Jak v mateřství kompenzujete vlastní dětství? Inspirativní zpověď.

Jo, ve výchově toho dělám taky jinak spoustu, tam tedy nemám "mindráky", protože naši se o mě starali super... jen jsem u pár věcí zjistila, že na děti fungují jinak. Taky nenutím půjčovat, se vším se domlouvám, na druhou stranu neustupuji (máma často ustoupila a zpětně mě to štve), chápu jejich pocity a nechám jim je nějakou dobu prožít. Jídlo máme taky často šílené, když chtějí suché špagety, budou je mít, když chtějí k večeři jen papriku a mlíko, budiž 😀 A taky se snažím mít čas pro sebe a ne všechno podřizovat dětem (máma byla vždy hodně obětavá na svůj úkor). A nenutit je ke koníčkům (mě nutili do klavíru a kytary mnoho let, uměla jsem to, ale nebavilo mě to).
"Mindráky" mám hlavně z těch věcí, z neustálého šetření (na co šetřit, peníze budou, my nebudeme), z obnošeného a nepraktického (štípavého...) oblečení... Snažím se mít pro děti hezké oblečení, i když taky kupuji v bazarech či od kamarádek. Když někdy vidím moje staré oblečení, ježí se mi chlupy 😀 A obecně se snažím dělat věci, které mi prostě přinesou radost, ať je to cokoli.

@ultradotty Hele já když koukám na fotky ze školky, nebo prvního stupně ZŠ, s kličenkou vyvolených a s mobilem na krku. Tak mám pocit, že oblečení a ucesy ! Jsme měli hrozny všichni 🤣🤣🤣🤣

Kupuju dětem víc, než nám kupovali naši, ale to, že jsem v porovnání s vrstevníky skoro nic neměla, to mi nevadilo až tak moc. Horší bylo, jak stále rodiče vyzdvihovali moji sestru, pořád nás před každým porovnávali. To NIKDY dělat svým dětem nebudu. Moje máma už to ale dělá. Každý den svým dětem říkám, že je mám moc ráda. Od svých rodičů jsem to za celý život neslyšela ani jednou. A to je mi 40.

- snažím se být respektující a ne direktivní, to neznamená, že děti nemají hranice, mají a moc dobře vědí, kde
- otevřenost v čemkoliv - když se na něco zeptají, odpovím po pravdě, samozřejmě přiměřeně věku, ale nelžu jim
- otevřenost platí i pro něco, co naši neříkali nám - jakákoliv nemoc, nepohodlí, snažili se nás asi chránit, ale pak jsme byli za totální blbce, kteří nic netušili (táta měl psychické problémy)
- dovoluju jim kamarády na návštěvy, přespávání... neměla jsem a rozhodně je to pro ně skvělý, když jsem tuhle slyšela dcery kamarádku, jak byla šťastná, že jí tatínek za poslední dobu (měsíc, dva?) dovolil 4 návštěvy a jak je hodný, tak se mi ježily chlupy
- nerozmazluju je, ale současně nesrážím jejich přání a sny

a hlavně - dávám jim obrovskou důvěru, kterou jsem od mámy nikdy neměla, dodnes (42 let) slyším - a ty tam fakt pojedeš? (víkend s kamarádkami ve Vídni...)

Náš syn má odlišné dětství v tom, že vyrůstá s oběma rodiči, rodiče se nehádají, nerozvádí. Kojený do samoodstavu, spí s námi v posteli (ale už se mu chystá pokojík, kam brzo přesídlí). A v roce a půl nemusel do komunistických jeslí.

Já měla šťastné dětství, ale přeci jen. Určitě si s dětmi víc hraju a vím, že mě to bude bavit i když budou starší. Pak vím, že svým dětem nebudu zakazovat, zvát si domů kamarády.

A pak doufám, že až budu mít školáky a budeme doma dělat úkoly, či se učit, že to bude mnohem víc v klidu (tohle naši fakt nedávali).

