Které zdrobněliny jsou nejvíce iritující?
Jen tak pro zábavu - z jakých zdrobnělin se Vám kroutí prsty u nohou? Mně pomalu ze všech. Když kamarádka řekne dceři, že jdou papat obídek a bude polívenka a těstovinky s masíčkem, tak si říkám - PROČ?
Jinak co matky a zdrobneliny, to je jasný, ale naše učitelka na střední na Psaní strojem - "Připravíme si papírečky, prstíčky." Ze "stroječku" by člověk v 17 fakt upadl. 🤣
Já půjdu "proti proudu".
Odjakživa používám zdrobněliny jmen (samozřejmě jsou dospělí lidé, u kterých neřeknu Evo, ale Evi nebo místo Jakube Kubo apod..). Je to i tím, že mi nikdo neřekne jinak než Martinko a to mi tak říkali i učitelé na střední škole sami od sebe - je to možná tím, že su malá a jako prcek jsem byla roztomilá. To samé oslovení rodičů a prarodičů. Nesnášeli jsme se ségrou, když taťka měl období, kdy se podepisoval "táta" a nebo když mluvil o dědovi jako o tátovi. Synovec od bráchy říká "táto" a má ho kolikrát hezky u zardele.
Mykání mi vadí, ale jak v čem - pokud tu danou věc jdou dělat společně, je to ok.
Co fakt nesnáším, tak to jsou vulgarismy. Neříkám, že si kolikrát taky "neulevím", ale číst či poslouchat taková slova mi fakt vadí. A to i mezi chlapama.
A vadí mi, když některé "mámy" mluví o svých dětech jako o "miminu" nebo "děcku" - působí to na mne, jak kdyby to dané dítě neměly rády. A nejednou se mi stalo, že se máma bavila s dítětem a řekla že je spratek a nebo větu typu "Martin je moje děcko ....." a to dítě stálo vedle ní. To na mne fakt působilo, jak ldyby ho neměla ráda a kor, když to řekla ještě takovým tónem.
Když mluvíme na bříško, tak řekneme zdrobnělinu jména. A budeme chtít (oba s mužem), aby malý na nás mluvil hezky - žádný táto, mámo ale hezky mami a tati - to je už zdrobnělina taky. Ofiko psané jméno použijeme, stejně jako naši rodiče, pokud bude zlobit.
@martulka88 slovo děcko není nic pejorativního. Na Moravě se užívá zcela normálně a třeba v Brně se používá dost často. Často u pozdravu ,, děcka zdaar".
Zdrobnovani a mateřský plurál. To je přesně to, proč si lidé myslí, že jsou matky úplně vyšinuté, dělají si to tím samy. Ale je to jak s pejskari, ti my přijdou ještě horší. Nebo dva dospělí když se ve společnosti oslovují srdíčko, koblížku nebo mámo/táto... No a nejbrutálnější je zdrobnovani a plurál, když používá chlap. Chodíme do plavání s takovým jedním tatínkem a to fakt někdy s ostatními nevíme jestli se smát nebo brečet.
S dětmi mluvím normálně, protože děti tohle všechno vnímají, dokonce mě pokud použijí jinak slovo opravují a fakt nechci, aby přišly do školky a oblikaly si tričenka a jedly papanicko... Podle mě tím člověk veřejné shazuje nejen sám sebe, ale i to dítě.
Jasně netvrdím, že na děti občas nesislam nebo je neoslovuju nějakým přirovnáním, ale nedělám to veřejně.
@martulka88 vidis a mne zase prijdou pejorativni ty zdrobneliny u dospelych. Setkavam se s tim vlastne jen ve skolce, kde je jasne, ze je to kvuli detem, ale kdyz ve tride uci Gabinka a Martinka a Gabince je 60...😬😬😬
Divoke matky: pro vas a vase spratky byvala moje oblibena kavarna🙂🙂
@jako_mala_holka to nechápu, kde se to brm brm vzalo?! Používá to i naše babička, a přesně na ni vždy dětí hleděly, protože brm brm je jasný dopravní prostředek...
