Uvažuji o tom, pořídit si druhe dítě velmi brzo po prvním

@mydriasa řidičák nemám a dá se to, prostě jsem všude tahala dětičky v kočárku

Ahoj holky, tak me to ceka....mam 7,5 mesicni holcicku a v cervenci cekame dalsi...budou rok od sebe 🙂 Planovali jsme to ciste teoreticky, ja se tomu smala. Po porodu jsem to manzelovi zatrhla, ze rodit uz nikdy. Haha!!! 3,5mesice po porodu se to vyvedlo, omylem 😀 Jsem v 19.tt brisko mam bolavy z noseni kojence 😝 Nastesti nam spinka 12h v noci a pres den 2x 45min-2h. Hraje si sama pekne na brisku. Manzel pomaha a babicky vidi skoro denne na stridacku. Tak je to docela v poho zatim. Tesim se az budem mit doma dve cacorky a jezdit po vyletech. Ja moc nechtela piplplit jedno dite, to si zvykne na pozornost a pak kolem 3.,4....roku kdyz by prislo mimco tak by bylo zarlivy atd. Mam kolem sebe moc takovych pripadu. Tak jsem rada, ze se to vyresilo samo 😎

@mydriasa my jsme taky v řadovce, takže schody budou sranda... je pravda, že děti po sobě chci i kvůli práci, abych nebyla dlouho na MD...

Já bych pod 2 roky rozdílu nešla. Tomu staršímu se nemůžeš podle mě pořádně věnovat a je to ještě pořád "miminko". Mám děti po 2 letech a 3 měsících (teď tak čekám do třetice další) a to mi přijde tak tak. Ideální na pohodu je myslím rozdíl 2,5 let, ale záleží na dítěti. taky bych se bála otěhotnět, dokud kojím a nevzpamatuju se z toho, já teda strašně hubla a myslím, že jsem fakt byla vysátá od živin.

@mydriasa Nejsem sama, kdo si to myslí. Moje kolegyně v práci má děti 19měsíců po sobě a také si to nemůže vynachválit. Třetě si nechala též později 🙂 - na vymazlení 😉. Já měla jedno dítě ranní ptáče - to mladší a druhý spal do půl deváté. Ráno od šesti jsme s Elou uvařily, když se vzbudil Ládík, tak se nasnídal, podíval se tehdy na kouzelnou školku a šli jsme ven (Ela se prospala v kočárku), kolem jedenácté jsme se vraceli, Ládín se najedl a šel spát a Ela se budila 🙂. Byla extrémně hodná a my tehdy bydleli v 1+1, takže jsme během těch dvou hodin, co Ládín spal stihly poklidit i si hrát 🙂. Když se Ládín vzbudil, tak jsme zase šupali ven - Ela odpolední spánek 🙂. Pak se nám vracel domů tatínek, tak jsme trávili čas buď na zahradě nebo šel taťka s Ládíkem budovat naše nové sídlo a já měla čas na Elu. Večer Eliška usínala kolem osmé, Ládík to táhl s námi do cca půl desáté 🙂. Když jsme šli nakoupit, tak pokud byli v sourozeneckém, tak pohoda, ale brzy se mi tam Ela nevešla, takže jsem brala obyč. kočár a Ládík cestou tam ťapal a zpátky jsem ho buď nesla v krosně nebo seděl na kočárku, kde mi většinou usnul (vycházeli jsme kolem deváté a vraceli se ve 12 😀 ). Ještě mě napadá, že jsem na Elišku měla ohrádku - ne proto, aby někam nelezla, ale když jsem potřebovala něco dělat, tak aby na ní Ládík nemohl - měl neustálou potřebu jí ošetřovat a opatrovat a byl dost divoký, bála jsem se aby jí neublížil a do postýlky vlezl 🙂.

