Mateřství bez radosti: Jak se vypořádat s depresí po porodu?
Zdravím všechny zdejší mámy a předem upozorňuji, že tohle není nic pěkného.
Potřebuju se ale z těch pocitů vypsat, vyřvat, vybrečet. Odbornou pomoc mi, prosím, nedoporučujte!
Mám syna, kterému není ještě ani rok. Když se narodil, nezažila jsem ten krásný, láskyplný, jedinečný pocit, který většina žen popisuje a od té doby je to jedna velká tragédie.
Jednoduše řečeno - nenávidím každý jediný den od porodu. Syn je náročný - protivný, dost plačtivý, uspavaní je šílený proces, neustále se budí, přes den je jediná záchrana kočárek, ve kterém spí.... Každý den jen lituju, že jsem nakonec do dítěte šla. Já nikdy děti nechtěla. Nebyla jsem a nejsem mateřský typ a ani vlastní dítě to nezměnilo. Možná jsem si naivně myslela, že když mám tak dokonalého chlapa, že to nakonec bude fajn a hezké a zlomí se to ve mně, ale je to přesně naopak. Dnes jsem při procházce přemýšlela, proč vůbec žiji. Nic mě nebaví, jsem věčně protivná, nespokojená, naštvaná, zlá... Už nemám ani chuť se bavit se svým mužem. Připadá mi čím dál víc odcizenejsi. Nemám chuť, bavit se s kýmkoli.. Každý den jen brečím a vyčítám si, že jsem dítě chtěla. Ničí mě to. Nejradši bych si to hodila. Nenalézám žádný, opravdu žádný smysl svého života.
Někdy mám slabé chvilky, kdy se na syna podívám, usměju se na něj a říkám si, že je to nádherné stvoření. Zázrak. Ale vzápětí se mi chce zase brečet, protože vím, že nejsem pro něj dobrá máma a nikdy nebudu, protože to ve mně není. Nic ve mně není....
@nezverejneno pomoct nechceš, kojit přestat nechceš, nechceš dítě tak co čekáš? Pokud s tím nezacnes něco dělat dopadne to nejhůře jak jen půjde buď si šáhneš na život nebo v nějakém afektu kdy malý bude brečet celý den a noc mu ublížit.... Seber zbytek síly a hrdosti a bez se vypovídat k odborníkovi který tě vyslechne. Nechceš pomoct? Ok ?! Tak proč jsis tím pádem vylila své srdce a co čekáš.... Sorry ale holky ti ti rádi píšou své zkušenosti a ty si jedeš.porad tu svou že syna nechceš psychiatra nechceš....
Ahoj, mrzí mě, co všechno sis prožila. Sice tě neznám, ale snad se trochu dokážu vcítit. Je možné, že máš depresi, ale třeba ne a je to jen stav, kdy prostě člověk jede v nějakém kolotoči, který jej dlouhodobě neuspokojuje a neví, jak z toho ven.
Když odmítáš pomoc doktora, tak budeš teda muset sama zabojovat pořádně. Ale sdílená bolest je poloviční bolest. Diskuze tady vždy skončí tak, že zakladatelka je pak napadaná, proč dělá to a to nebo proč nedělá to a tohle....to asi nikam nevede.
Z tvých příspěvků nemám pocit, že bys dítě odmítala. Naopak tam cítím dost velkou lásku, jinak bys ho odmítala kojit a trávit s ním vůbec všechny dny. Spíš mi přijde, že tam chybí klid a srovnání se s životem, jaký teď zrovna je. Podle mě klid je to, co malé děti potřebují ze všeho nejvíc ( a samozřejmě spoustu lásky). Kojení je samo o sobě hodně náročný, ale pokud odmítáš přestat kojit, tak nepřestávej, jen třeba trochu sniž počet kojení za den.
Tak bych se na tvém místě snažila zapřemýšlet, co by mi pomohlo, aby se to zlepšilo. Co by mi udělalo radost. Jak píšeš, tvůj manžel je zlatý, zkusila bych se s ním domluvit na tom, abys pravidelně měla čas na sebe a mohla si chvíli dělat fakt co bys chtěla nezávisle na dítěti. Stačí pár hodin týdně, vypnout, jít třeba sama na vzduch, nebo jen ležet ve vaně, cokoliv, co ti udělá radost a trochu tě zvedne.
