad Nemceko jsou hypoteky minimlani a lidi tam ziji prevazne v nájmech a spokojeně. Opravdu mě zajímá jak to vnímáte vy ostatní.
Děkuji za názory a že jste to dočetli až do konce😊
@mysh_me navic segra s brachou a druhym brachou zdedili byt po jejich tatovi a uz si kvuli tomu vjeli do vlasu, a takovych starosti okolo, navic nikdo ten byt nechteji, takze se bude prodavat. Kdo zaridi realitku, kdo to vyklidi, kdo si udela cas o vikendu a pojede na druhou stranu republiky, popripade ze Slovenska, aby byl u prohlidky. Jak si to rozdeli, atd. Segra by tam mozna i bydlela ale nema na vyplaceni. Manzel zdedil barak po tatovi a se segrou se spolu nebavi do ted 😒 si rikam, jestli to pro ty deti nebude jednou jen starost navic 🤔 tot otazka. Kolegyni z prace je skoro 60 let a uz nekolik let "ceka" na dedictvi, ze si udela novou koupelnu, zatim marne
Za me rozhodne hypo. Ale ne na krev, jako byste to meli vy...
My postavili dum za 3m a hypo splacime tak, jako jsme meli najem. Vime, ze to utahnem z jednoho platu, a kdyz se zadari (nebudem treba delat terasu, zahradu a pod), splatime hypo driv a vse bude nase... Pak to muzem prodat a na stari si koupit mensi byt...
Vidim v hypo porad investici do sveho...
Jako je fajn, že si odkládáte peníze bokem, jenže až syn vyroste a vy půjdete do důchodu (jestli se ho vůbec kdy dožijeme), tak ty peníze ztratí na hodnotě. Právě ohledně toho spíš investujeme do našeho domu a ostatních komodit. Manžel má sice penzijko, ale posílá tam menší částku a jeho zaměstnavatel teda dost, kdyby zaměstnavatel neposílal, taky to zruší, stejně si myslím, že ohledně nějakých státních příspěvků není dobré se spoléhat na stát - viz již opakovaně změny ohledně příspěvků i u starých smluv, ty úroky nejsou taky kdo ví jaká darda atd. Prostě jim nevěřím. Je pravda, že v současné době je placení hypa teda síla, ale trh jde pořád nahoru a dolů a srovná se to, časem, bude to trvat, jak se říká,dobře už bylo, teď bude chvílo hůř.
Jinak my máme právě hypo na 2 nemovitosti, při nejhorším 1 prodáme a zůstane nám ta 2.
@mysh_me tak to mam uz vymyslene :D az bude dcera zakladat rodinu, uvolnime ji nas pomerne velky byt, a my s muzem si pronajmeme nebo koupime neco mensiho. S platbami nam ona pripadne pomuze, a stejne na tom bude lip, nez kdyby mela zacinat od nuly a platit velky byt. Ber prosim s rezervou. Ale jako ta predstava neni k zahozeni 🙂)
U nás jsou nájmy vysoké, takže jsme o tom ani neuvažovali. Vlastní bydlení vychází líp. Máme byt, platíme fond oprav, který se nám postupně snižuje. Hypotéku jsme si rozložili tak, abychom byli schopni splácet a nebyla to žádná pálka. Když jsem byla na mateřské měli jsme splátky menší. Teď pracuju, tak jsem si to navýšila a cca za tři roky bychom měli mít splaceno. Byt jednou zdědí děti. Vidím v tom jen samé výhody.
A kde veme člověk v domě v tech 70 letech penize na nutné opravy střechy, fasady na vytápění domu, na upravování zahrady ?
Popřípadě výměnu oken...vytápění...
Z toho mini důchodu?
O tom že třeba nevyjde do patra nebudou sklepa pomocí...
@pavlinar to mas dobre vymyslene 😀 pokud si dcera teda nenajde chlapa z druheho konce republiky, nebo se rovnou neodstehuje do zahranici 😉 ja teda mam i sourozence, takze asi jina situace nez u vas, ale nedovedu si absolutne predstavit, ze v dobe kdy jsem zacala zit s pritelem by mi mama rekla “no tak my vam nechame nas byt, koupime si mensi a kdyztak nam ho pomuzete platit” 😳 to bych teda nejspis fakt nechtela. Jestli neco, tak jsem chtela z bytu rodicu hlavne vypadnout 😂 ale je fakt ze treba kdyz to bydleni v budoucnu bude opravdu nedostupne, tak mladi jine moznosti mit nebudou…
@veronicka89 V 70 letech, když už nebude zvládat, může přece dům prodat a koupit malý byt, nebo si z peněz z prodeje nájem platit... pořád má prostě něco svého. Z minidůchodu, jak píšeš, nezaplatí ani nájem...