Zdrobněliny mi nevadí, když jsou používaný adekvátně. Když babička řekne naším nejstarším (10 a 12), že pojedou autíčkem, to mi přijde divný. Ale dvouletá a dvouměsíční mají ponožtičky i tričenka. Nicméně tak asi mluvím hlavně směrem k nim. Náhodou je super, že čeština má citově zabarvená slova.
Co mi ale teda pije krev, a dělají to obě babičky...není to teda zdrobnělina. Ale... všichni jsme v místnosti / u stolu a ony se mě ptají - Není jim zima? Nemají to horké? - A to ne u mimin, ale i v těch deseti letech. Vždy mám na jazyku "jak to, k***a, mám vědět?!" A ačkoli se buď dětí zeptám a pak tu odpověď, kterou už samozřejmě všichni slyšeli, zopakuju, nebo rovnou říkám, že se jich mají zeptat samy, že já to nevím...nezměnilo se nic..
Jo a ještě... Za mě teda tisíckrát raději zdrobněliny, než když moje švagrová (vzdělaná, inteligentní) mluvila se svou tehdy asi roční nebo rok a půl dcerou - máš hovno? Hovno, řekni hovno. To jsem málem upadla.
@alubif Je rozdíl říct čau děcka a nebo on je moje děcko 😉 A za další na Moravě - musíš fakt specifikovat. Na Vsetínsku to jsou hlavně ogaři a cerky. a v množném děcka. My doma říkáme, byli jsme venku s děckama a nebo nás tak mamka osloví ve smyslu "vícero dětí", ale o vlastním dítěti neřeknu že moje děcko. Když už moje dítě.
@felixfelicis Ano je pak to oslovení v dospělosti divný u některých. Mně je 33 a nikdo mi jinak neřekne Martinko či Marti. Jediné, co mi na oslovení vadí, když mě dotyčný zná ai řekne mi Martino - je to neosobníC. Dokonce i moji doktoři mi všude říkají buďto příjmením a nebo Marti/Marťo. Co mi ale vadí, když jedna ženská chce (je jí okolo 55) a musí se jí říkat Maruško, ale ona zásadně všem říká jak se píší.
@martulka88 tak samozřejmě, nesmí se to zas tolik žrát jako ten plurál a zdrobněliny 😁😉. Mě třeba rozčiluje můj táta když o svych rodičích mluví jako ,,s mamou/tatou" (vše krátké) . Ale takhle se to prostě na Hané říká, není to žádná ciganstina.
@felixfelicis frčí to i na prvním stupni, když jsem tam dělala, tak jsem ty Haničky a Jarušky před důchodem, leckdy širší než vyšší, nedávala. Stejně tak nemám ráda, když někdo (vyjma nejbližších) zdrobňuje moje jméno.
@martulka88 podle mě problém je, když tohle hodnotíme svojí optikou. Stejně jako mně se nelíbí zdrobněliny jmen u dospělých (ačkoli vím, že to těm člověk myslí hezky a zpravidla je úplně normální), tak já v mluvě o svých dětech občas použiju výraz děcko, mimino... Ale neznamená to, že je nemám ráda. Prostě normální pro mě neutrální výraz na ose děťátko - dítě, děcko - harant, spratek.
Neco zdrobnuji, neco ne, v rozumnych mezich. Dost podle nalady. Nekdy jde spinkat, nekdy taky chrapat. Ale co nenavidim, tak matersky plural. Z toho mi vstavaji vlasy hruzou. Jo a taky nesnasim oznaceni holky "princezna". Evokuje to ve mne aroganci 😆
U dětí mi zdrobněliny nevadí, i mateřský plurál preziju a přiznám se, že mi určitě taky někdy ujel, jediné co mi trhá uší je zdrobnělina ze zdrobněliny, nevadí mi papat, ale papinkat, čůrat - čurinkat, to je šílený...