Taky si kompenzuju tím, že dětem dopravam více hraček a pěkného oblečení. Tohle mi vadí do teď, že naši na nás tolik šetřili, i když zase až tak nemuseli.
Děti mají pěkně pokojíčky, svuj prostor, svoje budoucí soukromí. To taky mám pocit, ze jsme neměli, že nás proste soupli mezi vybavení bytu jako další inventář.
Na děti jsem taky spíš přísná jako oni, ale na rozdil od nich chválím. Chválím, lichotím, pomáhám, nesrazim. Nechci, aby celý život bojovali s malým sebevědomím jako já.

@pipi_puncocha No ten kmín byl pro mě utrpení. Máma ho do brambor dávala fakt hodně a když jsem začal strkat na okraj talíře táta nešel pro ránu daleko. Nesnáším kmín v celku a doma ho nepoužívám téměř vůbec a když tak ho na svém talíři dám vždycky stranou a nebudu syna nutit ho jíst když nebude chtít.

Jinak to hlavní co mě napadá. Co syn potřebuje víc než pochovat, pomazlit v zavinovačce a potřebuje si hrát tak moji rodiče to neumí/nedělají. Pijí to svoje kafe a když už teď chodící vnouček láká jednoho nebo druhého do pokojíčku tak nejdou. Neumí si hrát a mě až teď dochází, že ani s námi to neuměli a nedělali. Jinak dětství jsem také neměla moc hezké, bohaté nebo bezstarostné. Proto se snažím vést syna jinak. S manželem jsme sehraní naštěstí a nehádáme se. Hodně si hrajeme na úkor úklidu,ale pro mě je to víc než mít třikrát v týdnu vytreno 😉

Ještě mě k tomu napadlo- u nas byl rozdil ve výchově mě a bratra. Já měla podle mě hraček tak akorát, a taky jsem byla skromné dítě, s náročným otcem, ale mámou milované. Brácha byl o devět let mladší a už vyrůstal v době, kdy rodina hodně zbohatla. Tak měl všechno, na co si ukazal a nevážil si ničeho. Nedokázali ho vychovat, byl to takový spratek. Už na něj neměli sílu, když se narodil, bylo rodičům 39. Tak jsem ráda, že jsme deti meli brzy ( mladšího syna v 32) a povedu je oba skromně, aby si vážili věci, zahrnovat krámama a hračkama je nehodlám, oblečení dědíme, mam rada ekologické myšlení, takže jsem rada, že tím šetříme planetu ( o finance zde nejde, mame se nadprůměrně dobře) . Samozřejmě ale budou mít vybavení a věci, co budou potřebovat na sporty atd, to zas ano . Jen nrbudu kupovat nesmysly, na co si zrovna ukážou, aby to za tyden leželo v koutě.

Já měl krásné dětství. Narozdíl mamky umím víc dělat věci jinak, máma a babička ještě víc se držely toho, že se to přece dělá takhle a šlus. Byly to vlastně kraviny, třeba v v bramboráku musí být cibule. Já sice samozřejmě milovala smaženou bramboru s česnekem, ale zase nesnášela cibuli, takže jsem si z bramboráku jen ukousla a nejedla. Pak jsem si našla chlapa s crohnem, který spoustu věci nesmí a zjistila, že bramborák se dá dělat i bez cibule (jedno těsto, cibuli přidám až na poslední dva pro mě). Dceři hledám alternativy, pokud něco nechce. A byla jsem alergická na “udělej to ty, ty jsi holka”, případně “udělej to ty, ty jsi starší” (mám mladšího bráchu o dva roky a svačiny jsem mu měl dělat ještě když jsme oba byli na gymplu, ale jsem rebel a nedala se). Takže pokud bude mít dcera sourozence, tak stejným metrem.

