Jak odmítnout nechtěné přátelství od sousedky?
Ahoj,
velice těžko se mi hledal název diskuze a i tak podle mě není vystihující, tak se omlouvám. Předem děkuji za každé přečtení, názor a klidně i za konstruktivní kritiku.
Máme v sousedství starý dům a někdy v květnu jsem si všimla, že ho obývá nějaká rodina z Ukrajiny. Co se týče konfliktu na jejich území, jednoznačně stojím na straně Ukrajinců, takže jsem s tím v žádném případě neměla žádný problém, chodím s dcerou 2,5r na procházky kolem domu kde jsou v pronájmu a vždy jsem se s paní slušně pozdravila a občas i prohodila pár zdvořilostních vět (diskuze byla ale vždy otevřena z její iniciativy). Paní docela obstojně mluví česky, dcera skoro vůbec. Nedávno se v okolí jejich domu začala vyskytovat malá koťátka a dcera jako milovník zvířat se tam samozřejme při každé procházce zastaví a kouká, jestli nějaké kotě nezahlédne. Pak vždy pokračujeme v procházce.
Dnes se ale stalo, že jsme si s dcerou vyrazily na procházku, fakt jsme si to obě užívaly a po cestě jsme narazily na tuto sousedku, vedla holčičku ze školky. Zapředla s námi rozhovor a ihned ho stočila ke kočičkám, k tomu že mají na zahradě houpačku, ať si jde moje dcera pohrát k nim na zahradu - jejich část rodiny totiž nedávno odjela zpět na Ukrajinu a děvče i maminka se doma očividně celkem nudí. Moje dcera samozřejmě okamžitě nadšeně zareagovala na nabídku vidět koťata a už se hrnula jejich směrem. V tu chvíli mi to přišlo neškodné, řekla jsem si že uděláme “dobrý skutek” a chvilku se s nimi pobavíme, když jsou teď často samy. Manžel zde v ČR pracuje několik let, ale asi se jim vrací domů pozdě večer.
Během cesty k nim se mi paní představila, podala mi ruku a když jsme došly na zahradu, začala mi nabízet kávu, kapučíno, byla neodbytná a tak jsem nakonec přijala nabídku čaje. Holčičky mezi tím hledaly ta koťátka a sousedka se vynořila ze dveří s čajem a spoustou sladkostí, pečeným koláčem, zkrátka plným tácem, jako bych přišla na regulerní návštěvu. Já tohle moc nemusím, protože mi není příjemné jíst a pít u lidĺ, které neznám a nevím, jak žijí doma (zda jsou čistotní a podobně). Nechtěla jsem ale urazit a moje dcera se samozřejmě vrhla na všechny ty sladkosti, které jí já doma běžně k dispozici nedávám.
Paní očividně chybí nějaká kamarádka, okamžitě mě začala zahrnovat informacemi o nich a jejich široké rodině, měla potřebu mi ukazovat miliony fotek a videí v mobilu, říkala mi i detaily o jejich rodinné situaci - kdy se jak pohádala s tchýní, sestrou manžela, prostě detaily a pikantnosti, které vážně nepovídáte někomu, koho znáte 20 minut. Bohužel povahově ta paní není můj šálek kávy a po chvíli jsem se tam začala cítit opravdu nekomfortně. Mezi řečí mi stihla říct, že manžel nadává na ty kočky, že jim lezou domů a že malá má od nich hlísty (???), to mi teda také moc v celkovém dojmu nepřidalo 😳😁. Už jsem se tam opravdu necítila dobře, pořád mi nutila další a další jídlo a byla přiliš familierní. Řekla jsem, že můj manžel už bude doma z práce a že už půjdeme domů za ním.
Holkám to kvůli jazykové bariéry na začátku chvilku vázlo, pak ale objevily společnou zábavu ve starém kotci po slepicích 🙃😫😀 a dceru jsem pak bohužel od této aktivity nemohla odtrhnout a dostat ji domů.
