Společný dětský pokoj v pubertě. Jaké máte zkušenosti?
Deti mam jeste male, takze to resim spis do budoucna, ale velmi by me to zajimalo.
Kdo mate parecek, nebo z takoveho parecku pochazite a vyrustaly jste tak, maji vase deti spolecny pokoj i v puberte a je to v pohode? My mame krasny byt, pokojicek je velky (dost mista na dve postele, stoly..) ale je proste jeden a neda se rozdelit (pozice oken, dvere na terasu, dispozice).
Neustale nad tim s manzelem premitame, ja mam segru, ale i tak jsme od urciteho veku mely kazda svuj pokoj, on ma mladsi segru (o 5 let a nemaji moc blizky vztah) a nakonec si vydupal svuj pokoj, bylo to tenkrat pry pro nej moc dulezite.
U nas je taky starsi kluk, o temer 4 roky. Takze premitame, jestli to resit (museli bychom koupit jiny byt, tenhle je sice dispozicne 4kk, nebo spis 3,5kk, ta pracovna je ale mala a jako plnohodnotny pokoj to nevyda. Na pracovnu a hostovske prespani ideal, jako druhy pokojik male).
Rada si poctu vase zkusenosti bud u deti nebo i u vas samotnych, jak jste to jako dospivajici holky vnimaly (jestli jsou tu i tatinci, co vyrustali v pokojiku se segrou, budu za zkusenosti jeste vic vdecna).
Neys
Já mám o 4 roky staršího bráchu a bylo to fakt peklo. On byl blázen do PC her, vodil si tam svoje stejně jebnuté kamarády, jemu zas vadily moje kamarádky. Hádali jsme se neustále jako děti a pak když jsme si začali vodit partnery tak šíleně. Vztah máme špatný, neříkám, že kvůli pokoji, ale určitě nám to neprospělo. Já mám dvě holky, věkově blízko u sebe. Doufám, že si budou rozumět, pokud ne, jsem ochotná vzdát se ložnice a spát v obýváku.
Žiju v jinym vesmiru kolem me vlastní pokoj skoro nikdy nikdo nemel, ze by tim nekdo zasadne leta trpěl v dobe, kdy vyrustal doma taky ne. Naopak ti lidi pak nejsou nesnasenlivy, nevadi jim, ze partner/ka dycha,.dohodnou se na teplotě a tme v loznici. A kdyz prijde nekam na kolej, zavne hledat vkastninbydleni, pojede do zahraničí na dyl... to bude resit jak? Kousek soukromi je důležitý , vlastni postel, skrinka, stul. Vetsinu z toho dnesni rodice a prarodice neměli, natoz ti starsi, a nejak jsem na to neslysela stížnosti. Soukromí se dělá respektem a tim, ze rodice ani sourozenci do tech veci nelezou. Muze byt i pokoj pro 1 dite a soukromí nuka.
Co se týká bratr - sestra, nekde si ten pokoj vizualne castecne rozdelili (skrine l zaves), nebylo to uplne, a stacilo to. A jinde zase dve holky a kluk a bydlela holka s brachou a druha sama protoze jim to tak lip vyhovovalo.
Jinak reseni syn v malem a svem bude nejspis klidne. Na co blokovat pokoj pohostinkou? Navsteva muze spat v obyvaku, nebo vy, nebo jim syn/dcera po dobu návštěvy uvolní svuj pokoj a bude spat v obyvaku on/a nebo u hrachy/segry v pokoji. Jinak abyste meli tech pokoju asi 8.
Ted bych to s malyma detma neresila, v puberte to pujde nebo bude muset jit, a kdyz ne, porad ten vas byt skyta nejake řešení. Mmchm - za 10 let tu prarodice ještě budou? Dost zdravi, aby jezdili? Kvuli tomu abych jednou dvakrat na tyden luxusne ubytovala prarodice bych rozhodně nemenila byt, kterej nam po vsech strankach vyhovuje, bych se radsi ten tyden uskromnila.