Tak mindraky z výchovy máme všichni a tak nějak předpokládám, že za 20 let me taky moje dcery pěkně sjedou jak jsem byla děsná 😅

Ale co dopravam dětem a já jsem neměla, to je Mekáč😅 Občas, za odměnu, vždycky s Happy Mealem a hračkou. Protože já ho nikdy v životě neměla, ale strašně jsem po něm toužila...

A víte co je paradox? Když můj táta, odpůrce Mekace až na strop, ve velmi velmi vyjimecne situaci vzal děti na výlet, hádejte co jim koupil za odměnu k obědu? 🤣🤣🤣🤣🤣

@neomenia
ja sice mam zatim skolkove dite,ale az bude chodit do skoly a nepujde ji matika,tak vim,ze je po me a hrotit to nebudu.Spis se ji budu snazit podporit v tom,co ji jde.Protoze kdyz nekdo nezvlada matiku uz na ZS,tak tezko pujde na matfyz a bude se tim zivit...

@drep
cibuli do bramboraku jsme teda nedavali nikdy :D

@zelenaesmolda
@drep taky neznam 🙂

Taky jsem si ještě vzpoměla, nikdy nebudeme malé lhát (když nepočítám Ježíška 🙂). Jak já nesnášela jejich lhaní, oni si asi mysleli že malé dítě nechápe nebo co. Nikdy nebudu stavět svoje dítě proti tátovi, a nebudu zavírat oči nad šikanou. Naši to dlouho dělali, svým způsobem k tomu přispěli svou výchovou (ani na střední mi nekoupili hezké oblečení, a na moje výtky že se mi ve škole smějou jen řekli že žijeme skromně a každý nemá peníze na nové oblečení). Ale kdyby si máma nekoupila po miliontý svetr za dva tisíce a radši koupila i něco pěkného mě... A budu s malou jednou mluvit otevřeně o dívčích záležitostech.

@klokanka31
Taky se snazim nelhat a zavirani oci pred sikanou tak to fakt nechapu.V tomhle se nastesti doba zmenila a rodice jsou schopni a ochotni se za decka postavit,kdysi to bylo,ze co rekne ucitelka,je pravda a hotovo.

@zelenaesmolda Já když začínala být šikanovaná tak mi rodiče říkali že se musím umět bránit sama. Tak jsem pak radši byla ticho, uzavřela se do sebe a nemluvila o tom. Tohle bych nikdy své malé neudělala.

@klokanka31
a jak se asi pubertacka ma sama branit proti silnejsi presile?to jsou zase nazory...

Tohle je tem pro me, protoze tech krivd si z detstvi nesu opravdu hodne;

1) Uklid - pro matku byl uklid alfou a omegou zivota. I jeji matka, moje babicka, byla stejna.j Cely zivot podridila uklidu. V pripade me matky je to diagnoza. Z detstvi si matku pamatuju jen tak, ze po vyluxovani celeho bytu chodila po byte V PREDKLONU a treba hodinu sbirala neviditelna smitka, co vysavac nesebral. Jako deti jsme treba nesmely jit do uklizeneho obyvaku, protoze matka ho chtela mit uklizeny co nejdele (natrepane polstare na sedacce atd), takze jsme tim obyvakem mohli maximalne projit, ale ne se posadit na gauc atd. Denne (!) myla okno v kuchyni, od te doby nesnasim vuni Okeny. Jako dite jsem nesnasela vikendy, protoze matka je cele prouklizela. Sice si stezovala, ze ji nikdo s uklidem nepomuze, ale kdyz jsme pomohli, tak si zase stezovala, ze to delame spatne. Nikdy nebyla spokojena. Matka je otrokem vlastniho bydleni, kdezto ja uz od puberty verim, ze byt/dum je tu pro me a ma mi slouzit a ne abych se mu obetovavala. I dnes, kdyz nasi maji mycku, matka myje nadobi v rukach a mycku zapina jen jednou tydne. Proste masochista, proc si delat zivot jednodussi, kdyz ho muzu mit komplikovanejsi. Casto jsem mela v detstvi pocit, ze pro matku je uklid nejdulezitejsi na svete, dulezitejsi nez jeji manzelstvi nebo my deti. Ted v dospelosti mam pani na uklid. Jsou to vyborne vynalozene penize.