Slušně jsem za vše poděkovala a sousedka, jelikož je na jejich zahradě spousta stromů s jablky a nestíhají je upotřebit, vzala tašku a pár jablek nám nabalila do igelitové tašky. Snažila jsem se odmítnout, ale nedala se odbýt. Pak začala mojí dceři říkat, že příště si půjdou hrát k nim dovnitř, že tam mají spoustu hraček a že jí nějakou hračku dá. To už se mi fakt nelíbilo a vrcholem pro mě bylo, když nás šly kousek odprovodit a ona řekla své dceři, aby dala mojí holčičce pusinku na rozloučenou. Moje malá v šoku stála a já nestihla ani zareagovat a holčička jí pusu opravdu dala, na ústa. U dětí mých kamarádek mi to nevadí, když jsou zdravé. Ale tady mi to přišlo už za hranou a nebylo mi to příjemné, dcera je zatím malá a sama nesouhlas zatím vyjadřuje těžko, teď spíš stála jak sloup. Navíc vím, že ta holčička byla ještě nedávno nemocná.
Přišla jsem domů, vše vyprávěla manželovi a když jsem pak otevřela tašku s jablky, našla jsem tam tabulku čokolády. Bohužel to u mě spustilo opravdu velmi nepříjemný pocit, že na mě ta paní velmi, velmi nepřiměřeně tlačí ze všech stran.
K jádru toho, co teď řeším - já jsem člověk, co se v druhých většinou snaží hledat to dobré - takže mě samozřejmě hned napadlo, že se cítí osamoceně a snaží se tady najít kamarádku. Ale já už nyní vím, že to není možné - já si s ní opravdu nejak víc povídat nemohu, vysála ze mě energii a necítila jsem se tam dobře. Zároveň mi vadí chování její holčičky, která se k těm jejich koťatům chová vyloženě jako tyran, prostě bych si nepřála, aby se nějak intenzivně stýkaly. V domácnosti se , jak jsem zjistila, kouří, celkově je jejich život a výchova jiná, než u nás doma.
A teď nevím, jak “z toho ven”. Ulice na které bydlí, je jediná klidná cesta bez aut, chodíme tam v podstatě denně a já už teď vidím, že kdykoliv na sebe zase narazíme, bude sousedka dceru lákat na hračky, na kočičky a dcera je ještě malá, těžko se mi bude vysvětlovat že jsme jen na procházce a že se nezastavíme. Zároveň mám z toho už teď sužující pocit, že to budu muset pokaždé řešit, vysvětlovat a hledat “výmluvy”, proč se nezastavíme. Mám chuť tu čokoládu zanést zpátky, popravdě říct že děkujeme, ale že to dcera zatím nejí a dát jí nějak citlivě najevo, že si mě a dceru takto jako kamarádku koupit nemůže.
Já jsem v tomhle posera, asertivní jednání si musím vždy předem připravit, protože v dané situaci většinou zareagovat nedokážu a až když přijdu domů a situaci si rekapituluji, napadá mě až zpětně, co jsem mohla říct a jak zareagovat.
Upřímně nyní lituju, že jsem to hned nezarazila a nepokračovala s dcerou v procházce, ale teď už to nezměním a musím vymyslet, jak z celé situace vybruslit, aniž bych je nějak urazila nebo musela být nějak “ostrá”. To mi totiž upřímně nejde. Vypadá to také, že zde budou bydlet minimálně další půlrok a zvažují koupi chatky naproti jejich pronajatého domu. Já jsem na rodičovské a čekám druhé miminko, na jejich ulici se tedy budu procházet s kočárkem ještě velmi často 🙈.
Napadá vás někoho, jak z toho nějak kulantně vybruslit? Jak dát nenásilně najevo, že můžeme prohodit pár slov ale kamarádky co se navštěvují zkrátka nebudeme? Takto narovinu to totiž asi vyslovit nedokážu, nejde mi to přes pusu. Navíc to je o to těžší, když na to jde sousedka přes malé dítě, kterému se to ještě nedá dobře vysvětlit.
Předem děkuji za přečtení a za názory, ani jsem do textu nestačila napsat úplně vše a i tak je to děsně dlouhé! 🥱
@budouci_maminka díky za názor! 🙂 Dceři je něco přes 2,5 roku, zkusím jí to vysvětlit. Je pravda, že mě občas překvapí co všechno je schopná pochopit. Ale tady budou asi koťata silnější “kalibr” 😃
@luciebol oj to je blbej vek. Presne uz v dobe sebeuvedomovani a chuti prosadit svuj nazor ale casto problem s pochopenim pri vysvetlovani...
