Kdy po revizi dutiny děložní do práce?

anicka1211
1. bře 2017

Ahoj holky, včera jsem prodělala revizi po mém třetím zamlklém potratu a jednom spontánním. Když jsem prodělala první revizi,už jsem se neměla kam vracet,ukončili se mnou smlouvu. Po druhé revizi jsem neměla kam jít,jelikož od první revize jsem byla nezaměstnaná,takže jsem otázku kdy po revizi do práce neřešila a to stejné po spontánním potratu. Nyni mám ale práci a teď nevím,kdy po revizi do práce,abych si nějak neuškodila,nevim jak dlouhá má být rekonvalescence. Do teď jsem to nemusela řešit,když sem neměla praci a měla čas na rekonvalescenci. Na kontrolu mám jít za tři týdny, v případě potíží kdykoli.

arielka222
1. bře 2017

@anicka1211 já sla po revizi za týden do prace, jelikož jsem to psychicky nedávala. Jinak bych šla hned, fyzicky mi bylo jak u ms. Tak je to na tobě jak se cítíš.

rousse
1. bře 2017

já tím prošla během dovolené a musela jsem být týden doma a upřímně, kdybych si mohla vybrat, šla bych okamžitě - práce mi tehdy hodně pomohla psychicky. Ten týden doma byla jedna velká depka.

absintka19
1. bře 2017

@anicka1211 moje podrizena po prvni revizi byla tyden, po druhe revizi trosku komplikace dva tydny. Hlavne ji pomohla prave, aby se tolik netrapila.

ml0
1. bře 2017

Já šla hned druhý den do práce a byla to chyba. První čtyři hodiny v pohodě, ale potom na mě padla únava a nebyla jsem schopná se soustředit. Zbytek dne byl vyloženě utrpení. Dobrý to bylo až čtvrtý den. Ale problém byl hlavně v anestezii a to snáší každý jinak. A taky záleží na práci.

snehurka22
1. bře 2017

Já šla až za 2 měsíce,ale byla jsem v 18tt a na to jít mezi lidi jsem se rozhodne necitila..

adriana383
2. bře 2017

Já mám fyzicky náročnější práci tak mě doktorka nechávala doma 6-ti nedělí, no měla jsem pak komplikace a zůstala jsem nakonec doma 2 měsíce, Celý ten průběh jsem zvládala psychicky i fyzicky špatně a hlavně jsem chtěla být "po tom" zdravotně co nejdřív v pohodě. Po 6-ti nedělí a dvou pravidělných cyklech (dle doporučení Dr.) se mi povedlo otěhotnět vlastně nějak hned 🙂 Hodně záleží jakou práci děláš, já jsem 12-hod na nohou + k tomu povinnosti doma, syn 3,5r potřebuje taky péči takže jsem si dopřála odpočinek, a když jsem byla na 100% zdravá tak jsem nastoupila 🙂

anicka1211
autor
2. bře 2017

@adriana383 mám práci v kanceláři,dělám administrativu,takže žádná náročná práce. Ale doma mám 9ti leteho syna,takže máme školní povinnosti a ještě k tomu domácnost. Teď si nejsem schopna uvařit ani oběd, fyzicky se dnes citim líp,včera jsem měla ještě dost bolesti. Ale psychicky nic moc,doléhá to na mě,čtyři potraty během roku a půl na mě jsou dost silný kafe. Celý den jsem byla v pohodě a přišel večer a já bulela. A nevím,jestli do toho jit po páté, ničí mě ten první trimestr,který nemůžu překlenout a ničí me,že pokaždé ve stejném týdnu potratím,že jsem už 4x zažila to stejne,ale dítě ještě v náruči nemám,náruč mam pořád prázdnou a pořád se smiřuju,že to zas nevyšlo. Psychicky mě ty potraty tak zničily,nejvíc ten první a ty ostatní mě víc a víc sráží na dno mých sil. Do práce bych ráda šla co nejdřív,doufám,že aspoň tam dokážu na chvíli zapomenout,ale je fakt,že se ještě necítím jít mezi lidi,cítím se dost psychicky vyčerpaná.