@smardik Já řidičák měla, ale neměla jsem k dispozici auto 😀. Bydlíme 3km od civilizace, takže to byl dost často očistec - nákupy - bojovka, k doktorce na očkování závějemi metr vysokými apod. 😀 Ale také se to dalo, i když si dnes říkám, jak jsem to vůbec mohla zvládnout - to bylo určitě to mládí 😀

Je to o povaze dětí i maminky...
Jedna kamarádka si chválí - má děti po roce, že to má všechno při "jedněch plenkách", druhá má holky po více než roce a hrůza - druhorozená hodně náročné miminko, později pořád řev, když byly spolu, braly si hračky, nehrály si spolu - trochu více si rozumět začaly až mladší nastoupila do školy...
Takže indi-vindi.

@andelka
Mně teda starší nastoupí od září do školy a mladší do školky, takže spolu ve školce nabudou, ale když jsem je tam viděla na různých akcích, tak starší pořád mladší hlídala, vše vysvětlovala, pořád byla s ní a mladší si s jinýma ani moc hrát nechtěla, takže jsem i na jednu stránku ráda, že se tam nepotkají, ať si zvyká na jiné (u nás ve školce totiž dávají sourozence dohromady). Já jsem s nima hodně často sama, takže u nás to ani nijak nejde, musím je brát všude obě, ale jsou rády, zatím jim to nevadí, starší teprve teď začíná sem tam chodit na chvíli za kamarádkama, samozřejmě mladší hned křičí, že chce jít taky, tak ji aspoň zavedeme a pak zase vyzvedneme...

@alik26 u nás jsou děti rozdělené, takže malej bude v maloškách, a starší v předškolácích.

@mydriasa Mám kluky po sobě rok a 3/4. No nebudu ti nic malovat na růžovo, je to mazec. Nejvíc jsem bojovala s tím, že starší v tu dobu potřeboval hromadu času pro sebe (odplenkování, začal se zajímat o hromadu věcí) a já ho prostě neměla (mladší má zdravotní problémy a prvních 9 měsíců bylo tímto naprosto zabitých). Taky i proto začal starší žárlit, mladšímu ubližuje...naštěstí krev zatím netekla a sádra taky nebyla potřeba. 🙂 Když jsme byli na psychotestech, tak u mě vylezlo, že jsem psychicky labilní...no, když jsem přežila toto, tak to přežije každý! 😉 Každopádně už teď je znát, že se k sobě víc mají... 😀 Jo ale sbalit je a jet s oběma sama třeba k doktorce, tak to je sci-fi, vždycky někoho ukecám, ať jde se mnou, páč to bych opravdu nedala.

Ja bych do toho nesla, protozevim, jake ditko mam doma. Do 8 mesivu spala celou joc, pak zacaly zuby, vydoke horecky co 14 dnu, probdele a proplakane noci, zabaly....trva to do ted a to ma 20 mes.V noci se budi...nekdy jednou jindy 7x, prumer 5x, od pulnoci musim spat s ni, protoze bych se nevyspala vubec.pres den je zlata, ale predstava, ze v noci kojim co dve hodiny miminko, nedejboze mam uplakanka....Byla bych na vasem miste realista a nemalovala si to idylicky.Ja mam s brachou rozdil 2,5 roku a taky si rozumime a hrali jsme si spolu.Kamaradka ma kluky 1,5 roku od sebe a rvou se jako psi, na materske vylozene trpela, kazdy mel jiny rytmus, starsi v kocarku nezaspal, takze ven mohli jit az kolem pate odpo.Bylo toho vic.....Je to proste individualni zalezitost a rozhodne neplati, ze deti blizko sebe spolu maji skvely vztah a vsechno je v pohode 😉

@mydriasa záleží na tom jaké je první dítě.. ovšem to se až tak nedá odhadnout když je dítě takhle malé... někdy děti udělají totální otočku a ze vzteklouna a závislíka je dítě o mnoho klidnější, ale bohužel i opačně 😉

já mám děti po 2 letech, první rok byl mazec 🤐 😝 😅 😅
ale je to o tom jaké jsou ty TVOJE děti a jaké TY máš zázemí (pomoc od manžela, babiček, prostory v bytě, zahradu, zdraví atd.) a také o tom jestli jsou děti zdravé - mě dala dost zabrat laktozová intolerance a cvičení rehábky například a růst zubů u staršího byl horor (šest zubů mu řezali na pohotovosti)...
ale přežít se dá vše 😉 😎 😅