Hlavne ty ji reknes ze tam chodit nebudete ze se ti tam nelibilo a ona pak tak odpovi sousedce na jeji lakani - nemuzem maminka zakazala 😃
No..budu drzet palce. Treba to tak horky nakonec nebude
Já si taky myslím, že oni takový pohostinni jsou. My máme jednu rodinu v pronájmu a kdykoliv spolu přijdeme do kontaktu, tak si dcera minimálně odnese aspoň balónek.
Přijde mi, že jsou rádi, že si tady s někým popovidaji, že jsou vděční úplně za vše. Ti naši mi i řeknou, jak je to u nich doma, pokud mají zprávy, ale taky mají určité hranice, že dál už mluvit nechtějí. Já se většinou neptam a spíš poslouchám. Taky mi přijde, že kolikrát zkouší, jací jsme my, zkouší, jakou tady mají pozici, jak je bereme. Je to celkově složité. Já jsem taky asertivní a empaticka a taky se mi špatně odmítá a je mi jich spíš líto.
Asi bych paní řekla, že se takhle rychle neseznamujete, že potřebujete čas a za tím si stála. Normálně dál bych ulicí chodila, občas si popovidala, ale na návštěvu už ne.
A u dcery to bude horší, je to špatný věk, ale to se časem vstřebá. A budete mít miminko a to bude určovat zase svoje limitující hranice pro vás a už třeba nebude tolik prostoru na povídání. Pak se třeba můžete vymluvit na kojení, přebalování, režim, apod 😉držím pěsti. Oni to mají těžké, ale vy máte nějakou svoji představu.
@luciebol vim, jak se citis. toto by mi taky nedelalo dobre. pokud chces byt radikalni, rekni, ze jste od nich chytliy ty hlisty 🤣🤭🙈 ne, sranda. kdyz uz bych se rozhodla pro uprimnost, asi bych naosala dopis a spolu s cokoladou ho hodila do schranky. 🙈 ale jinak bych se asi vymlouvala...🤦🏼♀️ my dnes na nsvstevu nemuzem, jdeme jeste na nakup, my dnes nenuzem, mala ma rymu a nechcem vas nakazit, minule se nam spustila alergie na kocky, atp. kdyz by se na me nalepila, tak osobni veci bych presla bez komentare, nebo pripadnym hm, naopak bych se ptala a rozvadela tenata, ktera mi vyhovuji. veci, ktere mi vadi, bych resila na miste. nezlobte se, ale mala ma plno hracek, jen tak je nedostava, tohle mala jeste neji, nechod si tam hrat, je to tam spinave, mohka bys mit nejakou nemoc... proste tomu davat pro me zvladnutelne hranice. drzim palce. 👍 rozumim tomu, ze jsou pohostinni, velmi vdecni za kazdy kontakt a v tezke situaci a muzou to i prehanet. ale nemusis si nechat libit, co nechces.
podívej,
úplně odhlídni od toho, o jakou jde národnost
a soustřeď se na podstatu
mimo jiné ses dozvěděla, že kočky, koťata mají červy a že tyhle parazity její dítě mělo, případně má
první věc, zeptala bych se své pediatry, co a jak dál (myslím tím ochranu zdraví, třeba nic, nevím, ale tady bych já zpozorněla a chtěla mít svou jistotu)
a další věc, pohostinnost, která ti není příjemná, není pohostinnost, ale otravná věc, a podle toho se na to dívej a prostě utni kontakt na nejúspornější režim ve stylu pozdravíme a jdeme dál
a tvou dcerou dle vašich zvyklostí promluv, nevím, jakým stylem fungujete, já bych u našeho asi použila že nechci aby byl od kočiček nemocný, proto tam chodit nebudeme.
blbý je, že jsou to sousedé, takže výhled, že se nepotkáte asi moc není, takže to nebude příjemný, ale musíš si uvědomit, že jsi to ty, kdo chrání vás (myšleno tebe a děti) od všeho zlého (nemoci, nekomfortní pocity, přehnaná pohostinnost, familiérnost, prostě všechno, co ti nedělá dobře)
Vybruslis z toho tak,ze je seznamis i jinymi spusedy z okoli s detmi,abyste nebyly jedine s kym se bavi,az se dite narodi na tohle nebude cas nebo naopak uvitas,ze ti zabavi starsi,az bude snih nebudou na vas cihat z okna,takze to chce klid.Cokoladu bych nevracela to je urazi,jsou to jine natury,ale dala bych jim za ni neco jineho pro dite treba kinder cokoladky a za jablka upekla nejakou nasi buchtu.