adriana383
2. bře 2017

@anicka1211 Já jsem taky nemohla jít mezi lidi, měla jsem problém jít nakoupit potraviny...A v práci ke všemu ještě dělám mezi lidmi, sice kolegové jsou OK, po nástupu do práce mi to psychicky dost pomohlo, ale jsem názoru, že sama nejlíp cítíš jak na tom si a podle toho bych se řídila. Když se na práci necítíš tak ještě odpočívej. Teď čekám na ultrazvuk 13.3. a modlím se aby to teď bylo všechno OK, samozřejmě taky jsem hned zůstala doma, protože před tim jsem byla hodně vyčerpaná, měla jsem virózu, přesčasy v práci a snažila jsem se kvůli nižšímu stavu zaměstnanců zůstat v práci déle, no na kontrole srdíčka mi pak doktor oznámil, že "tam máme malér"...Teď si vyčítám, že jsem nezůstala hned doma....

linee
2. bře 2017

@anicka1211 zustan doma urcite tyden.Pak bych asi do prace sla uz jenom kvuli tomu,abys prisla na jine myslenky.Aspon mne to pomohlo.Ale verim,ze kazda z nas potrebuje jinak dlouhou dobu na srovnani.
Resila jsi ty potraty s gynekolozkou?Urcite by to chtelo resit,predevsim ze jich mas uz tolik po sobe,a ze se to deje.pokazde ve stejnem tydnu.Zacala bych to resit a pak bych zkusila dale,pokud to jde.Ale uvidis sama,v prubehu roku a pul tolik bolesti.Jsi silna zena!Pokud by to dr.nechtela resit,jdi k nekomu jinemu,kdo je i dobry psycholog a podpori te.
Hodne sily a moc ti preji,at se dockas a brzy sve miminko pochovas v naruci.

kokoska321
2. bře 2017

Ahoj holky,
přidávám se svou troškou do mlýna... jsem po spontánním potratu v 6tt, naštěstí k revizi nemuselo dojít. Počkala jsem si a k doktorovi šla až za 4 dny po bolestech v podbřišku... během těch 4 dnů se vyloučila většina a revize nebyla nutná. Jsem moc ráda, že jsem ji nemusela podstoupit, asi bych to celé probulela.
Doktor mě chce nechat doma do příští MS - tak 5 týdnů. Z preventivních důvodů - aby se udělalo maximum pro to, aby se to příště povedlo. Jsem doma druhý týden, ještě jeden to vydržím, potom už bych ale do práce šla. Mám kancelářskou práci, je fakt že člověk se nějakému stresu nevyhne... ale nějaké rozumná dávka stresu k životu patří. Přece nebudu další celé těhotenství doma jen pro to, abych se vyhnula stresu? Jinak už si přijdu fit... takže nevidím problém, nejsem přece nemocná.
JAk to máte vy?

linee
2. bře 2017

@kokoska321 pokud se uz na praci citis,tak chod.Dulezita je psychika a radeji byt spokojena ve stresovejsi praci,nez byt nervozni doma (a nemit do ceho pichnout).
Hodne drzim palce!