2) Nazory ostatnich jsou nejdulezitejsi/ adorace autorit - mi rodice jsou, ve vsi ucte k nim, ovce. Nikdy neumeli prosazovat svuj nazor a tim padem nas to nemohli naucit. Maji velmi silnou 'mentalitu obeti' a jsou priposrani z autorit. Takze jako dite mi bylo jasne davano najevo, ze nazor ostatnich jsou dulezitejsi a mela bych zit tak, aby si o me ostatni nemysleli nic spatneho. Jako dospela na nazory ostatnich s*ru, ostatni muj zivot neziji, a ni mi ho neplati, tudiz jsou mi jejich nazory u zadku. A az v dospelosti jsem se naucila byt velmi asertivni a taky nemam problem dat jasne najevo, ze o nazory ostatnich nestojim. Mozna trochu druhy extrem, ale zije se mi rozhodne lepe, nez nasim, kteri jsou priposrani z toho, ze by o nich nekdo nemel dobre mineni.

3) Studeny odchov - jak uz bylo receno, matka taky mela studeny odchov, takze ani nevedela, ze by slo veci delat jinak, a otec je emocionalne velmi plochy, ma velmi malou skalu emoci, a ty, ktere ma, jsou velmi neutralni. Takze zase - az v dospelosti jsem se naucila, ze je normalni a zadouci davat najevo sve pocity, ale trvalo to sakra dlouho, nez jsem se naucila, jak to delat spravne.

4) Fyzicke tresty/ naladovost - matka nikdy nesla pro ranu daleko. Navic byla cela rodina obeti jejich vrtkavych nalad, pro kazdou blbost se urazila a trestala nas ignoraci a mlcenim. To ma tendence delat dodnes, ale zase; postupem casu jsem se naucila nenechat se vtahnout do teto komunikacni propasti a nedelat onuci matcinym naladam. Manipulace byla silna zbran v matcine arsenalu, ale jako dospela jsem ji dala jasne najevo, ze odmitam, aby se mnou ci mym ditetem manipulovala. Bud bude komunikovat jako dospela, nebo nazdar. O takovou matku nestojim a moje dite nepotrebuje manipulativni hysterickou babicku, ktera nezvlada svoje nalady a drzi ostatni v sachu tim, ze je urazena a nekomunikuje.

Asi bych mohla pokracovat dal, nasi me meli jako velmi mladi, tenkrat to byla bezna vec porizovat si rodinu ve velmi mladem veku, ale to bylo vykoupeno tim, ze rodice byli casto nevyzrali. A taky to bylo dobou, samozrejme...fyzicke tresty, priposranost z autorit, nedostatek penez (a tim padem nemoznost si poridit spoustu veci), to byla holt realita pro vetsinu z nas, kdo se narodil zacatkem 80.let, ci drive...

@zanett S těma autoritama a co si budou ostatní myslet máš pravdu. U nás se jela výchova že není správné říct vlastní názor, ale názor takový jaký daný člověk chce slyšet. Moje mamka to praktikuje dodnes. Každému řekne klidně něco jiného,jen aby byla u každého za tu dobrou. Můj táta zas každému řekne narovinu co si myslí, jenže máma mu celý život říká že proto ho nikdo nemá rád, že není "diplomat". Ale já si vybrala teď v dospělosti to druhý. Každýmu řeknu svůj názor, a buď mě lidi budou mít rádi i tak,nebo mají smůlu.