Nic se neji tak horke hak to vypada...
PS:dcera ma ve tride jednoho z nich,o 2 roky starsino hlavu vyssiho a jeste mi ji pusinkuje a objima,takze sranda,ale on se ji libi,ze je velky a ma svaly a ona se libi jemu,chodi spolu i na obedy,oba nemaji druzinu,on ji i dava darecky sem tam neco sladkeho a tak,on mluvi cesko anglicky,dcera mu jedina ze tridy rozumi,kdyz spusti v anglictine,zatim ho zakazaneho nema,ale opravdu nekdy jsem si rikala,ze uz by mohl brzdit,tak aspon je ucitelka rozesadila dal od sebe,aby po sobe nepokukovali a soustredili se na vyuku a trochu se to uklidnilo...takze cajk.
Mám velmi společenského syna, tak se na to podívám trošku z jiného úhlu - tvá dcera má 2,5 roku, její je asi podobného věku. S jakými dalšími dětmi se stýkáte? Chodíš denně na procházku kolem jejich domu a jsi pořád jenom ty a dcera. Navíc tam za chvíli ještě bude malé miminko. Dcera musí být jak u vytržení, že má konečně někoho jejího věku. Syn ve 22 měsících nastoupil do dětské skupiny - covid, zima, vše zavřeno, jen školky otevřené. A dětem kolem už začalo být až nepříjemné, jak je obtěžuje (zvláště těm na prahu puberty 🙂 ). Takže ona na to možná jde přes dceru, ale já tady ponejvíce vidím, že právě tvá dcera začne být velmi rychle onen iniciátor - a fakt jí nejde o to vidět tuto holčičku, jí jde nejspíše o to vidět jakoukoli holčičku či kluka přibližně jejího věku.
Z toho, že tam kolem chodíš sama, nejíš ani takto někde moc "cizí" jídlo a podobně, usuzuji, že jsi introvert - a tak je ti podobné jednání opravdu nepříjemné. Pokud ale tvá holčička není introvert, opravdu nutně potřebuje společnost - kohokoli. A mimochodem - ta její holčička na tom bude velmi podobně. Proto se jí snaží nějaké ty parťačky najít.
A to povídání, tam jsou prostě kulturní rozdíly a i v ČR jsou extroverti, kteří tě klidně zahrnou hromadou informací 🙂.
Pokud mají zahradu plnou koťat, tak řešením je jí nabídnout pomoc - odčervení případně i kastraci koček - jsou spolky, které jsou schopné toto zajistit i na jejich náklady, pokud na to majitel nemá peníze.
Držím palečky v hledání vhodné parťačky pro dceru, nicméně pokud jsi někde na vesnici, kde jich moc není, tak možná nezbyde než akceptovat někoho méně vhodného než nikoho (výhledově tam třeba může dcera chodit i sama a ty recipročně zvát její dceru bez maminky).