@janedv Jsem ze 3 dětí, holka, kluk, holka a měli jsme jeden pokoj. Při zachování určitých pravidel může být to soužití v pohodě. Kamarády ani rande jsme si domu moc nevodili, byli jsme hodně venku nebo u kamarádů. Když jsem se chtěla v klidu učit, zalezla jsem si k rodičům do ložnice a aspoň jsem měla motivaci se brzy osamostatnit 🙂 určitě jsem z toho neměla žádné trauma, ani jsem zásadně netrpěla. Myslím, že mě to naučilo se přizpůsobit se a nemám díky tomu problém s kýmkoli sdílet společný pokoj nebo skříň 🙂
Já mám sestru o necelé tři roky starší. Až do mých 10, skoro 11 let jsme dokonce neměly pokojíček vůbec - spaly jsme s rodičema v ložnici, měli jsme jen 2+1. Pak jsme měly konečně spolecnej pokoj a já byla absolutně nadšená a nikdy mě nenapadlo, že bych měla chtít svůj pokoj.🤷 A to musím říct, že jsme se v pubertě dost odcizily - jako stylem, že jsme každá fakt absolutně jiná a doteď si nemáme co říct. A stejně mi to nikdo nepřišlo jako problém.
@zelenaesmolda malokdy s tebou souhlasim, ale ted vyrazne ano -
@malanoha asi chapu, jak to myslis, ale rozcapenosti bych potrebu vlastniho prostoru nenazvala. Ja sama jeste nemam ujasneno, jestli to potreba bude nebo ne, proto i tady sbiram nazory. Ale rozcapenost mi prijde jako silny vyraz, nevim.
Jak jsem psala, deti jsou male, tak je cas.
@potaplice psala jsem to nekomu vys, ted si oresne nepamatuji. Myslim 2.20 na 3,20m nebo tak neco
Mam brachu od 2,5 roku mladsiho a meli jsme spolecny pokoj (14m ctverecnych) nesel rozdelit, kdyz mi bylo 12 a kus, narodila se jeste segra, talze jsme v tom pokoji byli 3, nebylo k hnuti, 2 klasicke postele, postylka, 2 stoly, jedna skrin a mela jsem co delat, aby se dostala ode dveri do postele, meli jsme to tak dalsi 4 roky nez jsme se prestehovali do baraku, kde uz mekl kazdy svuj pokoj, jo bylo to na palici, ale meli jsme k sobe zase hrozne blizko, i po nastehovani jsme nechavali dvere dokoran a byli tak nejak pospolu, opravdu svuj vlastni prostor jsem zacala vyzadovat mezi 17-18 rokem a pak pozdeji, kdy uz jsem mela pritele, bracha pritelkyni a chteli jsme soukromi, do tech 15 to bylo ok, ale zalezi, jka si decka sedi, my byli v pohode a travili dost spolecneho casu pospolu🙂
@zelenaesmolda u nas v rodine nikdo nizsi vzdelani nez doktorat nema, tak nejak nepredpokladam, ze deti skonci u stredni
@petulkadodo dekuji, tak nejak to asi vidim i ja. Uz ted je, umerne veku, ucim o lidske tele, co je na nem spolecne, co odlisne. Navic mi i prijde, ze jsou povahy, ktere by se mohly snest. A respektu k ostatnim, doma nebo venku, je ucim od mala, to u nas hraje vyznamnou ro
Ale to je jeste brzy, vim. Nicmene najit dobry byt v centru prahy nebo pobliz, ktery by splnoval kriteria, taky neni na tyden, ze ano...
@potaplice
@netopejr asi to neni o jinem vesmiru, ale o jinych moznostech, pristupu. Jasne, argument, ze kdysi to slo i se zvirenou a 5 sourozenci v jednom pokoji, tady bude porad. Ale my, nastesti, nemusime zit jak pred 100 lety.
Vim, ze ne kazdy ma tu moznost volby, ale my ji mame, jen si nejsem zatim jista, jestli druhy detsky pokoj je dulezity faktor pri rozhodovani jestli a co koupit, nebo ne.
A dekuji za optani, prarodice tady s nami za 10 let a dele snad budou a jezdit snad budou chtit taky. Navic, az deti povyrostou, budu se moct vratit do prace a tu pracovnu budu potrebovat.
Takze jenom zopakuji dotaz, kdyby se to ztratilo-ptala jsem se na zkusenosti se sdilenim pokoje v puberte u deti odlisneho pohlavi, nikoliv na to, jak resit dispozici naseho bytu. Ale diky i tak, @netopejr, ono se to nekdy v textu ztrati, ten puvodni dotaz.
