Které zdrobněliny jsou nejvíce iritující?
Jen tak pro zábavu - z jakých zdrobnělin se Vám kroutí prsty u nohou? Mně pomalu ze všech. Když kamarádka řekne dceři, že jdou papat obídek a bude polívenka a těstovinky s masíčkem, tak si říkám - PROČ?
@anetka1701 jo chcanda, tak na tu bych zapomněla, to jsem kdysi(ještě jsem neměla děti) slyšela od mamky a babičky, jak si povidaly, že sousedka čeká chcandu, a už tehdy mi to přišlo strašný, pak jsem si na to vzpomněla, když jsem čekala dceru a říkala si, že doufám, že o ní takhle mluvit nebudou (doteď jsem je teda neslyšela o ni takhle mluvit, tak doufám, že to nepoužívají v soukromí ) nebo když někdo říká moji spratci...to.je taky strašný, nebo když dítě něco provede a rodiče v amoku řeknou,, ja tě zabiju,, brrr... Táta teda používal,, pretrhnu tě vejpul,, no a vulgarismy jsou další co mi teda vadí....
Já zdrobňuju tak nějak normálně. Žádné čurinkání ani papinkání, ale klidně papání a spinkání. Nesnáším slovo dudánek (dudlík) a kokino. Všechny ty manžy, snažilky a tuleníčka nebudu ani komentovat. Na holky často volám "ty můj ksichtíku", což nejednou také vyvolalo rozporuplné reakce. Jo a známá zas neřekne o dceři jinak než "zas se posrala", což mi teda přijde horší než kdyby zdrobňovala.
@lovemusicsun u nás manžel "vymyslel" dudušek, jako dudlík 😄🙈
@drep Mám to podobně - o manželovi a dětech mluvím jmény s těmi, kdo je znají, před jinými taky říkám "manžel, nejstarší syn, dcera" apod.).
Kéž by byl mateřský plurál městská legenda! Bohužel jsem se s pár takovými matkami setkala. Hezká byla otázka jedné známé, když mě potkala s kočárem: "Jak se jmenujete?" Já jsem bezelstně odpověděla " Přece XYovi", ale otázka byla myšlena na jméno dítěte. A vrchol byl, když plurálem mluvila jedna známá o své tehdy cca 13leté dceři 😨
@martulka88 Píšeš, že chceš oslovovat dítě kalendářním tvarem jména, jen když bude zlobit, což si myslím, že není ideální, dítě k němu potom zbytečně získá negativní vztah.
@herminka Tak to si nemyslím. 😉
mateřský plurál je smrt... a nesnáším pitomé zkratky nebo zdrobněliny jmen dětí
@martulka88 Setkala jsem se s tím bohužel u spousty lidí. Ale samozřejmě si dělej, jak uznáš za vhodné 😉😉😉
@martulka88 musím souhlasit s
@herminka, přestože taky jdu proti proudu a zdrobneliny a mykani používám běžně, tak oslovení v kalendářním tvaru pouze při zlobeni není dobře. Vlastní zkušenost... Rodiče nás takhle taky vychovali, že kalendářní jméno použili pouze pokud nás karali... Ja do dnes nesnáším pokud mě někdo oslovuje kalendářním jménem, mám pocit, že jsem něco provedla, mám prostě problém se tak i představit (neberu v potaz úřady apod.), ale prostě mezi lidmi nedokazu říct, že jsem např. Petra, ale představím se jako Péťa (mám ke všemu jméno, které nemá moc variant, pokud vyloženě nepouziju zdrobnelinu, což u zeny 30+ je divný)Tchán mě oslovuje právě kalendářním jménem a mě to fakt hodně vadí, manžel to ví, ale tchán je zvyklý takhle oslovovat lidi, takže mu na rom nic divného nepřijde, ale ja mám pak neustále pocit, že mu vadim, že jsem něco provedla atd.
@martulka88 je to tak, aspoň já to tak mám (to, co píše herminka)
@drep
@herminka v jedne z mych terminovek tady napsala jedna uzivatelka po kontrole na gynekologii: jsme v deloze🤣
Jinak taky souhlasim s tim oslovovanim kalendarnim tvarem jmena. Byla by to skoda, kdyby se potom diteti nelibilo, vzdyt kolik tech oficialnich tvaru je tak krasnych, ale nikdo je nepouziva. Ja rikam klukum tak, jak jsou v kalendari, protoze se mi to libi, i kdyz 2/3 maji jmena, ktera zdrobnuje 99,99 % populace 🙂
@herminka
@ajja87
@jako_mala_holka
Je to o tom, jak si to sami nastavíte. Já kalendářní beru jako ofiko a když mi někdo řekne Martino, tak se z toho fakt nehroutím.
@herminka jj, já znám i diagnózy, kdy se používá plurál směrem na pejska... To už fakt nejde nazvat jinak než diagnóza 🙉
@zuzineckah Za mě snad raději ten pes než pubertální dítě. Ale peklo je to obojí 🙈
My s detmi mluvime bez zdrobnelin, ale expert na zdrobnovani cehokoliv je nase dcera (2,5r) - “jdu dělat bobečeček”, “jdu si hrát s miminečkem”, “chtěla bych se koukat na Mášenčičku”🤦♀️😂. Asi pochopila, ze takove porci roztomilosti se uz neda odolat😂.