@luciebol Taky mi dlouho trvá, než si někoho "pustím k tělu" a tyhle přátelské typy, co tě během pěti minut přijmou do rodiny, mě celkem děsí 😂 Ale beru to jako prostor k osobnímu růstu a možnost vystoupit z komfortní zóny. Chápu obavu z nemocí, potulná, neodčervená, neočkovaná koťata a kočky bych se pokusila zatrhnout (žijeme na vesnici, kolem se to kočkama hemží, ale máme výhodu, že máme kočku doma, tak si to dítě nechá vymluvit), hraní v slepičárně by mi taky nebylo úplně po chuti (jo, jsem cimprlich). Ale kontakt bych holčičkám neomezovala, spíš bych mamince vysvětlila, kde jsou moje hranice a směřovala hru spíš na zahradu, na hřiště, apod. Že je maminka přátelská, může být povahou, národností, osamělostí i snahou ukázat, že jsou vděční, že mohou žít s námi, v zemi, kde se neválčí. Nemusí z vás být kamarádky, ne s každým si člověk lidsky sedne. Ale nevyhýbala bych se jí a nevymlouvala se. Až vás příště pozve, sedni si s ní k tomu kafi a narovinu jí řekni, že nejsi zvyklá se takhle navštěvovat a hned se sbližovat. Že ji ráda poznáš, ale že potřebuješ čas a prostor. Myslím, že i když to třeba úplně nepochopí, bude se to snažit respektovat. A pokud máš nějaké další kamarádky, zkus je seznámit, třeba si budou rozumět a maminka se nebude cítit odstrčená a osamělá. 🍀
Ukrajinci takový jsou,mě stačí uklízečka u nás v práci,pořád nám něco dává,sladkosti,jabka ze zahrady,vláčí tašky do práce,aby to mohla všem rozdávat. Na oplátku nedostává nic,protože nevím co bych ji měla dát😃 Chápu že zakladatelko, těžko si ji vyhnes když bydlíte tak blízko,snažila bych se to nějak omezit. Chodit kolem domu když není doma,nebo s ní jen sem tam prohodit pár slov,občas se chvilku zdržet na zahradě,vymluvit se na,že nemáš čas. Možná nějakou menší lez,třeba že má dcera alergii na kočky.. Na druhou stranu je fajn mít v okolí děti,dcera si má s kým pohrát,to je taky výhoda. Pokud by to bylo jen trochu přijatelné domluvit se s paní na nějaký konkretni den,kdy si děti pohraji,aby pochopila,že to nebude deně,ale třeba jednou za týden za dva.
Moc vám všem děkuji za názory a za podporu 😊. Moje dcera sice zatím do školky/skupiny nechodí, ale chodíme na cvičení rodičů s dětmi, mám dost kamarádek s dětmi a docela často se navštěvujeme a bydlíme v dvojdomku s rodinou, která má stejně starou holčicku. Introvert nejsem, to spíše naopak, ale u toho jídla a pití mám blok, že konzumuji s “klidem” když vím, v jakých hygienických podmínkách se občerstvení chystalo. Ta paní mi vyprávěla, že už se seznámila v okolí s více lidmi, jediná naštěstí asi nejsem. Kontakt omezím na minimum, návštěvy utnu a s vrácením čokolády to ještě promyslím ☺️
@luciebol po mych zkusenistech kdyz jsem kdysi davni byla na ukrajine jsou ti lide proste takhle srdecni a stedri bezne. Pro nas nezvyk pro ne bezna vec a automatika. U nich nas div nasilim netahali k nim domu ze prece nevudem spat venku, kazdeho hosti... Rozhodne jim nic nevracej! Urazili by se. Max treba upec buchtu nebo jim dej neco od vas. Nebo nic, pokud v kontaktu nechces pokračovat. A nevim ja bych asi obavy o hygienu a zdravi nemela, jsou to stejni lidi jako my. Pravda oni jsou mozna trochu drsnejsi a odolnejsi, ale to ja taky😉
Co já bych dala za to, mít takovou sousedku. 🙈 Jsem tu sama jak kůl v plotě. 🙈
Ale chápu, že každej není takovej extrovert jako já. :-,D
@luciebol Chapu te, ja sem rada jen mezi "svyma" lidma a ani s tema se nepotrebuju vidat nijak casto...a cim sem starsi, tim je to se mnou horsi.
Z pani bych mela stejny osypky, ikdyz oni takovy proste sou, nemysli to spatne, ani si te nejspis nesnazi privazat, maji to v povaze 🙂
Nic bych nevracela, misto toho bud upekla nejakou tu buchtu, nebo nic...Mohla by si nechat vysvetlit, ze si vazis, jak pohostinna a pratelska byla, ale ze si jina povaha a na takovehle kamaradeni proste nejsi, atd atd atd...Me osobne by vic otravovalo zivot, muset se schovavat v jinych ulicich, nebo vymyslet vymluvy, nez to rict narovinu, bud se urazi, nebo to prijme. Kazdopadne to situaci vyresi....