@mysh_me No, ano, budu v tom domě ještě bydlet... ale pokud bych bydlela celý život v nájmu a místo hypo platila nájem, tak těm dětem pomůžu jak? Pořád lepší, když si na pár let budou třeba platit nájem, a pak zděděný dům využijí, případně prodají a koupí si něco svého, ne? Pořád je to prostě investice do vlastního. Nejde prostě o "příhodnou dobu", ale o to, že tu po nás pro ně něco zůstane. Když budu celý život v nájmu, budou mít co? Nic.
@aarriel tak to s tim cekanim na dedictvi je sila 😳 asi to tak lidi maji, ale prijde mi to smutne. Kazdopadne to dokazuje, ze dedictvi po rodicich clovek dostane v dobe kdy bude treba sedesatnik, to uz ten byt po rodicich fakt nejspis nevyuzije 🤷🏻♀️ A souhlasim ze kdyz je vice sourozencu tak jsou z toho problemy, nekdo treba nechce prodat “rodny dum” z nostalgickych duvodu, ale co s nim kdyz tam nikdo bydlet uz nebude a/nebo neni na vyplaceni… deti davno odstehovane treba uplne jinam, o tom ze to muze narusit vztahy ani nemluve. No proste, v tom ze “deti jednou zdedi” uplne vyhoda vlastni nemovitosti neni no…
@oveckaluky ano ja jsem taky “tym hypo”, investice do vlastniho atd vsechno souhlasim 😉 ale proste ten argument dedictvim je podle me mimo. Maji tvoji rodice vlastni dum/byt? A jak ti jejich vlastnictvi pomohlo vyresit tvoje bydleni a zabezpeceni tve rodiny? Az jednou jejich nemovitost zdedis, myslis ze budes mit zajem se tam prestehovat? A jestli mas sourozence, myslis ze se bez problemu dohodnete (nebo tvoje deti, az jednou dostanou ten dum po tobe, a bude jim treba 60+)?
Po osamostatneni deti muzou “par let platit najem” - to je minimalne 20,30 let, nez budou dedit po rodicich… to uz se i jejich pripadne deti osamostatni a odejdou z domu, prece. Zkus si spocitat jaky te ceka vek doziti a kolik v te dobe bude tem “detem” co budou dedit 😉
@mysh_me Nepomohlo. Jak pomůže dětem, když po tobě nic nezbyde, bo budeš dávat celý život peníze někomu cizímu? Jak budeš platit nájem z důchodu? Až ti dá majitel bytu výpověď z bytu v 70 letech, co budeš dělat? Děti se nebudou starat jen o své nájmy, ale i o ten tvůj, protože to jenom z důchodu utáhnout se fakt nedá, kór v dnešní době.
@oveckaluky diky. Odpovedela jsi naprosto presne…ale mam pocit, ze v tomto pripade je to hazeni hrachu na zed😁
S tím dedictvím souhlasím. Mama i tata maji kazdy svuj dum je jim 50 let a aktualne mi je jejich dům k nicemu😁 Mam svou rodinu, dite a aktualne resim vlastni bydleni. Az budu jednou dedit, bude nas dedit 5 jeden dum. A hadat se o to kdo tam bude bydlet, kdo koho vyplati nebo zda se to proda, na to nemam nervy uz ted😁 Kazdy kolem me kdo dedil, uz se spolu nebaví, protoze se kvuli tomu pohadali. Je to smutné, ale je to tak.
Ano, jejich dům je ti k ničemu. Ale jsou zajištěni na stáří... kdyby byli taky v nájmu a v 70 o něj přišli, co by dělali? Šli by k tobě do nájmu? Neber to jako rýpání, jen pohled z druhé strany...
@oveckaluky Ano, s tím souhlasím. Určite je lepší mít na důchod svůj dům či byt, hodně jsem nad tím přemýšlela po přečtení komentářů a počkáme zda spadnou alepsoň trošku úroky a budeme případně hledat nemovitost kterou bychom koupili.
@mysh_me no tak to zdědí třeba vnoučata, ale jinak je situace stejná.
My při pořizování nemovitosti uvažovali i o tom, že až budou děti velké a zakládat rodinu a tak, je možné, že zdědí byt po našich rodičích (u tchánovců je to pravděpodobné i kdyby žili do stovky, už teď je jim přes 70 a syn se teprve narodil. Holt manžel založil rodinu až ve 40, já "už" ve 30, takže i já mám rodiče důchodce, ale je to lepší) A i kdyby pravnoucata.