Pak třeba budeš mít sílu na to změnit svůj pohled na situaci a neobviňovat ze svého stavu dítě.
@nezverejneno Nezoufej, příjdou lepší časy, čím bude syn starší, tím bude všechno snažší. Nejsi sama, kdo má tyto pocity! Já například, mateřský typ vždy byla, hlidávála jsem děti, snat úplně všem a těšila se na svého vysněného chlapečka, který přišel po dlouhé době snažení a problémech, nicméně to není nic s medem, jak jsem si plánovala a malovala...tak si říkám, kde se stala chyba? Miluji ho nadevše, ale být mámou je kurevský těžké(sory za ty slova) a kdo toto nepřizná, tak jen lže. Jsi ta nejlepší máma, pro své dítě, protože Ty jsi ho odnosila a porodila, jinou nechce, jsi pro něj jedinečná, ikdyž si nevěříš. Nekoukej kolem sebe, nesrovnávej jiné mámy, každá jsme jiná. Taky se mi úplně vztah s manželem, po porodu syna změnil, nechápu ho a on zase mě, tohle je normální, můžeš mít sebelepšího chlapa, ale vyžrat si to musíš sama, nikdo nepochopí pocity matky. Hodně mi pomohla brigáda, vážně příjdeš na jiné myšlenky, než ten každodenní kolotoč...více začaly hlidát i babičky a od dvou let, je párkrát týdně i ve školce. Já jsem třeba cítila, že znovu musím najít, sama sebe, najednou se svět otočil vzhůru nohama a to jsem nějak nebyla já, ta silná osobnost.
@e_lys88 Pokud, ale jsou dny, kdy opravdu nedokážeš fungovat a nevíš co dál...zajdi za odborníkem, svěř se svému gynekologovi, on Tě nasměřuje dál. Nestyď se, za tohle Ty nemůžeš, jsou to hormony, které si hrajou s tvojí psychikou, je to normální běžná věc. Myslím, že jsem taktéž měla slabou poporodní psychozu, nikomu jsem se nesvěřila, protože já, tak silný člověk, ani nikoho nenapadlo, se na moje pocity zeptat, teď to vidím, jako obrovskou chybu, protože by mi bylo lépe, mnohem dříve. Zvládla jsem to, ale narovinu, při pomyšlení na druhé dítě, mě svírá šílená úzkost, že to podruhé a se dvěmi dětmi nezvládnu, ikdyž po něm toužím.
@e_lys88 mmnt poporodni psychozu? ta je velmi vzácná a navic si pri ni opravdu clovek neuvedomuje ze ji má... neni v kontaktu s realitou a trpi bludy... opravdu to byla psychoza?
@holkaokomodra Špatně jsem se vyjádřila, myslela jsem poporodní depresi.
@nijij no, kdybys pořádně četla moje odpovědi, tak víš, že to úplně neignoruji... Ale budiž. Tak sis do mě kopla. Snad máš teď lepší den.
@e_lys88 jj tak to jo... si statečná!
@nijij máš pravdu! taky to na mě takhle zapůsobilo... autorka potřebuje "dokopat" k odborníkovi....
@nezverejneno kdybys byla moje kamarádka, tak tě sprdnu stejně jako nijij, protože lepší radu tady fakt nenajdeš 🤷♀️
@nezverejneno ne v žádném případě do tebe několik, jen ti píšu jak to je. Nebudu ti to dělat sluníčkový jak se všechno zprávi když malý vyroste. A nebudu ti ani mazat med kolem huby. Místo vypisování tady seber tu energii aby si reagovala na ostatní komenty a najdi si specialistu který ti doopravdy pomůže.
Protože jako nezlob se na mě když jsem přečetla všechny tvé komentáře a odpovědi tak akorát hledáš výmluvy aby jsis odůvodnila svoje rozhodnutí vlastně nedělat nic.
@nezverejneno a být tvým chlapem chtynu tě za pačesy a dotahnu tě k odborníkovi, protože jseš hrozba jak pro sebe tak pro malého. A ne někopu do tebe, píšu ti to jak to je. Jestli přijmeš pravdu nebo ne je už jen tvoje věc. Tajně doufám že moje slova tě donutí se sebou něco dělat
Ještě jedna věc, zdánlivě mimo téma, ale mi pomohla. Nemám psychické problémy, ale trpím s hlavou, tento článek mi pomohl uvědomit si, jak hospodařit s energií a že ji opravdu nemám tolik, jako manžel, nebo kolegyně v práci.
https://www.prozeny.cz/clanek/co-je-teorie-lzic...