@me_druhe_ja me napadlo totéž 😀 Na druhou stranu kdyz se se mnou chce kamarádit nekdo, jehoz nazory mi vadí, tak je to taky strašný 😀
@luciebol luci ja by som to skusila presne tak ako pises, ze ti to nejde cez pusu, aj pre ine situacie je dobre sa to naucit, vediet udrziavat si svoje hranice, pevne, nedostavat sa do situacii ako je tato, kedy nevies kudy kam.
Teda taka blbost ako uprimnost dokaze napravit to, co mas pocit, ze si predtym nezvladla. S dcerkou o tom tiez hovorit, ze mame ludi, ktori su nam blizki, ktorych navstevujeme az po uplne cudzich s ktorymi si len pozdravime alebo ani nie. Dobrou motivaciou preco sa to ucit teraz ti moze byt dcerka, ktora sa to uci od teba, ak to nevies ty, nebude to vediet ani ona a bude v zivote robit veci, ktore jej nakoniec prekazaju, obtazuju ju.
Vobec nemusis nejake komplikovane zdovodnenia, jednoduche veci, ako prepacte, nepojdeme dalej. Nehnevajte sa nedame si kolac ani kavu. Dakujem. Je to od vas laskave ale nie. My len prechadzame okolo a vyhlizime kotatka.
Nic viac nic menej. Jej je mozno smutno, mozno je otvorena, mozno je ozaj oproti tebe simplexna a ty s nou nemas co, to nevies, pretoze o nej aj cez informacie, ktore ti prisli navyse kopu veci nevies, nevies ako sa tu ma, ako si to predstavovala a ako je jej, ked boli zvyknuti na komunitni zivot a v CR ti aj v inych situaciach skor padne brana na celo akoze by ti ju sused podrzal a to od neho necakam ani buchtu ani kafe a ani sa mu ziadne nechystam pripravovat, len zas sme ini a tiez je otazka ci je to dobre, aby som neznela proticesky, tak my v tom nie sme ini, ze obcas na velkomeste nie je zaujem ani o bazalne veci a ohladuplnost slusnost susedsku. Mozno v tom len nevie chodit a tiez nevies ako velmi je to stresom - zalezitostami ako postraumaticka stresova porucha porusene, mozno by bola pred par rokmi kdesi v Mariupole uplne ina.
A to zas neber, ze ta chcem nejako hodnotit, ja tam vnimam ze nic proti nim a ich pobytu v CR nemas ale na druhu stranu nie si ani v stave vytvarat s nimi vztahy a venovat sa im. Co nemusis, je dobre si vediet ale povedat, co chcem, co nechcem, co je nad ramec. Pani ak ma dieta v skolke tak isto ma aj siet kontaktov a co by som mozno na tvojom mieste urobila navyse ja, je ze by som zistila, ak mate niekde pobliz detsky koutek, detsky klub, kruzky pre deti, nejake vyzitie pre nu ako dospelu, v zmysle joga alebo cosi tak by som jej to spisala aj s telefonmi, ze na oplatku jej nesiete toto, ak holcicka rada kresli, tak by som jej to nechala dozdobit - ze nevies co vsetko z toho pozna ale ze sa jej moze hodit mat a vsetko idealne az po nejake cirkevne spolky u vas v okoli.
Jej spolocnost by mozno ocenili nejake ine maminy samozivitelky alebo starsi ludia.
Drz sa a drzim palce nech sa to obe aj s dcerkou naucite. Dite je inak velka motivacia na to ako sa ucit aj cosi co mi nejde. Uprimne, vies tu som pani chcela odmietnut, nepodarilo sa mi to, ale pojdeme na to teraz takto, chcem aby si to aj ty pre seba vedela. Pride mi to dolezite. Deti vnimaju. A pani ukrajinska zavnima tiez.
to je proste jina narodnost, oni takovou pohostinnou povahu maji, nic za tim nehledej... priste rekni, ze nemas cas a hotovo. nevim co resis ?