Jinak my jsme tam operoval i s tím kdybychom se rozvedli (aneb můj menší byt nechat a pronajímat a pak ho mít pro děti)
A jako argument to vůbec není blbý, protože já mám ten byt jen díky dědictví po babičce, jinak bych si ho dovolit nemohla. A utahla jsem ho pak i sama s dítětem než jsem si našla manžela, ta doba mezi manželem a bývalým, jen na rodičáku, by mě sežrala - asi bych se musela zadlužit (pokud bych nevymyslela jinou možnost, což já bych radši, s nadsázkou, bydlela s dítětem ve stanu než se zadlužit za provozní náklady co nedokážu platit). No a teď jsme sice měsíčně v mínusu kvůli koupi většího bytu když se narodil syn a splácení půjčky ze stavebka a dvou sad nákladů na byt, ale až se přestěhujeme, tak buď najdeme nájemníky, nebo ještě vždycky můžeme byt prodat.
Ale! Taky uvažuju (a manžel je v tom stejný) o tom, co všechno se může podělat a kolik rezervy na to máme. Já jsem v tom maličko víc dobrodruh, ale i tak se držím dost při zemi. Prostě u nájmu i hypo i čehokoli jiného je potřeba reálně zvážit veškerá rizika která člověk dokáže předvídat a rozhodnout se na základě toho plus preferencí.
@aarriel je to všechno o komunikaci. Můj táta se se svým bráchou nebaví taky doteď, protože zdědili barák po babičce. Ale oni jsou to oba mezci zabedneni, a stredja byl moc hrdý říct že ty peníze na vyplacení potřebuje rychle (moje mamka byla proti půjčce a tak se to protahovalo) tak to radši prodal jinam a pak měl táta rakovinu a oba byli ublížení a dávali za vinu tomu druhému že už barák není v rodině. Jenže já jako pozorovatel vidím, že to fakt nebylo o baráku, ale o tom, že ta komunikace byla tragická a taky zahrály roli různé strachy (mamčina hrůza nezadluzovat se ani na jednu korunu, tatuv strach ze by strejda na barák vzal půjčku a ztratil by ho, strejdův strach že tady a teď potřeboval prachy a neměl je). Doteď když táta na to narazí, vždycky se strejdy zastávám ve stylu "můžete si za to oba dva, stacilo komunikovat líp" (jen tedy trochu mileji podané)
Jinak ono se to trochu řešilo už za života babičky a jedna možnost byla napsat to na mě. Škoda že se to neudělalo, bydlel by tam nahoře pořád ještě strejda a dole možná já, ale na druhou stranu stejně by se ti dva hádali a já bych jim to musela pískat, byly by šílené částky za opravy, neměla bych teď byt v Liberci a místo toho barák přes půl republiky a nepotkala bych možná manžela a měla rodiče hodně daleko. A třeba bych teď byla s nekym jiným, někde jinde a bylo by to všechno úplně jinak.
A tedy kdyby se to s tím dědictvím řešilo dnes kdy mám současné zkušenosti, navrhla bych rozdělení na byty a vyplacení rozdílu hodnoty
Jo a moje mamka taky zdědila dům se 2 sestrami a starají se o to, jezdí tam na chalupu a placení si rozdělily a hádají se tak maximálně o uriznuti větve jabloně a nebo (častěji) o placení nákladů stylem "tys zase nic neřekla a zaplatila to, počkej já ti dám svoji část" - "prosimte nic neplat s tím jak na tom teď jsi, já to zvládnu".
A občas si na sebe zanadavaji (viz třeba větev jabloně), ale vztahy jsou pro ně víc než peníze nebo věci.
Já to beru ještě z jiné stránky. Když jsme byli v nájmu, měli jsme podmínky, že nesmíme vymalovat tmavou barvou, pořídit si zvíře atd. Jakékoliv zvelebování bytu si člověk hodně dobře rozmyslel, protože to bylo zvelebování cizího. Známí dostali výpověď z nájmu 2 měsíce po rekonstrukci kuchyně. Peníze se jim sice vrátiliy, ale čas, práce, vybraná dovolená v práci ne. A nejhorší pro mě bylo řešení závad a poruch. Takže já jsem tým vlastní bydlení, i když teď jsou podmínky pro nové hypotéky hodně těžké
Tak se to zdedi ob generaci, no. Resp. byt po babe se proda a penize se rozdeli mezi vnoucata. Je fakt, ze se to musi delat s rozumem a spravedlive. Neco dostat "do zacatku" beru jako velkou vyhodu, ne naopak.