@nijij v tom případě se nauč číst, když vidíš jen výmluvy.
@nijij ne, tvoje slova mě určitě nepřesvědčily, abych šla za psychiatrem a cpala se léky a klidně si mi tady napiš ještě 20 komentářů o tom, že jedině tohle je cesta. Je to tvůj názor. Jiní mi ukazují i jiné cesty, které mohu zkusit - šetrnější. Takže si bez kopat do někoho jiného a jinam....
@kafr děkuji, zajímavý článek. Rozhodně na tom něco je.
@nezverejneno promin, ze se zase pletu kam nemam, ale ses si jista, ze ty jine cesty ti radi holky, který zazily depresi a ne depku? jako splin mame obcas kazdej, pece o mimčo je náročná a nikdo nejsme porad happy, ale byt rok v takovem stavu a mit sebevrazedne myslenky je uz vážně za hranou... mluvim z vlastni zkusenosti, nekaz si zivot slepejma ulickama, prosim. Moje kamaradka jede ruzny cesty jak byt vyrovnana, happy a strasne si to chválí, ale taky nezazila pravé úzkosti nebo deprese. Nechci tim snizovat nici zkusenosti nebo snahu pomoci, ale alternativni cesty z uzkostne depresivni poruchy jen prodluzovaly me trapeni... leky zastavily bludnej kruh a terapie me posunula maximalne, naucila jsem se diky tomu stat si sama za sebou a podobne, to si myslim prospěje i lidem co podobne potize neresi... pouvazuj... 🌹
@nezverejneno víš co. Budu doufat že ti jednou nepřeskočí úplně a tvůj syn bude zivej a zdravej. Se sebou si tím pádem dělej co chceš.Tím můj poslední příspěvek. Nechceš nechceš... Adios
@hasara33 Asi jste kapky nikdy neměla co? Když nevíte, radši mlčte... Zřejmě bezhlavě věříte doktorům...jo jasně vaše volba...ale nehaňte něco o čem nic nevíte, a co jste si přečetla jen na internetu...placebo to rozhodně není(placebo jsou jedině ti vaší milování doktoři) ale to ti kteří tomu věří ví. A ano napsala jsem krutou pravdu...
@nijij nazdar 🤦♀️
Ja tady teda napíšu jeste neco. Ale v zadnem pripade nechci podsouvat autorce to, ze trpi schizofrenií nebo jinou nemoci. Nejsem psychiatr, jen se chci tady podelit o osobni zkusenost s ruznymi alternativnimi zpusoby lecby v pripade opravdovych psychickych onemocneni, ne jen prechodne spatnych nalad, ktere zazil snad každý z nas.
Moje svagrova trpi schizofrenií. Dlouho trvalo, nez se ji ujali psychiatři a zacalo se to resit pomoci vhodne medikace. V tomto stavu porodila syna, ktery ji po par mesicich "prestal bavit", jak sama rikala. V zime ho hodila skoro naheho do kočárku, jezdila s nim chvili po meste a pak ho privezla na socialku s tim, at se o nej postaraji a zmizela neznamo kam. Kluk sel samozrejme do kojenaku a jeho babicce trvalo asi rok, nez ho odtamtud ziskala do pestounske pece. Svagrova pak vyvadela jeste ruzne nepochopitelne kousky, nez uznala svou nemoc a zacala se lecit. Ty leky ji udrzuji v jakz takz prijatelnem stavu, kdy je schopna se o sebe postarat. Bohuzel parkrat narazila na lidi, kteri ji presvedcili o tom, ze do sebe nema cpát chemii, která ji údajně krade osobnost a resit vse pomoci bylinek, ajurvedy, akupunktury apod. Samozřejmě to vysazeni leku melo vzdy dost tezke nasledky, kdy se ji vracely sebevrazedne i vrazedne myslenky, slysela hlasy, ktere ji nabadaly k zabijeni lidi atd. Nasledovala nekolikamesicni ustavni léčba a navrat k lekum, kterymi dostala tyhle stavy zpet pod kontrolu.