@luciebol já osobně bych rozhodne čokoládu (nebo cokoliv jiného) nevracela. Za prve to není nijak zavazujici dárek a určitě najdete pro ni nějaké upotřebení, pokud ji dcera tedy ještě nemůže 😉. Chapu ze už jen to, ze vám není příjemné se s ni bavit podle mě až tak nesouvisí s její národnosti (teda aspoň tak jsem to pochopila) spis to, ze jste si lidsky nesedli 😉. Proste bych se snažila nasvstevy nebo celkove kontakt snížit na minimum ( a doufat, ze to paní dojde) ale neustale si vymyslet výmluvy proč dnes nemůžu by tedy pro mě bylo hrozne vysilující 😔. P
Nečetla jsem všechny odpovědi, ale vyjádřím se k té pohostinnosti. Je to pro Ukrajinu opravdu typické (mám tam rodinu, znám to). To vše co vám paní nabídla bylo oprvdu upřímně míněno, říká se tomu "hojnost". Prostě když přijde návštěva, vynosí na stůl vše co mají ve spíži, i kdyby pak sami neměli týden co jist. Hlavně jim nic nevracejte, to by paní fakt nedala. Nakolik byla paní na vás příliš otevřená, to těžko soudit dle Vašeho popisu, lidé jsou ruzni. Jestli je Vam to neprijeme, jak z toho vybruslit, to radu nemám. Každopádně až se uvidíte příště (a kdykoli jindy) bude se Vám jiste snazit neco nacpat. Vemte a podekujte. Rozhodně to neni způsob nejakeho zavazku, ale jejich přirozená nátura.
@setba Chtěla jsem psát to same. Je to natura a přirozenost. Já když se seznámila s manželem, tak každá návštěva byla jako hostina a ano při každé návštěvě dárek, minimálně něco dobrého.
@luciebol Oprostete se od toho jaká je to národnost. Pokud je vám to nepříjemné i tak, tak bych volila cestu toho, občas se potkat na neutrální půdě. Pozvat je na hřiště a pod a návštěvy u nich doma odmítat, třeba právě kvůli kotatum. Treba casem zjistite, ze kratka setkani nejsou tak neprijemna, jak vam prislo. Jinak si myslím, ze paní se tu cítí osamělá a snaží se s lidmi v okolí najít společnou rec. Musí to pro ni byt těžká situace, zkuste se do ni trochu vzít.
Souhlasím s tím,že Ukrajinci jsou pohostinní.Mám jich v práci hodně a není dně,aby nám ostatním nedávali jejich čoko bonbóny.Dokonce když dostanou od někoho mini sušenky,automaticky se s někým rozdělí.Nebo mají kinder tyčinku a když si ji rozbalí,dají vždy někomu aby si dílek ulomil.A to jsou Ukrajinci,který jsou tady roky,takže válka na tu jejich štedrost vliv nemá.Oni to mají vážně v náture.
@colik ano můj táta dříve (ale už hodně let zpátky) zaměstnával Ukrajince a ti vždy když jeli “domu” na Ukrajinu tak nám dovezli plnou tašku bonbonu 😉 teď máme pracuji jako asistent pedagoga a máme ve třídě děti z Ukrajiny a jedna maminky nám s nadšením vykladala, jak si její syn pozval chlapečka z Ukrajiny na narozeniny, a on nejenže donesl samozrejme dárek oslavenci ale i kytičku pro maminku ❤️😍
Díky moc všem!
co alergie na kočky? 😉
Oni fakt taki pohostinni su. Pamatam si z detstva, ze sme boli za pribuznymi na Ukrajine (mame ich tam kopu) a chodili sme od navstevy k navsteve a vsade nam nieco davali. V zivote som nedostala tolko darov a sladkosti a hraciek a penazi. A potom som bola u nejakej holcicky v detskej izbe a strasne sa mi pacila taka keramicka soska a ona mi ju proste dala. Ked to videla jej maminka, pribalila mi este dalsie 2 na cestu. Podla mna sme museli mat privez k autu po ceste domov, co vsetko sme od pribuznych dostali 😂
@luciebol tady podle mě pomůže jen upřímnost.