anicka1211
autor
2. bře 2017

@linee jj,ty potraty jsem začala resit hned od druhého potratu, tehdejsi gynekoložku jsem ukecala do zadanky do CARU, kam jsme chodili od 4/2016-8/2016. Prosli jsme všema vyšetřeníma a zjistilo se,ze mam nízkou ovariální zasobu nějakých 0,3 . Tak jsem si to nechala změřit další mesic zas ale jinde a tam mi vyšlo 0,7. Ale i tak jsem v rizikove hranici,dostat se na 0,2 tak se pry s dětmi muzu rozloučit. Zkusili jsme dva IVF cykly,ale bez úspěchu,bylo malo vajíček a z tech dvou cyklu se podařilo oplodnit jen tri a dve byly uplne spatne,nevyvíjely se, a to třetí bylo uplne v poradku,presto se paty den pry vývoj zastavil. Obrečela sem to a řekli mi,ze se svýma vajickama uz neotěhotním,ze jedine s darovanyma,ale to sem odmítla. Zjistili mi jeste antifosfolipidovy syndrom a odeslali na hematologii,jde mi na zaklade nových testu syndrom opravdu potvrdili. S Carem sem se rozloučila a pod lecbou z hematologie pri anopirinu otehotnela hned v zari prirozene,brala clexane injekce a presto v 6. tydnu spontánně potratila. Pak jsme byli v Podoli na vyšetření imunologie a tam taky nic nezjistili. No a ted se zas opakoval zamlkly. Po tom druhem potratu jsem změnila gynekoložku a vrátila se k me předchozí i za cenu dojíždění,protože díky ni mam aspon svého prvorozeného a jediného syna,aji me odrodila a ze to nebylo lehke. Jsem s ni spokojena,hned na první kontrole po nove registraci me proklepla,všechno se mnou probrala a řekla mi povzbudive veci a dodala mi tim znova naděje. A i presto,ze jsem za dobu u ni dvakrat potratila,muzu rict,ze tam byla kdyz jsem ji potřebovala narozdil od předchozí gynekoložky.Vzala me okamzite a všechno se mnou probrala. Ted mi po potratu řekla,ze jeste šanci máme,že nemam hazet flintu do zita. Ze nasadíme kompletní lecbu jak z hematologie,tak na udrženi těhotenství a i kortikoidy. Rikala ze to poradne zamedikujeme abysme to pojistili ze všech stran. Ja jsem byla tak zničena,ze sem ji řekla,ze nevim,jestli mam na to jeste po pate silu,ze sem tak vyčerpaná,rekla ze me do ničeho nemuzu,ze je to jen návrh a az se budu cítit lip,ze to mam zvážit. Tak me nalomila,ale presto nevim to dítě strasne chci,ale s antifosfolipidovym syndromem se bojim otěhotnět i za leku, stejne mi u třetího tehu nepomohly a ja uz to po pate nezvládnu,a zas mi zbyde prázdna naruc. Tolikrát tehotna a dítě furt nemam. Připadám si jak v nějaké zacarovane smyčce tehotenstvi- potrat-revize-3 měsíce pauza-těhotenství -potrat-revize a tak porad dokola. Uz nemůžu,uz bych chtela taky dojit na konec té cesty a mit to vytoužené děťátko a uz je mi i jedno co,hlavně kdyz se narodi zive a zdrave,nic vic si nepreji.

linee
2. bře 2017

@anicka1211 mas skvelou gynekolozku. Presne to jsem myslela, aby byla zaroven psycholog. Je videt, ze pro tebe udela absolutni maximum a chce te podporit. Pokud by to neslo, ver, ze by ti uprimne rekla, ze mas byt rada, ze mas uz jedno dite a nezkousela by ti dat nadeji, ze to pujde a nemas hazet flintu do zita. Tvoje lekarka tomu veri. Ale dej tomu cas. Ted je to moc cerstve na to, abys hned premyslela nad dalsi tehotenstvim. Potrebujes jeste zpracovat ten potrat. Vzdyt jsi byla jenom pred tydnem na revizi. Zena i kdyz toho hodne unese, neni robot. Opravdu si dej na chvili pauzu. Vypni. A nebo zajdete na dovolenou, pokud to pujde. Abys vypadla ze zaziteho prostredi, od zabehlych praktik. Zmen prostredi a cinnosti a pak se uvidi. Mohu se zeptat, kolik ti je let?
Jinak, zda do toho opet jit, jsi si zodpovedela sama "uz bych chtela taky dojit na konec té cesty a mit to vytoužené děťátko a uz je mi i jedno co,hlavně kdyz se narodi zive a zdrave,nic vic si nepreji".Ted je to zklamani jeste moc cerstve. Jsi ale silna zena a podle tvych prispevku vidim, ze to nevzdas. Jen ted potrebujes nabrat opet dalsi silu, abys mohla bojovat dale.

