„Pro mě byly nejkrásnější Vánoce, dokud jsem na Ježíška věřila. To těšení, to překvapení, když jsem ráno na Štědrý den našla v obýváku rozsvícený stromeček, ta nedočkavost na dárky.“ Není nic krásnějšího než vidět rozzářená dětská očka u vánočního stromečku. Celý rok se těší na to, až jim Ježíšek pod stromeček nadělí, co si přály. Na druhou stranu existují i názory, že není vhodné dětem říkat, že dárky nosí Ježíšek a takoví rodiče rovnou říkají svým dětem pravdu. Lhát se nemá, to je jasné. Ale nepatří právě lež o malém obdarovateli k těm výjimkám, které potvrzují pravidlo?


Image title


Je správné nechat děti, aby si myslely, že dárky nosí Ježíšek, a ne táta s mámou? Nebo je máte hned od dětství vystavit realitě a sdělit jim, že ta tajemná bytost, která vedle u sousedů dělá stopy v obýváku, vlastně vůbec neexistuje a je to jen klam? Odpověď na takovou otázku rozhodně není jednoduchá a vlastně ani jednoznačná. Neshodnou se ani odborníci, tak jak by se mohli shodnout rodiče. Rozhodnutí tak nakonec stejně padne na vás. My vám jen zkusíme přinést dva úhly pohledu.


Ježíšek jako symbol Vánoc

Pohádka o Ježíškovi patří k tomu nejkrásnějšímu pro každé dítě. A mnoho odborníků se přiklání k tomu, aby rodiče nechali děti věřit v Ježíška co nejdéle. Jestliže vaše dítě rádo věří v magické a tajemné věci, není žádný důvod, proč byste mu to neměli dopřát. I v mladším školním věku mají děti pořád rády magii a kouzla a často i ty, které už pravdu znají. Přesto píší svůj dopis, a tak trochu s nadějí doufají, že si ho neodnese maminka ale ten, na kterého tak dlouho věřily.


„Já si víry na Ježíška moc neužila. Nám o jeho neexistenci řekly učitelky ve školce – pro mě nepochopitelné. Udělat to učitelka dnes mému dítěti, neznám se. Do té doby byly pro mě Ježíškovské Vánoce posvátné a nejkrásnější. Své dítě určitě k víře na Ježíška povedu. Pamatuji si, jak mi jela fantazie na plné obrátky – co jsem se nauvažovala, jak vypadá, kudy k nám chodí, kde ty dárky shání, kde bydlí atd. Pro rozvoj dětské fantazie je tahle báchorka skvělá. Navíc těch konzumních Vánoc, které se točí kolem kupování dárků, si člověk užije v životě dost,“svěřila se maminka na Modrém koníku.


Pohádkové bytosti učí děti rozlišovat dobro od zla. Malé děti rády věří v různé jevy, protože jejich poměřováním se světem dospělých rozvíjí i své schopnosti. Připravit nevinnou dětskou duši o svět kouzel a magie předčasně a ve chvíli, kdy není připravené, může být obrovským zklamáním. Někdo se dokonce přiklání k tomu, že Ježíšek a jeho příběh není lež. Je to přece pohádka.


V očích mnoha psychologů se předstírání, že Ježíšek existuje, jeví jako malý hřích. Například v knize Zbyňka Vybírala - Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci - popisuje, že i lidé, kteří řeči o tom, že dárky nosí Ježíšek, považovali za lež, je neodsuzovali. Rodiče toto říkají pro dobro dětí. A takových lží podle dotázaných není mnoho.


O něco menší starost budete mít v případě, že máte doma hloubavé dítě, které miluje počítání. Tam si s velkou pravděpodobností dojde k pravdě samo. Brzy si totiž dokáže spočítat, že nemůže Ježíšek obletět za jediný den celou Zemi a mít dárky pro všechny děti na světě.


Na druhou stranu ve všech ostatních případech by se dětem lhát nemělo. Rozhodně by neměly slyšet polopravdy o tom, že jsou např. adoptované, umřel někdo blízký apod. Takové lži se časem obrátí proti rodičům a vedou ke vzniku nedůvěry dítěte v rodiče i k sobě.

Image title


Ježíšek a církev

A jak se na pravdu o Ježíškovi dívají lidé, kteří skutečně na narození Ježíše v Betlémě věří a s touto vírou spojili i svůj život? Sám kardinál Dominik Duka ve svém starším rozhovoru pro královéhradecký deník řekl, že dětem není potřeba vysvětlovat, že Ježíšek neexistuje a nenaděluje. Také neříkáte, že pohádka není realita. Děti si na to přijdou samy a vás se maximálně zeptají na nějaké detaily. A až k tomu dojde, mluvte s ním o tom. Koneckonců, nejsou náhodou Vánoce s Ježíškem i pro dospělé trochu přijatelnější?


Kdy říct pravdu a jak na to?