výchovu dělám jinak.
já jsem byla vychovaná stylem - když budeš se mnou, nic se ti nestane, zjednodušeně řečeno, nicméně je v tom zahrnutá i manipulace, když nebudeš jíst, bude maminka smutná, třeba například, když nebudeš něco, co teď chci já, tak se stane něco, co se ti nebude líbit, třeba tě odnesou čerti, nikdo si s tebou nebude chtít hrát, atak podobně

moje výchova zahrnuje volnost a zároveň hranice spojené s pravdou, bez těch manipulativních příkras, i když je to pro mě někdy fakticky těžký, protože to mám hluboko zarytý, naskočí mi to "na první" dobrou.

no jinak hračky, oblečení a prostě věci pro malýho taky kupuji víc než by potřeboval, ale dávkuji to, nebo se alespoň snažím o umírněnost 🙂

@xxx3d Tak to ještě jde, u nás se jelo občas i že "maminka ti umře a budeš smutná" 🙄

Já musím říct, že jsem na svou dobu měla hodně respektující a milující výchovu, pamatuji si, jak se moje kamarádky divily, že si s rodiči dáváme při loučení pusu na tvář, nebo že můj otec věší prádlo 😂 co mi ale vadilo bylo neustálé šetření - když se jelo na výlet, tak se nikdy nic nekoupilo, ani blbé lízátko, živě si pamatuji, jak jsme byli na Troskách a v 11 dopoledne už jsme měli s bráchou hlad a táta nám řekl, že je to naše chyba, že jsme měli v 7 pořádně nasnídat 😂 stejně tak neexistovala v létě zmrzlina, měli jsme minimum hraček, oblečení jsem dědila po bráchovi, což přetrvalo skoro až na střední školu, ale to už byla spíše neochota kupovat mi oblečení s vysvětlením, že jsem moc tlustá 🤦‍♀️ (Kyprá jsem byla vždy, ale mě vyloženě tlustá). Takže já v tomto dětem dopřávám, hraček mají dost, chodí hezky oblečení a na výletě jim sem tam něco koupíme 🙂

My jsme zbořili tabu nahoty. Naši se zamykali, schovávali takže v pubertě vidět v Bravu nahého chlapa, byl kapku šok:DDD I teď mi občas syn vleze do koupelny, neuvědomí si, ale vycouvá. Obecně více mluvíme o intimitě, sexu, rození dětí vzhledem k věku dětí.
Podnikáme výlety, plno věcí spolu a vzhledem k mým aktivitám bývají kluci často o víkendu s tatínkem- užívají si to jako bojovku, chodí všichni 3 na hory a utužují vzájemný vztah.

@eeevee 😀 Tak to u nas, kdyz uz se stalo, ze jsme nekam jeli (ne casto), tak to nasi svolili, ze si dame zmrzku a tak. ALE! Matka je taky setriva jak prase, takze se to nikdy neobeslo bez blbych kecu, takze jsme sice meli zmrzlinu, kterou jsme ale do 10 minut snedli, a dalsi 2 hodiny jsme museli poslouchat kecy matky o tom, ze ted uz staci, ted budeme muset setrit atd. To cloveku uplne ta zmrzlina zhorkne na jazyku, kdyz je kolem toho miliarda blbych reci....

Určitě nenutím dceru jíst něco, co jí nechutná, nemusí dojídat, nemusí půjčovat hračky, chodí hezky oblečená i ven a doma, hodně se mazlíme a pusinkujeme, a každý den jí říkám, že ji moc miluju...
V budoucnu plánuju vybrat v rámci možností školku a základní školu, naopak nehodlám hrotit známky a je mi jedno, co bude v životě dělat, pokud bude spokojená a šťastná... S tím souvisí i orientace a případné děti a jejich počet...
Jo a až bude větší, určitě se s ní budeme bavit i o věcech jako je menstruace nebo sex, to z domu neznám 🙈

Nevztekam se, ze jsou kolotoce atd drahe. Kdyz uz nekam jdem tak poradne.