A zaměřit se na to, co vám nejvíc vadí. A to říct paní. A postupně si ty hranice vybudovat. A využívat situace co nastanou. Například:
-u nás nejsme kuřáci a to prostředí mi vadí a nechci aby v tom byla i dcera. Na zahradě být můžeme, ale k vám domů nepůjdeme
-mám pocit, že mám vůči vám závazek, když mi toho tolik dáváte, je to od vás moc hezké, ale už je mi to až nepříjemné, nedokážu vám to oplatit
-připadá mi, že vaše dcera už ta koťátka trochu trápí a nechci, aby to moje dcera okoukala. Jestli se mají vídat, bylo by možné jí to trochu vysvětlit? (je to osemetne, ale když se to řekne dobře a v kontextu situace, mohla by to pochopit)
-nechci, aby moje dcera jedla tolik sladkostí, není to zdravé (u toho já říkám že já mám špatnou imunitu a nechci aby moje dítě mělo taky. U nás je to pravda)
-nevidim ráda, aby se děti takhle pusinkovaly, mám obavu aby od sebe navzájem pak něco nechytily, víte jak často jsou někdy děti nemocné
- to co se tady už radilo, nejsem tak otevřená jako vy a je mi to nepříjemné. Myslím, že děti si rozumí, ale já jsem úplně jiná než vy, tak se nechci na návštěvách moc zdržovat, chápu že jste v cizí zemi a cizím městě nová a hledáte si kontakty, ale... (a pak třeba domluvit co paní navrhuje, nebo prostě oznámit že na návštěvy chodit nechcete, nebo jen za nějakých podmínek) A jak někdo navrhoval dát ten seznam kde se může spolecensky vyžít, nebo i popovídat.
A klidně říkat věci jako "je mi to trapné, ale tak to cítím", nebo prostě upřímně vyjádřit svoje pocity.
A třeba i něco typu "já nejsem moc otevřená, ale vy jste ke mě byla, tak si zasloužíte, abych vám upřímně řekla..."
Nevím, jestli je všechno ok, jak mě to napadá tak to píšu, vyfiltrovat si to zvládnete líp, než já po sobě, znáte sebe, znáte sousedku, znáte kontext.
Jinak já jsem hodně upřímný a otevřený člověk. Každému na sebe dokážu rict i to co nevím - ale hledám u druhých odezvu, snažím se, aby to bylo oboustranně příjemné a fajn. Ale nejbližší přátele si pečlivě vybírám - a většinou jsou to ti, kteří mě dokážou vyhodit když už překážím, abych si to nemusela hlídat. Tak bych určitě zkusila oťuknout, jak paní reaguje na stanovené hranice. Jestli v pohodě, dost možná je v tom jako já a snese skoro cokoli jí řekněte a ještě za to bude ráda ;) Ale zkoušela bych samozřejmě hodně postupně a opatrně
@luciebol ahojky, já mám Ukrajinku maserku a kdykoliv k ní přijdu, odcházím s něčím. Včera to bylo se dvěma dýněma, předtím jsem dostala strašně moc bazalky, atd.. Opravdu je to jejich natura, dělá jim to radost. Mně to přijde strašně milý, kdy vím, jak naopak to máme my Češi.
Je mi jasné, že tohle nemusí někomu sedět, hlavně otevřenost paní vůči rodině, atd. Rozhodně bych nic nevracela a buď chodila jinou cestou občas nebo bych paní jemné vysvětlila, že na takové zastávky nemám čas. I kdyz pokud by bylo šťastné moje dítě, tak bych něco zkousla☺️
@luciebol Ajejej, chápu, já tě tak chápu. Taky jsem tak trochu asociál, mám ráda své hranice, svou zónu, své soukromí.
A teď to vybalancovat, tak aby bylo spokojené i dítě i s tím vědomím, že ten kontakt s kočkama může děcku jak velmi prospět, tak skončit nějakou nepěknou nemocí, parazity a podobně.
Stejně tak sladkosti... ty dítěti neprospějí. Tečka. Otázka je, jak balancovat tuhle otázku a umožnit dítěti normální život teď a tady.
Čokošku nevracej, urazí se. Nic nevysvětluj.
Pochop, že jsou jiní a cítí se izolovaní.
Při setkání úsměv, zdvořilost a pevně pokračovat dál na procházku.
Jinou radu nemám, ale chápu a objímám. Je to někdy těžké.
Zajit tam vratit cokoladu asi spatny napad neni, mozna i s nejakou lahvi alkoholu, obavam se vsak, ze tvoje pocity nepochopi ..ja si i myslim ze to tak trochu jejich styl je, byt pohostinni a tim si ty druhé zavazat...
Nevim kolik je dceri ale asi bych ji i rekla ze mi tam nebylo prijemne a ze tam chodit nechci...a pri prochazeni ulici se obrnit a vzdy negovat...☹