KočárkopedieAlternativní porod
Alternativní porod je návratem k tomu, jak videli porod naši předkové. Tehdy byl porod chápán jako běžná součást života ženy. Ženy rodily doma za pomoci porodní báby. Vychází z předpokladu, že každá žena je schopna porodit dítě. Ona nejlépe ví, ve které poloze chce rodit, koho chce mít v té chvili u sebe. Postup porodu kontroluje žena -rodička1 a její porodní asistentka.
Nevynechejte další zajímavé video rozhovory s odborníky na YouTube kanálu Modrého koníka
🎞️ Prvorodička v čase koronakrízy: "Na moment jsem pomyslela i na porod doma ..."
Pod alternatívním porodem je také často myšlený porod přirozený5, jehož hlavními pilíři jsou respekt k rodičce a její individuální přání. Pod pojmem alternatívní porod je často chápán také porod do vody2, na porodní židličce a nebo koženém vaku. Při hypnoporodu2 žena dosahuje co nejvyššího uvolnění až autohypnózy, silně vnímá své tělo a miminko, reaguje na ně a podporuje tak přirozený průběh porodu.
Více o alternativním porodu na modrykonik.cz
- Diskuze (CZ a SK): Alternativní porody. Máte s tím některá zkušenost?
- Diskuze (CZ a SK): Pôrod do vody a vaše skúsenosti s ním
- Diskuze (CZ a SK): Porod v dřehu a nebo na stoličce. Máte zkušenost?
- Skupina uživatelek: Přirozený porod
Hodnocení a zkušenosti s alternativním porodem
Máš zkušenost s alternativním porodem?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
Oba moje porody nebyly standardní, vedené lékařem
Musím začít od začátku. Mám syndrom bílého pláště (znáte to, rozbuší se vám srdce, zvedne se tlak, nervózně si hledám monotónní opakující se pohyb - jako je cvakání prupiskou, rytmické pohupování nohou...) a bytostně nesnáším vynucovanou autoritu, kdy je rodička pro nemocniční personál "kusem masa na stole" či pořadovým číslem v zápisu v knize porodů. A je k ní přistupováno jako k téměř nesvéprávné osobě, za kterou rozhoduje lékař, a ani neuzná za vhodné ji informovat o dění, natož tak ji brát jako rovnocenného partnera a ve vzájemně respektujícím prostředí spolupracovat bez zbytečného povyšování se ve stylu "já jsem lékař a ty jsi JEN PACIENT, tak mlč a poslouchej mne na slovo".
U obou porodů jsem měla připraven porodní plán a většinu prvního těhotenství jsem nasosávala informace jako houba, o možnostech, variantách, standardním postupu u porodu, možných komplikacích apod. A srovnávala jsem se svými přáními a potřebou zachování určité formy soukromí a sebeúcty i v takové intimní situaci.
Považuji za absolutně zásadní, aby rodička věděla pokud možno co nejvíc a maximálně rozuměla, co se děje s ní, s jejím tělem, a že ona rodí, ne personál. Ona přivádí dítě na svět a v tu dobu je nejdůležitější na světě a prostě musí být v pohodě, aby porod byl v pohodě a děťátko také.
Mě pomáhalo rozumět zkratkám v záznamech v těhotenské průkazce. Není pro mne dostačující, že mi lékař řekne "všechno je v pořádku, příště se uvidime xy". Mluvila jsem o obavě z placenty, která do téměř 30 tt překrývala děložní vchod - ano, je to v pořádku, pro případ porodu sekcí, ale ten jsem nechtěla automaticky. Zjišťovala jsem, proč jsou děti uložené koncem pánevnim a jaké jsou různé varianty této polohy, která je nejlepší pro přirozený porod... Mluvila jsem s porodni asistentkou o možnostech rodit KP dítě mužského pohlaví - dle lékaře jako druhorodička "žádný problém", PA se už tak vesele netvářila a mluvila se mnou o různých rizicích porodu KP přímo pro mne (rodila se mnou první porod, znala tak průběh a rozsah poporodnich poranění).
Bez toho, abych byla sama připravena o různých věcech, vyskytujicich se během těhotenství a porodu, mluvit, a k věci (= umím pojmenovat a rozumím významu), mám za to, že by oba porody probíhaly k mému totálnímu depresívnímu znechucení. Takto jsem si do určité míry mohla řídit a korigovat běh událostí.