jinak lidi ti budou říkat jak budou k sobě mít sourozenci blízko... není to ale nutně pravidlem 😉 naši se do 2 let mladší řezali hlava nehlava... od 4 let jsou kámoši ale zas na sobě nijak extra nevisí a až poslední půlrok vídám pusy nebo se jdou utěšit když se jednomu něco stane (a ani to není vždy)...
a já mám třeba ségru 2 roky ode mě, v dětství nerozlučné, do 25 taky a pak šlus a je po vztahu najednou 😒

prostě pokud do toho půjdeš z důvodu "budou si věkově blízko" nebo "vyhrajou si určitě"... tak bacha, já ty lidi co mi tohle bulíkovali pak někdy skoro proklínala 😉 😀
mělo by to být o tom, že to chceš ty i manžel.. protože člověk neví jaké dítě se mu narodí... a jak na sebe budou děti reagovat mezi sebou...
jo, taky bacha na úvahu "rozněžňuje se nad miminky, tak bude rád/a, že má miminko doma"... chá! náš nad kočárky skoro slzel!... a pak přišlo miminko domů a to byl obrat 😀

máme rozdíl 17m a úplně v pohodě 🙂 a to nela - první dítě je EXTRA ŽIVÁ, vyžadující pozornost. i přesto mám doma uklizeno, uvařeno, pracuji jako osvč, chodím cvičit a ted možná vezmu i další brigádu.. takže za mě JOOOO, dokonce uvažujeme o třetím takto po sobě 🙂

mám děti rok a půl od sebe, je to dost často masakr, co ti mám povídat, ale už si spolu hrají, tak je to docela fajn... ale uprimne, pokud mas jedno dite, tak ti prijde,že je to masakr sám o sobě, až budeš mít dvě, tak pochopíš jaké bylo leháro mít jedno dítě

@mydriasa My máme děti od sebe 22 měsíců. Plánovali jsme ale větší věkový rozdíl a i když už to samozřejmě dávno beru, tak jak to je, pořád si myslím, že ty 2,5 roku, minimálně, jsou lepší 😉 .
Jako TEĎ, už je to zajeté, ale první měsíce u nás byly docela mazec.....Takže zpětně je mi trošičku líto, že jsem si druhé miminko nevychutnala plnými doušky. Dceři nebyly ani dva roky, když se syn narodil a to je prostě takový nešikovný věk, kdy už byla zvyklá, že si spolu stále hrajeme, chodíme ven, jsme všude pořád spolu a najednou tam bylo miminko a nárokovalo si spoustu času. V tomto věku ale dítě ještě plně nechápe vše, takže je složitější vysvětlování.
U nás to ještě bylo o to těžší, že malý byl nespavé miminko, hodně ublinkával a v 6 týdnech se přidusil krví z nosánku.
Pokud by se nám děti narodily v opačném pořadí - dcera jakožto první oproti tomu spala po narození celé noci i dny, žádné blinkání ani nic jiného - možná, bych měla celkový pocit jiný 🙂.

Jako ty výhody, ten malý věkový rozdíl, určitě má. Já tedy nemyslím, že si naše děti spolu někdy extra vyhrajou, máme naprosto typickou holčičku a typického kluka. Adrianka si moc ráda hraje sama, strojí si panenky, staví kostky, prohlíží knížky, kreslí a hraje s koníčkama. Fanoušek nevydrží u ničeho, jen lítá jako střela, šplhá kam nemá a rozbíjí co se dá 🙂. Možná venku se za chvilku sladí, Adris jezdí na kole a Fanoušek začíná zkoušet odrážedlo, ale venku mají spoustu kamarádů i tak.......Je ale fajn, že se mi rodičák ročně vlastně překryl, takže budu doma kratší dobu. nevidím totiž moc výhod na tom, být 3 roky doma, pak jít na rok do práce a znovu se vrátit na 3 roky 🙂 ale to má také každá maminka jinak, znám ty, co chtějí, aby jim to co nejvíce navazovalo.
No a pak, že s dětmi budeme moct podnikat stejné věci, lyže, výlety na kolech......I budoucí příprava a úkoly do školy, pro mě bude snažší, když jsou chvilku od sebe 🙂