anicka1211
autor
2. bře 2017

@linee jiste,můžeš se zeptat,ted mi bylo 32 let,pozitivní test byl ten nejlepsi dárek k mým narozeninám. Jojo,mas pravdu,nejsem ted schopna rozhodovat,jestli do toho jeste jit,dam si cas,musim to nějak zase vstrebat. Dekuju,ze me hodnotíš jako silnou,ja se tak necitim,jsem zlomena. Nemit svého syna,tak nevim,kde bych brala silu zit,muj syn je smysl mého života a kvůli nemu se musim zvednout,ale je to těžký. Po tretim potratu jsem zjistila,ze sem ho pro sve problémy zanedbavala a on o potratech věděl a bylo mu to lito,třetí těhotenství hodnotil,ze o male stejne zas přijdu. Dosel toho názoru,protože sem vařena pečena u doktoru. Tento potrat jsem mu neřekla,ani o tom,ze sem byla tehotna,chtěli sme mu to říct az budu mit první trimestr za sebou. Bohuzel se tak nestalo,ale kvůli synovi se držím a snažím se,aby nestradal citove. Manžel hodne pomáhá,za nej dekuju Bohu. Co se mnou uz všechno vydržel a presto to unesl a porad me miluje a pečuje o mě. Dovolenou si ted nemuzu dovolit,ale na víkend bychom někam jet mohli,to by bylo fajn,když nic jiného,tak aspon na chvili vypnu.

mariti
2. bře 2017

@anicka1211 Ahoj. Doporučuju přečíst knížku: "Čekala jsem miminko... " Dopřej si čas a pečuj o sebe, je to potřeba. Nejsi v tom sama. Jinak moc držím palce, je mi líto, co prožíváš! Vždycky se snažím najít na všem něco dobrého, ale někdy to fakt moc nejde. Bude zas líp!

anicka1211
autor
2. bře 2017

@mariti kezby bylo. Dekuju. Cas ukaze. O te knížce uz jsem slyšela,od koho je?

kaculik007
2. bře 2017

@anicka1211 Ahoj, jestli můžu říct něco ze své zkušenosti. Byla jsem na revizi v pondělí a ve čtvrtek šla do práce. V práci to věděl jen vedoucí co se stalo,takže všelijakých otázek jsem byla ulehčena. Mě práce na chvíli pomohla. Byla jsem za ní v tu chvíli ráda, nebyl čas na to myslet, měla jsem hodně práce. Ale kdybych si měla vybrat. Šla bych až po delší době asi... Ale všechno si rozhodni sama, jak se citis. Nic není dobré uspěchat. Buď šťastná za synka a venuj se mu co můžeš. Neboj ono se vám to povede, budeš pak konečně šťastná. Věřím v to.... moc vám to přeji 🍀

anicka1211
autor
3. bře 2017

@kaculik007 jo já byla teď v úterý na revizi a když pomyslím teď, že bych byla v práci, na jednu stranu bych byla ráda, ale na druhou stranu se ještě necítím. Popadají mě pořád stavy smutku, když už si myslím, že to zvládám tak stačí malinko a už brečím. Prostě to chce čas.Teď jsem si objednala tu knihu Čekala jsem miminko co mi tu radila mariti, tak jsem zvědavá jestli mi to nějak pomůže.
Dneska je mi zas na nic z toho, že manžel napříč tomu neštěstí má chutě na milování a protože jsme spolu nic neměli celý ten měsíc,protože jsme to měli zakázané, tak ho to drží ještě víc, má absťák a mě to strašně trápí. Nemám na milování chuť, jen při myšlence na ně hned brečím. Za prvé stejně teď po revizi nesmím mít pohlavní styk a i při pouhém mazlení mi to vzrušení způsobuje stahy dělohy ještě větší než teď mám po té revizi. Manžel je strašně náruživý a bojím se, aby mi neutekl jinam, už toho se mnou tolik zažil a vydržel kvůli potratům, a ač jsem si jeho láskou jistá, ale co se týče té jeho náruživosti, bojím se, že kvůli ní by mohl selhat a jít jinam,když já jsem věčně provozu neschopná :(. Bojím se, že když ho odmítnu i když to je teď oprávněné, že se urazí, vždycky když ho odmítnu pro zdravotní důvody i jiné, tak je vidět, že ho to vzalo, jako by se na mě zlobil, i když tvrdí, že se nezlobí a že to chápe, ale prostě to své zklamání neumí zamaskovat ani v takové situaci jako je teď. Máte to tak doma taky? Tohle mě trápí dneska, protože od včera ho to drží a já mu prostě nedokážu pomoct, mám teď z milování strach, a představa milování od dalšího cyklu mi vhání slzy do očí, protože vím, že bych mohla otěhotnět a bojím se další ztráty miminka a představa ochrany mě zase ničí. Jsem tak strašně zmatená a vůbec nevím co bude dál, bojím se další budoucnosti, nevím co chci ani co mám chtít.