Měla jsem obrovské štěstí na vynikající porodni asistentku, která umí báječně podporovat vyhukané prvorodičky, pomáhat jim ulevovat od bolesti a nesahat hned po injekci či léku na utlumení. Která bere druhorodičky rovněž za partnery a členy jednoho týmu, který má za cíl přivést dítě na svět. Která rozumí tomu, že si matka chce spolu s dítětem prožít ten zážitek v nejčistší formě - zázrak zrození. Která si přečte porodní plán a řekne "seznámila jsem se s vašimi přáními, považuji je za reálná a uvidíme, jak budeme během porodu postupovat" a skutečně se přáními řídí a během porodu konzultuje, informuje a nabízí varianty! Moc si toho vážím!
Takže pro mne absolutně přirozený porod je ten, do kterého je zvenčí zasahováno úplně minimálně, pokud to jde, nechává se vše plynout přirozeně a samovolně.
Jako druhorodička vnímám, že jsem měla výhodnější pozici - přijela jsem do nemocnice otevřená na 8, komunikovala jsem se svým tělem a uměla pracovat s každou situací, která nastala. Věděla jsem, co bude následovat, kdy, jak, co a proč se bude dít. Pro mne to znamenalo hodně. Pro někoho nepředstavitelné = ideální by bylo odevzdat se do rukou lékaře hned na příjmu a nechat vše na protistraně.
Upřímně ovšem dodávám, že bez lékařského zásahu bych nepřežila ani jeden porod (z důvodu rozsáhlých porodnich poranění a v druhém případě nutnosti okamžité operace pod celkovou anestezií, kterou přišel odoperovat pan primář chirurgie, porodník si jej přímo vyžádal).
Proto hlasuji za rozumné řešení - přirozený porod s přítomností nemocničního personálu a vybavení. Jde o minuty.
Musím bohužel konstatovat, že moderní medicína někdy v obavě o zdraví a život pacientů zapomíná, že jsou to v prvé řadě lidé se svými potřebami a že to, co bylo hromadu let standardní, je dnes považováno za alternativní.
U obou porodů jsem měla připraven porodní plán a většinu prvního těhotenství jsem nasosávala informace jako houba, o možnostech, variantách, standardním postupu u porodu, možných komplikacích apod. A srovnávala jsem se svými přáními a potřebou zachování určité formy soukromí a sebeúcty i v takové intimní situaci.
Považuji za absolutně zásadní, aby rodička věděla pokud možno co nejvíc a maximálně rozuměla, co se děje s ní, s jejím tělem, a že ona rodí, ne personál. Ona přivádí dítě na svět a v tu dobu je nejdůležitější na světě a prostě musí být v pohodě, aby porod byl v pohodě a děťátko také.
Mě pomáhalo rozumět zkratkám v záznamech v těhotenské průkazce. Není pro mne dostačující, že mi lékař řekne "všechno je v pořádku, příště se uvidime xy". Mluvila jsem o obavě z placenty, která do téměř 30 tt překrývala děložní vchod - ano, je to v pořádku, pro případ porodu sekcí, ale ten jsem nechtěla automaticky. Zjišťovala jsem, proč jsou děti uložené koncem pánevnim a jaké jsou různé varianty této polohy, která je nejlepší pro přirozený porod... Mluvila jsem s porodni asistentkou o možnostech rodit KP dítě mužského pohlaví - dle lékaře jako druhorodička "žádný problém", PA se už tak vesele netvářila a mluvila se mnou o různých rizicích porodu KP přímo pro mne (rodila se mnou první porod, znala tak průběh a rozsah poporodnich poranění).
Bez toho, abych byla sama připravena o různých věcech, vyskytujicich se během těhotenství a porodu, mluvit, a k věci (= umím pojmenovat a rozumím významu), mám za to, že by oba porody probíhaly k mému totálnímu depresívnímu znechucení. Takto jsem si do určité míry mohla řídit a korigovat běh událostí.
Měla jsem obrovské štěstí na vynikající porodni asistentku, která umí báječně podporovat vyhukané prvorodičky, pomáhat jim ulevovat od bolesti a nesahat hned po injekci či léku na utlumení. Která bere druhorodičky rovněž za partnery a členy jednoho týmu, který má za cíl přivést dítě na svět. Která rozumí tomu, že si matka chce spolu s dítětem prožít ten zážitek v nejčistší formě - zázrak zrození. Která si přečte porodní plán a řekne "seznámila jsem se s vašimi přáními, považuji je za reálná a uvidíme, jak budeme během porodu postupovat" a skutečně se přáními řídí a během porodu konzultuje, informuje a nabízí varianty! Moc si toho vážím!