K tomu dennímu režimu, jak jsi se ptala. První měsíce u nás nic takového, jako denní režim neexistovalo 🙂. Kojila jsem malého, on se vyblinkal, tak znovu.....mezitím jsem se snažila věnovat dceři, ve chvílích které zbývaly domácnosti.
Teď už je to o hodně klidnější, dodělávám si dálkově školu a stavíme domeček, takže starost o děti není 24 h denně. Mě se nejvíce ulevilo, když malý přestal ublinkávat a mohli jsme se lépe zapojovat do všeho, kdy už se prostě přestalo točit úplně vše okolo krmení, a to bylo tak po tom půl roce.

@mydriasa Ahojky,
já mám děti 13 měsíců od sebe. A kdybych se měla znovu rozhodovat tak bych do toho šla zas. Ze začátku pro mě bylo asi nejtěžší si po příchodu z porodnice vytvořit nějaký systém. Ale pak už to bylo OK. Po určité době mi i starší začal pomáhat s "mimi" nosil mi plínky, vyhazoval špinavé do koše, podával ségře hračky. Pro začátek jsem si pořídila v bazaru dvojkočárek a v pohodě jsem dopravila děti kam bylo potřeba. Krmení bylo taky OK, bohužel jsem nekojila. Malá je na UM, ale o to to možná bylo pro mě snažší. Teď je malé rok, klukovi 2 a jsou jak dvojčata, starší pomáhá mladší. Společně si hrají a blbnou. Někdy je to teda na palici, ale jindy jsou to zlatíčka. Zvládáme i společné nákupy, návštěvy doktora. Děti se kupodivu navzájem nebudí-když některý z nich v noci pláče nebo kňourá. Je teda fakt že mi s dětmi pomáhá manžel po příchodu z práce. Babičky u nás nefungují.

@mydriasa Tak já mám děti od sebe rok a 5 měsíců. Aktuálně má miminko 3 měsíce. Kdybych se rozhodovala znova - NIKDY VICE. Ale dost záleží na jiných nepředvídatelných věcech - např. ta starší je od porodu vždycky týden zdravá, 2 týdny nemocná.... a furt dokola, do toho občas něco od ní chytne i novorozenec - takže si asi dovedeš představit, jaké to je už 3 měsíce nespat (vstávat na střídačku k nemocné a ke kojenci na kojení - z noci vlastně nemáš vyloženě nic) + asi chápeš, jak to vypadá přes den, kdy pořád někdo kňučí a ty lítáš od jednoho k druhému a vyčerpáním buď zvracíš nebo omdléváš 🙂 Je to pak dost komplikované s návštěvami lékařů a pohotovostí - pokud nemáš pro druhé dítě hlídání tak jako já (babičky pracující / daleko, a manžel do večera v práci a pak ještě pracuje z domu). Suma sumárum doporučuju bydlet v nízkém podlaží, aby tě to nenutilo skákat z okna 🙂 Ale má to jednu výhodu, že zhubneš, mám 44kg a to takhle jedu teprv 3 měsíce 🙂
Ale může se stát, že děti budeš mít zdravé, pak to možná není problém... těžko říct, dlouhodoběji jsem nezažila 🙂

@mydriasa Jo a jinak během doby, kdy kojím malého, si dcerka zpravidla vyvede něco, s čím pak musím na pohotovosti a rentgneny, nebo něco, s čím musíme do opravny (shozená televize, křaplý počítač) atd - taky lahůdka, ony ty malé děti moc ještě neumějí poslouchat, zato umějí všude vylézt 🙂

A taky jedna věc, která je trochu opomíjená - takhle brzo po sobě 2 těhu, to je masakr záhul pro tělo. Já např. za ty 3 měsíc od druhého porodu měla už 3x antibiotika, střevní chřipku a akutní zánět žaludku. A jako nemocné se ti o dvě (taky třeba nemocné) skorodvojčata nebude starat úplně nejlíp.