absintka19
3. bře 2017

@anicka1211 tak zkuste oralni sex, preci pokud je trosku rozumny a vy jste mu rekla proc to nejde tak to pochopi ne? Nebo i tohle vam dela problem? Zkuste mu to vysvetlit, pokud se bojite te vas opusti/najde si sex jinde tak to neni pravy vztah i kdyz vy rikate ze ano. Sama musite vedet, ale tato obava vam skutecne na klidu neprida.
Mozna bych u vas preci jen zvazila darovane vajicko i kdyz pisete ze nechcete, je videt ze i kdyz se to vase uchyti je nejvalitni a proste se to muze opakovat do nekonecna. Prala bych vam uspech, to asi jako kazde snazilce. Jste na tom porad relativne dobre, mate jiz jedno dite, jsou pary co se jim to take deje ale deti nemaji.
Odpocinte si, povidejte si o tom co citite s manzelem, bude lepe.

anicka1211
autor
3. bře 2017

@absintka19 jsem třetí den od revize, problém mi dělá všechno, jsem bolavá a psychicky na dně. Manžel to bude muset ustát a jestli ne, tak by mě to dorazilo,protože v prvním manželství mě manžel opustil kvůli jiné hned po porodu, taky neustál rizikové těhotenství a zákaz milování a mazlení mu nestačilo. Takže prožít to znovu na to bych už sílu neměla, jen vidím, že se historie opakuje, každé moje těhotenství začne špiněním a krvácením, následně beru léky na udržení těhotenství a jen to první v mých 22 letech dopadlo jakž takž dobře,ty ostatní skončily potratem. Podle doktorky je problém v tom antifosfolipidovém syndromu a podle ní mám šanci otěhotnět se svými vajíčky. Jen to bude chtít větší lékařskou péči.
V každém případě děkuju za podporu, člověk je rád, že není sám s těmito problémy, né že by je přál ostatním, ale díky tomu že není s nimi sám, se aspoň má s kým o tom pobavit, protože nejlíp ho pochopí právě ten, kdo si to zažil sám.

kaculik007
3. bře 2017

@anicka1211 Úplně tě chápu, já to taky tak měla. Prostě jsem nic nechtěla, ani orální nic. A můj přítel to nesl asi jako ten tvůj, byl zklamaný že ho odmítám. Trvalo nám to delší dobu než, jsme to všechno překonali. Neboj se, on tě miluje a nikam ti neuteče. Na nic nespechej... Na revizi jsem byla 10.10.2016... smutek je stále a bude asi pořád, mám radost z každého miminka kolem mě, mám plno i těhotných kamarádek a je to těžké když si na jejich místě představuji sebe... Ono se to určitě povede.... Ale na nic nespechej... až budeš mít tu chuť, tak je to ten pravý čas.

anicka1211
autor
3. bře 2017

to tě obdivuju, že máš radost z miminek kolem tebe, já to hrozně špatně nesu, každou těhotnou kolem mě obrečím. Vím, že to přejde a že teď je to moc čerstvé. Nejvíc závidím švagrové, mají skoro tříletého chlapečka a loni se začali snažit o druhé a když se jim to nepodařilo hned, byli nervní a už by šli na vyšetření a po čtyřech měsících otěhotněli a je vše v pořádku. A my se snažíme dva a půl roku a čtyřikrát jsme potratili plus k tomu ty dva nepovedené IVF cykly bez embyotransferu. Když jsem teď otěhotněla, švagrová byla těhotná o měsíc dřív a termín porodu jsme měli měsíc od sebe, Tak jsem z toho měla radost, že bude v rodině dvojité štěstí a teď se smiřuju, že ona se ho dočká a mě zbydou oči pro pláč. A zároveň to cítím jako hrozný nátlak, oni už budou mít druhé a budou od sebe tři roky a mé dítě už je 9 let a sourozence se ne a ne dočkat.Navíc druhá švagrová tak potrácela než se jim zadařilo a mají dvouletou holčičku a teď se taky snaží o druhé a od té doby už dvakrát co vím potratila a tak se jen děsím, kdy přijdou s tím, že sou taky těhotní a je to u nich v pořádku a že se jim to povede dřív než nám. Říkám si že všichni kolem mě kdo děti ještě neměli, je za tu dobu co jsme s manželem mají a už čekají i druhé třetí a my ač se snažíme stejně dlouho jak oni,nemáme ještě ani jedno společné. Cítím to jako hrozný nátlak, že musím taky, že mě nesmí už nikdo předběhnout, že teď je řada na nás. Ne že bych jim přála to neštěstí co jsem zažila, to nepřeju, přeju jen sobě, abych je předběhla a nemusela už zažít tu bolest znova a abych jim pak nemusela závidět.