Neříkám, že musíme žít jak před 100 lety. Ale soukromí může mít člověk i ve společném pokoji.Co se týče sdílení pokoje dětmi rozdílného pohlaví, někdy se lépe snesou kluk s holkou než dvě holky, je to spíš o povaze dětí, než o pohlaví.
@potaplice ano, to souhlasim. Ja jsem *lehce*vic naklonena tomu tady zustat a koupit/postavit nekde v prirode vetsi dum/chalupu, kam budeme moct jezdit vzdy na vikendy nebo tak a decka kdyz tak s kamarady, co oko nevidi... Ale nevim, manzel si to od sebe pamatuje jinak a syn ma povahu spis po nem. Tak proto jsem takova rozpolcena
@janedv jsem s brachou o 2 roky, spolecny pokoj vzdy, ale velky. Strasne rada vzpominam na vecerni povidani a sdileni. Kamarady jsme si domlouvali predem, takze bud jsme se bavili vsichni nebo jeden z nas sel ke kamaradum svym. To same partneri, vychazeli jsme si vstric. Jasne, hadali jsme se, kolem 12 let jsem snila o svem pokoji. Ale vzdycky tak tyden. Dulezite bylo, ze tu byla moznost se oddelit. Meli jsme pocitac a pracovnu v pokoji pro hosty, takze nocni uceni, hrani her, pripadne i nemoc, nebyl problem, rozdelili jsme se. A pak sli zase radi k sobe🙂 kdyz bracha odesel na VS, tesila jsem se, az se na chvili vrati🙂
Jo, a jen pro info, na VS rozhodne nepujde v 18, to bude ve tretaku nebo druhaku na stredni, podle toho, kdy pujde😉
@janedv
Tak predpokladat nemusis,realita muze byt jinde 🙂
@janedv Naši mají 3+1 přestavěný na 4+kk. Taky jsme měli malou pracovnu, asi ještě menší než ta vaše. Nikdy jako pracovna nesloužila, mám 2 mladší bráchy a asi od 10 let jsem tam měla pokojíček. Postel, skříňka, pracovní stůl. Nic víc se tam nevešlo, ale mě to úplně v pohodě stačilo a kamarádky záviděly vlastní pokoj. Pak tam jeden čas měli naši ložnici, to bylo když jsem byla na gymplu a potřebovala jsem víc prostoru. Oni tam měli jen postel a prádelník, oblečení měli mimo pokoj v šatně. Když jsem odešla na VŠ byl tam pak nejmladší brácha a zase mu to v pohodě stačilo. Já jsem kolem těch 10 let učitě byla radši v malém vlastním pokojíčku než ve velkém sdíleném.
@zelenaesmolda co ty mas za problem?
Máme kluka(13) a holku(10), mají společný pokoj a v pohodě. Ale oni jsou od malička parťáci, nějaké hádky apod. neznáme. Každý večer je slyšíme, jak si před spaním povídají, kamarády si moc domů nevodí, spíše s nimi chodí ven. Samozřejmě ještě uvidíme, jak to bude za pár let, ale zatím myslím, že to pro ně do budoucího života bude jen prospěšné, co se týče partnerského života, tolerance, soužití atd...
@nekiaxy mas pravdu, ze 18 a 20 je velky mentalni skok. Ja sla na VS az v (temer) 20 (prosincove narozeniny a 5 lete lyceum) a je fakt, ze jsem si s 18 letymi nemela co rict. Bylo tam par starsich (se nedostali driv, pracovali, atd) a byl to sakra rozdil, to jo.
Ale syn je cervencovy, do skoly pujde v tesne 6 letech, je neskutecne chytry, mluvi 4 jazyky, uz ted ma matematiku na urovni druhe tridy a pod. Pujde do male soukrome skoly a pak uvidime.