Zkrátka, zvaž, co se všechno může stát, a jestli to pak zvládneš - jestli ti někdo třeba pomůže (?)

Ahoj, já teprve čekám druhé dítě a rozdíl bude přesně dva roky. Všichni mě pořád strašili, jak je to brzy a jak to bude náročné. Já si teď naopak říkám, že jsem do toho měla jít mnohem dřív, klidně s ročním rozdílem. Sice je to víc práce, ale zase ještě z toho starší dítko nemá takový rozum, aby žárlilo. Dcera je teď přesně v tom období, kdy nevydrží být chvilku sama, neustále vyžaduje pozornost a žárlí, když nemá maminku jen pro sebe, takže neustále myslím na to, jak to bude zvládat a hlavně jak to bude nést psychicky já 🙂 Navíc je to období velkých změn, naučit na nočník, odnaučit dudlík, spát ve vlastním pokoji.... Takže za mě, jestli se ti do toho chce určitě do toho jdi 😀

manzel ma segru starsi o 12 mesicu. Maji se moc radi. Jsou pritom kady jine povahy, ale vzdy drzi pri sobe, i kdyz jsou od sebe 300km daleko. Je to i o vychove. Tchyne rikala, ze to je horsi, jak mit dvojcata. Ja do toho taky pujdu, ale me tlaci vek, tak proto

Ahoj, já jsem taky chtěla děti brzy po sobě. Máme ročního kloučka a za dva měsíce se nám narodí druhý 🙂 Takže zatím ti jen můžu říct, že těhotenství je docela náročné. Teď jsem v 8. měsíci, břicho už překáží, všechno mě vyčerpává. Syn už je pěkně těžký a občas ho prostě zvednout a poponést musím. Po procházce s kočárem jsem vyřízená. A samozřejmě si nemůžu jen tak lehnout kdykoli se mi chce nebo bych potřebovala, protože o dítě se postarat prostě musím. Jak to bude, až se druhé narodí, si raději ani nepředstavuju 😅 . Ale zatím toho ani trochu nelituju a těším se, že děti budou parťáci a budou k sobě mít blízko. Já mám o 13 měsíců mladšího bráchu a vždycky jsme byli jako dvojčata, všechno jsme dělali společně a byli jsme nerozlučná dvojka 🙂

Řidičák není podmínkou. My máme dvě brzy po sobě a rádi bychom ještě nějaké vyprodukovali, někteří mi naznačují, že mezi druhým a třetím musí být řidičák hotov, ale popravdě: s čerstvým řidičákem a malýma dětičkama budu těžko trénovat jízdu po pražských křižovatkách, to by byla sebevražda, času nazbyt bude maximálně na jedno Prostřeno denně. 😀 A není mi 20, abych na třetí dítko mohla čekat pár let, než se rozjezdím. Navíc pražská MHD (a i v jiných městech) je opravdu v pohodě, nízkopodlažáků jen přibývá a kolikrát je to i rychlejší než narvat děti do auta, tišit jejich řev a ještě hledat parkování. Na řidičák bude času dost, až doplodíme. 😀

Jinak moje motivace mít děti brzy po sobě byl především můj věk (31) v kombinaci s přáním mít vělkou rodinu (v takovém případě se nedá vyčkávat roky) a stále přítomnou energií a euforií z rození a piplání miminek. 🙂 A relativní nenáročností prvního syna, která přetrvává od jeho 3 měsíců po současnost (rok a půl).

@mydriasa taky jsme měli stejnou touhu, začali jsme se snažit o druhé, když dceři byl přesně rok, zadařilo se hned a to ještě nadvakrát 😀 a zvládnout se to dá a jinak bych to ani nechtěla, člověk z toho v podstatě nevypadne a péče o druhé už je hračka, už všechno víš..a jak si spolu vyhrají, ani nemusím psát..je to podle mě to nej, mít děti blízko od sebe.. 😉