kaculik007
3. bře 2017

@anicka1211 Je to těžká situace ale neboj. No nedivím se ti že to tak cítíš. Když mě nic jiného nezbylo. Nikomu jsme o našem těhotenství neřekli a pořád se jen vymlouvat proč nechci ke kamarádce na návštěvu. Nějak jsem se s tím trošku smířila. I když je to těžké, vidím partnera jak si s malým hraje a už se vidí být tatínkem a teď po dlouhém snažení stále nic a víc a víc si říkám jestli se to ještě někdy povede. Ale teď bude jaro, plno práce na zahrádce a venku a ono nám to půjde oběma. Bude hezky a i ty budeš mít myšlenky na jiné věci. Ona se ta smůla, neštěstí prolomí, určitě. Teď to bude těžké ale uvidíš že bude lépe. Spíš ja tebe obdivuji.. vydržela už jsi toho tolik. Jsi silná žena, nemyslis si to ale na mě to tak působí.

lenidlo1
3. bře 2017

@anicka1211 Mrzí mne, čím procházíš. Já byla na revizi 2x a pokaždé šla druhý den do práce. Ale asi je to individuální a taky záleží, jakou máš práci. Mně nic nebolelo, tak proč se zbytečně válet doma. Takže pokud se po fyzické stránce cítíš dobř, běž. Aspoň přijdeš na jiné myšlenky.

anicka1211
autor
3. bře 2017

@kaculik007 musí se jednou prolomit, přece to nemůže takhle fungovat donekonečna. Jen kde hledat další sílu . . . . Na jaro se hrozně těším, těším se na práci na zahrádce, protože jsme postavili domeček a už jsme se nastěhovali před Vánocemi loni a teď z jara mě čeká práce jak na kostele, je to pusté a krom hlíny tam zatím nic není, takže se vyřádím 🙂. Odkud si,jestli se můžu zeptat?

kaculik007
3. bře 2017

@anicka1211 Vidíš to, bude plno myšlenek na něco jiného. Jsem od Kutné Hory a ty?

anicka1211
autor
3. bře 2017

@kaculik007 jj, to bude. Já jsem od Pohořelic okres Brno venkov. Původně jsme bydleli v Brně, ale tam jsme byli v podnájmu a chtěli jsme do svého a na vesnici, tak se nám to splnilo.

lucinka58
3. bře 2017

@anicka1211 já šla druhý den, ale jinak neschopenku na týden ti doktor napíše 🙂

kaculik007
3. bře 2017

@anicka1211 Už od mala bydlím na vesnici a teď s přítelem také. Asi bych do města nešla, ale nikdy neříkám nikdy 😉

anicka1211
autor
3. bře 2017

@kaculik007 jé já taky původně pocházím z vesnice, narodila sem se na vesnici a žila tam celý svůj život. Ale pak jsem se přestěhovala za mužem do Brna (on taky pochází z vesnice), protože tam má dobrou práci. Pozemek jsme měli koupený, ale protože to trvalo, našli jsme si podnájem než se postaví. Můžu říct, že pro mě z vesnice bydlet ve městě a ještě v podnájmu bylo za trest, když sem byla zvyklá na rodinný dům a ještě na ten klid. Už bych do města nešla, jsem ráda že jsme na vesnici a ve svém, není nad to 🙂