@95newmommy2020 brm brm rikala na piti i moje tchyne 🤦
@marimanta Já už slyšela jestli má v plínečce kokino. 🤣
@martulka88 pocházím ze vsetinska a "to je moje děcko" jsem slyšela běžně, nikdy jsem to nebrala jako něco špatného, že to tak může být vnímáno, mi říkala až kolegyně v Brně 😄 je to zvláštní
@michaela666 slovo kokino mi představila sestřenice od mého manžela, která je z Třince . A ta to ale používá ve významu "sladkost, bonbón"....atd.😀
@neomenia Znám to taky jako sladkosti.
@michaela666 já znám kokino jako sladkost (já to nepoužívám, zaslechla jsem), jinak občas mateřský plurál typu jdeme spát, jist,ven..Protoze to je pořád akce minimálně dvou lidí ;) A pak zdrobnělina jména, papat,hajat. Ale taky řeknu normálně pojď už spát.
@martulka88 já zas třeba nemá problém když někdo oslovuje v práci zdrobněleji. Oslovují tak třeba naše laboranty, zvlášť mužský a to jsou o dost starší než já a vím, že to mají rádi a líp se mi s nimi komunikuje. Ale manželovi bych tak veřejně neřekla, vím, že by se cítil ponížený a vůči mě v postavení jako děcko 😉.
Kolegyně v práci se svého syna,který byl ve 4. třídě pokaždé ptala jestli spapal oběd 🤦♀️ pak nějaká maminka venku na hřišti volala zřejmě na Samuela "Samečku"😱😱
U nás se nějak nezrdobnňovalo 🙏, ale manžel dost částo říká masíko (=maso) 🤮🤦 Kdyby tam aspoň říkal to č 🙈
@anetka1701 koně = hajtry nebo herky 😁😇
Myslim ze zdrobneliny používám často, mam ročního syna, je to malé dítě, vůbec nevidím důvod proč zdrobneliny nepoužívat. V komunikaci s ostatními je vynechavam. Co se týká výše zmíněného mykani, také ho používám, opět nevidím důvod, proč na otázku “ jak se mate?” neodpovedet “nic moc, rostou nám zoubky” - vždyť jsem s dítětem 24/7 a jeho bolest i radost je i mou bolesti a radosti a moje pohoda závidí na te jeho, jde jen o slovní obraty, kdy přece každý ví, ze zuby rostou tomu dítěti. A jak se zde na MK často objevuje názor, ze onen mateřský plurál tolika lidem vadí, tak ja zase nepochopím, ze to muže v někom vyvolávat takové reakce.
Otevírala se mi kudla v kapse když kolegyně (60) říkala dětem ve školce miláčci, a nikdy jim neřekla jménem ale vždycky jedině zdrobnělinama, všem - Karolínečka, Vojtínek, Davídeček.... A pak přišla za mnou, a i když jsme řešili nějaké nepříjemné věci tak jsem byla vždycky Kačenka. Několikrát jsem jí říkala že to nesnáším, že je mi přes 30 a ať mi tak neříká, a už vůbec ne před dětma. No měla jsem jediné štěstí že jsem s ní nebyla ve třídě, jinak bych zešílela.
Mateřský plural mi po porodu naskočil úplně automaticky. Úplně jsem to tak cítila, to propojení, že jsme vlastně jedno... a v praxi "jsme se poblili" sice vypadá jen jako synkova záležitost, ale vesměs to byla akce pro celou rodinu. Jasně, hovnous je jeho, ale jaksi se mě to dost týká.. na veřejnosti i před příbuznými jsem se vědomě ovládala, a pak jsem četla o tom na blogu u M. Doležalový, a ta se mě tak trefila, že jsem odložila stud.
Ale brzy to vyprchalo.