Takze tolik jenom k tomu, ze nektere nemoci opravdu nejde resit jinak, nez leky k tomu urcenymi. At si z toho meho komentare tady kazdy vezme to, co uzna za vhodne.
@damar28 Kapky s cukrem, pripadne nejakym vytazkem z par bylin nejsou placebo, ale doktor mediciny je placebo. Ach, jak uzasna zakouti lidska logika nabizi! 😂
@rexinka presne tak... sarlatani bohatnou a studovani lekari jsou meneceni, pripadne nepratele, kterym nejde o nic jineho nez z nas udelat slintajici monstra 😂😂😂 autorka ma zjevne pred sebou jeste dlouhou cestu, nez se sveri odbornikum, jeste parkrat musi okusit nadeji v zazracnych kapickach, carodejnickych praktikach a jinych blbostech, ktere slibuji nemozne rychle reseni a az pak co diky tomu jeste nekolikrat narazi cumakem do zdi ji to stejne dokope k lekarum... snad ne po nejake tragické události jako nedavno moji kamaradku... silna holka, no bala se sverit... tak nakonec skoncila na uzavrenym oddeleni s ostatnimi sebevrahy a litovala, ze nesla k doktorovi driv, dobrovolne, bez stigmatu a v tichosti, kdy o tom nesuskalo cely siroky okoli... a tak to holt chodi...
@holkaokomodra Jsou to obchodnici s lidským zoufalstvím. A to je teda to prave dno. Morální dno. Ale kde neni poptavka, nebyla by ani nabídka. Pokud jim lidi za to budou platit, budou toho oni vyuzivat. Bohuzel.
@rexinka nechcete si jít, uctívat psychiatry jinam? Nechápu, o co se tu snažíte. Respektovala jsem vaše názory, ale tohle už je moc. Vám ten respekt očividně chybí. Můžete si založit vlastní vlákno, kde se budete ukajet pomlouváním "sarlatanu". Achjo... Ještěže mám v okolí tolerantnejsi lidi, kteří mě budou ve své cestě naopak podporovat. Takoví, jako vy, lidi ještě víc frustrují...
@holkaokomodra okusím a ráda. Já asi narozdíl od ní mám kolem sebe lidi, kteří me budou podporovat v mých rozhodnutích (jaké terapie si zvolím) a ne mi házet klacky pod nohy a vysmívat se, jako to předvádíte vy!!!
@damar28 Prosim tě, doktor léta studoval medicínu a vzdělává se vlastně celoživotně. A já jsem viděla, co dokážou podobne kapky udělat s vážně nemocnym člověkem. Můžeš to popírat jak chceš, ale fungují na principu placebo efektu nebo jestli chceš na principu "věř a víra tvá tě uzdraví"......
@nezverejneno nevim, kde se vam vysmivam... mejte se krásně...
Měla jsem úplně to samé. Nejsem mateřský tip a dny po porodu bych srovnala s čistým peklem. Kdyby mě manžel nehlídal, dala bych dítě do babyboxu. Řekla, že umřelo a vrátila se do práce. Byla jsem opravdu zoufalá, neustále jsem brečela. Dítě, pokud nespalo, tak řvalo. Kojení mě bolelo jak pes, ale ne jen ze začátku, ale celou dobu. Pak jsem mléko začala ztrácet. A přišel další pocit zoufalství, že jsem coby matka selhala. Dny a noci se slévaly, já skoro nejedla a měla pocit, že tohle nikdy neskončí. A že z toho není cesta ven. Nebudu se tu rozepisovat o tom, proč jsem si dítě pořídila ani o tom, proč jsem nakonec kývla na druhé. Ale právě ve druhém. těhotenství jsem se dostala na místo, kde se mě ptali, jestli jsem měla po prvním nějaké potíže. A ukázalo se, že prvních 14 dní jsem trpěla poporodní depresí a až do konce kojení jsem měla laktační psychózu. Jenže to nikoho z lékařů nezajímalo. Nikdo mi to neřekl a nikdo mi nepomohl. Vždyť je to vždycky těžké a každá to zvládla, že? Bylo mi doporučeno druhé dítě nekojit. Po porodu jsem zase začala nabírat chmury, ale už jsem věděla o co jde. S kojením jsem sekla a najednou byl svět normální. A i když jsem měla dvě, dalo se to zvládat.