Takže pro mne absolutně přirozený porod je ten, do kterého je zvenčí zasahováno úplně minimálně, pokud to jde, nechává se vše plynout přirozeně a samovolně.
Jako druhorodička vnímám, že jsem měla výhodnější pozici - přijela jsem do nemocnice otevřená na 8, komunikovala jsem se svým tělem a uměla pracovat s každou situací, která nastala. Věděla jsem, co bude následovat, kdy, jak, co a proč se bude dít. Pro mne to znamenalo hodně. Pro někoho nepředstavitelné = ideální by bylo odevzdat se do rukou lékaře hned na příjmu a nechat vše na protistraně.
Upřímně ovšem dodávám, že bez lékařského zásahu bych nepřežila ani jeden porod (z důvodu rozsáhlých porodnich poranění a v druhém případě nutnosti okamžité operace pod celkovou anestezií, kterou přišel odoperovat pan primář chirurgie, porodník si jej přímo vyžádal).
Proto hlasuji za rozumné řešení - přirozený porod s přítomností nemocničního personálu a vybavení. Jde o minuty.
Musím bohužel konstatovat, že moderní medicína někdy v obavě o zdraví a život pacientů zapomíná, že jsou to v prvé řadě lidé se svými potřebami a že to, co bylo hromadu let standardní, je dnes považováno za alternativní.
2 lidé považují za užitečné
Alternativní porod?
Od kdy je alternativní porod to, že žena a dítě si porod vedou sami?
Po mém prvním porodu v porodnici jsem si vybudovala slušný Syndrom bílých plášťů. Takže moje obava o druhém porodu byla velká. Nakonec jsem se rozhodla věřit dceři, že to udělá co nejlíp pro obě. Udělala. Narodila se doma jen za přítomnosti rodičů. Takže dcera měla dle všech "tabulek" alternativní porod. Ale bylo to to nejkrásnější, co jsem zažila. A doufám, že ještě zažiju.
Po mém prvním porodu v porodnici jsem si vybudovala slušný Syndrom bílých plášťů. Takže moje obava o druhém porodu byla velká. Nakonec jsem se rozhodla věřit dceři, že to udělá co nejlíp pro obě. Udělala. Narodila se doma jen za přítomnosti rodičů. Takže dcera měla dle všech "tabulek" alternativní porod. Ale bylo to to nejkrásnější, co jsem zažila. A doufám, že ještě zažiju.
6 lidí považuje za užitečné
Přesně
Také to nechápu. Postupem času jsem zjistila, že spadám do kolonky alternativní, i když jsem o tom nevěděla. Prostě jen dělám věci tak, jak mi to vyhovuje. Holt asi většina musí nějak označit menšinu. Navíc se to, co je označováno za alternativní liší podle toho, v které člověk žije zemi, že. Na tom by se dala vystavit nějaká sociologická studie, že. ;) Prostě svět je pestrý. :) Já jsem se ke konci těhotenství rozhodla rodit doma, prostě to pro mě bylo místo, kde jsem se cítila nejlíp a neměla jsem chuť muset bojovat za tak normální věci, jako že chci být po porodu se svým dítětem, že nechci, aby mi do toho někdo kecal atp. Navíc jakmile vlezu do nemocnice, tak jsem v mírné křeči, což je při porodu kontraproduktivní, že.
3 lidé považují za užitečné
Proč se normálnímu porodu říká alternativní?
Tohle nepochopím a dost mi to vadí. Co je alternativního na tom chtít porodit normálně, přirozeně, bez nežádoucích zásahů? Pokud se žena na porod připraví, obvykle moc dobře pozná, co má dělat, jakou polohu zvolit, kdy tlačit. Případně jí pomůže a empaticky podpoří porodní asistentka (která zná přirozené porody! takových PA ale moc není :-(). Ta taky pozná, kdy je opravdu třeba volat doktora, jet do nemocnice.
Po zkušenostech s prvním porodem to chci tentokrát jinak. Netvrdím, že doma (ale uvidíme, kam se v průběhu těhotenství dostanu), porodní domy nejsou ... tak snad zas porodnice? Ale rozhodně s vlastní porodní asistentkou, která má s danou nemocnicí smlouvu.
Po zkušenostech s prvním porodem to chci tentokrát jinak. Netvrdím, že doma (ale uvidíme, kam se v průběhu těhotenství dostanu), porodní domy nejsou ... tak snad zas porodnice? Ale rozhodně s vlastní porodní asistentkou, která má s danou nemocnicí smlouvu.
6 lidí považuje za užitečné