Milá autorko, já bych jen dodala jednu poznámku. Nejvíc zastavatelek vlastního bydlení jsou ty, které koupily byt/dům v době, kdy byly za hubičku a splácejí v řádu pár tisíců, nikoliv desetitisíců (k nim třeba přidat náklady na elektřinu, plyn, vodu a nutné opravy, které přijdou i u novostavby). A druhá poznámka: za česká mánie s vlastním bydlením vede k tomu, že hypotéku ti, co by na ni dnes nebo v zahraničí vůbec nedosáhli a žijou na krev. Já si upřímně nejsem úplně jistá, že jim děti poděkují za byt, když je za cenu, že jinak v dětství nic nezažili, nebyli u moře, nechodili po horách, na výletě si nic moc nemohli koupit, protože na to nebylo. Zážitky taky dělají život.
@drep přesně. Častý argument v této diskuzi "co po tobě zbyde, když budeš bydlet v nájmu?" Třeba kupa zažitků, které by rodina spolu jinak nezažila, kdyby jim po zaplacení hypo zbylo 20k na život? Autorka píše, že by jim při dnešních podmínkách zbyde sotva na zaplacení té hypo. To neni otázka, na kterou tady většina odpovídá. Platit z průměrného platu hypo 10 nebo nájem, tak je to jasné. Ale platit 40 nebo nájem je už úplně jiná diskuze. Kvalitně strávený čas s dětmi, společné zazitky, rodinna pohoda. To vse jim dá do zivota mnohem víc, než zdědit v 50letech barák, který rodiče ve svých nejlepších letech v potu spláceli.
@drep Tak to mas ty 2 roviny. Finanacni, zda si vubec muzu hypoteku dovolit. A druhou, treba jestli se chci vazat.
Myslim, ze tu nikdo z hypotekaru nezijeme bez zazitku. A nebo ze by tu nekdo radil hypo, s tim, at jsou zavreni doma o chlebu a vode.
Ono se opakuje treba to, jak ma clovek svobodu, neni vazany na misto.. ale uprimne, pro me jsou to argumenty z nouze.
I kdyz teda znam 2 chlapiky, co by mohli mit v poho hypoteku, ale opravdu nechteji ten z presvedceni. Cestuji po celem svete, chvili zijou tam, chvili onde..
Je pravda, ze ted uz bysme na "vlastni" byt nedosahli, a jsem rada, ze jsme to tak nejak "stihli" pred tim. Nejsem najemnik z presvedceni, ze hypo je zavazek na 30 let, a dedictvi pro potomky je kakany
Za mě jít určitě do hypo. Já žila s rodiči cely život v najmu a nějak jsem to neřešila. Jenže mamka teď zůstala sama, taťka zemřel a je to průšvih. Uplatit byt v Praze je masakr, sice ma mamka nárok na příspěvek, ale je ji nepříjemné si o něco takového zadat, ale není zbyti. Navíc si nedovedu představit si v jejím veku hledat něco mimo město - neřídí, potřebuje dojíždět k lékaři, nákupy, rodina. Sice je nás víc sourozenců, ale nikdo na tom nejsem tak abychom mamce mohli nějak výrazně pomáhat. Každý platíme svoje hypoteky. A to ma mamka jeste nájem za starých cen a dalo by se říct za hubičku. Tam kde teď bydlíme se najmy pohybují klidně za 25tis za 2kk a přes 30tis za 3kk - novostavba. Panelák tak max 5000.- méně takže žádná výhra.
Takže pro mě je základ mít vlastní bydlení. Ono ikdyby se cokoliv dřív nebo později stalo tak to beru jako spořící účet, který mužu kdykoliv “vybrat”. Z najmu se odstehuju a nemám nic v ruce. Všichni tady zmiňují děti, ze něco po nás budou mít, to ano. Ale pokud už se nebudu moci o nemovitost starat mohu ji na staří prodat a zaplatit si z toho péči, kterou mi rodina z jakéhokoliv důvodu nebude schopna dat, jen příklad 🤷🏽♀️
My koupili chatu u Prahy v podstatě za nic, predelali a nevymenila bych za nic. Bydlíme tady 9 let a Teda zahrada je pro mě vším. Holky mám celé dny venku a jsou spokojený. Platíme 8 i s energiemi, takže veškeré předělávky jsme udělali z výplat...
Já Teda jsem byla.zvykla žít na vesnici a mít zahradu, manzel taky. Vyzkoušela jsem si rok v Praze a prostě mi ten život v bytě nevyhovuje, raději jsem byla pořád v práci.
Ale každý to má jinak nastavena. Je pravda že z baráku a delsi dobu když jsou zvirata ( mame kraliky, jezirko) člověk nemůže kdykoliv odjed jako z bytu...
Ale máme fajn sousedy a když tak nám zajdou nakrmit...