Dětem můžete nechat iluzi o Ježíškovi, který dává dárky, co nejdéle, pokud se sami neptají. Pravdu jim případně sdělte opatrně a šetrně. Až nastane čas, vysvětlete jim, že i když dárky nenosí, neznamená to, že neexistuje. Hezky to udělala maminka tahejhula: „Toto téma doma řešíme také. Řekla jsem to dětem jednoduše. Ke každému přijde ta vánoční bytost, ve kterou věří – ta bytost není jen jedna. A kdo nevěří v žádnou z nich, tam si lidé dávají dárky sami. Zkrátka každý prožívá a užívá Vánoce po svém.“


Dítě v Ježíška věří, ale postupem času samo přichází na to, že se jedná o legendu. Dítěti tuhle cestu k poznání můžete klidně ponechat. Nechte ho, aby objevilo vše samo. Když se samo zeptá, zda Ježíšek existuje, nejdříve se ho zeptejte, co si o tom myslí a pak navazujte na jeho pojetí celého příběhu.


Jen málokdy se stane, že by se dítě nedozvědělo vůbec nic a celou dobu naprosto věřilo celému vyprávění, aniž by pochybovalo. Indicie o tom, že vše není úplně tak, jak se zdá, přichází už od mala. Dospělí se často nechtěně prořeknou, v televizi neustále blikají různorodé vánoční reklamy apod.


Občas dítě objeví obal, balicí papír, ve kterém pak najde pod stromečkem zabalený dárek. Jde to pomalu a pozvolna. V předškolním věku obvykle není problém tajemství udržet, ale postupem času je dítě všímavější a zvyšuje se i šance na to, že se to provalí. A pozvolné odhalování pravdy je často to nejlepší. Dítě k pravdě dospěje pomalu a svým tempem, aniž by to na něj někdo z ničeho nic vybafl celé.


Pak je tady ještě jedna možnost. Mnoho rodičů dělá i to, že učí děti už odmala obdarovávat druhé. Vysvětlí mu, že některé dárky nosí Ježíšek a některé si dáváme mezi sebou sami. Tím se vlastně děti zjišťují, jak je hezké vymýšlet a dávat svým blízkým dárky.


Vánoce bez Ježíška?

Pro většinu z nás je Ježíšek symbolem Vánoc, a kdyby zmizel, byli bychom velmi smutní. Dva američtí akademici v článku A Wonderful Lie (Báječná lež) publikovaném v lékařském časopise The Lancet Psychiatry, tvrdí, že říkat dětem, že dárky nosí Santa Claus (v našem případě Ježíšek), může mít v budoucnu negativní vliv na rodinné vztahy. Dítě prý ve chvíli, kdy zjistí, že mu rodiče neříkali pravdu, přestane rodičům věřit a táhne se to s ním pak do dalších let.


“Slavíme Vánoce jako svátky rodiny. Syn je zatím malý, tak by Ježíška stejně nechápal, ale do budoucna ani nemáme v plánu o něm mluvit. Jsme ateisté, proto jsme se rozhodli slavit Vánoce jinak, přestože kvůli zbytku rodiny některým tradicím neunikneme. Ale syn prostě bude vědět od koho skutečně dárky má a až z toho bude mít rozum, může je sám věnovat,” rozhodla se maminka z diskuze Slavíme Vánoce bez Ježíška.


Oba odborníci tvrdí, že je nepřijatelné dětem lhát o existenci Santa Clause. Každá lež se nakonec totiž provalí a pak je zpochybňována rodičovská morálka. Pokud dospělí lhali o Ježíškovi, i kdy v dobré víře, co dalšího ještě je lež? Jsou pak skutečné víly? Existuje magie? Na druhou stranu uznávají, že je velmi těžké vychovávat děti bez používání této vánoční legendy. Ovšem je to nepravdivá legenda. Až se dítě zeptá: „Mami (tati) existuje Ježíšek,“ musíte si dobře rozmyslet, co mu povíte.


A je tu prý ještě další aspekt, proč rodiče předstírají existenci Ježíška – chtějí se tak prostřednictvím svých dětí vrátit zpět do dětství. „Mnoho lidí by se rádo vrátilo do doby, kdy byla představivost a víra v kouzla normální, a dokonce v tom byli i povzbuzováni. V dospělém životě už je to často jinak. Tvrdá realita života vyžaduje vytvoření něčeho lepšího, v co můžeme věřit a doufat nebo se díky tomu navrátit do ztraceného dětství,“ uvádí v závěru studie.


Image title



Ježíškem nevyhrožujte – nikdy

Jak vidíte, rozhodnutí je opravdu jen na vás. Pokud ovšem u k vám domů Ježíšek chodí a dárky nosí, nikdy ho nezneužívejte proti dítěti. Obdarovávání by nemělo být ničím podmíněné. Děti se mají na Vánoce těšit. Proto nikdy Ježíškem nevyhrožujte. Neříkejte, že když bude zlobit, nic mu nepřinese. Samozřejmě to k tomu často svádí a zejména v předvánočním čase, ale nelze v dětech vyvolávat představu toho, že je někdo neustále sleduje a mohl by je potrestat. Mohly by pak mít z této kouzelné tradice spíš strach než radost. A to byste určitě nechtěli.