Myslim, ze spis pujdeme cestou domu za prahou, kde bude vybeh a prostor a zustanene v tomto byte. Mistnosti tady jsou, ted se snazime nalomit souseda, at nam proda byt vedle a to by bylo po problemu. Ale moc se mu nechce 🙂
@janedv aktuálně u nás řešíme, tak nastíním, jak je to u nás: kluk 14 let, holka necelých 12. Od mala parťáci, vztah mají krásný, až doted společný pokojíček. Ale poslední měsíce je to pro všechny čím dál těžší. Do jisté míry i tím, že jsou spolu doma už od jara. Např. - do doby normální školní výuky měly společný velký stůl přes celou stěnu, každý svou půlku, svý šuplíky, nikdy to nebyl problém, standartní úkoly dělaly spolu na pohodu. Od doby distanční výuky jsme je ale museli rozdělit a dceru přestěhovat s celou školou do jídelny. Za jedno při online výuce musí být každý v jiný místnosti a za druhý tím, že učení máme v podstatě rozcrcaný do celýho dne, neuklízí se do batohu a šuplíků, jako když chodí do školy, tak se jim to pořád míchalo dohromady. Večery poslední měsíce jsou náročný, syn už nestojí o naši společnost, chce si být zalezlý u sebe, číst si, být na mobilu, kouknout na film... dcera pořád usíná celkem brzy a i když si to syn dá do sluchátek, vadí jí to světlo... Do toho ted syn začal strašně chrápat a ona se nevyspí. Noc co noc se stěhuje do obýváku na gauč... Ted, jak nechodí do školy a nevidí se se spolužačkama, tak si každý večer třeba hodinu volají s holkama, vyšklebují se... a jeho to rozčiluje, chce svůj klid, nechce ty štěbetalky poslouchat, takže jí vyhání do ložnice. Já sama mám bráchu o dva roky staršího a v pubertě nás naši taky rozdělili. Paradoxně kvůli tomu samému, brácha šíleně chrápal a já se noc co noc stěhovala, fakt to nešlo... Já bych radila to ted neřešit, nechat je spolu, dokud o to budou stát, to už jim nikdy nikdo nevezme. A pokud se budou chtít rozdělit, tak bude v pozdějším věku bohatě stačit i ta pidi pracovna, protože puberták už nepotřebuje vůbec žádný prostor kolem sebe, vše se odehrává u stolu nebo na posteli. Potřebuje jen být sám sebou a mít nějaký to místečko, kam si může zalézt. Ale to je čiště jen můj názor, každý kus je originál 😉
@prochi moc dekuji za zkusenost, uz jsem to psala nekde vys, takhle nejak to vidim i ja, s tim, ze snad poridime ten dum nekde mimo, kam v pripade distancni vyuky nebo jine pohromy muzem odfrcet a tam by kazdy prostor mel. Nebo ta pracovna, pripadne stul do loznice, atd. Moc dekuji!
@janedv Nešla by z pracovny udělat ložnice pro vás, vyloženě jen na postel a spaní a z vaší ložnice druhý pokoj? Zamýšlím se nad tím stejným, děti o 4,5 starší kluk a mladší holka a společný pokoj. Já měla s mladším bráchou společný pokoj, v 16 šel brácha do sklepa, kde mu rodiče udělali dobrou zašívárnu 😆
Já bych to asi na pár let pustila z hlavy, když se vám žije dobře, děti touží po soukromí tak od 10-12 let, tak pak uvidíte, jak moc to bude palčivé.
Jinak já nemám ráda takové to "nějak to překlepeme, než děti vylétnout z hnízda", to je nejhezčí část života, dokud jsou s námi a každý den, kdy je každý spokojený, dobrý.
A ještě můj názor - svět bude za těch X let fungovat jinak, epidemie odstartovala intenzivní vzdělávání přes internet a myslím, že to částečně zůstane zachované, navíc technika půjde dál a dál. A proto myslím, že pokoj bude pro puberťáka plnit hlavně tu roli pracovny, nejen ložnice.
@antoinet dekuji, ano, souhlasim, ze komfort zivota je dulezity, ja to holkam, co mi radily se tady nejak poprehazovat a ulozit v obyvaku, uz psala. Kdyby dlouhodobe nebylo souziti sourozencu udrzitelne a jedna pracovna a jeden pokojik nestacily, tak bychom to museli resit. Ale praveze bych to radeji resila driv nez pozdeji, ceny bytu budou jen rust, nema cenu cekat, kdybychom cgteli neco kupovat. Plus najit, co my chceme, taky nebude jednoduche.
A moc dekuji za pohled, ze maly pokoj pubertakovi nestaci. Doted vsichni rikali opak.
Uvidime, dekuji.
@janedv
Deti mas jeste skoro vecskolce a uz premyslis nad tom,ze syn pujde na vysokou? :D