Mně rodiče ani jiní příbuzní doma "Evo" nikdy neřekli (ani když se zlobili). Přesto když mě tak oslovují někteří přátelé či kamarádi působí to na mě odtažitě, jakože mě nemají rádi. Většina používá Evi, Evčo - a já to mám raději.
U nás v práci jsme se měli jednou v rámci školení představit a říct kolegům, o svém jméně, a jaké oslovení preferujeme. A hodně z nás bylo hodně překvapených, preferencemi různých lidí. I to že některé třeba i běžné tvary jim byly nepříjemné a naopak. A třeba všichni tři starší chlapi (převážně ženský kolektiv) sami řekli, že jim je příjemné Honzík, Pavlík.
@martulka88 tím můžete způsobit to, že svoje jméno bude nesnášel a jakmile ho tak někdo cizí osloví, bude mít pocit, že udělal něco špatně.. Mně trvalo roky než jsem se naučila, že pokud mi někdo řekne křestním, tak mi fakt nenadává. I když dodnes z toho mám blbý pocit a nemám to ráda.. tak bych u zlobení použila nějakou jinou variantu jména.. u nás je to třeba “Vikino” nebo “Vikušo”
Mateřský plurál zní hrozně, sama to používám jen když danou věc fakt děláme obě, třeba “pojď, jdeme si vyčistit zuby”. Ale jednou se mě někdo zeptal, kolik vážíme. Tak jsem mu sečetla váhu sebe a malé a zeptala jsem se, jestli to myslel aj s manželem dohromady 😃 A zdrobněliny mi vadí hlavně u matky a tchyně, já je moc nepoužívám. Za větu “spapej to jablíčko z pusinky” a podobně bych ju nejradši vyhodila. 🤦🏻♀️ To dítě je přece inteligentní tvor, není potřeba na něj mluvit jak na tydýta. 😃
Jasný. Zdrobneliny, ty jo. Infantilita. Hrozný. Já dceři od malicka říkám " po močení si vysus vulvu toaletním papírem a po defekaci si umyj ruce detergentem ". Normálne prostě.
@odula 🤣🤣🤣 správně.
@odula Si zabila 😂
@odula 👍😂😂
Jo, tohle je ujetý a také se snažím nepoužívat...a nepitvoříme ani jména, která jsme dětem vybrali...to je tedy hlavně na popud z manželovy strany rodiny, ale vlastně s tím vůbec nemám problém, že se oslovujeme a i děti opravdovým jménem, je to jen a pouze o zvyku 🙂 Pravdou je, že jsme trochu vybírali již zdrobnělá jména i kvůlli tomu, ale v životě by mě nenapadlo dcerce říct Štěpi atd...a jsou jí tři a když jí tak řekne někdo jiný, už sama odpovídá, ale já jsem Štěpánka 🙂
Díky této diskusi už vím, že...
1) oslovovat lidi je velké riziko, buď si budou myslet, že je nenávidím, nebo v lepším případě se na ně jen zlobím. V opačném případě budu za infantilního blba.
2) mluvit a dětmi představuje možná ještě větší riziko. I s těmi vlastními. Co když je do budoucna hendikepuju tím, že pijou mlíčko a nosí bundičku?! O cizích raději ani neuvažuji, stejně nevím, jak je oslovit...
3) máme se tu ale sakra dobře, když můžeme řešit, jeslti prdíky trápí nás, nebo jen Evičku...nebo snad má Eva větry?! 🤨😎
@marimanta tak já myslím, že ta diskuze není myšlena jako nějaké závažné téma 😉
@marimanta Ve své podstatě souhlasím, ale k bodu tři mám výhradu - jsem ráda, že se tu občas "řeší" i jiné věci než závažné nebo konfrontační 🙂 Je fajn, se u něčeho i pobavit.
@martulka88 mně kolegové taky vcelku zásadně oslovují Evi nebo Evičko, nějak to samo vyplynulo a spousta lidí mi u toho normálně vyká. Vlastně mi Evičko dlouho dost vadilo, ale pochopila jsem, že od sester je to prostě takový vyjádření toho, že mě mají rádi (y). Ale já třeba o svém dítěti mluvím jako o dítěti nebo dceři, ač jí doma říkám řadou zdrobnělin a o muži jako o manželovi, ač ho jinak než “miláčku” neoslovuju. Trochu blbě se mi to vysvětluje, ale rodina je pro mě extrémně intimní věc a obecně o ní nerada mluvím s lidmi, co mi nejsou blízcí a vnímám, že ani vlastně nechci, aby věděli, jak se jmenuje muž a jak dítě. Což neznamená, že dceři doma říkám “dcero” nebo “dítě”, ale prostě moje soukromí je jen moje a te hordě lidí, se kterými denně mluvím, je do něj houby. Mateřský plurál nekomentuju, z toho se mi kroutí prsty. Naštěstí v reálu neznám nikoho, kdo by ho fakt používal, tak doufám, že to mykání je jen taková městská legenda.